Václav BOUŠKA
* ? - † 23. 9. 1975
Dlouholetý hráč a kapitán ligového mužstva Slavie Václav Bouška, odchovanec malého vršovického klubu Union, který sportovně rostl pod vedením kol. Šarapatky poblíž nynějšího stadiónu Slavie, na malém hříšti Unionu, které bylo vkloubeno mezi železničním náspem a bývalými vozatajskými kasárnami.
Byl nesporným fotbalovým talentem, o který byl veliký zájem. Záhy odešel na Moravu a byl velikou oporou předního moravského klubu SK Prostějov. V r. 1937 vrací se do Prahy a stává se hráčem Slavie. Prvně obléká historický dres Slavie 15. 8. 1937 proti ČŠK Bratislava v záloze Vodička-Průcha-Bouška a později Bouška-Nožíř-Jezbera. Ve Slavii vypracoval se v univerzálního hráče, který mohl hrát na pravé i levé straně zálohy, ale i v obraně. Výbornou obrannou dvojici vytvořil s Ferdou Daučíkem. Do Slavie bezvadně zapadl a byl účastníkem obou finálových zápasů Slavie ve Středoevropském poháru, která definitivně dne 11. 9. 1938 v Budapešti poprvé a také naposled zvítězila v této středoevropské soutěži. Před příchodem do Slavie byl v takové formě že - ač byl hráčem pouze SK Prostějov, v době od r. 1933 do r. 1937 sehrál osm zápasů za naše národní mužstvo v záložní řadě Bouška-Čambal-Krčil proti vynikajícím soupeřům Rakousku, Polsku, Itálii, Španělsku, Maďarsku a Německu. Byl nejenom statečným bojovníkem, ale i skvělým kamarádem, který žádnou legraci nezkazil a kde mohl, pomohl. Po ukončení fotbalové kariéry v době protektorátu byl štědrým hostitelem svých spoluhráčů a sportovních přátel ve své hospůdce ve Stříbrné Skalici. Jistě si toto připomenuli, když v tak velikém počtu přišli do pražského krematoria se s ním rozloučit.
Ve Stříbrné Skalici, ač churavěl, byl Václav Bouška i dále hybnou pákou veškerého společenského i tělovýchovného dění, jak to krásnými slovy nad jeho rakví zdůraznil předseda tamního místního národního výboru. Pokud mu to pomalá, ale velice zhoubná choroba dovolila, byl Vašek stálým návštěvníkem ligových zápasů Slavie a až do své smrti zůstal vždy usměvavým a věrným Slávistou.