Jaroslav CHÁŇA
* 19. 12. 1899 - † 26. 09. 2000

  Rodák z pražských Vršovic fotbalově vyrůstal na pláccích a brankářem se stal v místním AFK. V osmnácti po něm sáhla slavná Slavia a do příchodu legendárního Františka Pláničky (1923) byl její jasnou brankářskou jedničkou. Za Slavii odehrál doma i v zahraničí téměř dvě stovky zápasů a dvakrát si zachytal i v reprezentaci. Poprvé 28. října 1921 v Praze při prvním mezistátním zápase na domácí půdě proti Jugoslávii (6:1) a o čtrnáct dní později ještě vychytal remízu 2:2 se Švédskem. Při fotbale Cháňa vystudoval strojní fakultu v Praze a po Pláničkově příchodu byl několik let ve Slavii funcionářem. Pak se rozhodl podnikat a zařídil si nad Wilsonovým nádražím autoopravnu, která se postupně rozrostla až na padesát zaměstnanců. Po komunistickém převratu v únoru 1948 nový režim úspěšnému podnikateli stejně jako dalším živnost zabral. Do pětašedesáti let pracoval inženýr Cháňa v opravně jako technolog a do osmdesáti ve státní pojišťovně jako likvidátor. "A to jsem musel dát výpověď, nechtěli mě pustit," vyprávěl Cháňa hrdě. Při převzetí Ceny Václava Jíry za rok 1999 zavzpomínal i na své brankářské předchůdce. Nejvíce obdivoval svého nástupce ve Slavii Pláničku a s velkým uznáním mluvil také o Ivo Viktorovi. Jako recept na dlouhověkost trojnásobný dědeček uvedl: "Nekouřit, málo alkoholu, jedno pivo denně, pohybovat se, zmizet z Prahy na nádherný vzduch, něčím se pořád bavit a střídmě jíst." V den svých 100. narozenin byl Cháňa v rámci akce "Slavisté, kolik nás je?" zaregistrován jako první oficiálně evidovaný fanoušek tohoto pražského klubu.