Jenže když má někdo talent… Věkem sotva dorostenec - už se Ota Hemele řadil do dospělého A-týmu Radlického AFK. Jako první to zkoušela Sparta. O šikovného mladíka na spojce měla velký zájem. Jenže zařazením nabízela hráči pouze svůj dorost. Funkcionáři Radlic tedy odmítli. A pomohli svému klubovému démantu do Slavie. Nejprve mu dovolili několik tréninků, jestli zaujme. Stalo se. Psal se prosinec 1942 a sešívaní si připsali na soupisku vedle Bicana, Kopeckého, Průchy či bratrů Bradáčů nové jméno.
Ačkoliv šlo ze strany vedení Slavie spíš o posilu do budoucnosti, Hemele se chytil a brzy i prosadil. Při svém debutu v lednu 1943, v přátelském utkání se Slaným (9:1), vstřelil 5 branek. Stal se dravým elementem pronikajícím do tradiční sešívané útočné vozby Holman, Vycpálek, Bican, V. Kopecký, Vytlačil. Síla této formace dosahovala ke 100 gólů za ligovou sezónu (26 zápasů). A jakou pozici v ní zastávala mladá akvizice? Například v následujícím ročníku 1943/44 byl po suverénním Bicanovi hned druhým nejlepším střelcem týmu s 22 brankami. Hrál, kam jej trenér Seifert postavil. Když jej poslal na levé křídlo, Hemele tedy běhal po levém křídle, centroval z něho, útočil. Na pravé spojce byl ale nejspokojenější.
Když po válce ze Slavie do Itálie odešel Vycpálek, měli Hemelemu nastat zlaté časy. Pravá spojka by byla výhradně jeho místem. Jenže… Klub tehdy jistě kráčel za na dlouhou dobu posledním titulem. A vyměnil našeho hráče před jarem 1947 do Židenic za Sobotku. Pokus se nezdařil. Mistrovský titul sice skončil v sešívaných rukách, ale oba hráči se do roka a do dne vrátili do původního klubu.
Ne na dlouho. Za půl roku, na podzim 1948, si Hemeleho žádá vojenský klub ATK. Nic nepomohl tehdy uznávaný argument studia vysoké školy. Dokončení právnických studií pak zůstalo odepřeným snem. V mladém týmu plném dalších talentů patří Hemele mezi vedoucí osobnosti útoku. Navíc se zde schází s dalšími nedávnými spoluhráči - Trnkou či Ipserem.
V tomto roce změn se začíná psát i reprezentační kapitola. První z celkem deseti zápasů hraje proti Švýcarsku. A ve druhém proti Rakousku dvěma góly přispívá k výhře 3:1 nad Rakouskem. Dvěma góly potvrzuje střeleckou formu z kraje jara 1949 proti Lucembursku (2:2). Více branek již nevstřelí. V týmu se s různými pauzami drží až do Mistrovství světa 1954. Na něm nastoupil k devátému a poslednímu desátému utkání (Uruguay, Rakousko). Pak už dostávali prostor noví hráči. Nikdy si v dresu své země nezahrál s Josefem Bicanem.
Za dva roky vojákování se Slavia změnila k nepoznání. Mimo jiné odešel Bican, Slavia se nejmenovala Slavia... Hemele se vrací oklikou přes Sušici s gloriolou nejlepšího střelce ATK roku 1949. Jenže brzy přichází rok 1951 a Dynamo (Slavia) sestupuje do druhé ligy. Okolnosti „Novoborského případu“ zde nebudeme rozebírat, nicméně následné oslabení mužstva bylo zásadním momentem. Ota Hemele byl opět povolán do ATK - nově přejmenovaného na ÚDA Praha. Dle hesla nejlepší k nejlepším tvořil se nový slavný tým. Také s výhledem na blížící se MS 1954. Mysleme si o těch časech a snahách co chceme, ke jménu Oty Hemeleho si však připomeňme alespoň jeden statistický fakt toho času – vítězství ÚDA v lize. A on byl opět jejím nejlepším střelcem.
V roce 1955 se mohl definitivně vrátit do Slavie. Po dlouhé době se opět sešli s Bicanem. Vystoupil z jeho stínu a konečně byl i nejlepším střelcem Slavie – s 13 brankami. V šestapadesátém absolvoval se Slavii velkou cestu do Jižní Afriky, přičemž v útočné formaci spolupracuje kvintet - Nepomucký, Hemele, Jareš, Andrejkovič, Pešek, v záloze Hlaváček s Lálou, obránu tvrdí Kocourek, Ipser (Hildebrandt), Štádler, v bráně se střídají Jonák a Kabíček. To je Slavia padesátých let. A trenérem nyní Pepi Bican.
Pomalu nastává obměna generací. Přicházejí mladí. A Hemele patří přeci jen už mezi ty nejzkušenější, nejstarší. Ve třiatřiceti letech se loučí se sešívaným dresem. Přechází do Spartaku Praha Motorlet. Paradoxně se s ním jako hrající trenér dostal do 1. ligy a v červnu 1964 si v jeho dresu zahrál ligu naposledy, zatímco Dynamo - Slavia v té době prožívala chvíle z nejtěžších…
Pak už nastal čas úročení zkušeností. Hemele se pustil do trenérského řemesla. V Motorletu, Hradci Králové, či na Kypru v AEL Limasol. Fotbalu a červenobílým barvám byl věrný až do konce. Hrával za starou gardu Slavie, počátkem 90. let za éry Borise Korbela byl dokonce předsedou fotbalového oddílu Slavie Praha. Vedl a organizoval setkání internacionálů Slavie. Jezdil na besedy s fanoušky a všichni jej znali jako vynikajícího vypravěče a průvodce po dobách dávno minulých.
Zemřel v létě 2001, bylo mu 75 let. Z nich 59 patřilo Slavii.
Pár čísel na závěr: za svou kariéru odehrál v dresu Slavie 332 zápasů, vstřelil 274 branek. V první lize nastoupil v sešívaném dresu ve 153 utkáních, vstřelil 94 branek. S celkovým počtem 133 ligových branek je členem Klubu ligových kanonýrů týdeníku Gól. Za reprezentaci sehrál 10 utkání, vstřelil 4 branky, účastnil se MS 1954. Mistr ligy 1947 se Slavií, 1953 s ÚDA Praha. Je držitelem Plakety J. Maddena s pořadovým číslem 3.
| (www.slavia.cz) |
| 
| 
|