|
Je málo těch, kdož po boku jdou s námi, nás hrstička je nepatrná, malá; byť nepřízeň se do očí nám smála, my vpřed se přec jen proklestíme sami. My vpřed se přec jen proklestíme sami! Nás záští jiných nikdy nerozmíchá! Ač sami jsme - v tom Slavie jest pýcha, že zvítězit též dovedeme sami. Nám cizí ruce nikdy nepomohly, my vlastní silou jenom jsme se vzmohli. Ba naopak jen pomáhaly bořit, když nechtěli jsme se klanět a kořit. A třeba se nám leckdo leckdy smál; my svojí cestou klidně půjdem dál. | 
|