1932

FK Vojvodina Novi Sad - Slavia 0 : 6 (0 : 4)

Datum: 1. ledna 1932, Království Jugoslávie, Novi Sad

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 30. Svoboda 0:1, 34. Svoboda 0:2, 36. Svoboda 0:3, 43. Puč 0:4, 48. Junek 0:5, 69. Svoboda 0:6

Průběh: Slavia zahájila tentokráte nový rok velmi slibně. Neměla sice ve Vojvodině soupeře mezinárodní třídy, přesto však handicap spojený s cestováním již často vyrovnal v neprospěch hostujících mužstev rozdíl celých tříd. Proto se zvláštním zadostiučiněním dlužno konstatovati, že Slavia nenesla ani stín únavy a předvedla vzornou exhibici. Měla ovšem nemalou výhodu v terénu. Po celý čtvrtek sněžilo a ani během zápasu vánice neustala. Terén byl tedy zasněžen a kluzký, což dávalo vyniknouti technickým přednostem červenobílých a brzdilo přirozeně primitivní styl domácích, založený na rychlosti a bojovnosti.
  

   O spolehlivosti obrany mluví nejlépe nula ve score. A při tom nutno připomenouti, že v některých okamžicích nebyla hra tak jednotvárná, jak by tomu nasvědčoval číselný výsledek. V době, kdy domácí ještě nevystříleli všechen prach, často pronikali před branku Slavie a dali tak příležitost náhradnímu brankáři Slavie Vojtovi, aby se vyznamenal. Záloha Slavie bezvadně zásobovala vlastní forward, který byl tentokráte nejlepší řadou mužstva. Pučovi skvěle konvenoval kluzký terén, umožňující záludné kličky a finesy. Ale největší plus spočívalo tentokráte ve výborné střelbě všech útočníků. Číselně dopadl v této bilanci nejpříznivěji Svoboda, autor 4 branek. Ale i ostatní se předstihovali a jen náhodě spojené s uměním domácího brankáře děkovala Vojvodina, že neutrpěla vyšší porážky.
  

   ale na kluzkém terénu nestačili na Slavii technikou. Nejlepšího hráče měli, jak již řečeno, v brankáři Kocsičovi. Vynikali ještě v obraně Divič, v záloze Paščan a v útoku internacionál Markovič, jenž, jak známo, hrál s národním mužstvem Jugoslávie mimo jiné též v Uruguay i na mistrovství světa.
  

   Slavia nastoupila v sestavě: Vojta -Ženíšek, Fiala - Křížek, Šimperský, Černický - Junek, Sobotka, Svoboda, Puč, Čipera. S počátku dokud byli domácí ještě při silách, byla hra střídavá. V 15. min. chytil brankář Slavie Vojta ostrou ránu z dálky. Ale i brankář domácích se vyznamenal při některých příležitostech. Pak si vynutila Slavia ve 25. a 28. min. dva rohy, ale bezvýsledně. Konečně ve 30. min. z pěkného centru Junka dostal se k míči Puč, jenž přihrál Svobodovi a ten vstřelil první branku. Ve 34. min. unikl Puč na vlastni pěst, přihrál opět Svobodovi a druhý goal seděl. Ve 36. min. opět Puč pronikl, jeho shoot byl odvrácen na roh, který Čipera bezvadně zahrál před branku a Svoboda stočil míč hlavou do sítě. 3:0 pro Slavii. Ve 41. min. odvrátil domácí brankář zase jen s námahou další ostrou ránu Puče. Ve 43. min. z Junkova centru uzavřel Puč score poločasu na 4:0.
   Ve druhém halftimu byla Slavia naprostým pánem situace a domácí se jen tu a tam vymanili křídelním protiútokem ze sevření. Již ve 3. minutě prošel Junek a ze sola vstřelil pátou branku. V 7. minutě se vyznamenal Vojta v brance Slavie. V 15. minutě byl přisouzen domácím volný kop, který přestřelen. Slavia nyní bombardovala branku domácích, skvěle hájenou Kocsičem. Ve 22. minutě střílel Čipera a míč byl již za brankovou čarou, ale soudce branku neuznal. Ve 24. minutě po kombinaci celé útočné řady byl míč přihrán Svobodovi, který prošel v posledním úseku na vlastní pěst obranou a nezadržitelně scoroval. Na tomto stavu 6:0 pro Slavii se do konce matche již ničeho nezměnilo, přesto že červenobílí si vynutili ještě dva rohy.
  

   Po celou dobu pobytu v Novém Sadě byla výprava Slavia středem srdečné pozornosti a pohostinství a to nejen se strany pořádajícího klubu, nýbrž i velmi početné tamní kolonie Slováků. Tamní sportovní slovenský klub Petrovac uspořádal též den před matchem na počest Slavie a na znamení utužení čsl.-jihoslovanských styků banket, na kterém byly proneseny mnohé významné proslovy. Nejprve pozdravu Slavii advokát dr. Hadži, poté za slovenský klub Petrovac promluvil předseda dr. Širacký a nakonec dlouhotrvající a bouřlivě aplaudovanou řečí poděkoval vůdce výpravy Slavie p. Valenta. Ostatně přátelství bylo mezi hosty a pořádajícím klubem dokumentováno též před zahájením včerejšího zápasu výměnou klubových vlajek.

Rozhodčí: André (Maďarsko)

Diváci: 3.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

HŠK Concodria Zagreb - Slavia 1 : 4 (1 : 0)

Datum: 3. ledna 1932, Království Jugoslávie, Zagreb

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 37. Lazjarević 1:0, 68. Joska 1:1, 79. Čipera 1:2, 85. Svoboda 1:3, 88. Sobotka 1:4

Průběh: Mužstvo Slavie absolvovalo včera v Záhřebu čtvrtý match na turné a zvítězilo zaslouženě, byť by ne bez námahy. V prvním halftime se ještě uplatňoval elan a bezohledný způsob boje domácích, kteří do přestávky si udrželi náskok jedné branky, pak ale na sněhuprostém, přes to však kluzkém terénu se čím dále tím více projevovaly přednosti technické hry Slavie, jež byla nakonec jediným mužstvem na hřišti a předváděla exhibici typicky české přízemní hry. Přes to, že se hráči Slavie úzkostlivě vyhýbali srážkám s bezohledně hrajícími obránci Concordie, přece jen Puč neušel osudu a při jedné srážce s Pavičičem byl tak unfair sražen, že musil býti odnesen se hřiště. Ježto se mu při tom obnovilo staré zranění v koleně, vrátí se sám předčasně do Prahy. O tom, zda a kdo bude za něho vyslán z Prahy dodatečně jako náhradník, bude rozhodnuto během dnešního dne. Bolestivé zranění si odnesl z tohoto „přátelského” utkání též mladistvý brankář Slavie Vojtěch, který sice zápas dohrál až do konce, musil se však po matchi v nemocnici podrobiti menší operaci pod pásem. Obstaral ji krátce dvěma stehy náš krajan, český chirurg dr. Šálek. Jinak je Vojtěch zcela zdráv a bude hráti i ve zbývajících dvou zápasech.
   Nyní ale k příjemným stránkám včerejšího matche v Zagrebu. Mužstvo Slavie bylo velmi potěšeno pozorností, již mu projevila v poločase svojí návštěvou v kabině pí Horvátová-Hejdová, jež je nyní znovu provdána za šlechtice Perko, starostu města Varaždina a jež si jen k vůli Slavii zajela do Zagreba. Mile na hráče Slavie působily též vřelé sympatie, které červenobílým projevovali po celou dobu matche chorvatští vysokoškoláci, studující v Praze. Co chvíli propukali při chybných rozhodnutích domácího soudce ve výkřiky: Carraro, Carraro, Carraro! Ostatně toto stranické soudc. p. Bažata si vynutilo striktní požadavek Slavie, aby středeční zápas s Gradjanským, nejlepším to mužstvem Chorvatska a Jugoslávie byl řízen buď Fabrisem neb Andréem. Pro bělehradské utkání s Beogradski vymínila si pak Slavie některého prvotřídního soudce z Budapešti. Slavie měla v Šimperském a Černickém nejlepší hráče mužstva. První svojí technikou a druhý klidem způsobili, že mužstvo začalo v druhém poločase forsírovat přízemní hru od muže k muži, jež pak donutila temperamentní, ale netaktické Jugoslávce ke kapitulaci. Obrana byla dobrá a obětavá. Vojtěch dohrál match ač zraněn. Fiala se překonával a též Ženíšek zachránil branku často v posledním okamžiku před pohromou. V útoku byla tentokráte nejlepší křídla Junek s Čiperou. Ale i Svoboda se dřel, byl však předmětem stálé pozornosti bezohledně hrajících obránců.
  

Rozhodčí: Bažant (Království Jugoslávie)

Diváci: 5.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

HŠK Građanski Zagreb - Slavia 1 : 3 (1 : 2)

Datum: 6. ledna 1932, Království Jugoslávie, Zagreb

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 5. Šoltys 0:1, 12. Junek 0:2, 24. Podgornik 1:2, 85. Sobotka 1:3

Průběh: Slavia sehrála včera odpoledne v Záhřebu předposlední match na turné, a to proti jednomu z nejlepších, ne-li vůbec současně nejlepšímu mužstvu Jugoslávie. Gradjanski ovšem přesto není již oním mužstvem, kterým byl ještě před několika lety, kdy porážel pražská, vídeňská i budapešťská mužstva na svém hřišti. Včera se to záhřebské mužstvo snažilo nahraditi tvrdou, velmi nebezpečnou hrou, která znemožnila červenobílým, aby ukázali plně své umění a jež též zavinila, že záložník Křížek byl vyřazen nejen na včerejší match, nýbrž i na zbytek zájezdu z aktivní činnosti. Odsuzovalo to obecenstvo hlasitými projevy sympatií Pražanům a uznal to loyálně i samotný předseda chorvatského podsvazu, jenž po zápase přijel do hotelu Slavia, aby se oficielně omluvil.
  

   V útoku Slavie je celá řada zdatných jednotlivců, kterým včera hodně prospělo zařazení Šoltyse, jenž jejich individuelní vlastnosti ztmelil v harmonický celek a proto se též slavistickým útočníkům i při vší opatrnosti, jež byla tentokráte příkazem rozvahy, často dařilo pronikati k brance. Výborní byli jako obvykle Svoboda a Junek. Záloha hrála celá s krajní obětavostí, což zvláště platí o Šimperském. V obraně, jež měla sehranou a spolehlivou dvojici v Ženíškovi s Fialou, podal skvělý výkon brankář Vojta, který se obětavě vrhal pod nohy energicky a bezohledně pronikajícím domácím forwardům.
   V mužstvu Gradjanského hrál znamenitě centrforward Podgornik, jenž byl též autorem čestné branky. Výborně mu vypomáhala rychlá a tvrdá křídla. Záloha se dřela, více však pro obranu nežli pro útok. Oba obránci v ostrosti zásahů překročovali soustavně meze fair play.
  

   Matchi byl přítomen náš generální konsul v Záhřebu p. Pukel se svým tajemníkem ing. Šustrem, jakož i staroslávista v Záhřebu usedlý ing. Vondörfer a ředitel Baťovy filiálky p. Holzmann. Před zápasem si mužstva na znamení přátelství vyměnili vlajky a synek Ference Koželuha, který je, jak známo, v Záhřebu činný jako trenér, odevzdal mužstvu Slavie květinový dar. Hrálo se za slunečného počasí a na dobrém, ale přece jen vlhkém a proto kluzkém terénu.
   Slavia nastoupila v sestavě: Vojta - Ženíšek, Fiala - Křížek, Šimperský, Čemický - Junek, Šoltys, Svoboda, Joska, Čipera (65. Sobotka).
   Gradjanski: Petrovič - Rajkovič, Bivec - Vitrich, Pikič, Gayer - Stankovič, Koprivnjak, Podgornik, Dukovič, Kokotovič.
   Slavia měla prudký nástup a v 5. minutě vstřelil Šoltys po kombinaci Čipery s Joskou vedoucí branku. Ve 12. minutě Junek inscenoval pěkný útok, zcentroval a po kombinaci tří vnitřních dostal se opět k míči a vstřelil prudce pod břevno druhou branku Slavie.
   Nyní následovala otevřená hra. Jugoslávci se snažili stůj co stůj o vyrovnání, neb alespoň o čestný výsledek. Ve 20. minutě byl Křížek bez míče faulován levým křídlem domácích, upadl na ruku a utrpěl tak vážné zranění klíční kosti, že musil býti odvezen do nemocnice k ošetření. Pochopitelně zápas již nedohrál a ani v Bělehradě již nebude moci hrát. Na jeho místo nastoupil do zálohy Čambal. Ve 24. minutě z problematického volného kopu proti Slavii docílil Podgornik hlavou čestnou branku domácích. Za stálého boje jemně hrajícího slavistického útoku s bezohlednou domácí obranou skončil první poločas 2:1 pro Slavii.
   Převaha Slavie v druhém poločase byla ještě zřetelnější a forwardi nepřestávali bombardovati branku Gradjanského, stříleli ovšem z opatrnosti raději z dálky, nechtíce riskovati zbytečné zranění. V 7. minutě vstřelil Svoboda přesto další branku, kterou však soudce pro domnělý offside Junka neuznal. V 9. minutě se vyznamenal brankář Slavie Vojta při kopu z rohu. O minutu později si vynutil na druhé straně zase Junek roh, který domácí brankář rovněž bravurně odvrátil. Ve 14. minutě nebezpečná situace před brankou Slavie, již zase Vojta bravurním vrhnutím se pod nohy domácího útočníka odvrátil. Za stálé převahy červenobílých bylo ve hře pokračováno. Soudce přehlížel soustavně unfair hru domácí obrany a ani nejhrubší sražení v trestném území netrestal.
   Ve 20. min. se obnovilo Čiperovi staré zranění z Cařihradu, takže musil odstoupiti. Na jeho místo přešel Joska, jehož místo zase obsadil Sobotka. V průběhu nyní již střídavé hry vyznamenal se několikráte slávistický brankář. Ve 40. min. získal Junek další roh, z něhož vstřelil Sobotka třetí a poslední branku Slavie. Do konce zápasu se pak již ničeho nezměnilo.

Rozhodčí: Györy (Maďarsko)

Diváci: 7.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Beogradski SK - Slavia 2 : 3 (2 : 2)

Datum: 10. ledna 1932, Království Jugoslávie, Beograd

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 8. Joska 0:1, 19. Grišević 1:1, 22. Joska 1:2, 24. Marjanović 2:2, 88. Sobotka 2:3

Průběh: Slavia zakončila tedy vánoční turné bez jediné porážky a s jedinou remis proti národnímu teamu Turecka v Cařihradě. Je to jistě bilance velmi uspokojivá. Úspěchy jsou to tím cennější, že jak se ostatně čtenář mohl dočisti z jednotlivých referátu, soupeři červenobílých nebyli v prostředcích nijak vybíraví. To platí zvláště o zápasech sehraných v Záhřebu, kde ztratila Slavia pro zranění Puče a Křížka. Zlo bylo dovršeno ve včerejším matchi úrazem Svobody, který, kdyby se měl ukázati tak vážný, jak tomu nasvědčují první příznaky — jistě by způsobil smíšené city na sklonku vítězného zájezdu.
  

   Náš football a zejména football profesionální má nejvyšší poslání v propagaci českého jména za hranicemi. Mužstva a hráči, kteří to dokáží, jsou pak obvykle miláčky širokých vrstev, jež jsou převážně patriotické. U Slavie se nám líbí, že hráči v poslední době kladou zvláštní váhu na toto propagační poslání a bijí se v mezinárodních zápasech jako lvi. Za jiných okolností a jiné mužstvo by bylo včera proti bezohledně hrajícím borcům Beogradskiho jistě dalo přednost zdravým údům před vítězstvím, spojeným s nebezpečím vážných zranění. Červenobílí však nedbali a po úporném bojí s vypětím vůle a nasazením posledních sil dvě minuty před koncem zápasu si přece jen vynutili vítězství. Za svoji obětavou hru si ti hoši věru zaslouží dnes na večer vřelého uvítání!
   Ostatně nelze se nezmíniti, že návštěva Slavie v Bělehradě dala příležitost k novému utužení vřelých již česko - jugoslovenských sportovních styků. V pátek uspořádal známý přítel československého národa Uroševič okázalý banket na počest mužstva Slavie a vzájemnosti obou národů.
   Po matchi ve 20 hod. odjela výprava Slavie do Prahy a přibude dnes v pondělí o 17.20 hod. na Masarykovo nádraží. Příznivci Slavie a pravého českého footballu se jistě dostaví hromadně k uvítání těch, kteří tak obětavě a důstojně obhajovali vlajku svého klubu a celého Československého footballu po celém Balkáně.
  

   Bylo to poslední vypětí sil. Na všech již byla zřejmá únava, ale žádný ji nechtěl přiznat. Skvělá byla obrana, která byla poslední instancí vždy i tehdy, když záloha již nestačila zadržeti elán dravých jugoslávských útočníků. Týž mladistvý brankář Vojta prošel zkouškou ohněm s výborným úspěchem. Forward trpěl nejvíce tvrdou a přímo bezohlednou hrou domácích obránců, jíž padl za oběť i Svoboda, jenž déle než čtvrt hodiny musel býti ošetřován, aby se vrátil na hřiště již jen jako statista. Dobře si vedl opět Junek a pohotovostí vynikal tentokráte Joska.
  

   Je sice pravda, že relativně se o čestný úspěch domácích postarala obrana svojí bezohledností, nelze ani záloze upříti agilnost, ale přece jen nejlepší řadou s hlediska skutečného umění byl rychlý a průbojný útok, jenž měl nejlepšího svého muže ve známém internacionálu Marjanovičovi na spojce.
   Soudce Jokšič byl celkem objektivní, ale příliš blahovolný k tvrdé hře domácích.
  

   Od soboty večera po celou noc až do rána padal sníh, promísený deštěm. Terén byl tedy měkký a dosti kluzký. V průběhu zápasu se rozdupal v bláto a kladl pak značné požadavky na fysickou sílu již tak vyčerpaných borců Slavie. Matchi byl též přítomen zplnomocněný ministr, vyslanec dr. Flieder s chotí a celá československá delegace. Slavia nastoupila v sestavě: Vojta — Ženíšek, Fiala — Černický, Šimperský, Čipera — Junek, Šoltys, Svoboda, Sobotka, Joska.
   Beogradski: Matič — Radovanovič, Petkovič — Geordjevič, Jovanovič, Arsenjevič — Grisevič, Marjanovič, Sotirovič, Vujodinovič, Popovič. Ve druhém poločase vyměnili domácí středního a levého záložníka a pravé křídlo. Již ve 3. minutě dociluje Slavie prvního rohu. Ve 4. minutě Vojta obětavým vrhnutím se pod nohy zachraňuje vyloženou chanci. V 7. minutě Joska střílí, leč brankář domácích jeho ostrou ránu chytá. V 8. minutě po kombinaci Svoboda—Sobotka dostává míč Joska, obejde pravého záložníka domácích a dociluje Slavii vedení. Slavie vede 1:0. V 9. minutě docilují domácí prvého rohu. Ve 14. minutě nebezpečná, situace před brankou Slavie, míč končí v autu. Domácí hrají ostřeji. V 16. min. chytá Vojta ostrou ránu Marjanoviče. V 17. min. vynucuje si Čipera další roh Slavie. V 19. min. uniká Griševič a ostrou ranou vyrovnává na 1:1. Leč ve 22. min. Junek uniká, přehrává na Šoltyse, ten podává míč Svobodovi, z jehož přihrání získává Joska Slavii znovu vedení. Dlouho však netěší se Slavie ze svého úspěchu, neboť ve 24. minutě Marjanovič vyrovnává na 2:2. Vojta pozdě robinsonádou padá po míči, takže ten končí v síti, podjev pod jeho tělem. Ve 26. min. zraněn Fiala, opouští hřiště, po pěti minutách se však znovu vrací. Ve 31. min. docilují domácí dalšího rohu. Do konce poločasu převaha Beogradskiho, leč obrana Slavie je na místě.
   Počátek druhého poločasu je ve znamení střídavých útoků. V 7. min. dociluje Slavie dalšího rohu. V zápětí poté rány Svobody a Sobotky jdou jen těsně vedle branky domácích. V 10. min. Slavie útočí, Svoboda přehrává míč Junkovi, ten mu jej vrací, Svoboda je sražen a zraněn, opouští hřiště a je celých 18 minut ošetřován. Pak, ač jeho zranění je velmi bolestivé, neboť utrpěl pravděpodobně výron, se znovu vrací a dohrává match až do konce. Beogradski v této fási hry nebezpečně útočil, takže obrana červenobílých je neustále v permanenci. Rovněž záloha Slavie taktickou hrou s úspěchem čelí náporu domácích. Po návratu Svobody ovládá Slavie opětně situaci a dociluje ve 34. min. dalšího rohu. Beogradski podniká útoky, leč bezvýsledně. Konec matche náleží hostům, kteří jsou v ofensivě a docilují ve 39. minutě opětně rohu. Ve 43. minutě přihrává Svoboda Joskovi, ten pouští míč na Sobotku, jehož rána končí v síti a znamená třetí a vítěznou branku Pražanů.

Rozhodčí: Jokšić

Diváci: 7.000 (4.000)

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - SC Hakoah Wien 4 : 0 (1 : 0)

Datum: 24. ledna 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: přátelské

Sestavy:

	Slavia:	Plánička, Ženíšek, Fiala, Vodička, Šimperský, Černický, Junek, Šoltys, Svoboda (55.), Puč, Joska
	Hakoah:	Löwy, Amster, Feldmann, Hess, Stross, Platschek, Weisskopf, Mermelsteln, Eisenhofer, Grünwald, Mausner

Branky: 30. Šimperský 1:0, 72. Joska 2:0, 84. Puč 3:0, 44. Puč 4:0

Průběh: Chápeme, že Slavia nechtěla riskovati hned při zahajovacím zápase sezony na pražské půdě střetnutí se s příliš silným soupeřem. Proto asi volila vídeňskou Hakoah. Pochybujeme, že by to bylo správné řešení. Hakoah již dnes není výkonem ani stínem onoho mužstva, jež před lety patřilo nejen k leadrům Vídně, ale i k zvláštní třídě kontinentu. Nebude jí — po tom, co jsme včera spatřili — nijak ukřivděno, nazveme-li ji vídeňským outsiderem. A pro takovéto hosty z ciziny je věru škoda našich peněz, tím spíše, jestliže ani vystoupením si nedovedou získati sympatie.
   Praha i při přechodném poklesu svého footballu je příliš vybíravá a má příliš dobrou tradici, než aby se jí předváděla cizozemská mužstva, která nám zhola ničeho nemohou ukázati, a nad nimiž dobyté vítězství postrádá hodnoty, kdežto naopak prohra je blamáží! Doufejme, že to bude alespoň lekce pro vedení Slavie v nastávající sezoně.
   Ani mužstvu Slavie nemohou takováto utkáni jíti sportovně k duhu. — Schází tu nejpúsobivější dráždidlo — ctižádost. Hraje se vlažně a proto též nepozorně a rozháraně. Na včerejším matchi bylo pak nejhorší, že vinou vídeňských Židů byl vnesen do zápasu přímo surový ráz, který nakonec regulérní hru vůbec vylučoval. Za normálních okolností by vystoupení hostí bylo skončilo debaklem.
   Tlak budí protitlak a je přirozené, že při surové hře jedné strany vzbudí se odezva se strany druhé. Stále provokovaní hráči Slavie konečně také ztratili trpělivost a nehráli v rukavičkách. Není ale možno žádati od borců fair hru, když jsou systematicky záludně napadáni. Vina spadá na původce a tím byli hosté, kteří se včera zapsali velmi špatně v přízeň diváků. Od počátku hry si neukládali žádné reservy a hleděli si více nohou protihráčů, než míče. Důsledek toho byl, že stejně bylo opláceno, a tak hra neskytala sportovního požitku. Od mužstva Hakoah nebylo konečně mnoho očekáváno, zato od Slavie si diváci slibovali více. Byli zklamáni. Červenobílí se těžko rozehrávali a když konečně zásluhou tří vnitřních útočníků jak takž se dostali do tempa, začali zadáci hostí v pravém slova smyslu řádit a bylo po hře. Lehcí forwardi Slavie se vyhýbali srážkám a jedině Svoboda se vrhal nebojácně proti surově hrajícím soupeřům. Než na všechno sám nestačil a nemaje dostatečnou oporu ve spoluhráčích, ztroskotával. Proto dlouho hosté odolávali a do konce poločasu bylo jejich konto zatíženo jedinou brankou, ačkoli hráli jenom defensivně. Ve druhém poločase se hra úplně zvrhla a když byl vyloučen Svoboda, pozbyla docela na zajímavosti. Teď měli hosté volné pole působnosti, jelikož byli zbaveni jediného odpůrce, který se jim nedal. Slavia, ač o deseti hráčích, měla i potom převahu a podařilo se jí zvýšiti náskok ještě třemi brankami. Ke konci hry byl vyloučen pro surovou hru levý obránce hosti Feldman, který se může poděkovati jenom velké shovívavosti slabého soudce, že nebyl vyloučen již v počátcích hry.
   Slavia není ještě fit. V předchozích řádkách jsme naznačili, že výkon borců Slavie trpěl surovou hrou protivníků. I když ale posuzujeme hru červenobílých pod tímto zorným úhlem, nemůžeme se ubrániti dojmu, že jednotlivci jsou schopni lepších výkonů, než jaké podali včera. Velká mezera se jevila v záložní řadě, kde hlavně Šimperský hodně vynechával a nepodporoval útok jako obvykle. Na Vodičkovi bylo znáti, že dlouho zahálel. Proto také s počátku špatně odolával levému křídlu hostí, s postupem času však se lepšil a ke konci zápasu hrál dobře. Také výkon Černického nebyl bez kazů. Forward měl slabiny na křídlech. Joska i Junek měli stejnou chybu — špatně centrovali. Svoboda se dřel, byl hybnou pákou útoku, ale také největším terčem surových zákroků. Šoltysovi, ani Pučovi není možno vytýkati, že se vyhýbali, pokud to jen šlo, nebezpečným srážkám. Včerejší zápas nebyl tak důležitý, aby riskovali zbytečné zranění. Výborně si vedli oba obránci, z nichž hlavně překvapil Fiala. Plánička neměl mnoho práce. Několikráte sice pěkně zakročil, celkem však na něho zápas nekladl zvláštních požadavků. Hosté hráli jenom průměrně.
   Mají ve svém středu velmi málo silných individualit. Ve forwardu na sebe upozornil Eisenhofer, který předčí ve všech směrech své spoluhráče.
   V záloze byli krajní lepší než střední, který vynikal jen v surové hře. — Obrana byla dobrá, ale usnadnila si hru velmi nebezpečnými zákroky, v nichž hlavně Feldmann držel primát. Löwy v brance chytal spolehlivě. Soudce p. Hejna měl největší vinu na surové hře. Kdyby byl hned s počátku projevil více energie a odhodlal se k vylučování provinilců, nemusilo dojíti ke scénám, jež nepřinášejí prospěch footballu. Nebyli s ním spokojeni diváci, žehrali na něho hráči Slavie a ani hostům se nezavděčil, byť k nim byl až příliš shovívavý.
  

   Hakoah: Löwy, Amster, Feldmann, Hess, Stross, Platschek, Weisskopf, Mermelsteln, Eisenhofer, Grünwald, Mausner.
   Slavia: Plánička, Ženíšek, Fiala, Vodička, Šimperský, Černický, Junek, Šoltys, Svoboda, Puč, Joska.
   První poločas: Hakoah vyhrává los, Slavia má výkop. Za střídavých útoků má ve 3. minutě Joska příležitost k úniku, ale zahazuje centr do autu. 5. Roh pro Slavii nevyužit. Minutu poté další roh červenobílých zahozen Junkem. 8. Eisenhofer se pokouší o střelbu z dálky, míč jde vedle. V zápětí protiútok domácích, Svoboda krásně prohazuje Pučovi, který z blízka střílí daleko vedle. Krásná chance zmařena. 11. Puč střílí v běhu na branku, míč jde těsně nad. O minutu později zase chytá Plánička nebezpečný shoot Eisenhofera. 14. Trestný kop za ruku obránce hostí zahrává Svoboda na Junka, jehož přízemní ránu zneškodňuje brankář.
   V dalším průběhu hry dobývá Slavia dvou rohů, jež Junkem zahozeny. 21. Stross fouluje Svobodu. Diktovaný trestný kop provádí Svoboda, jeho ostrou ránu asi z 20 metrů vyráží brankář na roh. 24. Svoboda přeběhne na levou stranu, krásně odcentruje, Junek střílí hlavou do tyče. Slavia má převahu, nemůže však proraziti ostře hrající obranu hostí. 30. Grünwald fouluje Svobodu. Trestný kop Svoboda zahrává na Šimperského, který střílí k tyči 1. goal Slavie. 35. Joskou krásně zahraný roh vyráží brankář Hakoah do pole. 43. Pučovu ránu z trestního kopu chytá brankář. Půle 1:0 pro Slavii.
   Druhý poločas: 4. Včasné vyběhnutí brankáře hostí zmařilo pěkný centr Junka. V zápětí uteče Puč, je foulován v trestném území, ale soudce nepíská. 7. Hosté mají krásnou příležitost k vyrovnání — Weisskopf je sám před brankou, ale střílí napříč hřiště. 10. Svoboda je vyloučen za unfair hru. 15. Mermelsteinovu ránu chytá Plánička. Hra je oboustranně ostrá, unfair nájezdy hráčů neberou konce. 22. Slavia dobývá rohu, který však obrana hostí odvrací. 25. Centr Weisskopfa zneškodňuje Plánička. 27. Po kombinaci Junek— Šoltys—Joska střílí poslední přes vyběhnuvšího brankáře 2. branku Slavie. 30. Löwy maří včasným vyběhnutím krásnou chanci Šoltyse. 33. Trestný kop za foul Ženíška zahrán na Mausnera, jeho ránu chytá Plánička. 35. Hakoah dobývá prvého rohu, který zahozen. 38. Další roh hostí odvrací Ženíšek. 39. Puč překvapuje brankáře prudkou přízemní ranou asi ze 30 metrů, míč končí v síti. Slavia vede 3:0. Ke konci hry dobývá Hakoah ještě třetího rohu. 43. Feldmann vyloučen pro unfair hru. V zápětí útok Slavie a Puč střílí 4. goal Slavie. Za stavu 4:0 pro Slavii skončena hra.

Rozhodčí: Hejna

Diváci: 3.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - SK Náchod 1 : 2 (0 : 2)

Datum: 31. ledna 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 37. Nývlt 0:1, 42. Baron 0:2, 75. Svoboda 1:2

Průběh: Výsledek včerejšího zápasu, v němž i zcela prostřední a rozhodně ne vrcholný výkon Náchoda stačil na Slavii, dal za pravdu vedení tohoto provinciálního klubu, jež zcela právem odmítá, aby bylo jeho mužstvo podceňováno nepřiměřeně nízkou kvótou při chystaných dvojmatchích Sparta — Slavia — Viktoria. Mohlo by se snad namítnouti, že ani Náchod ničeho neukázal, ale to je právě největším odsouzením červenobílých.
  

   Obraně nelze přičítati porážku na vrub. Ta hrála zcela dobře a dvě obdržené branky resultovaly z chyb levého záložníka. Ostatně jako celek ani záloha není vinna. Čambal, zvláštně v prvním poločase, byl na výši a Vodička po celý zápas byl nejlepším halvem. Jeho zásluhou to též bylo, že levá strana náchodského útoku skoro neexistovala.
   Ale ten forward! To není vina jednotlivců, jichž má vedení klubu k disposici dostatek. Příčinu zla spatřujeme ve stálém přestavování útočné řady, která se pak nikdy nemůže sehráti. Nevíme z jakého důvodu nehrál Šoltys, který je tmelem celé této řady. Předpokládáme, že je zraněn. Jiné vysvětlení bychom nemohli akceptovati. Ale i pak ještě bylo osudnou chybou, jestliže se svalovala vina na malé průbojnosti forwardu v prvním poločase na Sobotku, což bylo vyjádřeno jeho přemístěním na levé křídlo. Vždyť dvojice Sobotka-Junek byla jedinou hybnou pákou celého forwardu, jehož chod byl brzděn nemožnou levou stranou. Krise vyvrcholila hlavně proto, že ani Svoboda, jsa bedlivě hlídán Marešem, nebyl s to se individuelně uplatniti. Nejlepší možnou sestavou v budoucnosti je: Junek, Šoltys, Svoboda, Sobotka, Hejma.
   Úspěšná obrana Náchoda rozhodla o zápase. Zvláštní zmínky si zaslouží v tomto případě brankář Bělík, který schytal množství těžkých ran a několikráte obětavě se vrhnul hráčům Slavie před brankou pod nohy. Mohl ovšem hráti v plném klidu, neboť obránci konali rovněž divy. Nejedlý se poctivě dřel a Mareš obstarával úlohu jemného taktika. V záloze byl nejlepším a snad jedině dobře hrajícím borcem Šafr, na něhož Puč s Joskou pořadně nekopli. Méně již uspokojil tentokráte Carvan, nahrazující agilnost dirigováním a zcela slabě hrál na levém halvu Kudrna, jenž absolutně nestačil udržeti dravé nápory Junkovy. To byly slabiny, které odkázaly Náchod k obranné taktice, jejíž úspěch ovšem z velké části též umožnila smůla aneb výstižněji řečeno: zbrklost slavistických útočníků před brankou. — Ostatně ani forward Náchoda, až na řídké výjimky, nebyl nejlepší. Janoušek v centrforwardu s obvyklou agilností i vtipem dirigoval, jeho plány však prováděl jedině pohyblivý, tvrdý, bojovný a na výsost obětavý Nývlt, bez něhož si tuto řadu nedovedeme ani představit. Baron na křídle neuspokojil a totéž dlužno konstatovati o celé levé straně. Dobeš má ovšem omluvu, ježto byl soustavně zanedbáván. Pokusil se uplatniti svoji nespotřebovanou energii na sklonku zápasu aspoň vydatným vypomáháním vlastní obraně.
  

   Náchod: Bělík, Nejedlý, Mareš, Šafr, Carvan, Kudrna, Baron, Nývlt, Janoušek, Bedrníček, Dobeš.
   Slavia: Plánička, Ženíšek, Fiala, Vodička, Čambal, Černický, Junek, Sobotka, Svoboda, Puč, Joska.
   Ve 3. minuté nebezpečná situace před goalem Slavie. Ženíšek odkopává míč z prázdné branky. 5. Sobotka střelil vedle. 7. Roh Slavie, Bělík vyrazil. 10. Pěkný útok, založený Pučem, je zmařen váhavostí Josky. 11. Junek dobývá rohu, který je odvrácen Kudrnou. 16. Trestný kop za foul na Puče střílí Svoboda. Jeho prudká rána jde jen těsně vedle tyče. 18. Roh Slavie. Bělík zachránil jen s notnou dávkou štěstí. O minutu později střílí Sobotka zblízka vedle. 28. Junek unikl, Kudrna zachránil na roh. Slavia je v převaze a dobývá dalších rohů ve 24. a 27. minutě. 30. Útok Slavie, Junkova rána jde vedle. 34. Nejedlý fouluje Puče. Trestný kop z 30 m provádí Svoboda, jehož shoot vyráží Bělík. 35. Další roh červenobílých je odvrácen náchodskou obranou. — 37. Janoušek skvěle prohodil Nývltovi, jehož prudká rána přelítla Pláničku 1:0. — Z výkopu útok červenobílých končí opět jen rohem. 40. Svoboda střílí, Bělík vyráží míč, ale Sobotka střelil z několika kroků přes. 42. Po chybě Černického proběhl Baron, podal Bedrníčkovi, ten mu míč vrátil a Baron umístil pod Pláničkou druhý goal.
   Ve druhém poločase střílí již v 1. minutě Svoboda vedle. 4. Vodička zavinil roh. 7. Roh Slavie. 10. Svobodovu ránu z trestného kopu chytá Bělík. 10. Slavia dobývá dalšího rohu. Joska dává míč do outu. 21. Bělík vyrazil Svobodovu ránu ze tří metrů. Červenobílí přestavují útok. Sobotka a Joska vyměňují si místa. 25. Roh Slavie. Vodička přestřeluje. 30. Junek proběhl a z jeho centru dal Svoboda goal Slavie. O minutu později brání Kudrna rukama Junkovi ve hře. Penalty střílí Junek do tyče a Nejedlý odvrací na roh. 33. Mareš zavinil roh, který Šafr odvrátil. 37. Hrubý foul Černického na Janouška. Trestný kop z 30m provádí Nejedlý, jehož prudký shoot chytá Plánička jen s největší námahou. 42. Bělík zachránil nebezpečnou situaci před náchodskou svatyní. Domácí se marně snaží vyrovnat a score 2:1 zůstává nezměněno.

Rozhodčí: Culek

Diváci: 3.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - D. F. C. 4 : 1 (0 : 1)

Datum: 7. února 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: přátelské

Sestavy:

	Slavia:	Plánička, Ženíšek, Fiala, Vodička (41. Čambal), Šimperský, Černický, Junek, Šoltys, Svoboda, Puč (34. Joska), Hejma
	D. F. C.:	Bulgakov, Ebhardt, Jimmy, dr. Schillinger, Steffl, Ulanov, Habelt, Patek, Kannhäuser, Truntschka (31.), Brezany

Branky: 5. Truntschka 0:1, 47. Hejma 1:1, 68. Fiala z pen. 2:1, 75. Svoboda 3:1, 80. Šoltys 4:1

Průběh: Poslední velké vítězství DFC nad výborným ligovým mužstvem Libně vzbudilo v táboře červenobílých respekt i obavy o výsledek nedělního zápasu, ve kterém měli nositelé pěticípé hvězdy za úkol vzíti odvetu za loňskou ponižující porážku 1:4, utrpěnou v rámci jubilejních oslav pražského německého klubu. Výsledek tohoto utkání se však zdál býti nejen otázkou samotné Slavie, nýbrž i celého ligového footballu, jehož je jako řádný mistr ligy povolaným representantem.
   A v prvním poločase včerejšího zápasu se opravdu zdálo, že obavy byly přece jen plně na místě! Slavia nejenže prohrávala poločas 0:1, nýbrž předváděla též hru, jež nedávala nijaké naděje na obrat k lepšímu v druhém timu. Naproti tomu DFC byl po celou první polovinu hry ucelenějším mužstvem.
  

   Teprve v druhém poločase se začaly uplatňovati přednosti profesionálního mistra. Lépe vytrénovanější hráči Slavie byli sto stupňovati znovu a znovu tempo ve chvílích, kdy někteří borci DFC již dávno vystříleli všechen prach! Svoboda, Šoltys a Junek vložili se po přestávce s takovou energií do hry, že úplně rozvrátili unavenou obranu, jíž musila přispěchati na pomoc záložní řada stažením se do defensivy a tím nastal kardinální obrat situace. Slavia opanovala hru a branky pak musily padnouti při sebevětší smůle. Hodně též v této době Němcům vadila houstnoucí mlha, jež znemožňovala krátkozrakému Kannhäuserovi obvyklý dirigentský výkon.
  

   Již fakt, že o vítězství musila rozhodovati fysická kondice, vzbuzuje pochybnosti o kvalitách technických. Skutečně též pochybujeme, že by forward Slavie ve včerejším složení a kondici svých hráčů si byl vynutil vítězství, kdyby mu byla nepřišla na pomoc fysická únava soupeřových obranných řad. Největší slabinou a kořenem všeho zla je systém, který ponechává stále individuelně skvělého Svobodu v centrforwardu, kde je zapotřebí spíše dirigenta, jemného technika a psychologa. Tam je začátek a příčina vleklé krise. Tam je též vysvětlení, proč tak mnohý talent nenašel ve Slavii ocenění. Ještě štěstí, že alespoň na spojce má Slavia dirigenta v jemném techniku a bystrém taktika Šoltysovi, jenž i včera hrál význačnou roli a měl lví podíl na vítězství v druhém poločase. Výborně si vedl i Junek, jehož úniky a centry byly stálým nebezpečím pro branku hostí. Zato levá spojka, ať již tam hrál Puč, aneb později Joska, byla vždy slabinou. To ovšem nemohlo zůstati bez vlivu ani na výkon debutanta Hejmy, který mimo to byl handicapován dlouhotrvající nečinností. Přesto však bylo vidět, že v něm bude míti Slavia v brzku dlouho postrádané levé křídlo.
   O zálohu mají červenobílí dostatečně postaráno, byť by snad včera nebyli všichni jednotlivci v nejlepší formě. Hlavní je, že centrhalfback Šimperský byl opět na výši a to jak uměním, tak i agilností. I Čambal, jenž zaskočil po zařazení Černického do obrany na místo levého halva, prokázal svoji všestrannost a podal bezvadný výkon. Vodička utrpěl bez jakékoliv viny soupeře obnovu starého zranění a musil odstoupiti dříve, nežli se mohl rozehrát. Obránci byli bezvadní, ačkoliv Fialovi by se dala vytknouti příliš ostrá hra. Plánička měl málo příležitosti k demonstraci svého umění.
  

   Ráz hry a příčina vítězství Slavie byly již vylíčeny v úvodu. Zbývá ještě se zmíniti o jednotlivcích v mužstvu pražských Němců. Začněmež onou řadou, která v prvním a to vítězném poločase udávala tón a byla nejlepší. Byl to forward a zvláště vnitřní forward, který zásluhou Kannhäusera společně s Pátkem a Truntschkou předváděl ukázky přízemní, kombinační hry vídeňské školy. V záloze byl v prvním poločase proti veškeré tradici nejlepším mužem jubilant. Skutečně též dr. Schillinger měl po tu dobu zásluhu, že levá strana Slavie nebyla nebezpečnou. Ale i Šteffl a Ulanof hráli zcela dobře. Z obranné trojice byl brankář Bulgakoff nejlepším mužem. Obránci zklamali a to zvláště po přestávce, kdy jim vypověděli službu fysické síly. Vypomáhali si pak, jak se ve footballu velmi často děje — zbytečnými a odsouzeníhodnými fouly, jež pohříchu soudce p. Písařovič mnohdy přehlédl.
  

   Slavia: Plánička, Ženíšek, Fiala, Vodička (Čambal), Šimperský, Černický, Junek, Šoltys, Svoboda, Puč (Joska), Hejma.
   DFC: Bulgakov, Ebhardt, Jimmy, dr. Schillinger, Steffl, Ulanov, Habelt, Patek, Kannhäuser, Truntschka, Brezany.
   Před zápasem blahopřálo předsednictvo DFC. dru Schillingerovi k pětistému zápasu. Němci měli výkop a několik jejich počátečních útoků odvrátila jistá obrana červenobílých. — V 5. min. prohodil Kannhäuser míč ideálně Truntschkovi, který vstřelil první a jedinou branku tohoto poločasu. Pak útočila Slavia. V 6. a 7. min. odvrátili postupně Schillinger a Ebhardt dva útoky na roh. DFC. dobyl prvního rohu v 9. min. Ve 12. min. přihrál Šoltys Pučovi, jenž ač sám před brankou — přestřelil. V 16. min. odvrátil Bulgakov pohromu vrhnuv se Junkovi pod nohy. V 80. min. resultoval z útoku Puče další roh Slavie, která měla nyní více ze hry. V 34. min. přihrál Hejma Pučovi s nímž se srazil vyběhnuvší brankář Bulgakov a Šoltys, ačkoliv obdržel míč před prázdnou brankou, střelil do outu. Puč byl odnesen ze hřiště a nastoupil za něho Joska. V 39. min. zastavil Plánička včasným vyběhnutím útok DFC. Ve 40. min. střelil Junek těsně vedle. V zápětí musil odstoupit Ženíšek po srážce s Kannhäuserem. Na jeho místo přešel Černický a do halfu přesel Čambal. Po přestávce obnovilo se již v 1. min. Vodičkovi staré zranění, takže musil odstoupit. V příští minutě krásný útok Slavie, Šoltys přihrál Hejmovi a ten vyrovnal. Ve 4. min. vrátil se opět Ženíšek. Slavia je stále v útoku. Docílila dalšího rohu v 7. min. V 10. a 12. min. střelil Joska z centru Junka vedle. V 15. min. další roh Slavie nevyužitkován váhavostí Šoltyse. Ve 20. min. chytil Bulgakov ránu Šoltyse. Z ojedinělého útoku hostí střelil Kannhäuser vedle. Ve 23. min. fouloval Ebhardt Šoltyse, nařízený 12yard. kop proměnil Fiala v druhý goal Slavie. Ve 25. min. odrazila se krásná rána Svobody od tyče a Jimmy zavinil roh. Ve 30. min. proběhl Svoboda a zvýšil prudkou ránou náskok na 3:1. V 31. min. byl vyloučen Truntschka pro urážku soudce. V 35. min. chytil Bulgakov vysoký míč a byl Šoltysem regulérně vražen do branky 4:1. Domácí udrželi si převahu až do konce hry, ale dokumentovali ji pouze třemi rohy v 33., 40. a 42. min.

Rozhodčí: Písařovič

Diváci: 3.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - SK Viktoria Žižkov 0 : 2 (0 : 0)

Datum: 14. února 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: Turnaj leadrů

Sestavy:

Branky: ?. Zajíček 0:1, 61. Bradáč 0:2

Průběh: Viktorka si svým vítězným „tažením” na evropském západě získala velké sympatie a její vítězství je nesporně velmi populární. Dlužno je vítati již proto, že snad pomůže vyburcovati vedení Slavie z nynějšího neblahého stavu lhostejnosti. Škoda jen, že číselný výsledek je tentokráte slavnější nežli průběh, který nelze komentovati superlativy. Nemáme na mysli absenci čtyř hráčů Slavie, neboť je otázkou odpovědnosti každého klubu, jaký team vysílá k tak významnému zápasu do pole. Ostatně klub druhu Slavie musí míti vždy 16 až 18 rovnocenných hráčů k disposici pro ligový team. Nedovolili bychom si proto kritisovati vítězství Viktorky z tohoto titulu. Zcela jiná okolnost nás nutí tentokráte k střízlivosti v posudku: Viktorka zvítězila totiž nad špatně hrajícím soupeřem výkonem, který také příliš neimponoval. Chceme věřiti, že to tentokráte zavinily na velké scéně jen nervy mladých jejích hráčů, kteří jsou za normálních okolností v klidu schopni jistě nepoměrně lepšího výkonu. A takového lepšího výkonu bude nezbytně zapotřebí příští neděli v zápase s AC. Spartou, jejíž ligový team nastoupí v kompletní sestavě a bude hledati v zápase s přemožitelem Slavie satisfakci za včerejší porážku proti Plzni.
  

   Začněmež nejlepší řadou vítězů, která vlastně rozhodla o osudu matche. Byla to obranná trojice Miškovský— Suchý—Steiner a především nestárnoucí Steiner, který jako technik a rutinér byl proti sice technickým, ale bojácným a pomalým vnitřním forwardům červenobílých ve svém živlu, driblingem a technickými finesami na Steinem nikdo nevyzrál. Mohou nám to potvrditi z minulosti Pilátové, Váníkové, Šroubkové, atd., atd. Jedině Jandové, Silní, Svobodové a podobní představitelé robustnosti a rychlosti mohli se pochlubiti úspěchy proti tomuto borci. Po takovém živlu nebylo však ve včerejším forwardu Slavie ani potuchy a proto Karel Steiner byl dominující postavou na hřišti.
   V záloze měl centrhalfback Moudrý značně usnadněnou práci rozháraností a měkkostí vnitřních Slavie. Zhostil se proto svého úkolu bez zvláštního výkonu. Poměrně nejlepší výkon podal Štěpán, jenž musil čeliti pravé straně slávistického útoku, kde se inscenovala většina akcí. Útočná řada Viktorky byla její slabinou. Ze staré tradice neukázala nic jiného, nežli nadšení a velkou chuť ke hře. To ale je přece jen trochu málo a těžko by s těmito vlastnostmi byla vystačila, kdyby v zadních řadách byli fungovali Vodička a Ženíšek. Malým rozčarováním byl výkon Bradáče, od něhož jsme po posledních pověstech o chystaném přestupu do Slavie a s tím spojenými fantastickými číslicemi odstupného — očekávali nepoměrně více! Prozatím jsme u něho mohli oceniti jedině dobrý shooting, naproti tomu však v poli je jen zcela průměrný. Má ještě zapotřebí mnoho perné průpravy, nežli bude moci se skutečným úspěchem hráti roli primadony. Dnes by byl jeho přestup do Slavie předčasný. Mohl by skončiti podle vzoru nesčetných předchůdců v propadlišti zapomenutí.
   Nelze ovšem k jeho dobru nekonstatovati, že Průša jako centrforward nehoví jeho stylu, který vyžaduje ideální kolmé předkládáni míčů do uličky. Dovolíme si dokonce tvrditi, že jediný hráč — a to Meduna — v centrforwardu by byl v celé útočné řadě přivodil metamorfosu, jež by byla mohla snadno změniti včerejší jen těsnou porážku Slavie v hotový debakl. Takto ale byl pro skutečně plodnou hru v poli jediným aktivem vnitřního viktoriánského forwardu malý Zajíček, který při vyšší postavě a větší fysické zdatnosti by, díky své skvělé technice a driblingu, musil hráti prim v naší kopané. Viktoriánská křídla byla dobrá — ale nic více.
   To je asi tak střízlivý obraz viktoriánského výkonu, který byl tentokrát bohatší vůlí a nadšením, nežli projevem mimořádného umění.
  

   Bylo by povážlivým omylem, kdyby se vedení Slavie ze včerejší porážky utěšovalo poukazováním na tolik a tolik náhradníků. Probermež si jen ve vzpomínkách film zápasu a zjistíme velmi snadno, že při vší úctě, kterou si zaslouží Ženíšek a Vodička, slabiny v zadních řadách nerozhodly o matchi. Zápas prohrál slávistický forward! Byl to přímo žalostný pohled. Tolik bezradné průměrnosti jsme již vedle sebe dlouho neviděli. Je pravda, že nepředvídanou shodou okolností (zraněním Puče a choroby Svobody) se vynutila sestava, ve které figurovali v rozporu se známými zásadami footballové taktiky vedle sebe vesměs techničtí, ale měkcí a pomalí hráči. Ale to stále ještě není ani vysvětlením ani omluvou pro prapodivný spěch, ba přímo ztřeštěnost, s jakou se tito borci zbavovali míčů i tehdy, kdy by byli k úspěšnosti akcí stačili driblingem nebo kombinací. Ale ta nebyla možná již ani proto, že nikdo po přihraném míči pořádně nešel. Kdekdo se bál odpovědnosti. To, prosím, již není jen chyba samotných hráčů — to je důsledek dlouhotrvajícího systému, ve kterém se uplatňuje a vyvinuje velká individualita hráče Svobody na úkor celého jeho okolí, jež vlastně málokdy se dostane k míči. Důsledky se nyní dostavují. Většina druhdy zcela dobrých hráčů odvykla si již samostatným akcím a dnes již ani samostatně hrát neumí. — Je sice pravda, tvrdí-li se, že bez Svobody to přece jen nejde, ale stejně je pravda, že není možný systém, kde vše závisí na jednotlivci.
   V kritice jednotlivců budiž konstatováno, že nejhorší byl Joska, ale že ani Sobotka, ani Šoltys nebyli o mnoho lepší. Jedině křídla aspoň jakž takž uspokojila. Více to platí o Junkovi, ale Hejma má omluvu v nemožné spojce. Za takovýchto okolností nám bylo skoro líto té dobré záložní řady, kde zvláštně Šimperský se do úmoru dřel.
   — Obráncům nelze mnoho vytýkati, vždyť Fiala je obvykle jen sekundantem a Černický tam jen zaskočil. — Často nepozorně hrál Plánička, měl však při tom štěstí, že v takových případech šel míč vždy do tyče nebo do autu.
  

   Hra zahájena střídavými útoky, které u Slavie jsou sice častější, zato u Viktorie ale dravější a nebezpečnější. Junek se Šoltysem ohrožují branku Viktorie a také Hejma několikráte uniká Suchému. V 15. min. krásné podání Hejmy Sobotka váhavostí maří. 16. min. nový únik Hejmův zachránil Suchý na roh, který Steiner hlavou odvrátil. 17. min. Šoltys střílí přes. 21. min. faul Fialy na Bradáče, trestný kop prováděný Moudrým Plánička chytá. Viktoria má více ze hry. 28. min. Suchý hraje unfair na Sobotku. Trestný kop z liny provádí Junek, Šoltys špatně přihraný míč kazí. 32. min. pokutový kop za faul na Zajíčka střílí Bradáč do hradby těl. 33. Suchý hraje rukou, soudce netrestá. 36. pěkná komb. Joska—Hejma, prvý střílí do autu. Ve 40. min. vstřelil Junek ze tří kroků do tyče. Ve 42. min. útočí Hejma, centruje, ale Šoltys dal hlavou vedle.
   Poločas 0:0. Po změně stran uniknul Watzata, odcentroval, Zajíček zmocnil se v nastalé skrumáži míče a vstřelil první goal Viktorie. Slavia přidává, obrana Viktorie, zvláště Steiner, je ale nepřekonatelnou hradbou pro málo průbojné útočníky červenobílých. Hra je ostřejší, takže soudce často trestá pro unfair hru. 16. min. znamená a další pohromu pro branku Slavie. Zajíček, krásným driblingem vylákal Fialu, prohodil Bradáčovi, který prudce vsítil druhou branku Viktorie. Viktoria vede 2:0. Hra stává se rozháranou a tudíž i nezajímavou. V 25. m. roh pro Slavii zaviněný Suchým. Junek střílí hlavou vedle. V 27. min. uniká opět Skočdopole, centruje, Bradáč míč minul. Plánička má plné ruce práce. Zachraňuje Watzatův centr a kryje několik ran Zajíčka. Ve 33. min. Junek v běhu centruje, Joska woleyem efektně střílí, ale pohotový Miškovský vyrazil na roh, který Mourek dlouhým odkopem zachránil. Do konce hry oboustranné útoky. Viktoria vítězí 2:0.
   Viktoria Žižkov: Miškovský — Suchý, Steiner — Mourek, Moudrý, Štěpán — Watzata, Bradáč, Průša, Zajíček, Skočdopole.
   Slavia: Plánička — Černický, Fiala — Čambal, Šimperský, Šubrt — Junek, Šoltys, Sobotka, Joska, Hejma.
  

   Zápasu přihlíželo přes 8000 platících diváků, kteří zaplatili 46.948 Kč. Po odečteni režie 14.873 zůstal čistý zisk 32.075Kč. SK. Plzeň obdržela 10 procent a cestovní, čili Kč 3.707.50. O čistý zisk se rozdělily rovným dílem Sparta, Slavia a Viktoria Žižkov, jež braly každý po Kč 9322.50.

Rozhodčí: Chrle

Diváci: 8.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - SK Rakovník 3 : 0 (1 : 0)

Datum: 21. února 1932, Praha, Letná, hřiště Sparty

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 25. Junek 1:0, 51. Šoltys 2:0, 57. Junek 3:0

Průběh: I při vší úctě před výkonem jistě zdatného mužstva Rakovníka domníváme se, že úporný boj, který si vyžádalo včerejší vítězství mistra ligy nad klubem II. ligy, je málo slibnou prognosou pro červenobílé do nastávajících ligových bojů o titul a postup do Středoevropského poháru. A co teprve zdůrazníme-li, že brankář Plánička a back Ženíšek mají lví podíl na tomto zcela skrovném úspěchu. Neboť rakovničtí měli tolik nebezpečných momentů před brankou Slavie, že osud zápasu se zdál býti dlouho na vážkách. Vedení Slavie by se mělo již jednou zamysliti nad krisí, která zcela určitě se dostaví, nebude-li zavčas zjednána náprava. A tato náprava může býti přivoděna jedině novými silami ve forwardu. Chybí prostě obě spojky. — Každé jiné řešení je záplatováním, které se tím více vymstí, čím déle se bude otáleti.
  

   Psali jsme o tomto problému již velmi důkladně po poslední porážce červenobílých proti Viktorii. Včera sice zařadění Čambala na levou spojku vneslo aspoň do hry forwardu systém a kombinaci, chyběla však i potom stále ještě průbojnost a účelnost akcí, jak jsme na ni zvyklí, hraje-li robustní Svoboda. Vedle něho se pak uplatní mnohý borec v roli sekundanta, který jinak si neví rady. A zvláště inteligence a technika Šoltysova nachází ve spolupráci s tímto „tankem” uplatnění, zatím co v jiném, měkkém prostředí přichází nazmar. — Sobotka je příliš měkký a ještě nesamostatný, než aby mohl nahraditi tak vynikající hráčskou individualitu. Snad je dobře, že se to poznalo ještě před zahájením ligové soutěže. Z křídel byl pochopitelně zase lepší Junek, který dokonce ve druhém poločase, vypozorovav nemohoucnost Šoltysovu před brankou, pronikal středem hřiště před branku a úspěšně střílel. — Prvá jím vstřelená branka padla z jeho vlastní akce. Druhá resultovala z centru Hejmy, jenž již včera hrál mnohem lépe — důsledek to snad taktické hry Čambala na spojce. Záloha měla zase nejlepšího muže v Šimperském, což dlužno zvláště oceniti vzhledem k nepatrné pomoci, již se mu dostávalo od vlastního centrforwarda. — O obraně jsme již psali v úvodu.
  

   Rakovník se představil jako velmi ctižádostivé a bojovné mužstvo. Jsou to samí tělesně zdatní hoši, kteří mají budoucnost před sebou. Tu a tam je i hráč s rutinou a tato zkušenost usměrňuje temperament mládí. Škoda, že takový taktik není v centrforwardu. Výkonnost celého mužstva by pak stoupla o třídu. Obrana byla průměrná. Brankář ničeho nezkazil. Z backů je dr. Látal talentovanější, ale nedovede šetřit silami. V prvním poločase vystřílel všechen prach a ve druhém pak již jen statoval. Nejlepší řadou byla záloha s rutinovaným Ladmanem ve středu. V útoku byli nejlepší levé křídlo Lutovský a Koubek, ať již hrál zprvu na pravém křídle, či později ve středu útoku. Spojky se dřely, ale chyběl systém a — štěstí ve střelbě.
  

   Slavia: Plánička, Ženíšek, Fiala, Šubrt, Šimperský, Černický, Junek, Šoltys, Sobotka, Čambal, Hejma.
   Rakovník: Militký, Látal, Šlejmar, Kotík, Landmann, Petule, Koubek, Jiran, Cvak, Křišťál, Lutovský. Ve druhém poločase Nonfried na pravém křídle za odstoupivšího Cvaka.
   Hned z výkopu nasadila obě mužstva ostré, rychlé tempo. Zvláště rakovničtí projevují dostatek chuti a nadšení. Vyniká záloha, která maří každý pokus měkkého forwardu Slavie o rozvinutí útočné akce. Rakovník je většinu poločasu v útoku a Plánička má často plné ruce práce. Mnohdy jen štěstí uchránilo branku červenobílých pohromy. Slavia podniká sólové útoky Junkem, který pilně centruje. — V 16. minutě zachránil Plánička jednu z vyložených chanci Rakovníka tím, že se vrhnul Křišťálovi pod nohy. — Ve 25. min. nastává ve hře obrat. Junek obdržel dlouhé přihrání od Sobotky a nezadržitelně vsítil první branku Slavie, Rakovník znovu útočí, ale vždy bezvýsledně. Nepomůže ani přechod Koubka do centrforwardu. — Ve 35. min. pěkný útok Hejmy, který přestřeluje. — Ve 42. min. Koubek zachytí centr Cvakův, ale jeho nádherná „hlava” jde těsně nad. — Poločas 1:0 pro Slavii.
   II. poločas. Je to opět Rakovník, který první útočí, ale Plánička je vždy na místě. — V 6. minutě prohodí Sobotka Šoltysovi a druhý goal Slavie sedí. — Ve 12. minutě útočí nádherným slohem Čambal, uvolňuje Hejmu, jehož centr Junek proměnil ve třetí úspěch Slavie. Slavia vede 3:0. — Rakovník po tomto goale pomalu ochabuje. Slavia nabývá zvolna půdu, ale kromě několika rohů nedovedla ze hry více vytěžiti.

Rozhodčí: Vogl

Diváci: pocet? (???)

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - AFK Bohemians 4 : 3 (2 : 2)

Datum: 28. února 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 2. Bejbl 0:1, 11. Joska 1:1, 25. Bára 1:2, 30. Junek 2:2, 60. Fiala 3:2, 82. Joska 4:2, 85. Bejbl 4:3

Průběh: Včerejší zápas byl dalším plánkem v řetěze zklamání, jež svým příznivcům připravuje v letošní sezoně ligový team Slavie. Tentokráte byl vedením klubu s určitosti avisován start Svobody a rozmrzelost v hledišti začala již v okamžiku, kdy při nástupu mužstva konstatována neúčast Franciho. A nespokojenost se vystupňovala v průběhu matche v rozladění, ba přímo v roztrpčení oněch nejvěrnějších a nejnadšenějších přátel klubu, jež ani tuhý mráz nedovedl včera odraditi od návštěvy Letné. A vskutku to, co jim jejich oblíbený team včera zase jednou servíroval, nemohlo uspokojiti ani nejbláhovějšího optimistu! Výsledek sám neříká zhola ničeho, bylo zapotřebí vidět hru. Zvláště onu útočně řady, jež byla přímo žalostná a mistra ligy nedůstojná. Absencí jediného hráče Svobody nelze vše vysvětliti. Postupem doby vyrostlo v této řadě tolik slabin, že skutečně již jen nejradikálnější náprava může zachrániti situaci, jež vzhledem k blížící se ligové soutěži se stává přímo kritickou. Z celého forwardu jsou skutečně plně hodnotnými silami jedině Svoboda s Junkem. Vše ostatní může býti považováno nejvýše za provisorium až do získání nových posil. Čím déle se bude s radikálním řezem otáleti, tím obtížněji se bude později krise řešiti. Prozatím je Slavia ke všemu ještě stíhána ranami osudu. Po zranění Puče, Křížka, Vodičky a Ženíška byl včera na několik týdnů vyřaděn z aktivní činnosti Čambal, jemuž se obnovilo při srážce s Bernáškem staré zranění v koleně.
  

   Jestliže Slavia i při krajně chabém výkonu své útočné řady nejen zvítězila, nýbrž ve druhém poločase dovedla skutečně i opanovati pole — pak má na tom hlavní zásluhu obrana se zálohou, kde zejména Šimperský byl po celý match pánem situace. Slibně se rozehrál po přestávce i Vodička, který pak držel Fajta dokonale v šachu. V obraně hrál zase prim tvrdý, obětavý a pohyblivý Ženíšek, leč i Plánička se vyznamenával. Z forwardu, jak jsme se již zmínili, mohl stoprocentně uspokojiti jedině Junek, jenž též v prvním poločase vstřelil nejkrásnější branku zápasu. Šoltys je příliš pomalý, než aby mohl něco znamenati individuálně. Nelze mu upříti dobré přihrání, jež však nemohlo býti produktivní při stejně měkkých a neprůbojných spojkách, jaké mu byly k disposici, ať již šlo o Josku s Čambalem, nebo později se Sobotkou. Na levém křídle hrál z nouze náhradník Čipera, který ničeho nezkazil, od něhož se však nedalo čekati více nežli průměr, který se mu skutečně též podařilo prokázat.
  

   Mužstvo Bohemians má mnoho slabin, není jich však tolik, aby nemělo vyhlídek na návrat slavné éry. V leckteréms směru si škodí klub sám nevhodnou sestavou. Tak na příklad přímo hříchem na footballu je zaraďování jednoho z nejlepších našich křídelních halvů Tyrpekla do obrany, kde jen ztratí na pohyblivosti a na stylu, aniž by pro malou postavu mohl někdy býti třídou na tomto místě, jež vyžaduje nejvíce hru hlavou. A to se, prosím, děje zrovna v době, kdy má tento klub nedostatek halvů. Neboť dosavadní obsazení této řady je naprosto nedostatečné. Jediný Lanhaus může býti považován za definitivního. Oba krajní jsou jen poctivými náhradníky. Knížek při svém stáří a s ohledem, že to je forward, zaslouží za svůj výkon na halvu všechen respekt, nemůže však přicházeti trvale v úvahu a naproti tomu Bernášek je ještě příliš nehotový hráč, než aby mohl splniti vše, co žádá se od halva v mužstvu třídy a významu Bohemians. Tato řada vlastně prohrála match, nevydrževši tempo prvního poločasu. Jinak forwardu a hlavně třem vnitřním se nedá ničeho vytýkat. Hráli dobrý a především stylový football. Nejvíce k zvýšení úrovně hry přispěla přítomnost Bejbla, který byl nejen obvykle vtipným dirigentem, nýbrž i sám na vlastní pěst nebezpečně procházel. Celá řada chancí vznikla tímto způsobem. Vedle něho se pak mohly uplatniti i obě spojky, zvláště pak Bára, jehož technickým přednostem dobře hověl kluzký, zasněžený terén. Mladý Červenka na pravém křídle zaslouží si rovněž pochvalnou kritiku jak za agilnost a průbojnost, tak i za pěkné centry.
   Soudce Culek tentokráte neuspokojil. Maličkostí si všímal, zato však hrubé přestupky proti fair play na obou stranách blahovolně přehlížel. Jenom ukázněnosti mužstev a přátelskému charakteru hry lze děkovati, že za takovéhoto řízení se hra nezvrhla a nedošlo k více úrazům.
  

   Slavia: Plánička, Ženíšek, Fiala, Vodička, Šimperský, Černický, Junek, Joska, Šoltys, Čambal, Čipera.
   Bohemians: Hochman, Petřík, Tyrpekl, Bernášek, Lanhaus, Knížek, Červenka, Bára, Bejbl, Skála, Fajt.
   Již ve 2. min. prošel Bejbl a dal vedle vyběhnuvšího Pláničky vedoucí goal hostí. V zápětí útočí Slavie, z centru Čipery přestřeluje Joska. Slavia má nyní více ze hry. V 7. min. šla rána Čambala jen tesně vedle a o minutu později minul Čipera vysoký míč. 10. Krásný shoot Červenky šel těsně vedle. 11. Šoltys prohodil Joskovi, který vyrovnal. 13. Slavia dobývá rohu. 16. Bejbl podal Bárovi, ten však krásnou chanci zahodil. 19. Další roh červenobílých. 20. Junek prudce střílí, Hochman vyráží. 25. Z centru Červenky vsítil Bára k tyči druhou branku Bohemians. 30. Junek prošel a vstřelil nádhernou ranou pod břevno vyrovnávací branku. 40. Nebezpečná situace před brankou hostí. Hochman vyběhl z branky, avšak Petřík vyrazil ze samotné liny dlouhou ránu Čambala na roh. Čambal je při srážce s Bernáškem zraněn a odnesen s hřiště. Nastupuje za něho Sobotka. Ve druhém poločase útočí Bohemians, dobývají však pouze dvou rohů v 3. a 8. min. 15. Knížek fouloval Junka v trestném území a Fiala proměnil penalty v třetí goal domácích. 20. Fiala zavinil roh. 23. Hochman vyráží rány Junka a Josky. 26. Bára střílí, ale Plánička chytá. 33. Roh Slavie. 37. Čipera podal Sobotkovi, ten přihrál hlavou Joskovi, který dal čtvrtou branku. Ve 40. min. prošel Bejbl a snížil náskok Slavie na 4:3.

Rozhodčí: Culek

Diváci: 3.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Teplitzer FK - Slavia 2 : 3 (2 : 1)

Datum: 6. března 1932, Teplice

Utkání: 1. liga 1931/32, 9. kolo

Sestavy:

Branky: 16. Junek 0:1, 18. Zosel 1:1, 28. Čipera 1:2, 73. Zosel 2:2, 82. Čipera 2:3

Průběh: Když Slavia odjížděla v sobotu k ligovému zápasu do Teplic bez svého nejlepšího forwarda Svobody, klesly její vyhlídky na vítězství a tím i letošní ligový championát — pod bod mrazu! Byl to zápas, připomínající prohraný boj ve vršovickém dolíčku předloni na podzim, v oné době, kdy Svoboda ohlásil přestup do Sparty. Tentokráte to bylo ovšem ke všemu ještě cizí teplické prostředí, jež nalaďovalo kde koho pesimisticky. Ale nebyl to jediný Svoboda, který chyběl. Nebylo zde na křídle rovnocenné náhrady za Hejmu, ani na spojce za Puče...
   Proto snad netřeba ani zvláště připomínati, že první zpráva, jež došla z redakce „Poledního listu” na hřiště Slavie o vítězství, naplnila všechna srdce slavistických fanoušků nejupřímněji radostí.
  

   Kdo zná tradici tohoto nadmíru hodného hocha, pochopí, jaké se to skrývá pod tímto titulkem paradoxon. — Jindra Šoltys a bojovník. Vím, že kdekdo bude vrtěti nedůvěřivě hlavou — ale přece jen včera tomu tak bylo. — Snad to byl mimořádný význam události, jenž ho tak inspiroval. Snad též vědomí, že všechna odpovědnost spočívá jen na něm a dost možná, že jeho statečnost rostla s poznáním měkkosti teplických obránců! Ale ať již tomu bylo jakkoliv, nedá se mu upříti titul nejlepšího hráče Slavie a muže, který byl nejen dirigentem, ale i úspěšným bojovníkem. Kdyby častěji opakoval včerejší svůj výkon, mohla by si Slavia k takovému centrforwardu jen blahopřát. Škoda jen, že jeho nejbližší okolí nepřesahovalo průměr. Joska jeví snahu vyhnouti se každému risiku (patrně s nadějí na věčnou footballovou kariéru) a Hromádka, byť by v poli dobrý, před brankou chyboval nerozhodností, což ale lze dobře vysvětliti nedostatečným tréninkem a především skutečností, že již déle jednoho roku působí na křídle. Musila to vytrhnout křídla. V prvním poločase Junek, u něhož to ani nikterak nepřekvapuje. Více obdivu zaslouží si obětavost starého internacionála, který byv povolán „do zbraně”, vykonal téměř více, než bylo v jeho schopnostech. Ačkoli halfback, splnil díky těmto vlastnostem svůj úkol i na křídle a korunoval svoji agilnost dvěma brankami, jež rozhodly o vítězství. — Výkon forwardu stoupá, uvážíme-li, že nebylo tentokráte ani obvyklé podpory se strany halvů. Hráli pod obvyklý průměr, což nejvíce překvapilo u Šimperského v době před mezistátním zápasem. Jedině snad Vodička chvílemi naznačoval vracející se starou formu. Jako celek byla nejlepší řadou mužstva obranná dvojice a hlavně Ženíšek, jehož výkon byl bez kazu. Ne tak v superlativu možno se vyjádřit i o hře Pláničky, který byl tentokráte dosti nejistý a na druhé brance má svůj podíl. Snad má omluvu ve zranění, jež si utržil na samotném počátku hry při srážce s Kocsicem.
  

   zavinily porážku domácích. Obrana byla po leta slabinou teplického mužstva. Předpokládalo se však, že nové akvisice Linhart a Podlešák způsobí kardinální obrat. Pohříchu bylo toto očekávání splněno jen na polovic. Brankář Linhart předvedl zcela uspokojivý výkon, zato však Podlešák pro ochuravění na noze je prozatím odsouzen k úloze klubového maroda. Musila tedy zase vyrukovat stará garda Schebke s Moravcem, která přirozeně jen pokračovala v sérii svých tradičních neúspěchů. Jeden patří již minulosti a oba společně jsou příliš měkcí na bezohledné ligové zápolení. To byla slabina, která rozhodla o porážce, stejně jako chybná taktika, se kterou se domácí mužstvo za stavu 2:2 ve druhém poločase stáhlo do obrany, místo aby pokračovalo v útoku, který je vždy nejlepší obranou. — Bylo to přece včera tím více na místě, že záloha Slavie nebyla v kondici a obrana pak musila se vyčerpat. Ovšem ani záloha Teplic neukázala svoji obvyklou hru a zvláště Kreuz nebyl ve své kůži, neboť hrál se sádrovým obvazem na kotníku. Ještě nepoměrně hůře hrál Mizera, který zklamal na celé čáře, takže standardní výkon z celé trojice podal jediný Krčil. Forward trpěl nejvíce nevhodnou sestavou, ježto Červený hrál na spojce a Kocsic v centru, zatímco opak je jedinou zárukou úspěchu, jak ostatně již ukázala minulost. Nebyl pak ani jeden, ani druhý na svém místě a ke všemu ještě nezvyk ochromoval souhru. Za těchto okolností byl nejlepším útočníkem Zosel na levém křídle, — kdežto největší slabinou byl jeho protějšek na pravém, kde byl zařaděn halfback Bachmann. Byla to malá ukázka, jak špatná sestava dovede zabíti výkon dobrých hráčů.
  

   Slavia: Plánička; Ženíšek, Fiala, Vodička, Šimperský, Černický, Junek, Joska, Šoltys, Hromádka, Čipera.
   T. FK.: Linhart, Morawetz, Schöpke, Mizera, Kunz, Krčil, Bachmann, Červený, Kocsis, Wieser, Zosel.
   Obě mužstva pustila se hned s počátku s chutí do hry. Slavia, dík skvělé práci Šoltyse i nástupu Šimperského měla mírnou převahu. Než výsledkem dobré hry v poli byly jen dva rohy, které nevyužity. Teprve 16. min. přinesla obrat hry. Teplice podnikly nebezpečný útok, který odvrácen dlouhým kopem Vodičky. Míč přejímá Šoltys, přehrává Junkovi, který po krásném běhu, přízemní ostrou ranou k tyči vstřelil první goal Slavie. Slavia netěšila se dlouho vedení. Dvě minuty na to Černý hlavou hraje míč na Kocsise, jehož volné podání před branku dobíhající Zosel proměnil ve vyrovnávací branku Němců. Stav hry 1:1. Hra stává se ostřejší. Není nouze o menší i hrubé fouly. Ve 20. min. míjí Morawetz míč, Linhart ale vyloženou chanci Slavie zmařil obětavým vrhnutím se Šoltysovi k nohám. Několik rohů na obou stranách svědčí o střídavé hře. Ve 28. min. provádí Vodička trestný kop, „načechrává” míč před branku Teplic a Čipera v běhu jej vráží hlavou do sítě. Slavia vede 2:1. Ve 32. min. zraňuje Fiala Kocsise. Tempo hry se stupňuje. Ve 40. min. zraněn Wieser a opouští hřiště. Za útoků Slavie končí poločas 2:1 pro Slavii.
   Také v druhém poločase měla Slavia dobrý nástup. Avšak Teplice zásluhou skvěle pracujícího Kreuze získávají půdu, zvyšují tempo a usazují se u branky Slavie. Obrana Ženíšek—Fiala je stále v permanenci a dlouho odolává náporům domácích. Také Plánička se vyznamenává, útok Slavie ztratil úplně kontakt se zálohou, která je zatažena do obrany. Ve 28. min. po kopu z rohu skrumáž před brankou Slavie. Zosel zmocňuje se míče a vyrovnává na 2:2. Každý by očekával v důsledku deprese mužstva červenobílých, že tepličtí využitkují situace a vstřelí další branku. Než mužstvo Teplic zvolilo obrácenou taktiku, která se mu stala osudnou. Přestalo útočit a bránilo. Linhart vykopával zbytečně míče do autu, mezitím nabyla Slavia duševní rovnováhy. Šoltys takticky drží míč, uvolňuje spoluhráče, ba i Šimperský sbírá poslední síly k rozhodujícímu náporu. Ve 37. min. foul na Junka. Trestný kop provádí sám Junek, zahrává míč před branku a obětavý Čipera opět hlavou vsítil vítěznou branku Slavie. Teplice opět přidávají, ale na vyrovnání je pozdě. Slavia vítězí 3:2.

Rozhodčí: Parpl

Diváci: 5.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - SK Viktoria Žižkov 4 : 2 (1 : 1)

Datum: 13. března 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: 1. liga 1931/32, 10. kolo

Sestavy:

Branky: 14. Svoboda 1:0, 25. Bradáč 1:1, 51. Junek 2:1, 67. Šoltys 3:1, 71. Steiner 3:2, 75. Svoboda 4:2

Průběh: Začátek jarní ligy zastihl mužstvo Slavie v nejtěžší krisi. Zdálo se, že očekávaný závod se Spartou je prohrán u samotného startu. Bez Svobody a s mužstvem, jehož polovina vykazovala pokles formy, odjížděla Slavia k prvnímu ligovému matchi do Teplic, tedy do sídla onoho klubu, který jediný ze všech jí urval na podzim na vlastním jejím hřišti oba body. A zvítězila. I když uznáváme elán a obětavost, s jakým se všichni borci vložili za takovýchto okolností do hry — přece jen se nemůžeme ubrániti dojmu, že k tomu bylo zapotřebí také hodně štěstí.
   Ještě menší chance se červenobílým přisuzovaly před včerejším ligovým zápasem se žižkovskou Viktorkou, která se po návratu z turné stala postrachem celé ligy. Došlo však i k této sensaci. Žurnalistická předehra, jež líčila strasti a trampoty Viktorie s některými „záletnými primadonami” v předvečer velkého duelu — postarala se o vydatnou reklamu, takže neméně než 12.000 diváků vroubilo bariéry hřiště Slavie, návštěva to na zimní období jistě úctyhodná! Slavia ovšem neměla v tomto často hodně bouřlivém prostředí majoritu. Spíše naopak. K vzrůstajícímu táboru viktoriánských fanoušků přidružil se tentokráte několikatisícový kádr Sparty, jehož sympatie byly tentokráte stoprocentně na straně Viktorky, která si je ostatně plně zasloužila! S výjimkou obrany byla ve všech řadách lepším mužstvem, imponovala kombinací, technikou i vtipem akcí a zasloužila si nejméně nerozhodný výsledek. Ale Štěstěna ani tentokráte nezradila nositele pěticípé hvězdy. Sekundovala jim vydatně v obraně, kdykoliv Bradáč pronikl a branka se zdála být neodvratnou a vytvořila jejich forwardům z poměrně malého počtu nebezpečných akcí chance, jež stačily na 4 branky i vítězství. V náladě podrážděnosti a podezírání, v náladě roztrpčenosti nad únosem Zajíčka do Plzně a střeleckou smůlou Bradáče, vyskytly se snad i jiné verse o původu tohoto Slavii provázejícího štěstí — ty ale seriosní pozorovatel musí šmahem odmítnouti. Bradáč hrál dobře v poli a ani jeho rány neprozrazovaly zlý úmysl. Musil by to být věru ojedinělý umělec, aby dovedl úmyslně posílati nejprudší a nejefektnější rány — tak zcela těsně vedle!
   Šťastní vítězové. Jestliže Štěstěna v minulosti tu a tam poškodila červenobílé, pak jim to včera všechno nahradila zrovna v okamžiku, kdy jim to přišlo nejvíce vhod. Neboť skutečně nelze ani při největším optimismu uznati včerejší jejich vítězství za plně zasloužené. Mohou si jen blahopřáti, že při tak chabém výkonu dovedli zachrániti dva tak mimořádně cenné body. Po druhé by ale již nebylo radno vyzývati osud! Skutečně bezvadná byla v celém mužstvu jediná řada a to obrana. Plánička mrštností a obětavostí zabránil četným brankám a ještě více nebezpečí zažehnal, dříve nežli vyrostlo, svým statečným vyběhnutím Ženíšek tvořil s Fialou dvojici, jež se předstihovala v obětavosti i v napravování chyb záložní řady, jež byla nápadně slabé úrovně. Zvláště Šimperský překvapuje rapidním poklesem formy. Podle všech příznaků zdá se to být nedostatek systematického treningu. Jeho indisposicí pak tím drastičtěji vystupují nedostatky obou křídelních halvů, z nichž jeden po rekonvalescenci stále jaksi nemůže se dostat do formy a druhý již zvolna se blíží konci kariéry. Při tom je nejhorší, že forward právě prodělává dokonalou krisi. Šoltys, který posledně v Teplicích napověděl vzestup formy, včera se již zase odmlčel. Byl nepohyblivý a samotná technika s driblingem nestačí na rutinéry druhu Steinera a Štěpána. Trpěl tím pak i Junek, jenž byl většinou odkázán jen sám na sebe neb v nejlepším případě na dlouhé přihrání Svobody, který i včera po několikatýdenní přestávce byl zase nejlepším útočníkem Slavie. Ale zase jen individuelně, neboť pro práci celku mu chybělo i tentokráte pochopení. Nejvíce to vadilo Hromádkovi, jenž je od centrforwarda zvyklý na zpracování míčů a přihrání, takto ale odkázán sám na sebe projevil hodně bezradnosti, tím spíše, že není ani v nejlepší individuelní kondici. Čipera, figurující z nouze na levém křídle, tužil se, seč byly jeho síly, přičinil se o mnohou kritickou situaci před brankou Viktorky taktickým a přesným centrem. Více se od něho nedalo žádati. V celku představovala Slavia nesehraný celek, v němž ani jednotlivci nebyli na výši a jehož jedinou zbraní byla vůle a bojovnost, kterýmžto vlastnostem za pomocí Štěstěny se podařilo jedno z nejcennějších ligových vítězství. Poražená Viktoria byla lepším mužstvem.
   Zřídka se to dá napsati o poraženém mužstvu s takovou oprávněností jako včera, kdy před zraky tisíců předvádělo 11 viktoriánských borců marný souboj s nepřízní osudu více nežli se samotným soupeřem. Musí být hodně silných nervů a nespotřebované fysické i duševní energie v tom mladém souboru, který dovedl s takovým elánem nastoupiti i po všech těch Jobových zvěstech o chystaných desercích nejlepších hráčů, z nichž jeden skutečně do Plzně odejel a již se nevrátil. Na chvíli se sice zdálo, že přepjatá tětiva luku přece jen praskne a dostaví se zhroucení. To bylo ve chvíli, kdy soudce odpískal první překvapující branku Svobody z trestného kopu. Steiner se v tu chvíli dal strhnouti k postupu, za který si zasloužil býti vyloučen, tím spíše, že dával špatný příklad mladším spoluhráčům. Vlny rozhořčení se však na štěstí brzy uklidnily a mladistvá chuť ke hře zvítězila nad okamžitou zahořklostí. A zase bylo předměstské mužstvo pánem situace. Slyšeli jsme říkati: „Kdyby zde byl dnes Zajíček...” Ani toho borce nebylo včera k vítězství zapotřebí. Bylo by stačilo jenom trochu, když ne štěstí — tedy méně smůly. Ale snad nebylo vítězství žižkovských psáno tentokráte v knize osudu! Nevadí. Má útěchu, že byla lepším mužstvem a že učinila vše, co bylo v jejích silách. Nejlepší řadou byla beze sporu záloha, kde zvláště Štěpán se vrací do velké formy. Ale i Moudrý, ač mu bylo hráti na těžkém terénu, který je proň vždy handicapem — se znovu představil jako prvotřídní centrhalfback pro obranu stejně jako pro forward. V obraně byl duší Steiner, jenž jakoby nestárnul. Jenom kdyby nebylo toho řečnění, jež mu ubírá sympatie. Forward byl ucelenou řadou a zvláště centr Průša s pravou stranou Bradáč—Hruška táhla všechny útoky. Výborné je i levé křídlo Skočdopole, včera však mu scházel Zajíček. Polanecký ho naprosto nemohl nahraditi. Ve hře v poli byla Viktorka rozhodně lepším mužstvem a měla po dvě třetiny zápasu převahu.
   Soudce p. Šíba měl dobrou vůli, ale ne tak šťastnou ruku. I on měl tentokráte více štěstí, nežli si sám zasloužil. Dopustil se taktické chyby, že písknul k trestnému kopu z něhož padla Svobodova první branka dříve, nežli se mohli Viktoriáni připravit, ale v zápětí se dopustil ještě většího „hříchu” tím, že si dal líbiti nepřípustně prováděný „protest” Steinera, jenž měl býti po zásluze vyloučen. Vždyť lze mluviti jen o šťastné náhodě, že se to nestalo signálem k všeobecné nekázni!

   Slavia: Plánička, Ženíšek, Fiala, Vodička, Šimperský, Černický, Junek, Šoltys, Svoboda, Hromádka, Čipera.
   Viktoria Žižkov: Miškovský, Suchý, Steiner, Mourek, Moudrý, Štěpán, Hruška, Bradáč, Průša, Polanecký, Skočdopole.
   Podrobný průběh zápasu od 1. do 90. min. přineslo naše zvláštní vydání „Expresu”.
   Ostré, rychlé tempo a mírná převaha Viktorie Žižkov je charakteristikou prvé poloviny hry. I jako celek působila Viktoria lepším dojmem, přestože musela postrádati skvělého driblera Zajíčka. Trpěl tím nejvíce Skočdopole na levém křídle, zato ale pravá strana útoku, zvláště dvojice Bradáč—Hruška, byla hybnou pákou celého forwardu a táhla většinu útoků. Převahu Viktorie dokazuje poměr rohů 6:1.
   První branku vstřelila v 14. minutě Slavia Svobodou. Vodička odvrátil nebezpečnou skrumáž před brankou Slavie dlouhým odkopem. Míč obdrží Šoltys a řítí se k viktoriánské brance. Je faulován Suchým. Trestný kop provádí Svoboda a než hráči Viktorie mají možnost utvořiti zeď a než se Miškovský připraví, třepetá se míč v síti. Soudce správně goal uznal, ač kapitán Viktorie protestoval a i část obecenstva bouřila. Viktoria vyrovnala v 25. min. Bradáčovým trestným kopem: Fiala zahrál míč rukou a Bradáč ze 30 metrů skvělou, rasantní ranou pod tyč vsítil nejhezčí branku dne. Poločas 1:1. Po změně stran ovládla pole Slavia. Těžký, měkký terén vyčerpal hráče Viktorie, takže konec matche byl hrán ve znamení převahy červenobílých, kteří využitkovali lépe převahu v poli i chance, než v prvém poločase Viktoria. V 6. min. založil Svoboda útok, přehrál na volného Čiperu, který lehce odcentroval a dobíhající Junek nezadržitelně scoroval za Slavii po druhé. Stav hry 2:1. Ve 22. min. prohodil Vodička Šoltysovi a Slavia vede 3:1. Byla to chyba Miškovského, který předčasně vyběhl. Ve 20. min. proměnil Steiner penalty za sražení Bradáče a upravil tak score na 3:2. Ve 30. min. útočí Hromádka, je ale unfair zastaven. Volný kop zahrává Čipera před branku Viktorie a Svoboda poslal hlavou míč do sítě. Slavia vítězí 4:2.
  

   Zápasu přihlíželo 11.053 - platících diváků, kteří odvedli na vstupném Kč 65.731.—. — Dávka obnášela Kč 12.003.—, ostatní režie (reklama, soudce, pokladníci biletáři, policie, hasiči, předzápas, daň z hlavy ústředí, míč, úprava hřiště, vstupenky a daň z obratu) Kč 6.593.80. O čistý zisk Kč 47.134.20 se rozdělily kluby stejným dílem.

Rozhodčí: Šíba

Diváci: 12.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

SV Guts Muts Dresden - Slavia 0 : 4 (0 : 2)

Datum: 24. března 1932, Německo, Dresden

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: goly

Průběh: Ligový team SK. Slavia odejel ve čtvrtek ráno autocarem z Prahy do Drážďan, kde se utkal odpoledne s vedoucím místním klubem, známým Guts Muts. Zápas po pěkné exhibiční hře skončil vítězstvím Slavie 4:0. Mužstvo Slavie nastoupilo k zápasu v této sestavě: Plánička, Vodička, Fiala, Křížek, Šimperský, Černický, Junek, Šoltys, Svoboda, Puč, Hromádka. Ve druhém poločase hrál místo Svobody — Šoltys a na jeho místě Joska.
   Asi čtvrt hodiny po zahájení hry spustila se prudká sněhová vánice, která potrvala celý zápas. Slavia ujala se vedení ve 20. minutě brankou Puče. Týž hráč zvýšil ve 32. minutě náskok Slavie na 2:0, kterým končí poločas. Po změně stran dal třetí branku Slavie v 10. minutě Junek a ve 25. minutě Joska.
   Jelikož sněhová vánice byla ku konci velmi prudká, byl soudce Geige z Dresdner S. C. nucen 10 minut před koncem zápas předčasně ukončiti. Pro Slavii byl match poměrně lehkým oříškem. Hráno bylo neobyčejně fair a za celý zápas byly pískány jen dva fauly (oba proti domácím).
   Večer po zápase odejelo mužstvo Slavie do Saské Kamenice, kde utká se dnes v pátek s Polizei Sportverein Chemnitz, který před třemi týdny zvítězil nad soupeřem Slavie — Guts Muts vysokým scorem 6:1. — Cesta Slavie autocarem z Prahy do Drážďan byla hladká, přesto že na hranicích republiky jsou dosud velké spousty sněhu.

Rozhodčí: Geige (Německo)

Diváci: ? (???)

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Polizei SV Chemnitz - Slavia 4 : 4 (2 : 3)

Datum: 25. března 1932, Německo, Chemnitz

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 5. Henchen z pen. 1:0, 13. Henchen z pen. 2:0, 35. Čipera 2:1, 40. Svoboda 2:2, 42. Čipera 2:3, 62. ? 3:3, 80. ? 4:3, 80. ? 4:4

Průběh: Na Velký pátek sehrála SK. Slavia druhý zápas svého zájezdu do středního Německa a utkala se v Saské Kamenici s tamním Polizei SV. Zápas hrán byl na nemožném, rozbahněném terénu, na němž kontrola míče byla úplně nemožná. Zvláště v brankách tající sníh proměnil terén v úplnou bažinu. Slavia nastoupila k tomuto utkání bez Ženíška a Šimperského. Ve druhém poločase nastoupil za Šoltyse Joska a zraněného Puče vystřídal Hromádka. Slavia hrála v I. poločase v tomto složeni: Plánička - Vodička, Fiala - Křížek, Pleticha, Černický - Junek, Šoltys, Svoboda, Puč, Čipera. Vedení ujali se domácí v 5. minutě z 12y kopu, diktovaného za ruku Fialy. Ve 13. minutě diktoval soudce další 12y kop za foul Vodičky, který domácí proměnili ve druhý goal. Ve 35. minutě Čipera byl autorem prvé branky Slavie a ve 40. minutě Svoboda vyrovnal na 2—2. Dvě minuty poté Čipera získal hostům vedení třetí brankou. Ve druhé půli v 17. minutě podařilo se domácím vyrovnati na 3—3, když Plánička zabořen v blátě nemohl čeliti dlouhé ráně Henchena. Ve 35. min. týž hráč získal domácím vedení, leč ve 35. min. podařilo se Slavii vyrovnati na 4—4. — Z mužstva domácích vynikal především Schneider, který proměnil oba 12y kopy, dále Henchen, střelec dalších dvou goalů. Zápas dovedl soustřediti velký zájem, neboť mu přihlíželo asi 10.000 diváků. Rozhodčím utkání byl soudce Engel z SC Wacker Chemnitz. Na počest Slavie byl uspořádán policejním prefektem města, který jest čestným předsedou Polizei SV., okázalý banket, po němž odjela výprava Slavie autocarem zpět do Prahy.

Rozhodčí: Engel (Německo)

Diváci: 10.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

AFK Bohemians - Slavia 1 : 4 (1 : 1)

Datum: 27. března 1932, Praha, hřiště Bohemians

Utkání: Velikonoční turnaj, otevírání nového Dannerova stadionu, kvalifikace

Sestavy:

Branky: 30. Svoboda 0:1, 36. Srba 1:1, 60. Puč 1:2, 88. Puč 1:3, 89. Puč 1:4

Průběh: Autobusy, elektrické dráhy, proudy pěších valí se k Dannerovu stadiu do Vršovic. Návrší u Heroldových sadů jsou obsazena zvědavými diváky, okna okolních domů plna, též lešení několika novostaveb. I na střechách domů jsou lidé, kteří chtějí vidět slavné zahájeni činnosti na novém hřišti. Pokladny v zelených branách mají mnoho práce. Stadion byl včera pro nával po prvé policií uzavřen, číslice diváků dosáhla zhruba 20.000 a snaživý klub dožil se ještě za proslovu kom. řed. Dannera, jenž jako předseda družstva, které hřiště budovalo, odevzdával toto krásné dílo místopředsedovi klubu Honejskovi, první škody, neboť diváci v jednom rohu prolomili ohradu, která dělí hlediště od hřiště, z něhož je policie a pořadatelé — kromě mládeže — zase poslali do stupňovitého hlediště, připomínajícího tolik svým uspořádáním veliká hřiště v Pešti. Přesně na minutu, poněvadž bylo zapřaženo i „rádio”, ujal se slova kom. red. Danner. Vylíčil práci družstva a budování stadia, zdůraznil účel nového hřiště a jeho úkol. Zdůraznil, že budou vedle vybudována ještě cvičiště tělocvičných jednot a hřiště pro mládež. Dojat přijímal od mluvčího „táta Honejsek” tento bohatý dar. Hlas se mu zastřel, když vyjmenovával staré „Vršováky”, již se nedočkali postupu klubu z neohrazeného trávníčka až sem do tohoto stánku, v němž slibuje klub dodržovati snahy prvních průkopníků, t. j. vždy dbáti hlavně osvěžení mládeže na duchu i na těle. Městský rada Bureš, jeden z nejhorlivějších spolutvůrců stadia, blahopřál klubu jménem hlavního města a po zástupci obce starostovi Ulmanovi a proslovu předsedy Československého všesportovního výboru a ČSAF. prof. dra Pelikána, v němž zdůrazněno oprávnění sportu o kultuře dneška, vstává stadion a s obnaženými hlavami vyslechne hymny.
   Šikem dorostenců vbíhají do hřiště Bohemians a po nich mužstvo Slavie k prvému zápasu.
  

   Slavia nastoupila v sestavě Plánička; Vodička, Fiala; Křížek, Šimperský, Černický, Junek, Šoltys, Svoboda, Puč a Čipera. Po chabém výsledku v Saské Kamenici a vzhledem k neúčasti Ženíška v obraně nečekaly se od ní divy. Ale každé mužstvo hraje nakonec vždy tak, jak mu soupeř dovolí, útok červenobílých nehrál valně. Měl momenty hezké kombinace, za něž jej hlediště chválilo, měl však též chvilky velmi rozházené. Kdo překvapil, to byl Puč. Bez nadsázky možno říci, že vyhrál Slavii zápas. Dal tři branky po přestávce, když Bohemians byli v převaze a nemohli ji vyjádřiti. Přesto se zdálo téměř do konce zápasu, že vyrovnají. Ale Puč dvěma výpady zmátl všechny dohady. Druhým dobrým mužem útoku byl Junek na pravém křídle, ač měl proti sobě nejlepšího záložníka Bohemians Tyrpekla. Svobodovi se ani včera nedařila hra. Jako střelec první branky na stadiu vyhrál sice stříbrné hodinky, ale jinak byl dobře kryt. Šoltys a Čipera přihrávali. V záloze nejlépe, ale také bohužel, nejostřeji, si vedl Křížek, který Faita porážel jak se dalo. Zavinil 12y, ale Skála střelil pokutová kop tak prudce do břevna, že se rána zvlátila vysoko do outu. Šimperský v druhé polovině vynechával a Černický hrál spíše ostře než dobře. Ani Fiala ani Vodička nebyli o nic měkčí. Měli však ve svých zákrocích štěstí, už proto, že útok Bohemians příliš ve střelbě otálel. Plánička zase ukázal své mistrovství v několika situacích, když se Bejbl anebo ostatní Bohemians dostali za backy.
   Bohemians postavili své mužstvo takto: Kulda; Petřík, Kučera; Hofman, Lanhaus, Tyrpekl, Srba, Bára, Bejbl, Skála, Fait. Ještě před přestávkou odešel Bejbl; místo něho přišel Knížek, který se postavil na spojku, útok pak vedl Bára. Bohemians nehráli v poli o nic hůře než Slavia. Ba naopak, ze dvou třetin udržovali svůj útok v převaze. Chybně však, zejména v druhé polovině takový střelec, jak jej Slavia měla v Pučovi. Z útoku nejlépe hráli Bára a Srba, který se v prvém zápase ukázal v barvách Bohemians dobře uvedl. Fait rychle běhal, měl mnoho chanci, ale též nehorázné rozpaky. Skála se lepší, ale není ještě stále tím, čím býval loni. Střed je nyní sehrán, ale měkký. V záloze byl Tyrpekl opět všudybylem, Lanhaus průměrným a Hofman slabým hráčem. Obránci byli tvrdí a dali se nakonec překvapiti Pučovými finesami. Kulda bránil dobře.
  

   Po rychlých útocích domácích zmařil Bára v 25. min. největší chanci hry. Byl sám před Pláničkou, ale střelil vedle tyče. V 30. min. je před brankou Bohemians veliký shluk. Šoltys střílí do tyče, Svoboda vrací odražený míč do sítě. V 31. min. sráží Křížek (již po několikáté) Faita. Skála střilí do břevna, míč letí do nehorázné výše a točí se do outu. V 36. min. po rohu přibíhá Srba k odraženému míči a vyrovnává. V 58. min. chytá Kulda ránu Vítovu, Slavista však opakuje svou ránu s větším zdarem ještě jednou a hosté vedou 2:1. Bohemians stale tísní, Plánička se několikráte vyznamenává. V 87. min. dobíhá Puč uličku Svobodovu a střílí třetí goal. Je zřejmě zmlsán tímto úspěchem, neboť hned po výkopu znovu proniká, přehrává Čiperovi na křídlo a ze vzduchu stáčí jeho podání do sítě jako čtvrtý goal. Nejhezčí rána zápasu dovršila nečekaný obrat.

Rozhodčí: Parpl

Diváci: 20.000

Trenér: ? (???)

Poznámky: Franci Svoboda dostal za první branku dosaženou na novém hřišti zlaté hodinky.

Slavia - FK Viktoria Žižkov 1 : 0 (0 : 0)

Datum: 28. března 1932, Praha, hřiště Bohemians

Utkání: Velikonoční turnaj, otevírání nového Dannerova stadionu, finále

Sestavy:

Branky: 46. Šoltys 1:0

Průběh: I druhý den velikonočního turnaje Bohemians byl Dannerův stadion četně navštíven. Více než 10.000 diváků bylo svědky nejprve sensačně vysokého vítězství Bohemians nad ligovým teamem Teplic a později úporného boje ve finále. Pořádající klub může býti s finanční bilancí podniku nadmíru spokojen. Podařilo se mu z kořene vyvrátit tvrzení, že v Praze nelze o velikonočních svátcích pořádati velkých podniků. Našel se kdysi nějaký teoretik, který si vymyslil takovouto legendu a bezmyšlenkovitě podlehla této sugesci téměř celá liga. Sparta, Slavia, Viktoria, atd., atd. všichni odjížděli v posledních letech za hranice, ponechávajíce úplně bez footballového programu onu Prahu, která v dobách poválečné slávy naší kopané byla právě o těchto svátcích vždy dostaveníčkem elity kontinentálního footballu a to pokaždé před rekordní návštěvou. O tom, že se časy nikterak nezměnily a že je zapotřebí jen hodnotného programu, podal svědectví letošní velikonoční turnaj na Dannerově stadionu. I když číslice, jež byly obsaženy v novinářských zprávách o návštěvě neodpovídají skutečnému příjmu (Bohemians z propagačních důvodů rozdali při této slavnostní příležitosti několik tisíc pozvánek a čestných vstupenek), přece jen je bilance tak radostná, že bude zúčastaěným klubům záviděti po svém návratu i populární AC. Sparta. I při nižší sportovní úrovni přinesl turnaj cenné poznatky. Označili jsme za největší aktivum tohoto podniku příležitost, která se naskytla k přehlídce našich internacionálů před zápasy o Švehlův pohár. I když celková úroveň mužstev byla z důvodů, o nichž se jinde zmiňujeme, poměrně nízká, přece bylo lze učiniti několik poznatků, jež pro sestavu národního mužstva maji nemalý význam. Především se v tomto turnaji rozhodlo o středním halvu. Není jím v dnešní své kondici ani Šimperský, ale tím méně teplický Kreutz, který zde o Velikonocích neukázal zhola ničeho, nýbrž na toto čestné místo zdá se býti predestinován robustní, vysoký a technický centrhalfback žižkovské Viktorie — Moudrý, jenž se zdá býti hrou i vzhledem v bezvadné hráčské i fysické kondici. Přáli bychom si, aby tento borec u vědomí svého talentu podřídil celou svoji životosprávu čestnému úkolu, který ho pak nemůže minouti.
   Druhým povolaným mužem do národního teamu je levý halvback Bohemians Tyrpekl, který má k tomu nespornou legitimaci nejen ve svém nadšení a bojovném srdci, nýbrž i v bystrosti a slušné technice. Místo levého obránce stále ještě nemá definitivního kandidáta, ačkoliv na pravém backu se ukazuje Suchý v nejlepším světle.
   Z nových lidí, kteří se nám představili jako aspiranti mezinárodní čapky, upoutal naši pozornost jedině exspartán Červený, který pro svojí techniku, dribling, hru hlavou, bojovnost i střelbu si rozhodně zaslouží, aby byl v nejbližších asociačních treningách vyzkoušen. Budiž nám dobře rozuměno: To jsou poznatky o hráčích, kteří teprve se ucházejí o účast v národním teamu, čímž není řečeno, že bychom opomíjeli jiné zdatné hráče tohoto turnaje, kteří jsou již definitivními členy naší národní representace
  

   Předeslavše několik řádek povšechné úvahy, jíž si vynucuje současná situace našeho footballu, musíme se věnovati kritice matche, kterým velikonoční soutěž na Dannerově stadionu vyvrcholila. Nebyl to pohled příliš radostný,mistr ligy, mužstvo, jež zpravidla dodává nejvíce hráčů do národního teamu, podalo tak chabý výkon, že celá jeho spása spočívala v brankáři Pláničkovi. Jedinou naší útěchou může býti v tomto případě okolnost, že červenobílí hráli 4. zápas v 5 dnech, nepočítaje v to únavu z jízdy autocarem po Německu. To nám právě ukládá povinnost šetrné kritiky. Obranná dvojice hrála bez Ženíška, což je více než polehčující okoloností její nesehranosti a nejistoty v některých momentech. Záloha byla fysicky nejvíce dotčena únavným programem a tudíž ani ona si nezaslouží výtek. Ve forwardu, který měl nejlepšího muže v internaclonálovi Junkovi na pravém křídle a jehož vnitřní trio bylo zprvu oživeno přítomností Puče, byl slabinou Hromádka na levém křídle, zatím co ani Svoboda, ani Šoltys se nevypnuli nad normál. Zvláště Šoltys nebyl s to zabrati, přestože projevoval hodně dobré vůle, ostatně pravě tak jako Svoboda, který dělal, co bylo v jeho silách. Je ale jeho tradičním nedostatkem, že se málokdy dovede uplatniti proti tělesně zdatnějším centrhalfům rázu Moudrého.
  

   Měla svěžejší mužstvo a tím byl dan ráz hry. Jeji hráči byli pravidelně mnohem dříve u míče a i jako celek se zdála býti sehranější. V poli ovládala hru, měla též převahu s výjimkou prvé čtrthodiny druhé půle, kdy Slavia obléhala —, ale před brankou se projevovala přímo zarážející bezradnost. Bylo zde pozorovati neblahé následky Bradáčovy individuality. Celá útočná řada si v poslední době zvykla konati své akce přihráním na střelce Bradáče a když tento v mužstvu chybí, není nikoho, kdo by dovedl v posledním úseku před brankou zakončiti akce tvrdým shootem. Z toho pak vzniká nervosa a podrážděnost. Svádí se vlastní neschopnost velmi často na soudce.
   Včera byl terčem projevu nespokojenosti soudce Cejnar, který však skutečně v mnohém okamžiku právem svým rozhodováním zavdal příčinu k nespokojenosti, rozhodně ale ne v takové míře, aby se mohla tím vysvětlovati porážka, která byla zaviněna jen shora uvedenou střeleckou nepohotovostí a v neposlední řadě též famózním výkonem slavistického brankáře. Z jednotlivců v mužstvu Viktorie byl nejlepší Moudrý, jenž držel v šachu celé vnitřní trio Slavie a současně dirigoval vlastní útok. Vedle něho vystačili pak i celkem prostřední křídelní halvové. V obraně včera zastínil žák učitele — Suchý Steinera. Z forwardů byl nejlepší Zajíček, ale i v mladistvém Průšovi nám roste prvotřídní centrforward. Tito 2 hráči se zasloužili o kombinační sloh hry, kdežto
   Hruška na spojce nebyl na svém místě a proto přicházel v úvahu jen jako výpadový hráč. Křídla byla slabší vnitřního forwardu. Skočdopole se uplatňoval jen temperamentem, zatím co Watzata na pravém křídle nezdá se jevitě ani dosti zájmu.
  

   Slavia: Plánička — Vodička, Fiala — Křížek, Šimperský, Černický — Junek, Šoltys, Svoboda, Puč, Hromádka.
   Viktoria Žižkov: Miškovský — Suchý, Steiner, Mourek, Moudrý, Ketner — Watzata, Hruška, Průša, Zajíček, Skočdopole.
   10. Křížek zahrál rukou v penalty area, soudce však nepísknul. 11. Trestný kop na foul Svobody zahrál Moudrý na Skočdopole, ten však střelil zblízka vedle, 16. Hruška zachytil hlavou centr z levé strany, Plánička však chytil. V 25. min. vyrazil Miškovský ránu Svobody přímo k Junkovi, jehož shoot se pak odrazil od Miškovského nohy. V příští minutě odňal Plánička včasným vyběhnutím míč Průšovi. 31. Suchý odrazil ránu Junka na roh. 87. Rána Zajíčka končí v rukou Pláničky, jenž vyrazí hned na to shoot Průši. Ve 40. min. vystřídal Joska zraněného Puče. Minutu před koncem střelil Šoltys z výborné posice daleko vedle a tak končí první poločas bez branek. Po změně stran dal Šoltys již v první minutě jediný goal zápasu, když Moudrý míč jen slabě odkopnul. V příští minutě centruje Junek, ale volný Joska střelil zbrkle do autu. 37. Plánička vybíhá a béře míč Hruškovi V 38. a 39. min. dobyla Viktoria dvou rohů. V 41. minutě získal Průša goal, ten však nebyl uznán pro jeho předcházející foul. Poslední minuty jsou ve znamení zoufalého, avšak marného finishe Viktorie. Po ukončeni hry byl Slavil předán pohár.

Rozhodčí: Cejnar

Diváci: 10.000

Trenér: ? (???)

Poznámky: V utkání o 3. místo porazili FK Bohemians celek Teplitzer FK vysoko 10:0 (4:0).

SK Viktoria Plzeň - Slavia 0 : 0

Datum: 3. dubna 1932, Plzeň

Utkání: 1. liga 1931/32, 11. kolo

Sestavy:

Průběh: Historie ligového matche se Spartou se opakovala. Opět na 10.000 diváků dovedl přilákati na hřiště plzeňské Viktorky ligový zápas — nejvýmluvnější to důkaz propagačního významu této soutěže v metropoli českého západu! Pro domácí klub je to bilance nadmíru radostná. Agilní a obětavé vedení bylo odměněno za svoji celotýdenní mravenčí práci naplněným hledištěm, stejně jako se zanícením hrající mužstvo může býti pyšné na remis, která je jeho morálním úspěchem.
   Plzeň se stává postrachem ligových leadrů. Tradiční poslání Kladna přejímá Plzeň. Sparta zde vyvázla nedávno jen náhodou s těsným a hodně šťastným vítězstvím, kdežto Slavia dopadla ještě hůře, zachránivši jen jediný bod. A to ještě s velkou bídou. Mužstvo Viktorie bylo lepším celkem a též nadšenou agilností předčilo červenobílé. Za takovýchto okolnosti lze se nadáti, že armáda přívrženců tohoto klubu v Plzni ještě zmohutní a že vůbec footballová Plzeň vyroste vbrzku v mocného soka Praze. Mizera stačil na Svobodu a tím rozhodnuto o matchi.
   Je to věčně se opakující historie. Svoboda je individuální hráč v centrforwardu. Není-li halfback soupeřův dosti silný, tvrdý a agilní, aby dovedl čeliti jeho individuelním akcím, vyrůstá Svoboda ve velké nebezpečí, naproti tomu však v opačném případě nedostane Svobodovo okolí kloudně přihraného míče. Pohříchu, že těch „opačných případů” je v poslední době nejvíce. Dobře hráli i oba křídelní halvové Kůželík a Názler. Ale přece jen nejlepším hráčem domácích byl back Protiva, vynikající rozhledem i přesnými odkopy. Na svém místě oběhal téměř všechna místa a zneškodnil i v posledním téměř okamžiku strhující rush Bradáče, když se již zdálo, že rozhodující branka je neodvratná. Společně s Přibáněm vytvořil tento borec skvělou obrannou dvojici, kterou důstojně doplňovali Jabornický a všichni tři halvové, jimž všem konvenovala vysoká hra lépe nežli slávistům. V útoku vynikali Moták a ještě více „hoom novus” Vídeňák Friese, jehož debut v mužstvu Viktorky vyzněl dokonalým úspěchem. Má strhující elán, jde nezadržitelně dopředu a v samotném včerejším zápase třikrát pronikl tak nebezpečně před branku Slavie, že bylo zapotřebí jen smůly a foulů, aby nepadla z těchto téměř vyložených chanci ani jedna branka. Vlček na křídle a Čulík na spojce nebyli nebezpeční a Rainiš hraje příliš sobecky. Jako celek byli domácí lepším mužstvem a jedině skvělý výkon Pláničky zachránil remis. A přece se Bradáč s Kopeckým osvědčili.
   Neméně než tisíc výletníků z Prahy vracelo se rozčarováno z tohoto zápasu, od něhož si slibovali všichni začátek nové, velké éry Slavie. Než člověk míní — a Svoboda mění.... Již po prvním poločase bylo patrno, že ani tak vynikající talent, jakým je Bradáč vedle centrforwarda Svobody nebude sdíleti šťastnější osud nežli desítky předchůdců. Nedostal ani on ani Kopecký přihrání, odpovídající jejich stylu. Ale i tak si Bradáč vypracoval několik chancí, jeho krásné shooty však šly těsně nad neb vedle, jednou dokonce do tyče.
   Ani Kopecký nezklamal a bylo proto jeho přeložení na křídlo zcela nemístné. Ale ani Puč na spojce nebyl pasivem. Chyběl spíše v centrforwardu borec kvalit Šoltyse, který by nově sestavený útok dovedl stmeliti. Dobrý byl i Junek na křídle. Stejně jako Svoboda v útoku byl Šimperský slabinou, zálohy, jejíž nedostatky se snažili napravovati dobře hrající křídelní halvové Vodička a Černický.
   Soudce Culek dovedl suverénním způsobem udržeti ostrou hru v mezích fair play, byl též naprosto nestranný a chybil snad jen ve dvou případech, jež se však kompensovaly. Ve 35. min. druhého poločasu zastavil útok Viktorie ve vyložené posici pro offside, ale o dvě minuty později poškodil Slavii odpískáním mrtvého offsidu Bradáče při brance Pučově.
  

   Slavia: Plánička — Ženíšek, Fiala — Vodička, Šimperský, Černický — Junek, Bradáč, Svoboda, Puč, Kopecký.
   Viktoria Plzeň: Jabornický — Protiva, Přibáň — Kůželík, Mizera, Názler — Rajniš, Čulík, Moták, Freise, Vlček.
   Střídavé útoky v prvním poločase daly vyniknouti více umění brankářů nežil forwardů, jejichž rány šly nad neb vedle. Obě mužstva si vynutila po několika rozích. Hrálo se ostře a mnohdy unfair. V druhém poločase stejný obraz hry. V 10. min. si vyměnili Kopecký s Pučem místa. Ve 35. min. zastavil soudce Viktorii pro offside ve vyložené posici a o dvě minuty později neuznal branku Puče pro mrtvý offside Bradáče. Ještě v poslední minutě hry zastavil Protiva rushujícího Bradáče a zabránil tak vítězné brance Slavie.
  

   Zápas navštívilo 8889 platících diváků, kteří odvedli na vstupném 52.813 Kč. Dávka činila 10.365.65 Kč. Čistý zisk obnášel 35.806 Kč, byl rozdělen na 50 procent, takže každý klub bral po 17.903 Kč. Hráči plzeňské Viktorie obdrželi jako 4 procentní podíl každý po 716 Kč a k tomu ještě prémii 100 Kč.

Rozhodčí: Culek

Diváci: 10.000

Trenér: ? (???)

Poznámky: Když jela Slavia do Plzně, měla na autokaru napsány sebevědomé nápisy 10:0, ale nakonec byla ráda, že udržela remízu. „Statisícový” útok Slavie nastřelil jen dvě tyče, Kopecký zklamal.Než nastoupili slavisté do autokaru, smazali jim Plzeňáci všechny jedničky.

Slavia - SK Čechie Karlín 6 : 0 (3 : 0)

Datum: 9. dubna 1932, Praha, hřiště Slavie na Letné

Utkání: 1. liga 1931/32, 12. kolo

Sestavy:

Branky: 10. Junek 1:0, 30. Šoltys 2:0, 43. Kopecký 3:0, 47. Kopecký 4:0, 75. Bradáč 5:0, 88. Fiala z pen. 6:0

Průběh: Po nerozhodné hře v Plzni očekávali příznivci pěticípé hvězdy i včerejší zápas s karlínskou Čechií s netajenými obavami, tím spíše, že Čechie minulou neděli si vynutila více než zaslouženou remis s Bohemians na Dannerově stadionu. Zájem byl ještě zvýšen novou orientací footballové sekce, jež poskytla přechodně odpočinek Šimperskému a Svobodovi, tedy dvěma borcům, kteří bývali druhdy páteří mužstva, ale v posledních matchích, ať již z jakéhokoliv důvodu se staly jeho brzdou. Nelze sice tvrditi, že by ti, kteří je včera zastupovali, byli jejich povolanými nástupci. Pleticha je na to již příliš stár a ani Šoltys se nikterak jako vůdce útoku nevyznamenal. Přesto však byl průběh matche velmi příjemným překvapením a to proto, že v tomto matchi se obě nové akvisice ve forwardu ukázaly v nejpříznivějsím světle.
  

   Nejlepším mužem útočné řady a vůbec celého mužstva byl Kopecký na levé spojce. Je rychlý, technický, výborně kombinuje i dribluje a též jeho hra hlavou je bezvadná. On společně s Pučem tvořili nejnebezpečnější dvojici. Šoltys, jak již řečeno, nebyl ve zvláštní kondici, ale právě proto tím příjemněji působil výkon ostatních mladých forwardů. Nejen levá, nýbrž i pravá strana Bradáč—Junek byla v kondici. Křídelní halvové hráli uspokojivě, ale Pletichovi v centrhalvu přece jen již vadí pokročilý věk. Obrana Slavie byla jako vždy, bezvadná. Příliš vysoká porážka Čechie.
   V poli nehráli karlínští tak slabě, jak by tomu nasvědčovalo score zápasu. Jejich útočné akce byly však příliš rozhárané a mimo to scházel mužstvu střelec, takže slávistická obrana si snadno mohla zajistiti nulu ve score. Nejlepší řadou Čechie byla její obranná trojice, v záloze vynikal Novák. Ošklivým kazem hry karlínského mužstva byla přílišná bezohlednost jeho obrany, která při trochu rigorosnějším soudci mohla se zle vymstíti.
  

   zaskočil v posledním okamžiku a proto je nutno posuzovati jeho výkon s reservou. Zatím co v prvé půli řídil zápas celkem dobře, ve II. půli připustil příliš tvrdou hru se strany Čechie, které odpustil 2 penalty. Ale ani v poli neuspokojil a naříkali si tak na něj oba soupeři.
  

   Zápas započal s půlhodinovým zpožděním vzhledem k tomu, že se nedostavil delegovaný soudce p. Kastner z Ústí n. L. Kluby se pak dohodly a řízením matche byl pověřen p. Ing. Palij.
   Slavia nastoupila v sestavě: Plánička, Ženíšek, Fiala, Vodička, Pleticha, Černický, Junek, Bradáč, Šoltys, Kopecký, Puč.
   Čechie Karlín: Hatle, Strejček, Kusala, Fiala, Novák, Vodička, Mráz II., Mráz I., Bubeníček, Snopek, Mašek.
   V prvním poločase hrála Slavia po silném větru a byla proto také v převaze. V 5. minutě za nešení míče brankářem Hatlem nařízen proti Čechii volný kop, míč přihrán Kopeckému, jehož ostrou ránu však Hatle vyrazil. V 10. minutě z krásné kombinace dvojice Kopecký—Puč, posléze jmenovaný hráč zcentroval a Junek ostrou ranou vstřelil první branku Slavie. Ve 30. minutě se Kopecký ojedinělým způsobem probil karlínskou obranou, přihrál nezištně volnému Šoltysovi a tento doběhnuv skoro až do branky, scoroval druhou branku červenobílých. Dvě minuty před koncem poločasu Junek zcentroval a Kopecký šikmou ranou k tyči upravil stav prvního poločasu na 3:0 pro Slavii.
   V druhém poločase Slavia se nejprve postarala o patřičné zvýšení score a později hrála již opatrně, zřejmě z obavy před zraněním hráčů. Již ve druhé minutě poslal Bradáč z 20 metrů dělovku na branku, Hatle sice vyrazil, ale doběhnuvší Kopecký vrátil míč do sítě: 4:0. V 7. minutě stočil Kopecký míč prudce na branku a tento skočil po břevnu do autu. Obrana Čechie začíná hráti až příliš bezohledně. V 18. minuté Kusala srazil Bradáče a o minutu později Kopeckého. Soudce však netrestá! Ve 28. minutě opět foul na Šoltyse v trestném území — ale soudce zase přehlíží. Ve 30. minutě zaviňuje obrana Čechie ruku před trestním územím a z nařízeného trestného kopu posílá Bradáč míč dělovkou pod břevnem do sítě. 5:0. Ve 32. minutě foulován Junek v trestném území a zase beztrestně. Dvě minuty před koncem zápasu nařizuje soudce za ruku Kusaly penalty, kterou Fiala proměnil v 6. a poslední branku červenobílých.

Rozhodčí: ing. Palij

Diváci: 6.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

SK Náchod - Slavia 4 : 1 (3 : 0)

Datum: 24. dubna 1932, Náchod

Utkání: 1. liga 1931/32, 13. kolo

Sestavy:

Branky: 7. Kuchta 1:0, 27. Nejedlý 2:0, 36. Baron 3:0, 59. Bradáč 3:1, 61. Kuchta 4:1

Průběh: Včera se rozhodlo v Náchodě o mistru ligy. Porážkou v Náchodě ztratila Slavia takřka úplně možnost znovudobytí mistrovského titulu a ani v případě vítězství nad Spartou nemůže býti první, leda že by Sparta prohrála s Teplitzer, což je ovšem více než nepravděpodobné. Po posledních slabých výsledcích Náchoda je jeho vysoké vítězství nad Slavií překvapením prvého řádu, tím spíše, že domácí byli nuceni nastoupiti k zápasu bez 2 zraněných hráčů, Mareše a Bedrníčka.
  

   Jeho mužstvo hrálo po celý zápas s neutuchajícím nadšením a elánem, dobře střílelo a mělo štěstí v nejdůležitějších okamžicích zápasu. Na druhé straně Slavii se nic nedařilo, řada jejich hráčů podala výkon stejně špatný jako laxní a mužstvo bylo úplně rozbitou jedenáctkou bez nejmenší stopy po souhře. Náchod neměl ovšem přesto v poli takové převahy, jak by snad ukazovalo pro Slavii trochu nespravedlivě vysoké score, ale to neubírá nic na ceně jeho stejně krásnému jako zaslouženému vítězství.
  

   S počátku Slavia, velmi sebevědomě nastoupivší, byla celkem lepším mužstvem a častěji útočila. Ani vedoucí branka Náchoda, docílená po kiksu a faulu Černického, situaci mnoho nezměnila až na to, že Náchod nabyl sebedůvěry a klidu. Match rozhodla až druhá branka Náchoda z trestného kopu, která byla jeho mužstvu signálem ke generální ofensivě, jejíž ovocem byla pak branka třetí. Celé mužstvo Slavie bylo náporem Náchoda a stoupajícím scorem tak znervosněno, že se nezmohlo na kloudnou útočnou akci. V té době hrálo mužstvo mistra ligy skutečně trapnou roli. Ve druhém poločase červenobílí sice přidali, ale náskok Náchoda již nedovedli dohonit, hlavně vinou špatné formy některých jednotlivců.
  

   Nemůže býti lepšího dokladu pro to, jak inferiorní roli hraje dnes naše kopaná, než včerejší debut hráče Böhma v mužstvu Náchoda. Je to Vídeňák z dělnického Favoriten-Clubu, který je v t. zv. dělnickém svazu, stojícím mimo rámec rakouského Verbandu. Tento borec, který nestál rakouským ligovým klubům vůbec za zájem, včera Náchodě exceloval a spolu s výtečným Šafrem a „znovuzrozeným” Carvanem vytvořili perfektní záložní řadu. Dobře hrála též celá obrana a zvláště Nejedlý se činil. V útoku zaslouží zmínky obětavý Baron, který skoro celý zápas hrál s krvácejícím zraněním na hlavě. Janoušek měl několik dobrých momentů a Kuchta ukázal potěšitelný vzestup formy.
  

   Můžeme začíti hned od Pláničky. Je dnes dokonale z formy a nejméně dvěma brankám mohl zabrániti. V obraně podal poctivý výkon Ženíšek, za to však Fiala nebyl na výši a zavinil spoustu nebezpečných situací před brankou. V záloze zklamal Černický, který nejen že zavinil první branku, nýbrž nedal útoku kloudný míč a ve hře hlavou byl stejně slabý jako Šimperský, který ukázal pokrok alespoň co se týče agilnosti. Křížek měl proti sobě slabého soupeře.
   Ale přes všechny tyto slabiny hlavní vina spočívá na forwardu. Svoboda svým včerejším výkonem přesvědčil i ty nejzatvrzelejší, že není centrforwardem. Mohl by ovšem hráti dobře na spojce, neboť Bradáč po svém včerejším „výkonu” sotva bude stavěn. Jestliže Svoboda jako vůdce útoku nemožný se ve druhé půli dřel a aspoň individuálně snažil, Bradáč prokázal tak očividný nezájem na hře, že by vedení klubu mělo sáhnout k nejostřejším prostředkům. Není škoda jen těch tisíc, co se za něho zaplatily, nýbrž i tiskařské černě k pranýřování tohoto typického přikladu úpadku mravní morálky našich footbalistů. Bradáč a Svoboda jsou hráči sobečtí, kteří potřebují míč připravit a ne jej připravovat jiným, jeden se v mužstvu snese, dva však, jak Plzeň a Náchod jasně ukázaly, rozhodně nikoliv. Je nejvyšší čas k nápravě. Puč s Kopeckým hráli velmi dobře v prvé půli, potom Kopecký silně povolil, Junek byl vedle Bradáče zahrabán.
  

   Mužstva nastoupila v sestavách: Náchod: Bělík — Nejedlý, Kudrna — Böhm, Šafr, Carvan — Baron, Nývlt, Janoušek, Kuchta, Šubrt.
   Slavia: Plánička — Ženíšek, Fiala, Křížek, Šimperský, Černický — Junek, Bradáč, Svoboda, Kopecký, Puč.
   Zápas byl zahájen nástupem Slavie a již ve 2. min. měli červenobílí příležitost dáti branku. Za faul Nejedlého na Svobodu byl nařízen trestný kop, který se odrazil od hradby těl. Ve 4. min. byl nařízen další trestný kop, který Bradáč přestřelil, ale Svobodovi byl stejně odpískán offside. V 7. min. Černický rukama srazil Janouška v trestném území a nařízené penalty proměnil Kuchta ve vedoucí branku Náchoda. Ve 26. min. odešel na 4 minuty Baron pro krvavé zranění na obličeji. Ve 27. min. hrál Ženíšek před trestným územím faul a Nejedlý proměnil trestný kop z 25 m nádhernou ranou do rohu pod břevno ve druhý goal. Ve 30. min. střílel Kuchta do sítě, ale branka nebyla správně uznána pro offside. V 36. min. Nývlt prošel, přehrál Baronovi, který pěknou šikmou ranou scoroval po třetí. Ve 42. min. se zdálo, že branka Náchoda již neunikne pohromě, ale v posledním okamžiku Nejedlý vyrazil míč z prázdné branky na samé lině.
  

   v 5. min. Plánička krásně zachránil míč Janouškův, střílený hlavou. Ve 14. min. Junek kopal roh, míč dostal volný Bradáč, který jej poslal k tyči a získal tak Slavii alespoň čestnou branku. Za necelé dvě minuty Kuchta, ač tísněn, lehce umístěnou ranou upravil score na 4:1. V 21. min. udělal Carvan na lině tretného území ruku, kterou soudce přehlédl. Náchod stáhl Šubrta do zálohy a podařilo se mu tento brankový náskok udržeti až do konce hry. Zasloužené vítězství Náchoda bylo přijato s obrovskými ovacemi nadšených diváků.
  

   Po porážce SK. Slavia v Náchodě zaslal Vlasta Burian presidiu klubu resignaci na místo I. místopředsedy footballové sekce. Resignace má býti projevem nesouhlasu se sestavováním mužstva a postupem při získávání nových „posil” v poslední době.

Rozhodčí: Fantl

Diváci: 4.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Sparta - Slavia 2 : 1 (1 : 0)

Datum: 30. dubna 1932, Praha, Letná, hřiště Sparty

Utkání: 1. liga 1931/32, 14. kolo

Sestavy:

Branky: 6. Nejedlý 1:0, 67. Vodička 1:1, 78. Silný 2:1

Průběh: Vše dopadlo podle očekávání. Na 30.000 nadšených vyznavačů footballu a letenských leadrů tísnilo se i tentokráte v hledišti spartánského stadionku, hra byla zase jako obvykle chabé úrovně a zvítězilo AC. Sparta, která byla favoritem a která si letos pro svůj vyrovnaný výkon titul ligového mistra skutečně zaslouží. To však neznamená, že bychom s kvalitou jejího dnešního mužstva byli absolutně spokojeni. Je pouze relativně nejlepším mužstvem tam, kde vše ostatní je samá prostřednost. Do dokonalosti jí schází příliš mnoho. Se slavnou poválečnou Spartou nesnese ani srovnání. Snad jedině v útočné řadě by měla velkou individualitu, připomínající doby největší naší slávy — ale to je cizinec Braine a cizím peřím neradno se chlubit. V souhrnu vzato je okolnost, že Sparta ani při své průměrnosti nemá v našem ligovém footballu rovnocenného soka, nejvýstižnější ilustrací éry úpadku.
  

   Píšeme tyto řádky jedině z pocitu žurnalistické povinnosti. Víme, že vyvolají zlou krev a osobni animositu. Věříme ale také pevně, že při klidné rozvaze i ti, kteří jsou kritikou postiženi uznají dobrou její tendenci. Tak jako neuzrávají úspěchy přes noc, nelze hledati ani vinu neúspěchů jen v posledních událostech. Slavia prohrála včera, hrajíc bez Svobody, jehož sama před zápasem distancovala. To je okolnost, která by mohla býti uplatňována jako krásné sportovní gesto a omluva pro okamžitý neúspěch na hřišti. Nemůžeme se ale ubránili dojmu, že potrestaný Svoboda nebyl jediným a hlavním viníkem.
   Slavia zde prostě doplácí na nerozvážný režim, který nejprve hráče zhýčkal, udělal z něho vrtošivou, nekritickou a umíněnou primadonu a nyní ho za vlastní svoje chyby trestá. Byli jsme vždy v čele žurnalistiky, která proti tomuto modloslužebnictví protestovala a která též žádala, aby Svoboda byl zařaděn na spojku, kam jedině patři. Našich domluv a rad nebylo dbáno tak dlouho, dokud dovedl Svoboda alespoň individuálními výkony zachraňovat situaci. Nikdo neviděl, že mezitím dozrávají poměry v krisi. A když se již počínala jeviti, byla léčena zase starým receptem — hledáním a přeplácením primadon. Nejtěžší chybou pak bylo, že i při získávání problematických nových posil se neupustilo od zásady, že Svoboda je centrforward za sumy, jež by dělaly čest Albionu, byl získán hráč-amatér, který s výjimkou shootu je dokonalým primitivem a který by se mohl v nejlepším případě uplatniti jedině vedle krajně technického a rutinovaného dirigenta, nikdy však nemůže tvořiti dobrou dvojici s egoistickým a stejně primitivním Svobodou.
   Bylo by proto pošetilostí spatřovati v takovémto samozřejmém důsledku chybných disposic sabotáž. Jde se z extrému do extrému. Varovali jsme před zhýčkáváním, ale nesouhlasíme ani s opačnou tendencí: podezíráním a persekucí. Rozčilení není program a žádným trestem se nezprovodí se světa problém, co si počít s dvěma pravými spojkami. Dříve neb později se musí kousnout do toho kyselého jablka a musí se pak přiznat — že se vyhodily peníze za Bradáče! Čím déle se bude oddalovat toto sebepoznání, tím déle bude trvat krise, která může býti zažehnána jedině získáním centrforwarda, odpovídajícího tradici české školy.
  

   Zde nemůže již býti nejmenšího sporu o tom, kde vězí příčina neúspěchů. Vzpomeňme jen, jakých výsledků bylo dosud docíleno v zápasech, kde figurovali Bradáč s Kopeckým na spojkách. Začalo to v Plzni proti Viktorce a Slavia nevstřelila ani 1 branky. V Curychu přímo žalostný dojem, výsledek 1:5, v Náchodě 1:4, a včera na Spartě ten portrét byl dokreslen. Není to prosím vina těch 2 mladých hráčů, kteří jistě talentu nepostrádají, jako spíše se musíme horšiti na ony činitele, kteří je předčasně přesadili na Letnou. Je to příliš mnoho nezkušenosti vedle sebe, než aby ji mohl paralysovati průměrný centrtorward. Nedokázal to Silný v Curychu, tím méně se to mohlo požadovati od churavého Svobody v Náchodě a nestačil na tento úkol včera ani sice technický, ale měkký a pohodlný Šoltys. Včera ke všemu ještě se začaly projevovati známky nervosy a indisposice i na Junkovi, který byl v posledních zápasech nejspolehlivější oporou červenobílých. Nebylo by ostatně divu, kdyby i on ztratil klid v prostředí bezradnosti. Je v poslední době odkázán jen sám na sebe, neboť od Bradáče neobdrží kloudně zpracovaného přízemního přihrání, ježto tento borec byl z Viktorie zvyklý spíše na to, aby křídlo mu připravovalo posice. Poměrně nejpříznivějším dojmem z celé útočné řady působil Puč, který ve své včerejší kondici by se byl rozhodně hodil lépe na spojku, nežli Kopecký.
  

   Jestliže v některé řadě předčila Sparta Slavii o celou třídu, pak to byl forward, jehož duševním vůdcem byl brilantní technik a taktik Braine. Nelze přece tvrditi, že by s výjimkou snad jediného Silného ostatní útočníci Sparty byli zvláštní třídou. Ale rozhled Braina z nich ze všech dovedl utvořiti kolečka ve stroji. I v nejkomplikovanější situaci dovede Belgičan vždy bleskurychle vystihnouti skulinu, kterou prohodí míč. Jeho přihrání je přesné a lehce zpracovatelné, každá akce vypadá pak hravě jednoduchou, známá to ukázka vrcholného umění, jež vždy pracuje nejjednoduššími prostředky. Brainův výkon zaslouží si tím pochvalnější kritiku, uváži-li se, že zadní řady Slavie měly na něho očividně spadeno. Vedle něho vyrostla, jak se patří, individualita Silného, jenž vtipné nápady Belgičana realisoval elánem Hanáka. Tato kombinace ducha s fysickou silou vytvořila obdivuhodnou dvojici, jež procházela často jak chtěla a vedle níž se uplatniti nebylo zatěžko ani Nejedlému. Čambal nejlepším záložníkem na hřišti.
  

   pro Slavii byl Čambal. Ale nejen pro Slavii, nýbrž pro asociaci, hledající středního záložníka proti Rakousku. Byl to po dlouhé rekonvalescenci jeho první vážný zápas a z tohoto hlediska posuzován byl jeho výkon více než uspokojivý. Uplatnil se zrovna na místě, kde mu bylo čeliti nejlepším hráčům Sparty Brainovi se Silným, splnil svůj úkol a ve druhém poločase, kdy se očekávalo jeho odpadnutí, spíše ještě přidal. Je to technický rutinovaný hráč, který se takticky dobře staví, hraje bezvadně hlavou a má velkou přednost v inteligentním přízemním přihrání forwardům. Na pravém halfu upozornil na sebe agilností Vodička, který značně předčil Černického. Spartánská záloha, hrajíc proti nemožnému slavistickému útoku, měla značné usnadněný úkol tím spíše, že její vlastní forvard udržel míč. Tato neposkytuje nám možnosti spolehlivého srovnání se slavistickým protějškem. Košťálek byl i tentokráte dobrý, přes to, že měl proti sobě dvojici Kopecký, Puč, která jediná z celého forwardu Slavie kombinovala. Madelon svým rychlým startem na míč vítězil proti Šoltysovi obyčejně dříve, než mohlo dojíti k souboji. Působil dojmem jistoty, což nelze tvrditi o Srbkovi, který by byl při prudším náporu pravděpodobně zakolísal.
  

   Včera po prvé úřadoval obránce Ženíšek ve funkci kapitána Slavie. Je to ctižádostivý hráč, který béře každý zápas vážně a jenž včera se předstihoval v agilnosti. Ale snad přece jen přeceňoval dosah své odpovědnosti. Na každý pád by se mu doporučovalo, aby se mírnil v prostředcích. Jeho bezohledný způsob boje zavdal podnět k trapnému výjevu s Brainem již v prvním poločase a jedině podivuhodná benevolence soudcova způsobila, že oba výtržníci dohráli celý zápas. Po stránce výkonu byl Ženíšek nejlepším obráncem na hřišti a jemu může Slavia děkovati, že i při slabé hře Fialově vyvázla s poměrně čestnou porážkou. Rozhodně předčil svůj protějšek Burgra, který však ve Čtyřokém přece jen měl lepšího partnera a hlavní výhodu ve svých protivnících. Jedině snad v tvrdosti si Ženíšek s Burgrem nemají co vyčítat. Oba brankáři hráli dobře, ale oba též zavinili po 1 brance, jak blíže uvádíme v průběhu.
  

   Sparta hrála v prvém poločase po větru a udržela si stále převahu, která byla největší v prvé čtvrthodině hry. V té době byla kompaktním celkem, míč šel zejména v záloze od nohy k noze, zatím co červenobílí hráli rozháraně, útok neudržel míč a byli daleko pomalejší než Spartané. Po přestávce Slavia zvýšila tempo a nabývala stále větší převahy, která potrvala takřka celou půlhodinu. Zásluhu na tom měla dobrá hra zálohy, zatím co táž řada Sparty docela odpadla. Forwardi Sparty však pochopili situaci, začali se vracet i pro míč a tak v poslední čtvrthodině měli domácí zase slabou převahu. Soudce pan Matzke řídil zápas velmi dobře. Vytknouti je mu možno pouze nepískání ruky Ženíškovy v trestném území a několik chybně písknutých foulů proti Slavii ve II. půli. Horší je to již s jeho benevolencí vůči tvrdé hře. Jestliže může odůvodniti proč nevyloučil Ženíška při hrubém foulu na Braina, pak těžko by hledal odůvodnění, proč nevyloučil Braina a Ženíška, kteří si dali navzájem políček. Tu již přestávají všechny ohledy. Co by se stalo hráči v amatérském klubu, kdyby něco podobného udělal. Či snad na Letné je fackování dovoleno?
  

   Mužstva nastoupila v sestavách:
   Sparta: Ledvina, Burger, Čtyřoký, Košťálek, Madelon, Srbek, Podrazil, Silný, Braine, Nejedlý, Sokolář.
   Slavia: Plánička, Ženíšek, Fiala, Vodička, Čambal, Černický, Junek, Bradáč, Šoltys, Kopecký, Puč.
   Sparta již s počátku častěji útočila a již v 6. min. dobyla vedoucí branky. Braine vypracoval míč, přihrál Silnému, ten se probil téměř až k lině, přihrál polovysokou ranou míč zpět před branku, Plánička vyběhl, Nejedlý však byl u míče dříve a stočil jej hlavou do sítě. V 8. min. Bradáč se probil 2 metry před branku, ale dal míč do tyče. Ve 13. min. Ženíšek surově srazil Braina. Ve 20. min. Silný podal zpět Brainovi, jehož ostrý shoot šel těsně vedle. V 21. min. došlo k incidentu mezi Brainem a Ženíškem. Braine uhodil Ženíška, který se ani na chvíli nerozmýšlel na oplátku. — Soudce se omezil na napomenutí. Ve 30. min. hráli Burger a Košťálek na Puče faul. Ve 40. min. Sokolář v dobré posici poslal míč dělovkou těsně nad břevno.
   Po přestávce ve 3. min. Čtyřoký v posledním okamžiku zachránil Spartě vyloženou branku. Následující momenty popisují vesměs hrubé fouly. V 11. min. Madelona na Kopeckého, ve 14. min. Čtyřokého na Šoltyse, v 18. min. Fialy na Podrazila, ve 20. min. Puč se pěkně probil, přihrál míč před branku, ale Junek jej z jednoho metru poslal do autu. Ve 22. min. nekrytý Vodička šel s míčem až na hranici trestného území, poslal na branku vysoký míč, Ledvina šel po míči, ale atakován Šoltysem, srazil jej do sítě. Vyrovnáno. V 25. min. Kopecký krásně střílel, Ledvina však dobře kryl. V 33. min. krásný útok 3 vnitřních Sparty. Braine prohodil míč volnému Silnému, který umístil ostře k tyči vítězný goal. V 35. min. Šoltys fouloval Braina. V posledních minutách byla Sparta více v útoku, ale nepodařilo se jí scorovati, neboť část forwardu pomáhala v záloze.

Rozhodčí: p. Matzke (Podmokly)

Diváci: 30.000

Trenér: J. Štaplík, J. Reichert

Poznámky:

SB Jahn Revensburg - Slavia 5 : 1 (2 : 0)

Datum: 4. května 1932, Německo, Regensburg

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 5. Puč 0:1, 44. Bradáč 0:2, 48. Bradáč 0:3, 51. Bradáč 0:4, 61. Puč 0:5, 65. Lederer z pen. 1:5

Průběh: Slavia zahájila úspěšně dvoudenní turné do Jižního Německa. SB. Jahn Regensburg je známé a zdatné ligové mužstvo, které nedávno v mistrovském zápase kladlo IFC. Norimberku tuhý odpor, podlehnuvši jen zcela těsně 1:2.
   Je tudíž výsledek, docílený Slavií velmi čestný a ještě lepší representací byla hra, kterou červenobílí podali v poli. Jejich přízemní kombinace častokráte v průběhu matche vyvolala živý potlesk hlediště. Vnitřní útok byl zřejmě oživen zařaděním Puče na spojku. Byl výborný v poli a znamenitě střílel. Ostatně i Bradáč se dostal do varu a z jeho četných efektních ran se jich několik odrazilo od břevna. Slavistům šel zřejmě k duhu též krásný travnatý terrain vkusně zřízeného hřiště (105X74 činila hrací plocha) v malebné poloze.
   Po zápase odjela výprava Slavie do Mnichova, kde se dnes odpoledne ligový team Slavie utká se SV. München 1860.
  

   Hosté nastoupili k zápasu s tímto mužstvem: Plánička, Ženíšek, Fiala, Vodička, Šimperský, Černický, Joska, Bradáč, Sobotka, Puč, Hejma. Ve druhém poločase Ženíšek odstoupil, jeho místo zaujal Vodička, pravého záložníka hrál poté Křížek a za Hejmu nastoupil na levém křidle Čipera. Touto změnou, zvláště zařazením Čipery mužstvo červenobílých získalo a ovládlo po změně stran situaci.
   Z jednotlivců vynikal u Slavie Plánička v brance, Ženíšek v obraně, Vodička v záloze i v obraně a v útoku Puč.
   Domácí měli velmi dobrého hráče ve středním záložníku Fuchsovi a levé spoji Ledererovi. Vedení ujala se Slavia již v 5. min. Pučem. Ve 44. minutě zvýšil Bradáč náskok na 2:0. Ve druhém poločase již ve 3. minutě byl Bradáč autorem třetí branky a týž hráč zaznamenal v 6. minutě čtvrtý goal. V 16. min. upravil Puč score na 5:0. Ve 20. minutě vrhl se Plánička Ledererovi pod nohy. Soudce nařídil penalty proti Slavii, ze které Lederer docílil jedinou branku domácích.

Rozhodčí: Sackenreuther (Německo)

Diváci: 5.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

TSV München 1860 - Slavia 1 : 2 (0 : 0)

Datum: 5. května 1932, Německo, München

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 50. Bradáč 0:1, 83. Bradáč 0:2, 84. Pledl z pen. 1:2

Průběh: Po středečním poměrně lehkém vítězství v Řezně čekal Slavii včera mnohem těžší zápas v Mnichově se Sp. V. München 1860. Domácí představili se jako tvrdé mužstvo, jež dovedlo být Slavii nebezpečným soupeřem. Následky tvrdé hry obrany odnesl již ve 30. min. prvého poločasu Puč, který nebyl schopen další hry, takže musil odstoupit. Místo něho hrál pak Čipera, který šel na levé křídlo a Hejma na levou spoj za Puče. Ve 26. min. druhého poločasu byl zraněn též Sobotka, ale po 5 minutách, kdy odešel ze hry, se zase vrátil a match dohrál. Po dobu jeho krátké nepřítomnosti hrál ve středu útoku Křížek. U Slavie, která hrála v téže sestavě jako v Řeznu, vynikal v obraně Ženíšek, ač ani Fiala nehrál špatně. Záloha podala zcela spolehlivý výkon, duší útoku byl opět Puč. Bradáč zaskvěl se několika krásnými ranami, z nichž resultovaly se také obě branky.
   Sp. V. München 1860 hrál povětšině rushovou hru, v níž vynikla obě rychlá křídla. Na levém hrál representant Schäffer, od něhož se ale očekávalo více. Záloha měla nejlepšího muže v jednorukém Plédlovi, který prokázal dobrou třídu. Obrana, jak již řečeno, hrála tvrdě, takže hosté se raději spokojili s těsným vítězstvím, než aby riskovali další zranění.
   Travnatý terén po celodenním dešti byl příliš kluzký, hráčům Slavie pak vadila nezvyklá šíře hrací plochy, asi 75 m.
  

   Slavia: Plánička — Ženíšek, Fiala — Vodička, Šimperský, Černický — Junek, Bradáč, Sobotka, Puč (Hejma), Hejma (Čipera). Před návštěvou asi 8000 diváků řídil hru soudce Waltenberger.
   Prvý poločas minul bez branek, ale již v 5. min. po přestávce prohodil Sobotka do uličky Bradáčovi a ten nezadržitelnou ranou vstřelil vedoucí branku Slavie, Druhou branku dal opět střelecky disponovaný Bradáč, a to ve 38. min. opět z přihrání nezištného Sobotky. Slavia, ač nechce riskovati zdraví svých hráčů, je stále v útoku, ale tvrdá obrana domácích, jakož i taktické stahování se do velkého čtverce, zabránily dalšímu úspěchu červenobílých. Již se zdá, že hra skončí hladkým vítězstvím hostí 2:0, když tu 6 minut před koncem nařídil jinak dobrý soudce Waltenberger z neznámých důvodů penalty, ze které resultovala čestná branka domácích, vstřelená Pledlem. Slavia nastoupí cestu do Prahy dnešním ranním rychlíkem a přijede o 15.45 hod. na Wilsonovo nádraží.

Rozhodčí: Waltenberger

Diváci: 8.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - SK Kladno 7 : 0 (5 : 0)

Datum: 8. května 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: 1. liga 1931/32, 15. kolo

Sestavy:

Branky: 7. Kopecký 1:0, 15. Sobotka 2:0, 32. Čipera 3:0, 70. Čipera 4:0, 80. Bradáč 5:0, 82. Kopecký 6:0, 86. Kopecký 7:0

Průběh: Obě mužstva, jak je ze sestav zřejmé, nebyla úplná. U Kladna chyběli zranění Tichý, Brož, Junek a distancovaný Bouška. Náhradníci hráli velmi slabě a celé mužstvo dalo svým výkonem jen vzpomínat na to, jak těžce se s ním někdy získávaly ligové body. Včerejší neúplná a celkem slabě a nepřesně hrající Slavia, zvítězila 7:0!
  

   V obraně jen Habr oběhal a odkopal co se dalo, ostatní dělali jen chyby. V záloze částečně uspokojil Černý a po přestávce Kraus, kdežto Überlacker si doslova nekopl: hrál více ruakama než nohama. Útok měl příležitosti k brankám více než dosti, ale zahazoval školácky co se dalo: Maier třikráte vstřelil z bezprostřední blízkosti do Pláničky, Hendrych a Kloz také jednou, jiná rána šla do tyče a Fišer zásadně střílel daleko přes nebo vedle. Wolf je lepším záložníkem a v útoku nebyl nic platen. Doufáme, že včerejší výkon Kladna nebude standardním a že se hosté brzy vzchopí; příležitost budou míti ještě v boji s Viktorií a Teplicemi. Slavia přesto, že zvítězila tak vysokým poměrem branek, neuspokojila svou hrou, postrádající účelnosti a přesnosti.
  

   spíše než vlastním uměním. Velmi slabý byl Bradáč v útoku; jeho hra má i nepříznivý vliv na Junka. Sobotka si vedl poměrně dobře a levá strana se uplatnila střelecky. V záloze vynikal Čambal a dobře hrál Černický, kdežto Křížek byl hodně slabý a zlepšil se až na konci. Obránci nadělali plno chyb a jen štěstí a nemohoucnosti kladenských útočníků mohou děkovat i za čisté konto. Plánička vynikl pohotovostí i při nejhrozivějších situacích. Zápas řídil s četnými chybami Fantl z Liberce před 2000 diváků.
   První branku vstřelil Kopecký, když Prošek minul míč. Z přihrání Čambalova vstřelil Sobotka k tyči v 15. min. po druhé. V 32. min. Čipera, stojící offside, stočil vysoký míč Černického krásným volleyem pod tyč. Po přestávce dlouho hosté obléhali, aniž se jim podařilo vstřelili branku. V 26. min. z centru Junka po chybě Proška Čipera dal 4. branku, pak v 31. min. po dobře zahraném kopu z rohu Bradáč ze scrumage vstřelil po páté, v 37. min. Kopecký lehce získal šestou branku z podání Bradáče a ve 42. min. opět Kopecký sám prošel obranou a krásnou ranou scoroval po sedmé.

Rozhodčí: Fantl

Diváci: 2.000 (2.500)

Trenér: ? (???)

Poznámky:

SK Rapid Wien - Slavia 0 : 1 (0 : 0)

Datum: 15. května 1932, Rakousko, Wien, hřiště Rapidu

Utkání: Pfingsturnier, kvalifikace

Sestavy:

Branky: 87. Čipera 0:1

Průběh: V předvečer mezistátního zápasu s Rakouskem je tento, byť by jen zcela těsný úspěch Slavie nad leadrem rakouské kopané, velmi radostným překvapením, tím spíše, že vítězství bylo dobyto na vídeňské půdě a že se o ně vynikajícím způsobem zasloužili zrovna oni hráči Slavie, kteří mají v nedělním významném zápase s Rakouskem hájit i barvy Československa!
   Dnes hrají červenobílí ve finále a mají za soupeře finalistu Středoevropského poháru WAC., tedy neméně významného představitele rakouské kopané. — Značným jejich handicapem bude okolnost, že musí v tomto matchi nastoupili bez nejlepších svých hráčů Čambala a Junka, kterým Asociace vzhledem k nedělnímu zápasu s Rakouskem jako predestinovaným internacionálům zakazuje start v jakémkoliv zápase v tomto týdnu. Jedině u Pláničky byla na výslovnou žádost Slavie učiněna výjimka. A věru bude mít Slavie tentokráte mimořádných schopností svého famosního brankáře nanejvýš zapotřebí. Jeť WAC. znám jako mužstvo skvělého forwardu! Referát o zápase přinese již dnešní zvláštní vydání „EXPRESU” bezprostředně po skončení zápasu.
  

   To byl nejradostnější poznatek ze zápasu. U Pláničky to není překvapením. Přes to ale po nedávných slabších výkonech dlužno s uspokojením zdůrazniti, že včera jsme se sešli zase se starým Pláničkou, který si vynucoval salvy potlesku svými efektními zásahy a který své mužstvo zachránil několikráte před pohromou. Jednou tím, že se vrhnul v posledním okamžiku skvělému Luefovi pod nohy a krátce před koncem zápasu vyrazil jistou branku nádhernou robinsonádou. Druhou neméně markantní postavou byl centrhalf Čambal, který imponoval technickou hrou a přes to, že se zřejmě střežil i vyhýbal nebezpečným srážkám, dovedl díky své hráčské inteligenci vzorně plniti poslání středního záložníka. I třetí internacional Slavie Junek se v tomto utkání představil v nejlepší kondici. Fysické i duševní. Zvláště se nám zamlouvalo, že se zlepšil v centrech a v jemném přihrávání vnitřním forwardům. Zmíněným třem hráčům dáváme v celkové kritice přednost proto, že jejich okamžitá forma zajímá československou footballovou veřejnost s ohledem na nedělní zápas s Rakouskem. To však nemá znamenati újmu ostatním borcům, kteří se též poctivě přičinili o krásné vítězství. Dobře hráli i oba obránci a zvláště Ženíšek. Plné absolutorium si též zaslouží křídelní halfové Vodička i Černický, jenž ostatně proti Vídeňákům dosud skoro vždy zabral. Ve forwardu byl mladistvý Sobotka dobrým a vtipným vůdcem. Zřejmě mu šla k duhu fysická zdatnost obou spojek, které v poli uspokojily. Škoda, že Bradáč byl pronásledován střeleckou smůlou. Zmínky zaslouží též Čipera na levém křídle, který hrál se svojí příslovečnou obětavostí a jenž díky dobrému postřehu a pohotovostí se stal též autorem vítězné branky.
  

   I Rapid měl nejlepšího muže v internacionálovi Smistikovi v centrhalvu a též druhý internacionál back Schramseis byl v plné formě. Ale i ti, kteří hráli vedle nich plně uspokojili. Myslíme tím jak křídelní halvy Wagnera se Skoumalem, tak i backa Csejsku a brankáře Raftla, který schytal sérii tvrdých ran od Svobody i Bradáče. V útoku podali dobrý výkon tři vnitřní Wesselik, Kaburek, Luef. Z křídel, jež byla našimi halvy dobře kryta bylo pravé lepší levého.
  

   Vídeňský soudce Miesz byl velmi dobrý a naprosto nestranný. Slavia by s ním musila býti spokojena, i kdyby byla snad prohrála. I o obecenstvu se musí napsati jen samá chvála. Přijalo Slavii velmi přívětivě a v průběhu zápasu neskrblilo projevy uznání. Zvláště výkony Pláničky byly často kvitovány potleskem, což však nejvíce překvapilo, byl jásot, který propukl při vítězné brance červenobílých, zřejmé to svědectví přítomnosti četných vídeňských Čechů.
  

   Nastoupí v této sestavě: Plánička — Ženíšek, Fiala — Vodička, Šimperský, Černický — Joska, Bradáč, Sobotka, Svoboda, Čipera.
  

   Slavia: Plánička — Ženíšek, Fiala, Vodička, Čambal, Černický — Junek, Bradáč, Sobotka, Svoboda, Čipera. — Rapid: Raftl — Schramseis, Csejka — Wagner, Smistik, Skoumal — Kirbes, Wesselik, Kaburek, Luef, Schilling.
   Za střídavé hry přinesl první poločas nejkritičtější moment ve 41. min., kdy se Plánička vrhnul Luefovi v posledním okamžiku pod nohy, odvrátiv tak jistou pohromu. Vítězná branka padla ve 42. min. druhého poločasu při kopu z rohu prováděném Junkem. Svoboda zahrál hlavou, míč padl Sobotkovi na prsa, odtud k Schramseisovi, od něhož se odrazil k nohám Čipery, který s bystrou pohotovostí ze shluku vstřelil přízemní ranou vítěznou branku. O minutu později si vynutili Vídeňáci roh, při jehož provedení jen nádherná robinsonáda Pláničky jim znemožnila vyrovnání.
  

   Před utkáním Slavia—Rapid střetl se finalista Středoevropského poháru W. A. C, s Hungarií, nad níž docílil vysokého vítězství. Za vídeňské scorovali Hubr, Jany, Müller, Semler a Cisar, za Hungariii Baratki a Kalmár. 6

Rozhodčí: Miesz (Rakousko)

Diváci: 15.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Wiener Athletic Club - Slavia 4 : 1 (1 : 1)

Datum: 16. května 1932, Rakousko, Wien, hřiště Rapidu

Utkání: Pfingsturnier, finále

Sestavy:

Branky: 10. Svoboda 0:1, 17. Huber 1:1, 67. Müller 2:1, 80. Müller 1:3, 85. Hiltl 4:1

Průběh: Zpráva o této těžké porážce našeho leadra zarmoutila kde koho. Vždyť nalaďuje tak pesimisticky před nedělním zápasem s Rakouskem. Nejhorší je fakt, že výsledek ani zcela nevystihuje převahu Vídeňáků v druhém poločase, kdy jen fenomenální výkon Pláničky zachránil červenobílé před hotovou katastrofou. Je sice pravda, že Slavia musila nastoupiti s ohledem na asociační nařízení k tomuto zápasu bez svých nejlepších hráčů Junka a Čambala a že zvláště absence posléze jmenovaného byla hodně pociťována, to vsak nemůže býti postačující omluvou pro žalostný výkon většiny ostatních borců. Na únavu nelze vše svalovati, ani na vedro, neboť tím trpěla Slavia stejně jako W. A. C. Zůstává tedy jen potvrzení známé skutečnosti, že rakouský football je nyní lepší našeho. Šimperský nevydržel tempo.
   Chceme-li již uvésti pro Slavii nějakou polehčující okolnost, pak by to bylo zranění Fialy, utržené v zápase s Rapidem a Svobody, jenž v druhém poločase přechodně odstoupil. To ale nevysvětluje porážku, která byla zaviněna slabou hrou celé útočné řady, jenž neudržela míč a především zhroucením se Šimperského v centrhalvu, který jen v prvním poločase uspokojil, aby v druhém úplně odpadl. Obávaný útok W. A. C. hrál v prvním halftimu rozháraně, v druhém se pak rozehrával tou měrou, v jaké Šimperskému ubývalo sil. V této době zachránili čest praporu jedině Vodička se Ženíškem a hlavně Plánička, který byl hrdinou zápasu a jenž svojí obětavostí a velkým uměním zabránil téměř jisté katastrofě. Ve forwardu scházel Junek, přesto ale v prvním poločase i takto složený útok Slavie obléhal, neměl vsak střeleckého stěstí proti skvěle hrajícímu brankáři Hidenovi. Svoboda se v prvním poločase poctivě snažil, v druhém byl vyčerpán a mimo to handicapován zraněním.
   Útok W. A. C. se rozehrál teprve ve druhém poločase, pak ale byl nejlepší řadou mužstva, která rozhodla o vítězství. Nejlepší byla dvojice Hiltl-Müller. Sesta v obraně byl dobrý, ale příliš bezohledný. Hiden hrál bezvadně.
  

   Slavia: Plánička — Ženíšek, Fiala — Vodička, Šimperský, Černický — Joska, Bradáč, Sobotka, Svoboda, Čipera. — W. A. C: Hiden — Becher, Sesta — Braun, Reiterer, Jany — Huber, Semler, Hiltl, Müller, Cisar. Soudcoval p. Plhák. S počátku zápasu měla Slavia převahu a zdálo se, že jistě zvítězí. V 10. min. přihrál Bradáč Sobotkovi, který předal míč Svobodovi a ten, ač tísněn, vstřelil krásnou ranou první a poslední branku Slavie. V 16. min. Plánička kryl ostrou ránu Hiltla. V 17. zavinil Ženíšek ruku v trestném území a Huber proměnil penalty ve vyrovnávací branku. Ve 28. min. vyrazil Plánička robinsonádou ostrou ránu Hiltla. Pak protiútok Slavie a shoot Joskův vyráží Hiden na roh. Ve 32. min. šla Bradáčova rána do tyče. Konec poločasu byl hrán za střídavých útoků. Po přestávce nastoupil W. A. C. s obrovským elánem a ovládl situaci. V 11. min. exceloval Plánička. Ve 20. min. vyrazil Černický míč z prázdné branky. Ve 22. min. zahrál Braun trestný kop před branku Slavie a vyskočivší Müller přehodil míč hlavou přes Fialu do branky. 2:1 pro W. A. C. Ve 35. min. po pěkné kombinaci celého forwardu W. A. z přihrání pravé strany vstřelil opět Müller třetí branku. V zápětí byl zraněn Svoboda, odstoupil, jeho místo zaujal Joska a na pravé křídlo zaskočil Krucký. Brzy poté se však Svoboda zase vrátil. Ve 40. min. uzavřel Hiltl nejkrásnější brankou dne score zápasu na 4:1.

Rozhodčí: Plhák

Diváci: 10.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - Wacker SC Wien 3 : 2 (2 : 0)

Datum: 8. června 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 5. Puč 1:0, 39. Sobotka 2:0, 50. Kopecký 3:0, 63. Samek 3:1, 80. Samek 3:2

Průběh: Včerejší start vídeňského Wackeru byl pro Slavii jakousi zkouškou před Středoevropským pohárem. Nedopadla zrovna dobře. Červenobílí vyhráli jen těsně, ale score 3:2 by nás nenalaďovalo tak pesimisticky, jako výkon červenobílých, kteří postrádají potřebné vytrvalosti a po přestávce nebyli ani stínem dobrého mužstva v prvé půli. Nejhezčí hru ukázala levá strana útoku červenobílých Kopecký, Puč, která podnikla v prvé půli řadu překrásných akcí. Zejména Kopecký se zamlouval vtipnými a rychlými přehrávkami, ale ani on nevydržel ve druhé půli se silami. Jinak se musí Slavie již smířiti s faktem, že má ve Fialovi, Černickém a Vodičkovi jen zcela průměrné hráče, kteří zejména v přehrávkách nevyhovují. V útoku Junek má na míle daleko do plné formy. Bradáč v I. půli byl dosti agilní, po přestávce však polevil a co nejhoršího, za celých 90 minut se nestrefil do branky. Sobotka byl také jen průměrný. Ve druhé půli nastoupivší Svoboda byl individuálně dobrý, dal spojkám několik pěkných přihrávek, ale mnoho zkazil svou pomalostí.
  

   vytrvalostí. Zajímavo je, že Wacker, ač měl v nohách těžký zápas s mistrem Admirou, vydržel v zápase daleko lépe tempo, než Slavie, která absolvovala jen 54 minut zápasu s Bohemians. Wacker ukázal dobrou hru, nejlepší řadou byl pěkně kombinující útok, v němž hraje řada známých internacionálů. Střelecky však nebyli forwardi hostů na výši.
   Brankář Cart chytil, vlastně vyrazil hodně ran a kdyby slavističtí útočníci lépe sledovali míč a těžili z Cartova systému, mohlo vyznět score ještě přesvědčivěji. Oba backs byli dobří, v zál. byl nejlepší Mandlmayer. Obraz hry. V prvém poločasu měla Slavia značně více ze hry a mohla docíliti ještě většího náskoku branek. Po přestávce se hrálo s počátku střídavě, čím dále ke konci, tím více nabýval Wacker půdy a ke konci měli domácí co dělati, aby udrželi vítězství. Pomohl jim i soudce Vogl, který nepískal zřejmé faul Fialy na Walzhofera v trestném území.
  

   Obě mužstva nastoupila až na jednu změnu v ohlášených sestavách. Wacker: Cart - Hauswirt, Pranz - Ostermann, Windner, Mandlmayer -Zischek, Samek, Walzhofer, Horvath, Jokuti. — Slavia: Plánička - Ženíšek, Fiala - Vodička, Čambal, Černický - Junek, Bradáč, Sobotka, Kopecký, Puč.
   Tempo hry udala Slavia a přešla ihned k útoku, takže již v 5. min. zaznamenal Puč šikmou ranou vedoucí branku. Pak se i hosté rozehráli a v 17. min. připravili horké chvíle obraně Slavie, kdy Plánička v posledním okamžiku šťastně vyrazil Horvathův volley na roh. Ve 35. min. Junek centroval a Kopecký poslal pěknou hlavu na branku hostí, Cart ale míč chytil. Ve 39. min. přehrál Kopecký od zadní liny Sobotkovi a ten, ač tísněn, dal druhou branku Slavie. Poločas 2—0 pro Slavii.
   Po přestávce nastoupil do středu útoku místo Sobotky Svoboda. Vnesl do hry větší důraz a podařilo se mu i několik pěkných přihrávek. Zato ale Bradáč polevil, takže při slabší hře Junka nebyla pravá strana útoku příliš nebezpečnou. V 5. min. prohodil Svoboda nezištně míč Kopeckému a ten ostrou ranou k tyči zvýšil náskok Slavie na 3:0. Po této brance červenobílí patrně v domnění, že mají vítězství zajištěno, polevili, čehož využili pohotoví hosté a zle zatápěli zadním řadám Slavie. Hra stala se nyní otevřenou a v 18. min. docílil Wacker prvého úspěchu — Walzhofer přehrál na Samka, který pohotově vstřelil prvou branku hostí. Stav 3:1. Hosté povzbuzeni, podnikají čilé útoky a ve 25. min. Plánička jen s námahou a štěstím kryl ránu Horvatha. Ve 28. min. přehlédl soudce foul Fialy na Walzhofera v trestném území.
   Wacker nyní plně útočil a ve 35. m. podařilo se Samkovi upraviti konečné score na 3:2. Výsledek zůstal již nezměněn.

Rozhodčí: Vogl

Diváci: 8.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

SK Slezská Ostrava a SSK Vítkovice - Slavia 3 : 5 (1 : 2)

Datum: 11. června 1932, Ostrava

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 13. Svoboda 0:1, 20. Svoboda 0:2, 42. Bičiště 1:2, 44. Fiala 1:3, 50. Bičiště 2:3, 73. Široký 3:3, 80. Kopecký 3:4, 81. Svoboda 3:5

Průběh: Start ligového mužstva Slavie v M. Ostravě měl velmi slavnostní ráz. Již při příjezdu uvítalo červenobílé na nádraží více než tisíc sportovních nadšenců a na hřišti byl proveden též velmi přátelský slavnostní akt.
    Slavia předvedla dobrý, technický football, neměla však dlouho štěstí ve střelbě a jen tak se stalo, že musila v druhém poločase zápoliti o vítězství. Zdálo se, jakoby byla po celý zápas svého soupeře jen zkoušela. Technicky byla o třídu lepší domácích.
    Nejlepší výkon ve forwardu podal Svoboda, ať již hrál na spojce, aneb po Sobotkově zranění v centrforwardu. Dobrý byl též Junek na pravém křídle. Tato levá strana neuspokojila, což platí zvláště na vrub Kopeckého, jehož slabý výkon nezůstal pak bez vlivu ani na Puče. Halvové byli jen průměrní, Šimperský na levém uspokojil. V backu byl dobrý Ženíšek, kdežto Fiala trpěl zraněním, jež si utržil proti Wackeru.
    Domácí měli nejlepšího hráče v brankáři, jenž konal pravé divy. Dobrý byl též levý halfback a ve forwardu Bičiště.
    Slavia hrála v sestavě: Plánička — Ženíšek, Fiala — Vodička, Čambal, Šimperský — Junek, Svoboda, Sobotka, Kopecký, Puč.
    Komb. team Mor. Ostravy a Vítkovic: Neubauer — Beránek, Toblaz (SS. Vítkovice), Valenta (Vítkovice), Trojek, Máchal, Mudra, Široký, Jurčík (V.), Bičiště, Dolinek.
    Soudce Bronner svým rozhodováním poškodil Slavii.
    Score zahájil ve 13. min. Svoboda a týž hráč ve 20. min. z Junkova přihrání zvýšil náskok červenobílých na 2:0. Ve 42. min. docílil Bičiště první branku domácích, ale minutu před koncem poločasu Fiala z penalty upravil score halftimu na 3:1. V 5. min. druhého halftimu zavinil Šimperský unfair hrou penalty a Bičiště zaznamenal druhý úspěch Mor. Ostravy. Ve 28. min. nařídil soudce za problematickou ruku Křížka další penalty a Široký vyrovnal na 3:3. Ve 21. min. byl zraněn Sobotka, Svoboda přešel do centru a Bradáč hrál na spojce. Kromě toho dlužno konstatovati, že v druhém poločase na Vodičkově místě hrál Křížek. Finish patřil Slavii. Ve 35. min. vstřelil vedoucí 4. branku Kopecký a o minutu později uzavřel score zápasu Svoboda na 5:3. Matchi přihlíželo asi 3000 diváků.

Rozhodčí: Bronner

Diváci: 3.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

SK Slezská Ostrava a SSK Vítkovice - Slavia 1 : 2 (0 : 1)

Datum: 12. června 1932, Ostrava

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: ?. Jurčák 1:0, ?. Kopecký 1:1, ?. Bradáč 1:2

Průběh: Ve chvílích, kdy hlásil vídeňský telefon hladké vítězství sobotního soupeře Slavie ve Středoevr. poháru Admiry nad Floridsdorfem v mistrovském zápase, tím trapněji na nás dolehla zpráva o hubeném vítězství, jež v tutéž dobu „utrpěl” náš exmistr ligy Slavia na Ostravsku. Jestliže již samotný těsný výsledek v zápase s kombinovaným mužstvem Mor. Ostravy a Vítkovic, je pro leadra naší ligové kopané blamáží, je jí ještě více průběh zápasu, který byl věrným obrazem dekadence. Okrašlovati by bylo v tomto případě těžkým hříchem na našem footballu a ještě více na samotné Slavii, která musí alespoň v posledním okamžiku, v předvečer Středoevr. poháru ve vlastním zájmu dospíti k sebepoznání! Hra, kterou její ligový team předvedl po oba dny na Ostravsku nejenže nebyla exhibicí, nýbrž to byl přímo paskvil ligového footballu! Vymlouvati se na vedro, tvrdou hru soupeře a terén je banálností, jež se prapodivně vyjímá z úst profesionálních hráčů, jejichž tisícové gáže by samy o sobě měly zavazovati. Chce-li Slavie docíliti jen čestný výsledek v sobotním velkém boji s mistrem Rakouska, pak se všichni borci musí vypnout i k výkonu ne o jednu, nýbrž o dvě třídy lepšímu, nežli byl onen, který presentovaly zklamanému Ostravsku. Ostatně může býti strašlivějšího vysvědčení, nežli jim za jejich sobotní výkon vystavila moravskoostravská sportovní veřejnost návštěvou as 6 až 7 set diváků při jejich nedělním druhém vystoupení ve Vítkovicích?
  

   To je nejbolestivější problém sestavy. I včera zklamala tato řada na celé čáře. Ani Kopecký ani Bradáč nejsou ještě zralí pro velké zápasy ligového teamu červenobílých. Musí se ještě nechat v klidu dozrát v reservě a jen tu a tam zařadit do ligového mužstva. Naproti tomu Puč i při své labilnosti je pro místo ve vnitřním forwardu povolanějším hráčem než všichni ti nedoučení adepti, kteří se tam vystřídali v posledních měsících.
   I včera to potvrdil, když ve 23. min. druhého poločasu si vyměnil místo s Kopeckým, jenž pak hrál na křídle. Byl dobrý v poli a též jeho střelba byla na výši. Nemůže na tom ničeho změniti černá smůla, která tentokráte pronásledovala jeho i ostatní slávisty ve střelbě. Příznačné je, že se ve forwardu poctivě dřeli staří borci Svoboda a Junek, kteří si oba zaslouží absolutorium. Ale ani záloha nedovedla nadchnouti. Věříme, že se šetřila a proto upouštíme od přísnější kritiky. Za Vodičku, jenž se zranil, nastoupil Křížek, jenž neuspokojil, ale lepší. Zato obrana hrála obětavě a ani Čambalův výkon nebyl o mnoho spolehlivě, což dlužno zvláště vyzdvihnouti u Fialy, který nastoupil se zraněním.
  

   To byl nejkaraktističnější znak jejich hry. Díky nezištnosti jednotlivců působilo též jejich mužstvo, ač složeno ze dvou klubů, ucelenějším dojmem, nežli klubový team Slavie. Vyznamenal se brankář Kubala, levý half Máchal a centrforward Jurčík.
  

   Slavia: Plánička — Ženíšek, Fiala — Vodička (Křížek), Čambal, Šimperský — Junek, Bradáč, Svoboda, Kopecký, Puč. Sobotka nenastoupil v důsledku sobotního zranění.
   Komb. mužstvo SK. Mor. Ostrava a SSK. Vítkovice: Kubala (Vítkovice) — Dostál, Tobiáš (Vítkovice) — Valenta, Korus (V.), Máchal (O.) — Tritko, Tvardík, Jučík (V.), Mudra, Bičiště (O.).
   V prvním poločase domácí vedli brankou Jurčáka a měli později ještě možnost score zvýšiti, když soudce nařídil penalty, která nebyla proměněna. Ve druhém poločase Kopecký vyrovnal a Bradáč zaznamenal vítěznou branku. V této době ve 23. min. si vyměnil Puč místo s Kopeckým a o chvíli později pro zranění odstoupil Vodička, aby byl nahrazen Křížkem. Krátce před koncem zápasu se zranil i Čambal, takže musil odstoupiti, doufá se však, že úraz není takového rázu, aby mu znemožnil start v sobotním významném zápase s Admirou.

Rozhodčí: Olexy

Diváci: 1.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - SK Admira Wien 3 : 0 (1 : 0)

Datum: 18. června 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: Středoevropský pohár, 1. kolo

Sestavy:

	Slavia:	Plánička - Ženíšek, Fiala - Vodička, Čambal, Černický - Junek, Svoboda, Sobotka, Kopecký, Puč
	Admira:	Zöhrer - Pavlitschek, Janda - Soldaticz, Urbanek, Thaler - Siegl, Klima, Hannemann, Schall, Vogl

Branky: 32. Svoboda 1:0, 72. Kopecký 2:0, 77. Svoboda 3:0

Průběh: Napsali jsme před zápasem, že rozhodnutí o matchi je v moci zadních řad Slavie, že je prostě závislé na tom, zda a jak se obraně Slavie podaří udržeti v šachu nebezpečnou útočnou řadu Admiry a zvláště famosní dvojici Vogl—Schall. A dodali jsme současně, že ani záloha, ani obrana rakouského mistra nejsou tak dokonalé, aby je nemohl slavistický útok donutit ke kapitulaci...
   Průběh zápasu nám dal do posledního písmenka za pravdu. Slavistický forward, přestože někteří jeho jednotlivci byli s počátku ztrémováni, brzy vystihl situaci a s množícími se chybami vídeňských halvů i backů rostlo úměrně sebevědomí slavistických útočníků, jež přivodilo nakonec úplnou převahu. Slavia byla koncem prvního poločasu a téměř celý druhý poločas v tak eklakantní převaze, že ani tři vstřelené branky nejsou jejím dostatečným vyjádřením. Mnoho chancí bylo promarněno střeleckou smůlou, spoustu těžkých míčů schytal pružný a znamenitě se stavící brank. Zöhrer, a velmi často zůstaly krásné akce Slavistů nedopověděny vinou Sobotkovy bojácnosti. Tři — nula je jistě náskok, který mezi středoevropskými leadry za normálních okolností by měl postačiti k postupu do dalšího kola. Nemůžeme se však ubrániti dojmu, že Admira hrála hluboko pod svojí obvyklou formou a naopak Slavia, že podala zcela výjimečný výkon. Bylo by proto těžkou chybou, kdyby se vedení a mužstvo Slavie dali již dnes opojiti tímto vítězstvím, které právě proto, že jej bylo dobyto s tak překvapující a téměř nevysvětlitelnou snadností, nabádá ke krajní opatrnosti!
   Je to snad nepopulární v době oslav, ale nutno to v zájmu budoucnosti přes to konstatovati. Ani včerejší vítězná Slavia nebyla bez menších kazů, které však nevystouply napovrch jedině proto, že indisponovaný soupeř nestačil na to, aby je odhalil. Ve Vídni by se mohly vymstíti. Je ovšem jiná otázka, zda má Slavia na těchto místech možnost lepšího obsazení. A o tom právě pochybujeme. Nezbude tudíž jiného řešení, nežli poslati do Vídně včerejší sestavu, což platí zvláště o forwardu, kde k vůli slabině v centrforwardu by bylo přece jen riskantní roztrhnouti tak skvěle se sehrávající dvojice, jakými byli Puč s Kopeckým a Junek se Svobodou, jenž teprve nyní se na spojce vrací do formy, která mu, díky jeho skvělé individualitě, patří.
  

Slabý den či chybná taktika anebo obojí.

   Admira není a nebyla nikdy typickým představitelem vídeňské kombinační hry. I v mistrovství vděčí za celou řadu svých vítězství bleskurychlé pohotovosti svých útočníků, kteří tak často získali score, jež bylo výsměchem průběhu hry. Ale přesto jsme již dlouho mužstvo Admiry neviděli v tak nápadně slabé kondici, jako se nám představilo včera. Vynucuje se zde otázka, kde tkví vina a kde vězí vysvětlení. Především se domníváme, že se mužstvo stalo obětí hesla, jež bylo vydáno ještě před odjezdem z Vídně. Měl se v Praze udržeti výsledek, to je remis, nebo nanejvýše těsná porážka, aby se pak ve Vídni zdrcujícím způsobem vynutilo rozhodnutí. Ale Admira, která neútočí, je žalostným soupeřem. Leč všechno se přece jen nedá svaliti na tuto pochybenou taktiku. Vždyť bychom tím ubírali na ceně výkonu takových Ženíšků, Čambalů a Vodičků, kteří suverénním způsobem zneškodnili admiránský obávaný útok. Dlužno hledati vysvětlení na obou stranách: i v chybné taktice, i ve slabé hře. Věříme, že doma ve svém prostředí budou příští neděli Vídeňáci hráti jako vyměnění. Nechtěli bychom se ani při velkém brankovém náskoku sázeti, že Slavia má semifinále již zajištěno, ale to vše nemůže ničeho změniti na skutečnosti, že Admira má přestárlou pravou stranu útoku ve dvojici Siegl—Klima (oba již 32 roky staří) a že nemá vůbec zálohu, která by odpovídala jejímu mistrovskému titulu. Centrhalfback Urbanek je průměrný dříč, ale nic více. Soldaticz hraje vlastně třetího backa a Kahler, který byl nově získán z Nicholsonu aslavil vlastně včera debut v dresu Admiry, měl smůlu, že zrovna narazil v prvním zápase na tak skvěle disponovanou dvojici Junek se Svobodou. Pavlitschek byl sice jen průměrný výkonem, vynikal však unfair hrou. Uprostřed této bezradnosti jako spásné majáky se týčili internacional Janda v backu a nepřekonatelný brankář Zöhrer, který svým správným stavěním se, nebojácností, pohotovostí a mrštností zachránil své mužstvo před katastrofální porážkou.
  

Nádherný výkon Slavie.

Mohli bychom poukazovati na to, že Fiala střídal skvělé momenty se slabými, ale bude nám poukázáno na jeho zranění. Namítli-li bychom, že Černický několikráte zakolísal před brankou, zní odpověď, že se zato v poli překonával a že Slavia nemá na toto místo lepšího hráče. A o Sobotkovi platí to, co jsme předeslali úvodem. Okamžitě nemá Slavia k disposici hráče, který by byl zárukou, že bude lepší nežli Sobotka, leda, že by roztrhnula skvěle se sehrávající pravou stranu, a to by byla neodpustitelná chyba. A konec konců: Je vůbec na místě puntičkářská kritika tam, kde vše jásá nad velkým a nečekaným triumfem? Měli jste vidět ty planoucí oči, ty rozradostněné tváře tisíců a desetitisíců, když se všemi směry v mocných proudech rozlévaly do ulic Prahy, šíříce všude radostnou zvěst o vítězství. Celé mužstvo Slavie si zaslouží za svoji dobrou vůli a nadšení bezvýhradné pochvaly. V umění ovšem byla stupnice. Rádi bychom pochválili Pláničku, ale ten měl věru tentokráte málo práce. Čímž ovšem není řečeno, že by v případě potřeby se byl nezablýskl. Obrana má nejsilnější oporu v Ženíškovi, který stál jako pevná hráz proti dvojici Vogl—Schall, pokud se tato k němu dostala přes výborně disponovaného Vodičku. V záloze byl zase jedinečný Čambal v centrhalvu. Jeho vybraná technika tlumila nebezpečné akce Admiránů dříve, než se mohly rozvinouti, a umožňovala mu též současně okamžité vracení zpracovaných již míčů vlastním forwardům. V útoku, jak již řečeno, byl osou robustní Svoboda, který k prospěchu celku dovede udržeti míč a výborně si již začíná rozuměti s Junkem. To ale se při známých kvalitách zmíněného hráče dalo rozhodně spiše očekávati, nežli nádherný výkon Kopeckého, který byl vlastně největší sensací matche. I on byl zprvu jako Sobotka trémován, ale nezlomná vůle a nadšení překonaly tuto depresí a po nějaké čtvrt hodině hry viděli jsme již tohoto mladého hocha bojovati se sebevědomím rutinera. Jen tak dále! Roste v něm skutečně prvotřídní útočník. Puč i na křídle byl výborný a při větším střeleckém štěstí mohl být i nejúspěšnějším shooterem dne.
  

Nástup.

   Již dlouho před matchem bylo hlediště na hřišti Slavie vyplněno tisici a počátkem matche stoupla návštěva na neméně než 25.000 diváků. Po skončení předzápasu nastoupila po malé přestávce mužstva. Ještě před nástupem ohlásil vysílatel „Telefunken” přesnou sestavu hostí, slávistickou však neoznámil s dodatkem, aby obecenstvo se dalo překvapit. Admira přivítána potleskem, Slavia ovacemi. Zatím co uprostřed mužstev kapitáni Ženíšek (Slavia) a Siegl (Admira) losují, vstupuje na hřiště delegace slavistického výboru v čele s p. Valouškem, aby gratulovala Vodičkovi — jubilantovi. Po odevzdání květinového daru představila se mužstva maďarskému soudci Klugovi ve složení, jež uvádíme na jiném místě.
  

Průběh zápasu.

   Obě mužstva nastoupila v ohlášených sestavách. Admira: Zöhrer -Pavlitschek, Janda - Soldaticz, Urbanek, Thaler - Siegl, Klima, Hannemann, Schall, Vogl. — Slavia: Plánička - Ženíšek, Fiala - Vodička, Čambal, Černický - Junek, Svoboda, Sobotka, Kopecký, Puč.
   Soudce Klug z Maďarska.
  

Pomezní soudci pp. Culek a Parpl.

   Admira vyhrála los a Slavia vykopává směrem k vodárně. Hned v 1. minutě Svoboda posílá na branku Admiry první pozdrav a hosté hned odpovídají protiútokem Vogla. Slavia stále útočí. Ve 3. minutě Pawlitschek zavinil ruku na hranici trestného území, soudce však, ač ji musel viděti, nic nepíská. První projevy nevole v obecenstvu. V obraně Admiry vyniká Janda, který zastavil několik útoků Svobodových a zachytil řadu dlouhých uliček Sobotky. V 7. minutě Thaler zavinil roh, Junek jej provádí, posílá nádherný centr před branku vídeňských, ale Zöhrer míč chytil. V 9. minutě se branka Admiry ocitla v nebezpečí, když Puč prošel a centroval doprava, Svoboda však jeho přihrání minul a Junek pak přestřelil. Slavia má stále více ze hry, hlavně zásluhou skvělé práce Čambala. Ve 14. minutě Fiala nešťastně kiksnul, ale Plánička na štěstí zachytil nebezpečný Sieglův centr. V zápětí nato útočí Junek, ale Janda hlavou sráží jeho centr do pole.
   V 15. minutě krásný centr Černického se odráží od brankové tyče do pole. Slavia se rozhodně netěší přízni Štěstěny. Ve 20. min. Slavia je opět před brankou Admiry, ale Soldaticz zachraňuje. V zápětí útočí hosté, Plánička však chytá Voglův centr. V 21. min. Kopecký prohodil Pučovi, ale Pavlitschek zachránil na roh. V 25. min. po centru Siegla vstřelil Vogl těsně vedle. Admira je nyní útočnější a Ženíšek má hodně příležitostí, aby se vyznamenal. V 27. min. krásny útok Junka byl unfair zaražen Thalerem, Junek provádí trestný kop, před brankou hostí vzniká scrumage a vrátivší se Schall poslal míč do pole. Zöhrer se štěstím odvrací celou řadu nebezpečných a napínavých situací před brankou Admiry. V 29. min. roh pro Admiru. V 30. min. Kopecký střílí vedle. V 32. min.
  

Slavia dobývá vedení 1—0.

   Kopecký posílá dlouhé vysoké přihrání kupředu Svobodovi (offside?), který po krátkém sprintu poslal míč prudce do opačného rohu. Při tom se srazil s Jandou, ale po krátkém ošetření za linou se opět vrací na hřiště. V 35. min. roh pro Slavii, Janda však situaci zachraňuje. V 36. min. problematický trestný kop proti Slavii provádí Vogl, ale Ženišek zachraňuje. Ve 40. min. Junek podniká krásný rush, centruje, Puč pěkným halfvolleyem střílí, ale Zöhrer zachraňuje. V 41. min. krásný útok Svobodův zneškodňuje opět Zöhrer. V 42. min. Pavlitschek hraje faul na Kopeckého, před brankou hostí vzniká shluk, ale šťastný Zöhrer opět odvrací nebezpečí. Slavia v posledních minutách předvádí v poli přímo exhibiční hru, branka Admiry je přímo bombardována, ale bohužel bez úspěchu, neboť Zöhrer vše schytal. Poločas 1—0 pro Slavii.
  

Druhý poločas

   byl zahájen opět útoky Slavie, Puč centruje, ale Zöhrer je na místě. Ve 4. minutě uniká Siegl, Fiala jej zastavuje a dává míč do autu. Siegl vhazuje, Hannemann prohazuje míč úplně volnému Schallovi, ten však míč míjí a Plánička v posledním okamžiku zachraňuje. Byla to vyložená branka a Slavia měla v tomto momentu velké štěstí. V 5. minutě roh pro Slavii, Puč centruje, ale Čambal vysoko přestřeluje. Při srážce se Svobodou je zraněn Janda, ale po 3 minutách se opět vrací na hřiště. V 7. minutě Svoboda podává Kopeckému, jehož nádhernou tvrdou ránu Zöhrer chytá na samé lině. V 9. minutě Sobotka váhavostí a bázlivostí zkazil vyloženou chanci. V 10. min. má Slavia opět štěstí při nádherném útoku Vogla, když Schall a Hannemann míjejí míč a Plánička jej opět chytá na samé lině. Ve 13. min. Zöhrer zachraňuje nebezpečný centr Junka na roh, který provádí Puč, ale Janda míč posílá dlouhým odkopem do pole. V 15. min. se Slavia opět usazuje u branky Admiry a bombarduje ji, ale Zöhrer je skutečně nepřekonatelný. Ve 20. min. Svoboda přihrál Kopeckému, ale ten přestřelil. Ve 23. min. nádherná rána jde do zázemí. Junkův útok v posl. momentu Thaler odvrátil na roh, z něhož Svoboda hlavou dal míč přes. Ve 27. min. Vodičkův vysoký míč jde před branku, Kopecký, ač tísněn obránci, dává za obrovského jásotu druhý goal. Ve 32. min. po kombinaci Puč, Kopecký tento podává Svobodovi, který vstřelil třetí goal. Schall hraje nyní levého halfa. Do konce zápasu se již na výsledku nic nezměnilo. Tisícové zaplavily hřiště a uspořádaly vítězům obrovské ovace.
  

Co říkali po zápase...

   Těžko dostali jsme se do kabiny vítězů. Musili jsme se prodírati spoustou nadšenců a fanoušků žadonících o podpisy hráčů vítězného teamu červenobílých. Největší radost měl obětavý trenér mužstva Štap1 í k, že se po dlouhé době podařil Slavii opět dokonalý triumf. O odvetném zápase nechtěl nic řici, ale bylo mu znát v očích, že i na půdě vídeňské doufá v úspěch svých svěřenců.
   Franci Svoboda: „Hráli jsme všichni nejlíp, jak jsme mohli. Pochopitelně i já snažil jsem se podati výkon co nejlepší. Překvapilo mne, že někteří hráči Admiry nedovedli nésti porážku, jak se na opravdového sportovce sluší. Zvítězili jsme naprosto zaslouženě a mohli jsme docíliti značně vyššího score. Soudce byl diplomat.
   Kapitán Ženíšek a Plánička neměli chutě k hovoru. Bylo to patrně únavou a nervovým napětím ze zápasu. Že i výbor Slavie byl s výkonem mužstva spokojen, netřeba snad ani podotýkati.
   Vedoucí i hráči Admiry nejsou nijak pesimističtí po včerejší, jistě neočekávané hladké porážce. Jsou plně přesvědčeni, že podaří se jim vzíti za týden ve Vídni odvetu, a to takovým způsobem, že i náskok tří branek vyrovnají. — Vůdce výpravy p. Kotzourek: Soudce p. Klug měl nešťastný den. Prvá a třetí branka padla z posice offsidu, ale to snad byla chyba pomezních soudců, že na to neupozornili. Prvá branka naše hráče hodně deprimovala. Score podle mého názoru neodpovídá poměru sil. 2—1 pro Slavii bylo by spravedlivější. Slavia musí podat ve Vídni lepší výkon, jestliže chce zvítězit. O slabinách v našem mužstvu nemohu se z taktických důvodů zmiňovat, ale jistě tyto pro příští zápas odstraníme. — V mužstvu Slavie byli nejlepší Puč, Kopecký a Čambal. Svoboda hrál ostře.
   Kapitán mužstva Siegl: Hráli jsme na obranu a jsem také úplně spokojen s výkonem našich zadních řad. Zvláště brankář Zöhrer byl skvělý. U Slavie se mi nejvíce líbili Puč a Čambal. Score není spravedlivé, dvě branky padly z offside. Schall: Se soudcem nejsem spokojen. Uznal první a třetí goal, ačkoliv Svoboda stál v offside posici. Doufám, že se nám ve Vídni podaří vyrovnat náskok Slavie.
   Soudce zápasu inž. Klug z Budapešti: Slavia hrála nádherně a mohla docílit vyššího score. Nejlepší hráč byl Ženíšek, po něm Čambal, Kopecký, Svoboda a Plánička. U Admiry vynikal brankář, který uchránil mužstvo od větší porážky. — Nechal jsem hru vyvinout, nechtěje ji rozkouskovat.

Rozhodčí: Ferenc Klug (Maďarsko)

Diváci: 25.000

Trenér: Josef Sloup „Štaplík”

Poznámky: Toni Schall a Adolf Vogl nestačilo na obranu Slavie, kde zahrál vynikající utkání zejména Vodička. Rakouský šampion s bratry Leopoldem a Adolfem Voglovými měl špatný den. Vyšší porážce Rakušanů zabránil hlavně mladý brankář Rudolf Zöhrer. Pražský tým s úžasnou útočnou řadou předváděl vynikající technický fotbal. Tolik internetový server IFFHS.

SK Admira Wien - Slavia 1 : 0 (0 : 0)

Datum: 26. června 1932, Rakousko, Wien, Prater

Utkání: Středoevropský pohár, 1. kolo, odveta

Sestavy:

	Admira:	Zöhrer, Pavlitschek, Janda, Soldaticz, Urbánek, Klima, Facco, Vogel II. Hannemann, Schall, L. Vogel
	Slavia:	Plánička, Ženíšek, Fiala, Vodička, Čambal, Černický, Junek, Svoboda, Sobotka, Kopecký, Puč

Branky: 64. L. Vogel 1:0

Průběh: Těm, kdož by se jen na chvilku ocitli v pochybnostech, komu včerejší zápas s výsledkem 1:0 pro Admiru přinesl radost z úspěchu, byl by postačil jediný letmý pohled na hlediště nádherného vídeňského stadionu bezprostředné po skončení velkého boje, aby naráz rozpoznali situaci. Zatím co mnohatisícová většina obecenstva za zoufale mrtvého ticha vyklizovala bojiště, na kterém svými hlasivkami dala se plně do služeb Admiry, jako representanta rakouské kopané, na hlavní tribuně několik málo tisíc nadšených československých sportovců jásalo nad vítězstvím československé vlajky, provolávajíc nepřetržitě hochům ze Slavie své mocné a nepřetržitě „Na zdar”. A po opuštění stadionu hlaholila na pěšinkách a alejích vídeňského Prátru téměř výlučně naše mateřština. Ty nesčetné výpravy, jež přijely jen a jen k vůli tomuto velkému zápasu ze všech zemí a koutů naší republiky do Vídně, dokumentovaly nejen význam samotného matche, nýbrž i celé soutěže o Středoevropský pohár. Byly to výpravy opravdových nadšenců, v jejichž srdcích neplápolá jen plamen footballového enthusiasmu, nýbrž i pravého vlastenectví.
   Jak zdravě a životaschopné je to hnutí, které magneticky, jako by na jeden povel, dovede mobilisovati své přívržence, namnoze to členy středních neb dokonce sociálně slabých vrstev, k účasti na zápase, která vyžaduje mnohdy ještě dodatečných obětí a odříkání. Nejméně 1500 sportovců přijelo k zápasu z Prahy všemi možnými vozidly, autocary, auty i vlakem. Stejný počet přijel z Moravy, z níž zejména Brno bylo velmi pěkně representováno počtem cca 500 osob. Uvážíme-li dále, že z Bratislavy a ze Slovenska přijelo neméně než 2000 osob a asi stejný počet diváků dodala samotná Vídeň, tu můžeme pokládati počet nejméně 6000 přítomných Čechů za nikterak přehnaný.
   Úchvatný byl pohled na hlavní tribunu stadionu, která se hemžila praporky v československých státních barvách, když ve druhém poločase rozburácel se stadion provoláváním slávy a Nazdar Slavii a uprostřed záplavy československých vlajek zahlédli jsme v posledních paprscích slunečních za blížícími se mraky dámský slunečník v červenobílých barvách s vyšitými slávistickými pěticípými hvězdami... V tom ohledu nechceme býti skromnými, zdůrazníme-li, že je to hlavně zásluha výpravy ,,Pol. listu”, jejíž účastníci měli všichni zmíněné praporky i slunečník!
  

O vídeňském stadionu.

   V okamžiku, kdy se manifestovala síla a nadšení československých sportovců, kteří mnohdy za velikých finančních obětí dovedli vážiti dalekou cestu do Vídně, muselo zaboleti srovnání, které se přímo vynucovalo při pohledu na stadion. Trapně tu kontrastovalo schudlé Rakousko a hladovící Vídeň, dávající mládeži krásné stadiony s obchodním duchem našich veřejných činitelů, znajících sport jen jako dobrý prostředek k vybírání různých daní a dávek...
   Pohled na stadion je prostě úchvatný. Již při přiblížení se k branám stadionu musela zaujmouti pozornost zařízení, dávající obecenstvu možnost uchýliti se v případě deště do krásně zařízeného interiéru. Při vystupování i při vstupu do arény se přímo zatají dech a věru nemůžete se ubránit hořké závisti. Ta Vídeň, která má svoji arénu na Hohe Warte, postačující pro 60—65.000 osob, která má několik desítek hřišť, rovnajících se našim groundům na Letné, vybudovala si mimo toto vše a to výhradně z peněz vídeňské obce velkolepý stánek sportu a tělesné výchovy nákladem 30 milionů Kč (!) uprostřed milionového velkoměsta, v srdci samotné Vídně a v jejím nejnádhernějším parku Práteru! Aréna je oválovitá a hrací plocha je ideální trávník. Hlediště pojme 65.000 diváků a není-li jich více než 30.000 mohou pohodlně seděti.
  

Nepolepšitelní Vídeňáci!

   Vídeňské obecenstvo je stále totéž. Jako kdysi vypískávalo na Hohe Warte i Hütteldorfu a WAC. železnou gardu Sparty, tak i včera se nechovalo ke Slavii nijak přátelsky. V dobách dekadence československé kopané se zdálo, že se zlepšili, že jsou k nám žoviální, ale to by] jen důsledek změněného poměru sil, neboť se nás nemuseli bát. Slavia se včera na vlastní kůži přesvědčila, že Vídeňáci jsou stejně fanatičtí jako dříve. Zvláště ve II. půli, kdy šlo do tuhého a Vídeňáci počínali chápati, že se Admiře za normálních okolností nepodaří náskok Slavie vyrovnati, ukázali se v pravém světle. Ale i s počátku matche, zejména, když byla megafonem hlášena sestava Slavie, zdvihla se hotová bouře odporu a voláni fuj při hlášení jména Svobody.
   Je to ostatně též malé memento pro naše žurnalisty, aby podobným málo odpovědným způsobem nestěžovali úkol našich representantů právě v nejtěžších fázích. Vídeňská žurnalistika nezapomněla si totiž ocitovati článek jistého listu, v němž byl Svoboda kárán za unfair hru při prvém matchi. Myslíme, že tato kritika mohla z taktických důodů počkati. Tím bylo možno zameziti otravování hráče před nejvážnějším úkolem. Nejméně pak byli k takovéto kritice oprávněni Vídeňáci, jichž representanti jak v sobotu (Vienna—Ujpest), tak i v neděli (Admira—Slavia) ukázali, že nemají legitimace kárati z unfair hry.
   Nehezké bylo i chování obecenstva vůči soudci Barlassinovi, který byl častován hrubými urážkami. Ještě štěstí, že nepodlehl teroru a odmítl se stati home-refferree. Byl nekompromisní, přesný, objektivní a naprosto charakterní. Všichni dobří sportovci museli být rozhořčeni, když v poločase při objevení se soudce před čestnou tribunou se zvedla bouře odporu a nadávek.
  

Včerejší zápas Slavie byl jen druhou částí prvého pražského utkání.

   Proč toto zvláště zdůrazňujeme? Aby snad výsledek zápasu, který vyzněl byť i jen těsnou porážkou červenobílých, nebyl považován za jejich neúspěch a aby v něm též nebyl spatřován zkreslený obraz vzájemného poměru sil. Budiž předem konstatováno, že Slavia si nezasloužila porážky a že velmi mírným vyjádřením vzájemného poměru sil by byla remis. Slavia skutečně též po celý prvý poločas byla nesporně lepším mužstvem, a to jak v celku, tak i v jednotlivcích. Vzala si k srdci naši radu a praktikovala útočný systém hry. V této době si zasloužila zvítězit 3:1. Po přestávce, ať již se to stalo z taktických důvodů, nebo snad proto, že některým hráčům došly síly, stáhla se Slavia do defensivy a v této době skutečně se stoupající sebedůvěrou zlepšila se i hra Admiry do té míry, že tato chvílemi zle zatápěla obranným řadám svého soupeře.
   Bylo to ale snad dobře právě proto, aby se poznalo, jak skvělou oporu má Slavia ve své obraně, kde Plánička schytal vše, co se dalo a Ženíšek byl prostě hrdinou dne. Ale i Fiala vhodně doplňoval tuto skvělou dvojici a zahrál takový game, jaký jsme snad u něho ještě neviděli. Vyrostl prostě o celou třídu nadšením. V záloze podal vrcholný výkon na pravém halvu Vodička, který — jestliže vydrží — je predestinován pro národní mužstvo. Zvláště v prvém poločase byl nepřekonatelný. Ale i na druhé straně Černický se předstihoval a nebylo opravdu divu, že mu po přestávce docházely síly. Rovněž tak i Čambal, který byl v prvém poločase znamenitý, později polevil. Nevíme, zda byla příčinou vyčerpanost, či snad deprese, že byl spoluautorem vítězné branky Admiry. Myslíme, že obojí. Útok hrál v prvém čase plynnou kombinační hru, což platí zvláště o Junkovi a Svobodovi, kteří velmi pěkně a často procházeli. Ale i Sobotka mile překvapil rychlým startem a nebojácností. Škoda, že rychlý Puč neměl štěstí ve střelbě. Po přestávce byl náš útok odříznut od vlastní obrany a jeho výkon nebyl již tak efektní. Dostal se řidčeji před branku, kde neměl již tolik příležitosti ke scorování jako před přestávkou.
  

Admira hrála lépe než v Praze.

   Napsali jsme již po prvém pražském utkání, že její výkon nedovedeme si vysvětlit jinak, než že měla mimořádně černý den. Rozhodně hrála včera před svým obecenstvem mnohem lépe, než před týdnem v Praze. V prvém poločase Slavia stále dominovala, ale po přestávce, kdy přešel Klima na spojku, stoupla rázem výkonnost celého mužstva. Nejnebezpečnější byla zase dvojice Vogel—Schall, která svojí rychlostí přivedla nejednou z míry naši zálohu i obranu. Můžeme opravdu mluviti o štěstí, že záložníci Admiry nedosahují výkonu útočné řady, takže tato nenacházela u nich potřebné opory. Střední záložník Urbánek není hráčem zvláštní třídy a nejlepším halvem vlastně byl, nežli přešed do útoku, Klima. Obránci hráli dobře, ale někdy až příliš bezohledně. Zato brankář Zöhrer byl nejlepším mužem Admiry.
  

Zápas.

   Italskému soudci Barlassinovi představila se mužstva v ohlášených sestavách.
   Slavia: Plánička, Ženíšek, Fiala, Vodička, Čambal, Černický, Junek, Svoboda, Sobotka, Kopecký, Puč.
   Admira: Zöhrer, Pavlitschek, Janda, Soldaticz, Urbánek, Klima, Facco, Vogel II. Hannemann, Schall, Vogel.
   Slavia má lepší nástup a již v 1. min. docílil Kopecký rohu, k němuž v zápětí přibyly dva další. Ve 4. min. odstrčil Čambal zcela lehce Vogela II. a fanatické obecenstvo spustilo hurónský řev, který se ještě zvýšil, když soudce zcela správně nepískal. V 7. min. zavinil Černický nastřelenou ruku, nic se ale nestalo. V 10. min. se počáteční nervosa v hledišti i na hřišti uklidnila, jen proti Svobodovi jest obecenstvo stále zaujato. Ve 14. min. střílí Kopecký hlavou z centra Junka, Zöhrer ale chytá. Obrana Admiry hraje nejistě. Hned nato Pučův volley jde do postranní sítě. Při útocích Slavie zachovává vídeňské obecenstvo mrazivé ticho. Ve 39. min. jen štěstí uchránilo naší branku pohromy. — Z útoku dvojice Schall—Vogel dostal míč Hannemann, přehodil jej přes vyběhnuvšího Pláničku a míč se ve vzduchu blíží ku brance. Duchapřítomný Černický v posledním okamžiku srazil míč do rohu, který pak Fiala odvrátil. Ve 41. min. krásný útok Slavie. Svoboda prohodil Sobotkovi a jeho prudká střela jen o vlas letěla nad břevnem. Pak zraněn Puč, ale po ošetření hraje dále. Ve 44. min. opět útok Slavie pěkně založený Svobodou. Junkův centr minul však Kopecký i Svoboda a když konečně dostal se k míči Puč, poslal jej ze tří kroků vedle do outu! Poločas 0:0. Po přestávce přestavěla Admira mužstvo. Klima šel na pravou spoj, Facco na jeho místo do halvu a Vogel II. na pravé křídlo. Nyní měli domácí lepší nástup a na 25 minut opanovali pole. Jejich útoky však obrana Slavie bezpečně odvrací. Plánička se vrhá obětavě pod nohy Schallovi a zachránil tak jistou chanci Admiry. Ve 4. min. se opět Plánička vyznamenal, kryl ostrou ránu Vogela II. Slavia se vymaňuje z obležení, záloha s Čambalem v čele pracuje skvěle. V 15. min. rush Junka zastaven jeho sražením. Junek po ošetření hraje dále. V 18. min. vyrazil Zöhrer Pučův centr na roh. Pak zavinil Černický roh a v zápětí následovala pohroma pro branku Slavie, bohudík však jen jediná. Klímův míč zachytil Vogel II. a za bouřlivého jásotu vstřelil prvý, ale též poslední goal Admiry. Plánička šel marně po míči. Slavia se stahuje na obranu. Ve 30. min. pak dobyla Slavia roh, ve 32. min. opět Admira. Slavia opět přidává a má převahu hlavně zásluhou Puče, jenž měl skvělý den. Ve 33. min. dostal Puč od Kopeckého míč, byl sám před brankou, ale Zöhrer odvrátil na roh. V 39. min. nebezpečná situace před brankou Slavie odvrácena Pláničkou, Admira útočí, Slavia se brání. Ve 44. min. foul na Kopeckého, Svoboda podává Sobotkovi, ale ten míč zahodil.
  

Vídeňští se domnívají, že je soudce poškodil.

   Na jiném místě se zmiňujeme o tom, jak bouřlivě, nekriticky a neslušně se chovalo vídeňské obecenstvo vůči soudci včerejšího zápasu Italu Barlassinovi. Že také hráči Admiry nebyli se soudcem spokojeni, nás nijak nepřekvapuje. Opakovala se jen historie z prvého utkání v Praze, kdy i proti rozhodování budapešťského Kluga měli celou řadu námitek, Zdá se býti již u nich ustáleným zvykem, že kde nestačí na soupeře svým uměním, svalují vinu na soudce. Vedoucí funkcionář Admiry Kotzourek přiznal, že Admira hrála včera lépe než před týdnem v Praze. O postupu do semifinále připravil je prý soudce tím, že nepískal dvě ruce v trestném území. Konstatoval, že Slavia hrála velmi udatně a také dobře. Kapitán mužstvo Vogel naříkal si také na soudce, jemuž klade za vinu, že Admira nezvítězila větším rozdílem branek. V mužstvu Slavie se mu zamlouvala obrana a střední záložník Čambal. Střelec mužstva Schall, také mluvil jen v samých „kdyby”. Kdybychom byli měli štěstí jako Slavia v Praze — pravil — byli bychom vyhráli 3:0. Soudce nás poškodil, že nepískal alespoň jednu penalty. U Slavie se mu líbili nejvíce Plánička, Ženíšek a Čambal. Brankář Zöhrer liboval si oboustranně krásnou hru. Podle jeho názoru má Slavia největší oporu v obou křídelních forwardech, v Čambalovi, Ženíškovi a Pláničkovi.
  

Nadšení v českém táboře po zápase.

   Po návratu do „hlavního stanu” Slavie v hotelu „Pošta" setkávali jsme se všude s rozjasněnými tvářemi, v nichž zračila se upřímná radost, ba opravdové nadšení. U vchodu zastihli jsme populárního našeho soudce kpt. Cejnara. Zachovával sice svůj obvyklý stoický klid, ale přesto i na něm bylo znát, že je pohnut. Slavia — pravil — postupuje zaslouženě do semifinále a domnívám se, že mohla při větším štěstí docíliti nerozhodného výsledku. V prvém poločase byla o dvě branky lepší svého soupeře. Z hráčů Slavie se mi nejlépe líbil Ženíšek. Z mužstva Admiry pak brankář Zöhrer a Klíma, ať již hrál v halvu anebo ve forwardu. Nejlepším byl ovšem Vogel na levém křídle.
   Mezitím přišel do hotelu tajemník Středočeské župy footballové, soudce p. Volák, který nám sdělil úsudek rozhodčího včerejšího zápasu Itala Barlassina, jenž jinak odmítl poskytnouti žurnalistům interview. Barlassina řekl p. Volákovi asi toto: Slavia si svůj postup do semifinále zaslouží. Byla zejména v prvém poločase lepším mužstvem a kvalifikovala se tak do dalšího kola větším klidem a správnou taktikou. Naproti tomu byli hráči Admiry zřejmě nervosní. Z mužstva Slavie nejlépe se mu líbil Ženíšek na backu.
   Dovedete si zajisté představit radost samotných hráčů Slavie. Plánička je šťasten, že to tak dopadlo a ubezpečuje, že všichni hoši se dřeli, takže každý si zaslouží stejné pochvaly. Jediné brance byl by zabránil, ale nešťastnou shodou okolností pravě v okamžiku, kdy se vrhl proti Voglovi se 4 kroků po míči, odrazil se tento od holeně Čambala do sítě.
   Rovněž i hrdina dne Ženíšek září spokojeností. Jistě je si vnitřně sám dobře vědom, jak skvělý výkon podal, ale nedává to na sobě znát. Jako kapitán mužstva je se svými hochy na výsost spokojen. Chválí kde koho a libuje si, jen aby to šlo takto dál. Stejně mluví Fiala, Vodička i Puč. Tento dokonce tvrdí, že Slavia mohla zvítězit dobře 3:1, nebýt jeho nehorázné smůly. Poslal na branku nejméně 4 dělovky, z nichž jen při trošce štěstí musily alespoň dvě skončit v síti. Všichni hráči si pochvalují, ale též stěžují na travnaté hřiště, jakému již dávno odvykli. Kdepak v Praze tak ideální trávník, toť učiněný hebký koberec. Nejsouce na něj zvyklí naši hráči často klouzali, kdežto vídeňští pohybovali se na něm s plnou jistotou. Kdyby si mohli alespoň někdy zatrénovat na takovémto ideálním hřišti, jistě by pak i výsledek dopadl jinak.
   Starosta Slavie inž. Jauris září štěstím. Však již bylo také na čase, pravil, vždyť nejednou měli jsme úspěch na dosah ruky a nakonec se od nás štěstěna odvrátila. Postup do semifinále musili si naši hráči perně vybojovat, nespadl nám do klína jen náhodou. Chváliti jednotlivce, znamenalo by ublížit ostatním. Totéž tvrdí i p. Valoušek, který se pochopitelně z taktických důvodů nechce vyjádřiti, kdo by si zasloužil obzvláštní pochvaly. Dr. Procházka má za to, že na tvrdém terénu by červenobílí hladce zvítězili 3:1. A náčelník Fichta? Věru, nemohla Slavia nalézti vhodnější osobu pro tuto funkci. Sám bývalý internacionál a skvělý borec rozumí snad nejlépe svým svěřencům. Byl to zase jednou fofr, pravil, a naši hoši si musili postup perně vybojovat. Je zřejmé, že je s nimi spokojen.
   Návrat Slavie do Prahy. Výprava Slavie vrátí se do Prahy dnes ráno o 6.50 hod. na Masarykovo nádraží.

Rozhodčí: Rinaldo Barlassina (Itálie)

Diváci: 35.000 (30.000)

Trenér: Josef Sloup „Štaplík”

Poznámky:

AFK Bohemians - Slavia 3 : 0 (1 : 0)

Datum: 29. června 1932, Praha, Dannerův stadion, hřiště Bohemians

Utkání: 1. liga 1931/32, 16. kolo

Sestavy:

Branky: 34. Bejbl z pen. 1:0, 85. Fiala (vlastní) 2:0, 86. Fajt 3:0

Průběh: Ligová soutěž nabyla u nás obrovské popularity a obecenstvo jí právem dává přednost před některými mezinárodními matchi. Včera byl sehrán na hřišti Bohemians poslední zápas jarní ligy v Praze, který skončil velikým skandálem. Slavia postavila k zápasu celé II. profi mužstvo a z teamu, hrajícího Středoevropský pohár, nastoupil jediný Fiala. Čin Slavie se nedá ničím omluviti. Uznáváme plně, že se mužstvo musí před semifinalem Středoevropského poháru šetřit, chápali bychom, kdyby proto nehráli určití jednotlivci (Čambal), ale rozhodně musíme protestovati co nejrozhodněji proti tomu, aby Slavia nastoupila k ligovému zápasu se třetím klubem v lize s II. profi teamem! V sobotu hraje Slavia přátelský zápas s A. C. Spartou a pochybujeme, že by se našel někdo, kdo by se opovážil tvrdit, že i v tomto přátelském utkání nastoupí se stejným mužstvem jako včera v lize.
   Nemusíme ani snad podotýkali, že obecenstvo bylo tímto jednáním na nejvyšší míru rozhořčeno a přivítalo červenobílé při nástupu dlouhotrvajícím voláním Hanba a pískotem. Bezpečnostní orgány měly co dělat, aby uklidnily rozčilené diváky, z nichž někteří požadovali vrácení vstupného.
   Bohemians vyvozují z jednání Slavie přirozeně důsledky, podávají na ni stížnost jak ligové komisi, tak i footballové associaci a současně zadrželi Slavii na ni připadajících 50% z čistého zisku.
  

   V průběhu zápasu se ukázalo, že Slavia disponuje i mimo ligové mužstvo dobrým hráčským materiálem, ovšem je to vše pouze průměr. Nebyla tak špatným soupeřem, jak by výsledek ukazoval. Ještě 5 minut před koncem prohrávala 1:0, a měla řadu příležitostí ke vstřelení vyrovnávací branky. Bohemians na začátku II. půle měli také smůlu, neboť zahodili řadu takřka vyložených branek, ale nakonec jim Štěstěna vše vynahradila. Soudce p. Parpl svým pozdním příchodem a špatným rozhodováním nikterak se tentokráte nevyznamenal.
  

   Včerejší výkon zelenobílých se jistě neřadil k nejlepším. Uznáváme sice, že měli v neúčasti Srby a hlavně Týrpekla určitý handicap, ale přesto zůstali daleko za posledními výkony v lize. Snad tu hrálo také roli právě absolvované turné na Slovensku. V obraně byl na výši tvrdě hrající Bernášek, Hochman měl mnoho horkých chvilek, ale vyšel ze všech vítězně. V záloze Rubeš nedovedl ani z daleka nahraditi Tyrpekla. Lanhaus uspokojil, jeho zákrok proti Tajčnerovi však musíme co nejpřísněji odsouditi. V útoku Bejbl předčil své spoluhráče o celou třídu. Dobře hrál také Fait s Melkou. Skála je z formy a Bára není přirozeně na křídle doma.
  

   Slavia musela absolvovati zápas v dosti nepřívětivém prostředí. Výborný byl Zeman v brance, který zachytil řadu tvrdých ran. V obraně lepší Fiala. V záloze Šimperský znovu ukázal, že má na míle daleko do někdejší formy. Dobře se držel Krucký. V útoku hráli nejlépe Šoltys s agilním a dřivým Tajčnerem. Zato však Bradáč zklamal na celé čáře a ukázal, že je ve II. profi mužstvu slabinou. Stejně i Joska byl velmi slabý a zaslouží pochvalu pouze za přesné kopání rohů.
  

   Slavia: Zeman, Seifert, Fiala, Křížek, Šimperský, Krucký, Joska, Bradáč, Šoltys, Tajčner, Čipera. Bohemians: Hochman, Petřík, Bernášek, Hochman, Lanhaus, Rubeš, Bára, Melka, Bejbl, Skála, Fajt.
   V prvním poločase byla otevřená hra a jediná branka Bohemians padla ve 34. minuté z penalty nařízené za Fialovu ruku a proměněné Bejblem. V druhém poločase nabyli domácí převahy, přesto však 2. a 3. branka padly až v posledních minutách zápasu. Ve 40. minutě Fajt obešel Křižka a jeho centr stočil Fiala do vlastní branky. 2:0. O minutu později Fajt uzavřel score zápasu na 3:0.

Rozhodčí: Parpl

Diváci: 4.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - AC Sparta Praha 1 : 0 (nedohráno)

Datum: 2. července 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 12. Puč 1:0

Průběh: Včerejší derby Sparta—Slavia na Letné doznalo neslavného zakončení nepřízní počasí. Ve chvílích, kdy zápas začínal, stáhla se nad Prahou mračna, z nichž se v zápětí spustil prudký liják, který se chvílemi podobal průtrži mračen. Mužstva měla sice nejlepší snahu zvítěziti tentokráte nejen nad soupeřem, nýbrž i nad nepřívětivou přírodou, ale tato byla silnější. Sparta se Slavií musily kapitulovati. Snad to bylo rozumné řízení osudu, které zabránilo únavě červenobílých před jejich velkým středečním úkolem. Obecenstvo, jehož se sešlo tentokráte pouze na 10.000, nebylo ani za uvedených okolností s ukončením zápasu spokojeno a hlučně protestovalo. Nebude ovšem zkráceno, neboť zápas bude uspořádán v některém z nejbližších týdnů, při čemž pochopitelně budou vstupenky na včerejší zápas v platnosti.
  

   Soudci p. Bryndačovi se představila mužstva v ohlášených sestavách: Slavia: Plánička, Ženíšek, Fiala, Vodička, Čambal, Černický, Junek, Svoboda, Sobotka, Kopecký, Puč. — Sparta s Madelonem na spojce, Němec, Burger, Čtyřoký, Košťálek, Káďa, Srbek, Podrazil, Madelon, Braine, Nejedlý, Fábera (Nápravník).
   Slavia vyhrála los. Sparta hrála směrem k Belcrediho třídě proti prudkému větru. Slavia díky tomuto prudkému větru měla hned od počátku zápasu převahu. Ve 2. minutě kryl Němec prudkou ránu Puče. V 5. minutě při protiútoku Sparty odvrátil Vodička centr Fábery na roh. V 11. minutě Plánička krásně chytil Brainův shoot. Ve 12. minutě začalo pršeti. Slavia byla pak ještě v zřejmější převaze. V téže minutě padla jediná branka zápasu. Svoboda poslal ostrý shoot na branku, který Němec jen stěží vyrazil. Kopecký vrátil míč bleskurychle na spartanskou branku, ale Čtyřokému se na samotné brankové čáře přece jen podařilo míč zasáhnout — leč tentokráte pohotový Puč jej definitivně ostrou ranou poslal do sítě. Marně se snažil Čtyřoký zabrániti pohromě.
   Po této brance podnikla Sparta několik útoků. Neohrozila však vážněji branku červenobílých. V 17. minutě šla rána Svobody vedle. O minutu později Junek útočil, centroval a Kopeckého hlava jen o vlas minula branku. V 21. minutě přerušil soudce zápas pro neustávající déšť.
   Po plných 40 minut čekala mužstva v kabinách až déšť ustane, aby mohla vyhověti obecenstvu. Leč marně. Brzy po vrácení se na hřiště (Sparta zařadila mezitím Nápravníka na místo Fábery) začalo znovu pršeti a soudce definitivně zápas ukončil.

Rozhodčí: Bryndač

Diváci: 10.000

Trenér: J. Štaplík + J. Reichert

Poznámky:

Slavia - Juventus FC 4 : 0 (3 : 0)

Datum: 6. července 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: Středoevropská liga, semifinále

Sestavy:

	Slavia:	Plánička - Ženíšek, Fiala - Vodička, Čambal, Černický - Junek, Svoboda, Sobotka, Kopecký, Puč
	Juventus:	Combi - Rosetta, Calligaris - Varglien, Monti, Bertolini - Sernagiotto, Cesarini (85.), Vecchina, Ferrari, Orsi

Branky: 24. Kopecký 1:0, 29. Svoboda 2:0, 30. Kopecký 3:0, 82. Fiala 4:0

Průběh: Do velké radosti nad vítězstvím červenobílých, v jaké jsme ani sami nevěřili, spadá temný stín. Je to ta stará známá neukázněnost jižní horké krve. Soutěž, která byla vytvořena jako nejúčinější propagační prostředek footballu a která se v tomto svém poslání v minulých letech tak osvědčila, je ohrožena takovýmito sport poškozujícími incidenty. To, čeho se včera dopustil argentinský forward Juventus Cesarmi, je profanaci a výsměchem poslání sportu, který má ukázňovati. Než i při vší zaujatosti, se kterou po ošklivém vystoupeni Italů o nich musi psáti dobrý sportovec, nemůžeme se přece jen ubrániti dojmu, že by se křivdilo klubu, slušným hráčům a vůbec celému italskému footballovému sportu, kdyby tito měli býti paušálně pranýřováni za zločinné individuum, které do footballu nepatří a se kterým se ve svém vlastním zájmu italské sportovní korporace vypořádají.
  

Úžasný čin Cesariniho.

   Ale raději hned in medias res. Vše se točí kolem neslýchaného chování Cesariniho, jenž je smutně proslulý již z minulosti a to zvláště z loňského rozhodujícího zápasu Sparta-Juventus ve Vídni. Byl tehdy italskou federací přísně potrestán, ale včera jste se mohli přesvědčit, že je nepolepšitelný. Před takovýmito výtržnickými a neurvalými typy není chráněn žádný národ a žádný klub. Je ale svatou povinností dobrých sportovců, aby třeba na úkor okamžité výkonnosti se jich co nejrychleji zbavili. Cesarini do sportu nepatří. S tímto názorem bude jistě souhlasiti každý, kdo pozoroval včera jeho zběsilé počínání, jež vyvrcholilo po diktováni penalty za ruku Rossetty tím, že surově pěstmi srazil soudce Brauna k zemi.
   Jak nám vylíčil 2 zločiny Cesariniho sám soudce Braun? Vy, kteří jste byli při pohledu na tento surový čin roztrpčeni a uraženi ve svých citech pro kázeň a slušnost ve sportu, nemáte ani tušení o tom, co Cesarini provedl ještě později v zákulisí. Měli jsme příležitost pohovořiti se samotným soudcem Braunem, typem to charakterního člověka a gentlemana. „Nevím skutečně, co už mám dělat”, prohlásil nám resignovaně, „v Budapešti jsem musil diktovat 3 penalty proti Italům, ale věřte, že všechny byly spravedlivé a že jsem si nemohl pomoci. Chápu, že Italové byli proto zaujati a chtěl jsem se pokud možno v dnešním zápase takovýmto drakonickým trestům vyhnouti. Ale co dělat, abych hrubě neporušil literu řádů, když jsem očitým svědkem, kterak Rossetta před brankou prudce rukou míč vyráží, tedy žádná nezaviněná hands. Obránci protestovali, ale v tom se na mně hnal Cesarini. Nežli jsem si uvědomil nebezpečí, ležel jsem již na zemi a než jsem mohl Cesariniho vyloučit, rozpředly se již na hříšti šarvátky. To nejhorší však se odehrálo až po zápase. Cesarini byl přece vyloučen již před pokračováním matche a kabina Italů se nacházela na zcela jiném místě, nežli kabina soudcovská, přesto však po matchi mne Cesarini očekával u tribuny před soudcovskou kabinou a znovu se na mne vrhl. Jenom policie mně zachránila před brachiálním násilím.” Tolik o případu p. Braun.
   Kdyby byli policisté, zakročující v tomto případě, rozuměli jen malému zlomku nadávek, jimiž je častoval a hrozeb, jež vyslovoval, byl by se snad již s italskou výpravou nevrátil do Turína.
  

Hugo Meisl je zdrcen.

   Dovedeme to pochopit u spolutvůrce soutěže. Kolik životní energie, kolik vyčerpávající práce dal do služeb této idee a jediné špatné individuum maří všechnu tu práci. Meisl ovšem je, ba musí být diplomatem. On nám to nesmí říci tak otevřeně, jak si to třeba myslí. Samozřejmě, že bezvýhradně odsuzuje Cesariniho, ale při tom akceptuje i mnohé námitky Italů, především onu, která je namířena proti našim nedostatečně bezpečnostními opatřeními vybaveným hřištím. „Víš — pravil Meisl pisateli těchto řádek — jak prudce, ale při tom oprávněně jste si stěžovali před lety na Vídeň, když došlo k insultaci hráčů Sparty a českého obecenstva na Hohe Warte. My jsme to nepodceňovali a zařídili jsme na Hohe Warte. A nejen to vybudovali jsme stadion, kde hráči jsou před obecenstvem v ideál. bezpečí. Ale Praha neučinila v tom směru ničeho. Italové si stěžují, že byli vyprovokováni se strany trenéra Slavie. Ale ať už je tomu tak či onak, jisto je, že náprava i po této stránce je nezbytná.
   Tážeš se, co nyní zařídím? Nejprve po návratu do Vídně se spojím telefonicky s italským svazem a vyžádám si jeho sankci vůči Cesarinimu, neboť předpokládám, že při známé autoritě tamních sportovních ústředí nebude ani třeba zásahu Středoevropského poháru. Teprve v opačném případě bych telefonickou cestou si vyžádal hlasování jednotlivých státních svazů per rollam.
  

Předseda Středoevropského poháru žádá okamžité zastavení činnosti hráče Cesariniho.

   Předseda Středoevropského poháru dr. Tschakert zaslal ve středu večer po zápase Slavia—Juventus italskému svazu telegram, ve kterém rozhodně žádá okamžité zastavení činnosti hráče Cesariniho pro dvojnásobné násilí na soudci zápasu Braunovi. Kdyby tato diskvalifikace nebyla okamžitě provedena, nebude podle našich informaci dáno Slavii povolení startu k odvetnému zápasu s Juventusem tuto neděli v Turínu. Rozhodne o tom dr. Tschakert v Turině sám na místě před zápasem!
  

Veliký zájem o zápas.

   Již dlouho, anebo výstižněji řečeno ještě nikdy, si nepamatuje hřiště Slavie tak obrovský nával, jakého jsme tam byli svědky před včerejším sensačním utkáním červeno-bílých s mistrem Italie v semifinale Středoevropského poháru. Nedivme se. Samotná footbalová Praha za takovýchto okolností by dodala o mnoho větší návštěvu, než-li jakou může dnešní hřiště Slavie pojmouti. Připočtěte k tomu tisíce a tisíce venkovských přátel sportu, jichž vytouženým snem je spatřiti Slavii nebo Spartu ve významném zápase a máte měřítko zájmu, který se projevoval již několik dnů před matchem tak bouřlivě, že měl býti vedení Slavie pobídkou, aby pro tuto výjimečnou událost si zajistilo hřiště Sparty, jež pojme nepoměrně větší počet diváků. Nemusilo pak dojíti při policejním uzavření vchodů na hřiště k trapnému pohledu na celé stovky účastníků výprav z nejodlehlejších provinciálních měst, kteří se marně dožadovali vstupu.
  

Jak Slavia zvítězila?

   Úmorné vedro včerejšího dne bylo chmurnou předzvěstí pro zápas, neboť Italům jde podobné ovzduší jen k duhu. Vítězství Slavie tak vysokým rozdílem branek je nesporně překvapením. Slavia si tento úspěch plně také zasloužila, ač jako celek nepředvedla takové hry jako proti Admiře. V kritice jednotlivců uvádíme, čí to bylo vinou. Červenobílí se však přímo překonávali v nadšení a obětavosti a tyto vlastnosti nejvíce přispěly k dokonalému triumfu Slavie. Juventus byl ucelenějším a technicky vyspělejším mužstvem a zejména v prvé půli nebyl ani zdaleka tak špatným soupeřem, jak by ukazovalo score 3:0, zato však po přestávce Štěstěna Italům vše vynahradila.
  

Ženíšek byl hrdinou zápasu

   Na jiném místě se zmiňujeme o hře Slavie jako celku, ale přes všechnu chválu obětavosti a nadšení slavistického mužstva nemůžeme opomenouti některé ojedinělé individuální výkony. První místo patří nesporně Ženíškovi, který podal snad nejlepší hru své kariéry. Byl nepřekonatelnou překážkou všech útočných akcí Italů, napravoval i to, co pokazil snaživý, ale ne vždy jistý Fiala a přes zranění zápas obětavě dohrál. Jemu se druží po bok znamenitý Plánička, který překvapil zejména bravurním vyrážením vysokých míčů pěstí. Že přízemní kryl bezvadně, nemusíme snad ani podotýkati. V záloze byl včera nejlepším mužem Vodička, výborně držící nebezpečného Orsiho. Dobře také při zemi nestačil. Čambal se dlouho nemohl rozehráti proti technicky bezvadnému vnitřnímu triu Italů. Ke konci poločasu se rozehrál, ale ani po přestávce se nepozvedl nad průměr. Černický udatně a obětavě bojoval, ovšem nepřesné přihrávání zůstává u něho starou bolestí. V útoku vykonal největší kus práce Svoboda, který jediný dovedl v poli udržeti proti ostrým Italům míč. Po něm hrál nejlépe Kopecký, který pěkně přihrával Pučovi a byl střelecky nejpohotovějším mužem. Z křídel byl Junek o poznání lepší Puče, který ovšem měl méně míčů. Sobotka s počátku chyboval nepřesnými vysokými přihrávkami, ve druhé půli se však pěkně rozehrál a uplatnil se zejména ke konci matche, kdy byl Svoboda již fysicky vyčerpán.
  

Juventus — mužstvo skvělých individualit.

   I když jsme si vědomi přednosti Italů v souhře a technické vyspělosti, přece jen nemůžeme opomenouti některé znamenité individuality v mužstvu. Cesarini, pokud se technické stránky týče, je hráčem velikého formátu a jeho ovládání míče je prostě excellentní. Orsi měl smůlu, že narazil na skvělou dvojici Vodička-Ženíšek, ale některé záblesky ukázaly velikost jeho umění. Vecchina vedl velmi dobře útok a prohazoval pěkně míče. Sernagiotto byl velice rychlý a často nebezpečně útočil. V záloze Monti byl dobrý, ale přece jen nebyl v plné formě, takže zůstal svým výkonem za Bertolinim. V obraně Calligaris byl handicapován zraněním utrpěným v Budapešti a ani Rossetta nebyl v dobré formě. Combi nemohl vstřeleným brankám zabrániti.
  

Soudce Braun z Vídně

   řídil zápas v prvé půli bezvadně. Po přestávce často Slavii poškozoval, i když to nebyly chyby vážnějšího druhu. Že byl právě v této době insultován, je nejpádnějším dokladem zločinnosti Cesariniho.
  

Nástup mužstev

   Před hlavním zápasem hráli amatéři Slavie s Žižkovským SK. 3—3 (0—1).
   Za obrovského napětí v hledišti vběhli do hřiště nejprve Italově v černo-bílých pruhovaných dresech a v bílých kalhotkách, provázeni početnou italskou kolonií. Vzápětí byli obklíčeni na hřišti celou armádou fotografů a atakováni houfem maličkých, žadonících o autografy. Mužstva se představila v týchž sestavách, ve kterých se kvalifikovala do semifinále. Juventus: Combi - Rosetta, Calligaris - Varglien, Monti, Bertolini - Sernagiotto, Cesarini, Vecchina, Ferrari, Orsi. Slavia: Plánička - Ženíšek, Fiala - Vodička, Čambal, Černický - Junek, Svoboda, Sobotka, Kopecký, Puč. Zápas řídil vídeňský soudce Braun, jako pomezní soudcové působili Culek a Parpl.
  

Vzrušující děj zápasu.

   Slavia vyhrála los a Italové mají výkop. Ještě předtím protestovali hosté z neznámých nám důvodů proti míči, soudce Braun jej však uznal za způsobilý. První minuty byly jako obvykle ve znamení oboustranné nervosy. V 5. minutě podnikli hosté nebezpečný útok, poskytli však jenom Pláničkovi příležitost, aby se vyznamenal vyražením prudké rány Cesariniho na roh. A vzápětí opakoval slavistický brankář bravurní svůj kousek při kopu z rohu, který prováděl Sernagiotto. V 7. min. unikl Orsi a Vodička zavinil další roh. Dobře jej zahrál Orsi, ale výhodnou chanci zmařil v posledním okamžiku Cesarini tím, že fouloval Pláničku. Ve 12. min. obdivujeme nádherný rush Junka, jehož centr posílá Puč voleyem těsně podle tyče do outu. Ve 24. minutě padla konečně první branka Slavie! Svoboda srazil k zemi míč a přihrál jej ideálně zpracovaný Kopeckému, který uvolniv se krátkou kličkou, bez přípravy asi z 25 m skvělou přízemní ranou do protilehlého rohu vstřelil překvapenému Combimu první branku! Ve 29. minutě padla druhá branka Slavie. Svoboda se probil s míčem až takřka před brankovou čáru, kde byl tísněn Calligarisem. V témže okamžiku proti němu vyběhl z branky Combi, čehož Svoboda pohotově využil a sraziv míč k zemi, poslal jej mezi nohami Calligarise do opuštěné branky. O minutu později vedla Slavia 3:0! Svoboda útočil, prohodil Junkovi, který zcentroval. Rosetta zasáhl míč jen slabě a stočil jej takřka k nohám Kopeckého, který prudkou ranou pod břevno, zaznamenal třetí branku Slavie.
  

Druhý poločas

   Slavia měla po změně stran mocný nástup, pohříchu však promarnila několik skvělých chancí. Tak již ve 2. minutě Svoboda váhavostí vynechal skvělou příležitost a v 5. minutě Sobotka vykopl dokonce přesný centr Pučův z branky Italů! V 6. minutě Kopecký fouloval Vecchinu. Trestný se odrazil na roh, Plánička však tento skvěle vyrazil do pole. V příští minutě se vyznamenal Ženíšek, odvrátiv nebezpečný centr Orsiho. V 15. minutě zraněn Ženíšek, hraje však se sebezapřením dále. V 17. minutě Svoboda opět jednou vydřel míč a přihrál Kopeckému, jehož nádherná hra však šla pohříchu těsně nad. Soudce Braun se nyní několikráte mýlí. Jakoby se mu zdálo, že score Slavie je již dosti vysoké. Obecenstvo pochopitelně bouří odporem. Ve 20. minutě Junek střílí vedle. A totéž opakuje ve 25. minutě Puč. Ve 26. minutě Cesarini fouluje Čambala, ve 29. minutě soudce nepíská postupně dva fouly v trestném území na obou stranách. Nejdříve na Junka a v zápětí na Vecchinu.
  

Skandální intermezzo Cesariniho

   Italové jsou roztrpčeni krutou porážkou a tak jako loni na vídeňské půdě, i tentokráte povolili uzdu své neukázněnosti. A je to zase ten enfant terrible z Jižní Ameriky — Cesarini, který obstarává skandální závěr zápasu. Ve 83. minutě Varlien fauloval Kopeckého, jemuž hákoval nohy a na zemi jej kopal. Soudce Braun pískal trestný kop proti Italům, mezitím však byl Varglien udeřen nějakým divákem. Najednou přiběhl Cesarini a z čista jasna srazil stojícího Puče prudkou ranou pěsti k zemi. Obecenstvo bouři odporem, ale podařilo se je přece udržeti v dovolených mezích. Soudce nechal Cesariniho na hřišti a Puč se po 2 minutách vrátil na hřiště. O 2 minuty později zavinil po útoku Kopeckého pravý obránce Italů Rosetta roh. V zápětí opět Rosetta zavinil ruku v trestném území a soudce nařídil penalty. Brankář Combi i oba obránci rozčileně protestovali u soudce, když v tom se přihnal rozzuřený Cesarini a povalil soudce Brauna k zemi. Bouře v hledišti vyrostly nyní v orkán a obecenstvo zaplavilo hřiště, na kterém docházelo k šarvátkám mezi diváky a italskými hráči, z nichž zvláště Cesarini se vyznamenával. Policie okamžitě vtrhla do hřiště, ale teprve asi po 3 minutách se jí podařilo toto vykliditi.
   Po osminutové vynucené přestávce vrátil se insultovaný soudce Braun v doprovodu místopředsedy naší Asociace a člena výboru Středoevropského poháru dra Tschakerta na hřiště a ve hře bylo pokračováno provedením nařízené penalty. Kop prováděl Fiala a resultovala z něho 4. branka Slavie. V tomto okamžiku bylo na hřišti pouze 7 italských hráčů. Chyběl Rossetta, Bertollini, Orsi a Cesarini, jehož soudce dodatečně vyloučil a který byl pod ochranou policie vyveden ze hřiště do kabiny. Po provedeni 12 y kopu se 2 italští hráči ještě vrátili, takže Juventus hrál s 9 hráči. Bylo dohráváno zbývajicících 8 minut, ale na výsledku se již nic nezměnilo.
  

Kdy odjede Slavia do Turína.

   Po včerejším vítězství Slavie je o revanche v Turíně obrovský a dosud snad neviděný zájem. Slavia odjíždí dnes o 14. hod. z Wilsonova nádraží a přívrženci pěticípé hvězdy se s ní přijdou jistě rozloučiti v četném počtu.
  

Výpravě Slavie na rozloučenou.

   Mysleli jsme si všichni, že vaše případné vítězství o 3 neb dokonce 4 branky v Praze bude již předem zárukou postupu do finále Středoevropského poháru. Nepočítali jsme ovšem s událostmi a zjevy, jichž jsme byli svědky před koncem včerejšího zápasu a jež nabádají k velké ostražitosti. Nechceme tvrditi, že by vám hrozilo nebezpečí fysické. Nikoliv. O tom bohudíky nerozhodují hráči morálky Cesariniho, nýbrž sportovní ústředí Italská a jejich úřady, jež jsme z osobní zkušenosti poznali jako korektní, objektivní a gentlemanské. Jde tedy jen a jen o chování se obecenstva, které však při známých bezpečnostních opatřeních na hřištích italských nemůže přicházeti v úvahu jinak, než svými hlasivkami a záleží tudíž na vás, zda se tak nepatrným nebezpečím dáte připraviti o sebevědomí, které když si zachováte, je vám zárukou jistého postupu do finále.
  

Jak se daří zraněným hráčům Slavie?

   Puč má contusi čelistí. Ženíšek vymknutý malíček a několik cm dlouhou ránu na stehně. Svoboda má celou řadu ran a také Junek si odnesl menší zranění. Zranění žádného není ovšem takového rázu, aby vylučovalo jejich start v odvetném zápase v Turině.
  

Co říkali hráči a vedoucí Slavie?

   Mezinárodní tajemník rada Loos: Veliký boj šťastně skončil. Slavia nehrála tak jako v I. půli proti Admiře. Italové byli technicky skvělí, zejména Cesarini a Monti. P. Valoušek: Jsem šťasten, doufal jsem v naše mužstvo, ale score 4:0 jsem nečekal. Italové byli technickým, houževnatým a bojovným mužstvem. Plánička: Zasloužili jsme si vítězství. Byla to těžká práce. Italové neumějí prohrávat. Čambal: Dnes mám zdravé nohy, ale jestli si je přivezu zdravé z Itálie, nevím. Kopecký: Italové hráli dobře, zejména Combi, Calligaris a obě křídla. O Turinu nechci ani slyšet.
  

Co se mluvilo v táboře Italů po zápase

   Mazzonis: Co se přihodilo ke konci zápasu, je strašně nepříjemné, ale vinu na tom nemá naše mužstvo, nýbrž obecenstvo, které má volný přístup do hřiště. Za urážku soudce Brauna Cesarini nemůže. Věc se stala takto: Rosetta protestoval u soudce proti diktované penalty a Cesarini, který vše viděl a sledoval z přední řady, rozběhl se, aby věc vyložil soudci a dokázal mu, že nemá pravdu. Bohužel byl však tak rozběhnut, že se u soudce nemohl zastaviti a jelikož i Rosetta se hnul, stalo se, že došlo ke srážce a soudce Braun upadl. Cesarini mu při tom pomáhal vstáti — neatakoval jej však, nýbrž mu pomáhal na nohy. Soudce Braun nebyl správný a poškodil nás již v Budapešti. Zde tím více, poněvadž se dal příliš ovlivňovati obecenstvem a diktoval proti nám penalty úplně nesprávně a uznal jeden goal, který padl z vyloženého offside. — K podobnému případu nemůže u nás v Itálii dojíti, poněvadž každé hřiště je odděleno drátěnou sítí od obecenstva, takže toto nemůže vniknouti na hřiště a soudce i hráči nemusí se obávati nějakého insultování. Hra Slavie byla vysoké úrovně, mistrovská a proti hráčům nemůžeme ničeho namítati — vinu má, jak jsem již vpředu řekl, obecenstvo. Zápas v Turině nebude soudcovati Braun, nýbrž již na základě dřívější dohody soudce Mies.
   Úkol našeho dopisovatele byl tentokráte velmi těžký. Je pochopitelné, že podobný případ, jaký se udál na hřišti Slavie, rozruší hráče i vedoucí klubu, jedná-li se i o zápas mezi národními mužstvy. Dojde-li pak k němu při mezinárodním utkání, je pochopitelné, že hosté — ať mají nebo nemají na případném incidentu vinu — ukládají si tím větší reservu při podávání jakýchkoli zpráv a všechna vyjádření ředitelstva, které nedovolí hráčům vůbec promluviti, dějí se s největší reservovaností a diplomacií. Není proto divu, že nám není možno z naznačených příčin přinésti více interviewů. Možno nám jen uvésti, co jsme slyšeli od Italů, mluvících mezi sebou. A tu jeden z hráčů (nemůžeme jej jmenovati), vyjádřil se v tom smyslu, že soudce Braun byl předpojatý a těžce poškodil Italy špatným rozhodováním a uznáním třetího goalu, který padl z offside posice. Obecenstvo pražské je prý nemožné, zasahuje do hry a dokud nebude odděleno drátěnou sítí, nebude prý možno sehráti v Praze mezinárodní zápas. Přes to však přes všechno může prý Slavie zcela klidně přijeti do Turína a nemusí se báti, že tam s ní bude zacházeno tak, jak pražské obecenstvo zacházelo s Italy. Italské obecenstvo i oni chovají se kavalírsky a neodplácí nikdy násilím. — S jedné strany slyšeli jsme, že za incident zaviněný Cesarinim, omluvil tohoto u Slavie i Brauna člen ředitelství dr. Tapparone — s druhé nám to bylo popřeno. Faktem je, že hráči, když přijeli do hotelu, sbalili svá zavazadla a po večeři, konané v úzkém kruhu, opustili ihned hotel, aby odjeli vlakem v 22.25 hod. přes Tarvis do Turína, kam přijedou v pátek ráno...

Rozhodčí: Eugen Braun (Rakousko)

Diváci: 30.000

Trenér: J. Štaplík

Poznámky:   Hodinu před utkáním se nad Letnou snesla prudká bouře, která však vůbec neovlivnila skvělou návštěvu. Hned od úvodního hvizdu to vypadalo, že bude pouze otázkou času, kdy hosté prostřelí Pláničku, který se však překonával. Po půlhodině hry ale přišel nečekaný zvrat. Kopecký obhodil Combiho, Svoboda prostřelil zeď, Kopecký doklepl Junkův centr a bylo to 3:0. Po přestávce vrhli Italové všechny síly do boje, útočili, čas plynul, slavisté bránili náskok, Italové znervózněli, začali faulovat, ale rozhodčí nic. Hlavně Jihoameričan Cesarini rozséval hrůzu a fauly. Srazil například Kopeckého, kterému se nedařilo vstát; Puč mu chtěl pomoci a Cesarini jej srazil tvrdým direktem k do čelisti k zemi. Rozhodčí Braun přikvačil na místo rohovnické vložky a vyslovil viníkovi důtku s výstrahou. Cesarini si odplivl a pokračoval v díle. Diváci se zamračili a zatvrdili. Osm minut před koncem utkání nařídil Braun penaltu proti Italům za ruku Bertoliniho v pokutovém území. To si dal! Divý muž Cesarini dostal vzteklinu, a cloumaje klopou Braunova saka žádal o odvolání pokutového kopu. Rozhodčí Cesarinimu šetrně objasňoval, že svůj vedikt nezmění, za což se mu italský útočník odvděčil tím, že ho srazil k zemi! Lidé za bariérami zaťali pěsti a patnáct rozhořčených diváků přelezlo hrazení a vběhlo do hřiště s cílem umravnit agresora. Pořadatelé sice hned zjednali pořádek, diváci i vyloučený Cesarini museli opustit hřiště, ale k nim se přidalo i několik hráčů Juventusu, kteří nesouhlasili s nařízenou desítkou a s vyloučením Cesariniho. Po delším domlouvání Fiala šoupl míč do sítě - 4:0. Večer ještě italští fotbalisté rozmlátili bar v Lucerně.
  Titulky v italských novinách byly hrozné. Mluvilo se v nich o českých prasatech a slovanských štěnicích. Kampaň proti slavistickým hráčům pro odvetu byla připravena.
  Viník byl znám a všichni jej odsuzovali. Dokonce brankář Combi v rozhovoru s novináři zkritizoval chování Cesariniho a ujistil je, že turínské obecenstvo bude v neděli ukázněnější než pražské. Taktéž vedoucí italské výpravy Tapporone sliboval jménem hráčů, že Juventus předvede doma slušnou hru…

Juventus FC - Slavia 2 : 0 (2 : 0); přerušeno ve 46. minutě

Datum: 10. července 1932, Itálie, Torino, Stadio Comunale »Benito Mussolini«

Utkání: Středoevropský pohár, semifinále, odveta - nedohráno

Sestavy:

	Juventus:	Combi, Rosetta, Caligaris, Varglien, Monti, Bertollino, Sernagiotto, Cesarini, Vecchina, Ferrari, Orsi
	Slavia:	Plánička - Ženíšek, Fiala - Vodička, Čambal, Černický - Junek, Svoboda, Sobotka, Kopecký, Puč

Branky: 14 . Cesari 1:0, 41. Orsi z pen. 2:0

Průběh: Už před utkáním na hřiště létaly drobné předměty, které však zatím nepůsobily žádné škody. Od prvních vteřin zápasu zuřila v obecenstvu bouře, každý pokus Slavie o útok byl doprovázen protesty, zatímco útoky domácích byly bouřlivě povzbuzovány. Juventus se ujal vedení ve 14. minutě brankou Cesariho, který nesměl nastoupit, protože byl v prvním utkání v Praze na Letné vyloučen. Proti jasnému znění řádů a pravidel změnil však výbor soutěže trest na peněžitou pokutu a viník hrál. Je ale pravdou, že toho dne byl Cesarini nejslušnějším hráčem italského mužstva. Po čtrthodině hry byl hrubým zákrokem zraněn Fiala a musel být odnesen na nosítkách. Do obrany přešel Černický, do zálohy Puč, útok hrál ve čtyřech. Několik minut před přestávkou vyhověl sudí nátlaku obecenstva a nařídil pro nic za nic pokutový kop, kterým Orsi zvýšil na 2:0 pro domácí. Následná přestávka nepřinesla uklidnění, ba naopak. Již v první půli se stal Plánička cílem nevítané pozornosti lidí, kteří po něm házeli menší kaménky, aby odvrátili jeho pozornost od dění na hřišti. Přilétl dokonce i kalamář, který se rozbil o tyčku a inkoust našeho brankáře potřísnil. Hned začátkem druhého poločasu, ve 46. minutě, byl však Plánička zasažen větším kamenem a klesl na zem. Ne bolestí či zraněním, ale spíš duševním otřesem. Rozhodčí Miesz to ani neviděl a přerušil zápas teprve až když byl upozorněn našimi hráči. Vedoucí mužstva pan Valoušek odvedl nejdříve Pláničku a poté i celé mužstvo ze hřiště, na kterém zůstali jen hráči Juventusu, oslavováni davem. Jeden z nich, obránce Calligaris, dokonce napadl rozhlasovou budku s Josefem Laufrem a byl odehnán až vojáky, kteří měli našeho rozhlasového reportéra chránit. Pan Valoušek potom odmítl pustit hráče na hřiště, a tak se rozhodovalo mimo něj. Výbor rozhodl - obě mužstva byla diskvalifikována.

Rozhodčí: Mies (Rakousko)

Diváci: 20.000

Trenér: ? (???)

Poznámky: „Připadali jsme si jako v zajetí. Už na hranicích nás převzali karabiniéři”, vzpomínal po letech Tonda Puč, „aby nás chránili před rozvášněnou veřejností. Autobus, ve kterém jsme jeli do hotelu, byl, jen co se pohnul, pod salvou shnilých vajec. Hotel, v němž jsme bydleli, ulice, kterými jsme projížděli, to všechno bylo neprodyšně uzavřeno policií a vojskem.” Na stadionu se nesměly prodávat nápoje v lahvích, ale Slavia, jak je již výše uvedeno, stejně pohromě neunikla.

AFK Kolín - Slavia 2 : 7 (1 : 6)

Datum: 31. července 1932, Kolín

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: goly

Průběh: AFK. Kolín byl shodou okolností prvním klubem, který nastoupil proti Slavii po známých událostech v Turíně a start červenobílých v Kolíně byl pro město i okolí sensací prvého řádu. Slavia ani trochu nezklamala očekávání a v prvé půli předvedla v Kolíně hru, jaké tam dosud neviděli. Byla to vzorná exhibice asociačního footballu, na níž měl lví podíl Čambal spolu s celou útočnou řadou. Kolín v té době takřka neexistoval. Po přestávce se obraz hry podstatně změnil. Slavia, vyčerpána prudkým tempem, udaným v I. půli, trochu polevila, zatím co Kolín se podstatně zlepšil, začal hráti více při zemi a ke konci matche ovládal většinou hru. Nesmíme ovšem zapomínati, že 3 rány útočníků Slavie šly do tyče a velkou řadu jiných schytal výborný kolínský brankář. Kolín může býti s výsledkem úplně spokojen, ve druhém poločase si udržel nerozhodný výsledek a mimo to by málokteré mužstvo I. ligy docílilo proti včerejší Slavii lepšího výsledku.
  

   Zápas byl do jisté míry zkušebním kamenem Slavie pro podzimní sezonu a tato zkouška dopadla velice úspěšně. Ač bez Ženíška, Černického, Svobody, předvedla Slavie v záloze velmi dobrou, v útoku pak výbornou hru. V obraně byla znáti neúčast Ženíška, ač Seifert se činil a zaslouží plného uznání. Plánička nemohl vstřeleným brankám zbrániti. Fiala hrál průměrně. V záloze podal Čambal zejména v I. půli vskutku nádherný výkon a byl opěrným bodem krásných útočných akcí. Vodička ho velmi dobře doplňoval. Šimperský místy nestačil na tempo matche.
   Forward oslňoval vtipnými, kombinačními akcemi, jimiž obcházel obranné řady Kolína jak chtěl. Velkou zásluhu o to má Sobotka, dobře rozdělující míče na výhodně stojící spoluhráče. Kopecký byl nepřekonatelný ve hře v poli a výborný ve střelbě. Mile překvapil Joska obětavou hrou a smyslem pro kombinaci. Junek potvrdil, svou třídu. Puč hrál dobře, ale měl smůlu ve střelbě.
  

   Kolín absolvoval včerejší zápas za velmi nepříznivých okolností. Nehrál zraněný obránce Somberg, dále Pospíšil, Veselý a Šafránek, kteří mají klubovou distanc. Tento postup vedení Kolína zaslouží plného uznání a přinese klubu v budoucnu jen dobré ovoce. Zvláště neukázněný Šafránek by již neměl býti do mužstva stavěn. Včera byli 2 hráči, kteří skvělou hrou udrželi ve II. půli score, brankář Zahajský a obránce Chlubný. Těžko říci, kdo z nich hrál lépe. Z ostatních zaslouží pochvalu Motalk v útoku. Velmi slabě hrál Adamec.
  

   Match byl hrán v rámci oslav 30 letého jubilea sportovní činnosti známého sport. pracovníka p. Bezecného. Před zápasem uvítal hosty předseda AFK. Kolín p. Vlk, za město Kolín nám. starosty p. Verunáč a za SK. Německý Brod p. Mahler. Za Slavii poděkoval vůdce výpravy dr. Šíba. Kolín věnoval červenobílým klubovou vlajku, Něm. Brod pěknou adresu. Slavia odevzdala oslavenci p. Bezecnému čestný klubový odznak s granáty, za který dotyčný Slavii poděkoval. Mužstva hrála v sestavách: Slavia: Plánička — Seifert, Fiala — Vodička, Čambal, Šimperský — Junek, Joska, Sobotka, Kopecký, Puč. Kolín: Zahajský — Čáp, Chlubný — Janda, Adamec, Bára — Vozáb, Burda, Moták, Musil, Kučera.
  

   V 8. min. Puč prošel s míčem až k lině, přehrál jej zpět a Kopecký umístil k tyči 1. branku. V 10. min. po krásné kombinační akci Sobotka prohodil Kopeckému a ten ze 20 m kolem vyběhnuvšího brankáře získal Slavii čtvrtou branku. V 38. min. Musil ze shluku scoroval za Kolín. V 39. min. Junek prošel až k brance a vstřelil pátou branku a 2 min. nato byl Joska autorem šesté. Ve druhé půli v 6. min. Vodička váhal s odkopem míče a neobsazený Burda dal druhý goal Kolína. V 18. min. byl zraněn Joska, Kopecký šel na pravou spoj, Puč na levou a na křídlo nastoupil Čipera. Teprve v poslední minutě se Pučovi podařilo vstřeliti sedmou branku.

Rozhodčí: Chrdle st.

Diváci: 5.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - SK Viktoria Žižkov 2 : 2 (1 : 1)

Datum: 5. srpna 1932, Praha, hřiště Slavie na Letné

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 12. Steiner z pen. 0:1, 20. Kopecký 1:1, 74. Průša 1:2, 76. Kopecký 2:2

Průběh: Včera sehrála Slavia prvý vážný zápas podzimní sezony, který názorně ukázal, že červenobílí nemají za hráče zadních řad žádné alespoň průměrné náhrady. Neúčast Ženíška i Černického snížila úroveň zadních řad na minimum a jen dobré hře Pláničky s Čambalem může Slavia děkovati, že nebyla poražena. Jak proti tomu kontrastoval případ Viktorie, která mezery po Suchém, Štěpánovi a Mourkovi dovedla velmi úspěšně zaplniti, ač postavila Hrudku a Moudrého na cizí místa. Na Slavii bylo patrno, že hraje přátelský zápas, proti čemuž agilnost žižkovských mile překvapila. Bylo by dobře, kdyby oba letenské kluby absolvovaly přátelské zápasy se stejným elánem, jako ligové, neboť zájem obecenstva o ně nápadně klesá. Soudce Semerád pískal nejen špatně, ale i pomalu. Zabývati se podrobně jeho chybami pokládáme za zbytečné, neboť Sbor soudců mohl již před zápasem věděti, že se p. Semerád na zápas Slavia—Viktoria nehodí.
   Hra měla pořádný spád vlastně až od vedoucí branky Viktorie ve druhé půli. V prvém poločase byla celkem střídavá, po přestávce ponenáhlu nabývala půdy Viktorie, která ke konci přenechala ofensivu zase Slavii. Nerozhodný výsledek jest věrným vyjádřením včerejšího poměru sil.
  

   Tento sympatický odchovanec Radu se stává zápas od zápasu větším miláčkem obecenstva. Včera hrál nejen o třídu lépe než ostatní forwardi, ale šel i po každém míči a zvláště byl-li před brankou vysoký míč, byl u něho vždy pouze Kopecký. Jinak však útok Slavie nehrál ani zdaleka tak pěkně, jako v Kolíně a Svoboda chyboval tím, že zůstával příliš vzadu. V záloze Čambal převyšoval své spoluhráče o třídu. Šimperský hraje čím dál, tím hůře. V obraně byl Fiala bez Ženíška úplně bezradný a Vodička také hrál podprůměrně.
  

   Viktorie má velkou smůlu se zraněním celé řady výborných hráčů, ale i team, který dnes má k disposici, je nesporně dobrý. Vedle nadšení a elánu celku, které byly vždy nejlépe se osvědčivší viktoriánskou zbraní, měli největší zásluhu na remise Průša se Zajíčkem, kteří skvělou souhrou v poli i dobrou střelbou byli stálým nebezpečím pro branku Slavie. Z nových akvisic Troníček na levé spojce lépe zapadl, než Stadelbauer na křídle, kterému chybí zápasová zkušenost.
   Ale ani on nebyl špatný. Obrana byla velmi dobrá, v záloze hrál pěkně Watzata a také Hruška se tam dobře uplatnil.
  

   Slavia: Plánička - Vodička, Fiala - Křížek, Čambal, Šimperský - Junek, Svoboda, Sobotka, Kopecký, Puč.
   Viktoria Žižkov: Benda - Moudrý, Steiner - Hruška, Watzata, Polanecký - Stadelbauer, Troníček, Průša, Zajíček, Skočdopole. Soudce Semerád.
   Před zahájením zápasu blahopřáli hráči Slavie na hřišti Bendovi k jeho 400 zápasu v dresu Viktorie. V prvním poločase byla hra střídavá a score 1:1 je spravedlivým vyjádřením. V 7. min. krásná kombinační akce Průši se Zajíčkem skončila ranou posléze jmenovaného těsně vedle. V 9. min. chytil Benda prudkou ránu Svobody, ale o min. později již zase Plánička chytá střelu Zajíčkovu. Ve 12. min. zavinil Fiala ruku v trestném území a nařízenou penalty proměnil Steiner v prvou branku Viktorie. V 19. min. Kopecký přestřelil trestný kop. Ale o min. později vše napravil. Svoboda zahrál před branku polovysoký centr a Kopecký nádherným voleyem pod tyč vyrovnal na 1:1. Ve 20. min. při shluku před brankou Viktorie bylo nebezpečí odvráceno jen pomocí Štěstěny. O min. později zase na druhé straně Plánička jen ztěží vyrazil Průšovu střelu. Ve 31. min. zavinil Steiner těsně před trestným územím ruku, soudce však nepískal. Ve 37. min. Stadelbauer z dobré posice střelil těsně vedle. Poločas skončil za střídavé hry nerozhodně 1:1.
  

   Ve druhém poločase nahradil Hejma Puče na křídle a ve středu zálohy hrál zase Čambal, který krátce před poločasem byl pro zranění nahrazen Čiperou. Ve 3. min. poslal Svoboda nádhernou ránu těsně podle tyče. V 7. min. Křížek zavinil ruku v trestném území, soudce diktoval trestný kop z liny, který Watzata střelil do hradby těl. Nyní nabyla Viktoria převahy a ve 27. min. z centru Stadelbauera vstřelil Průša (offside?) vedoucí goal Viktorie. Ale netrvalo to ani celé 2 minuty a Slavia vyrovnala. Po kombinaci Svoboda - Hejma - Kopecký poslal posléze jmenovaný hráč, ač tísněn dvěma viktoriánskými obránci, krásnou ranou míč do sítě. Nyní se zase Slavia značně zlepšila a měla více ze hry. Ve 30. min. nastoupil Seifert za zraněného Fialu. O 2 min. později vstřelil Průša 3. branku Viktore, která však nebyla uznána pro offisde.
   Do konce zápasu zůstal výsledek nezměněn.

Rozhodčí: Semerád

Diváci: 6.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - Feyenoord 6 : 0 (2 : 0)

Datum: 10. srpna 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: Puč 3, Svoboda, Sobotka, Kopecký

Průběh: Ačkoliv holandské mužstvo Feyenoord z Rotterdamu nemělo v sobotní porážce od vídeňského Sportclubu příznivé reklamy, ukázalo se lepším tohoto výsledku. Rozhodně se více líbilo, než den předtím Francouzi na SPartě. V mužstvu, hrajícím v sestavě: v. Male - Bul, Würsten - Paauwe I., Paauwe II., v. Voyen - de Greef, Duynhouwer, Barrendregt, v. Keel, Burg líbili se pravý obránce, střední záložník a pravá spoj. Předností všech byla neobyčejně slušná hra, agilnost a obětavost, jíž čelili domácím, jistě více než o třídu lepším hráčům, pokud se týče technické dokonalosti.
   Slavia hrála v úplném složení a zvítězila lehce bez velké námahy. Měla výbornou levou stranu v útoku Kopecký-Puč, který byl skvěle střelecky disponován; v záloze vynikal Čambal a v obraně Ženíšek. Fiala byl velmi slabý a také Svoboda a Junek hráli pod obvyklou úroveň.

Rozhodčí: Bryndač

Diváci: 4.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - SK Libeň 6 : 1 (3 : 0)

Datum: 11. srpna 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 65. Franěk 3:1, 66. Junek 4:1, 70. Fiala z pen. 5:1, 82. Svoboda 6:1

Průběh: Přátelské utkání skončilo velkou porážkou vítěze druhé ligy, který sice nebyl tak špatný, měl však smůlu. V prvém poločase hrála Libeň dosti dobře, po změně stran byla Slavia útočnější. Libeňští zahodili 12y kop.

Rozhodčí: Paclt

Diváci: ? (???)

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - SK Viktoria Plzeň 8 : 2 (4 : 0)

Datum: 20. srpna 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: 1. liga 1932/33, 1. kolo

Sestavy:

Branky: 1. Kopecký 1:0, 17. Junek 2:0, 25. Kopecký 3:0, 33. Puč 4:0, 53. Svoboda 5:0, 55. Kopecký 6:0, 58. Rainiš 6:1, 63. Bešťák 6:2, 70. Kopecký 7:2, 89. Junek 8:2

Průběh: Včerejší ligový zápas skončil vysokým vítězstvím červenobílých, kteří byli po celý zápas pány situace. Jejich vítězství bylo pouze otázkou score. Proti loňsku, kdy Slavia prohrála v Praze v zahajovacím zápase s Teplitzer, je to pro přívržence červenobílých velmi příjemný protějšek. Vítězství Slávistů bylo zcela zasloužené, ač na druhé straně musíme zdůrazniti, že hosté byli silně handicapováni neúčastí brankáře Javornického, který z průhledných důvodů, je právě v přestupu do S. K. Plzeň, odepřel nastoupit. Mimo to také nehrál centrforward Sedlák, který byl zraněn v župním tréninku. Přes veliké vítězství, nesmí však Slavia upadati do přílišného optimismu, neboť na vlastním hřišti a se spolehlivým brankářem by Viktoria byla daleko nebezpečnějším soupeřem. Hráčský ensemble, kterým dnes exmistr ligy disponuje, je nesporně velmi dobrý, je pouze nutno doplniti slabiny na levé straně obrany a zálohy.
   Kopecký byl nejúspěšnějším střelcem. Ve včerejším zápase byl zase Ženíšek v tak výborné formě, že neposkytl ani Pláničkovi mnoho příležitosti, aby ukázal své umění. V záloze převyšoval Čambal své okolí téměř o třídu. Ve forwardu podali vynikající výkon Svoboda a Kopecký, ale i Junek vykazuje vzestupnou linii. Naproti tomu Puč poklesl, což je patrně důsledek fysické únavy z vojenského cvičení, jež právě prodělává. Sobotka nemá ani tuto omluvu.
  

   Viděli jsme plzeňskou Viktorii hráti v loňské soutěží jak proti Slavii, tak proti Spartě. Byl to zcela jiný soupeř. Proč? Protože se opíral o znamenitou, tvrdou, bojovnou a hlavně klidnou obranu. To bylo tajemství úspěchu plzeňských Viktoriánů. Včera nebylo ani stopy po klidu v oné řadě, jež bývá oporou celého mužstva. Nedostavením se brankáře Javornického efektivně mělo snad za následek nějaké dvě branky, neboť více chyb se náhradní brankář nedopustil. Co však uškodilo mužstvu mnohem více, to byla duševní deprese, důsledek to ztráty klidu a sebevědomí. Nejvíce to bylo pociťovati na jindy tak znamenitých obráncích, přesto, že jim ani tentokráte nelze činiti velkých výtek. Přibáň byl lepší svého partnera. V záloze byl nejlepší Kuželík, v útoku vynikal Vlček a ve druhém poločase též Rainiš. Vedle deprese byla to ovšem i výborná hra slavistického útoku, která často důkladně rozvrátila klid v obranných řadách Viktorie.
  

   Před 5000 diváky představila se soudci Matzkemu mužstva až na malé změny v hlášených sestavách.
   Slavia: Plánička - Ženíšek, Fiala - Vodička, Čambal, Černický - Junek, Svoboda, Sobotka, Kopecký, Puč.
   Viktoria Plzeň: Hněvkovský - Protiva, Přibáň - Kuželík, Mizera, Bešťák - Reiniš, Čulík, Názler, Vlček, Fábera.
   Slavia byla v prvním poločase úplným pánem situace, tím spíše, ježto útok Viktorie byl naprosto neschopen vážněji ohroziti její branku. Slavia měla výkop a hned v prvních vteřinách hry útočila. Puč přihrál Kopeckému, který ostrou ranou k tyči zaznamenal v 1. min. prvou branku Slavie. V 10. min. Protiva zavinil ruku, nařízený trestný kop Svoboda pěkně střelil, Hněvkovský však neméně pěkně vyrazil. Míč zachytil Puč, ale vysoko přestřelil. Ve 12. min. přestavuje Viktoria mužstvo. Názler přešel na místo levého halva a útok hrán nyní v sestavě: Bešťák, Kainiš, Čulík, Vlček, Fábera. V 17. min. podnikla dvojice Kopecký - Puč krásný útok, Sobotka zcentrovaný míč minul, ale zachytil jej Junek, který obešed dva hráče, přesnou ranou k tyči zaznamenal 2. branku Slavie. Červenobílí byli i nadále v převaze a dobyli sérii rohů. Ve 25. min. Kopeckého ránu Protiva srazil, Kopecký však pohotově se znovu zmocnil míče a vstřelil 3. branku. Ve 33. min. zase nebezpečný útok pravé strany Slavie. Svoboda přihrál Kopeckému a ten zase Pučovi, který přízemní ranou, již brankář nemohl chytiti, uzavřel score poločasu na 4:0. Ve 37. min. mohl Kopecký toto score ještě zvýšiti, promarnil však ukvapenou střelbou vyloženou chanci.
   Po přestávce vyměnili si ve forwardu Viktorie místa Rainiš s Bešťákem. V 8. min. Svoboda vstřelil 5. branku, prudkou ranou z dálky, kterou však brankář mohl chytit. V 10. min. Puč při útoku přešel až na pravé křídlo, kde přihrál Junkovi, jehož centr zachytil Kopecký a proniknuv driblingem před branku, vstřelil těsně pod břevno nejkrásnější branku zápasu. 6:0 pro Slavii. Ve 13.min. zavinil Fiala zbytečným foulem na Rainiše trestný kop, postižený hráč jej sám prováděl, Plánička míč jen slabě vyrazil a Vlček jej vrátil do sítě. 6:1. V 18. min. ze shluku před brankou zaznamenal Bešťák druhý úspěch hostí a upravil tak score na 6:2. Sobotka se marně na brankové čáře snažil vysoký shoot vyraziti hlavou. Nyní Slavia zase přidala a ve 25. min. vstřelil Kopecký hlavou 7. branku Slavie.
   Poslední branku matche vstřelil ve 34. minutě krásnou přízemní ranou Junek z přihrání Svobody. Pak se až do konce již nic nestalo, co by bylo mohlo změniti score 8:2 pro Slavil.

Rozhodčí: Matzke

Diváci: 5.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Sněhaři Domažlice - Slavia 0 : 7 (0 : 4)

Datum: 21. srpna 1932, Domažlice

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 5. Bradáč 0:1, 10. Kopecký 0:2, 16. Kopecký 0:3, 19. Kopecký 0:4, 51. Bradáč 0:5, 56. Bradáč 0:6, 75. Bradáč 0:7

Průběh: Start téměř kompletního mužstva Slavie v Domažlicích přilákal na hřiště Sněhařů přes 2000 diváků. Domácí kladli Slavii tuhý odpor, takže červenobílí byli nuceni ukázati své umění v plném světle.

Rozhodčí: Beneš (Plzeň)

Diváci: 2.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - SK Viktoria Žižkov 1 : 2 (1 : 0)

Datum: 28. srpna 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: 1. liga 1932/33, 2. kolo

Sestavy:

Branky: 30. Kopecký 1:0, 50. Zajíček 1:1, 78. Hruška 1:2

Průběh: Výsledek zápasu je velkou sensací nové ligové soutěže hned při jejím zahájení! Proti favoritu Slavii nastupovala tentokráte zdecimovaná Viktorka bez valných chancí. Sotvaže se trochu vzchopila z rány zasazené jí odchodem Bradáče do Slavie, doznalo její ligové mužstvo dalšího zdecimování. Postupně zraněni a z aktivity vyyřaděni Štěpán, Suchý a Mourek. To byl příliš velký handicap, než aby teamu Viktorie ve včerejším ligovém matchi byly mohly býti přisuzovány vyhlídky na vítězství. A po zranění, jež utrpěl Zajíček již ve 2. min. včerejšího matche a jež ho odsoudilo k úloze statisty, nebylo snad již ani mezi klubovými optimisty nikoho, kdo by byl nepřestal doufati...
   Snad doplatila Slavia právě na to, že její hráči dobře věděli o všech slabinách svého soupeře. A hlavně, že zapomněli, jak neuvěřitelně snadno se viktoriánští borci přenášejí přes každý takovýto handicap. Kdo by se divil, že za takovýchto okolností sympatie hlediště patřily osudem stíhané a přes to s tak nezlomnou vůlí a nadšením hrající Viktorce? Při každé její útočné akci hřmělo hřiště povzbuzujícím pokřikem a její vítězná branka vyvolala bouře nadšení! Je to pozoruhodné znamení zrající vyspělosti našeho sportovního diváka, který přeje a povzbuzuje mužstvo a hráče podle kvalit a zásluh — nikoliv již jen podle klubového dresu! Jen ještě bychom přáli našemu footballu více takových nadšených Vlktorek. Pomohly by nám konečně vyburcovati svědomí veřejnosti a donutiti lehkomyslnou Letnou, aby se již jednou vzchopila k činnosti, která by snesla alespoň přibližně srovnání s generací, jejíž dědictví se dnes ke škodě celého našeho footballového sportu tak lehkomyslně promarňuje.
  

   Již samotná ztráta dvou ligových bodů na počátku soutěže je bolestná! Což teprve, stane-li se tak v zápase, ve kterém vystoupí před zraky diváků tolik kazů v mužstvu! Jsou ostatně již dávno známy. Ví se o Fialovi, Černickém a i Sobotkovi, že v nynější své formě do mužstva nepatřejí, nebylo však v tom směru učiněno jediného kroku k nápravě. Hřešilo se tu prostě na dobrou formu ostatních borců, jež vyrovnávala tyto nedostatky ve vítězných zápasech. Nepočítalo se, že by někdy mohli i ti dobří zakolísat. Včera se tak stalo a klub na tento poznatek doplatil dvěma ligovými body... Stačilo, aby Svoboda nebyl ve zvláštní formě, resp. aby byl střežen dobrým halvem (Polaneckým) a již se v celé hrůze projevila nemohoucnost Sobotky v centrforwardu, ostatně stejně jako průměrnost, těžkopádnost a zbrklost Junka, jenž má hodně daleko do dřívější své výkonnosti. Dodáme-li ještě, že včera i Puč umíněným egoismem kazil povinnost akcí, nelze se diviti, že ani disponovaný, vtipný a kurážný Kopecký na spojce v tomto prostředí ničeho nezmohl. Marná byla za tímto útokem včera i všechna námaha skvěle hrajícího Čambala, který z defensivy nepřetržitě přecházel do útoku, přihrávaje do předu jeden lepší míč než druhý. Měl agilního pomocníka ve Vodičkovi, postrádal však spolehlivé opory na levé straně, kde Černický je hodně nejistý, což působí tím trapněji, ježto i Fiala je úplně z formy. Ženíšek se zase jako obvykle poctivě dřel a „vyškrábl” dvakrát míč ze samotné brankové čáry. Ale i na něm bylo v druhém poločase již znáti nervosu, která se v ještě větším stupni projevila u Pláničky v několika případech ukvapeným vyběhnutím z branky a vyrážením míčů do skrumáží.
   Viktoria nevyčerpatelným zdrojem nových talentů. Nikdo nepochyboval o tom, že viktoriánská obrana je dobrá. Jsou též známy kvality forwardů Průši, Zajíčka a Hrušky. Otazníkem však zůstávala celá záloha a ani od Troníčka se nečekaly zázraky. Proto byl výkon „náhradníka” Polaneckého na levém halvu, jenž suverénním způsobem držel v šachu Svobodu — hotovým zjevením. A neméně příjemně překvapil Troníček právě ve chvíli, kdy pozranění Zajíčka toho bylo nejvíce zapotřebí. To byly nejjasnější momenty včerejšího matche, který jinak vlivem přílišného parna zklamal tempem i úrovní hry. Výborně si též vedl v centrforwardu Průša a stálé nebezpečí představovaly rychlé i vtipné akce Hrušky na pravém křídle. Levá strana zřejmě trpěla důsledky zranění Zajíčka. Ze zálohy byl třídou pro sebe „náhradník” Polanecký. Oba ostatní se poctivě snažili. Jako celek si Viktorka vítězství plně zasloužila. Nejen pro dobrou souhru celku, nýbrž i pro rychlý start a obětavost, s jakou se při každé akci Slavie všichni viktoriáni vraceli na pomoc obraně, aby v zápětí zase bleskurychle inscenovali protiútok. Šli za každým i zdánlivě ztraceným míčem, což ostře kontrastovalo s nepohyblivostí slávistů, kteří jakoby se domnívali, že mají na míč magnetickou přitažlivost. Soudce dr. Brüll z Bratislavě pískal úzkostlivě každý foul. Patrně pod dojmem úrazu, který utrpěl Zajíček při srážce se Svobodou již ve 2. min. zápasu. Snad tato okolnost nezůstala na něho bez vlivu ani v dalším průběhu, kdy několikráte rozhodl trochu tvrdě proti Slavii. Na výsledek to ovšem vlivu nemělo.
  

   Viktorie Žižkov: Benda, Moudrý, Steiner, Kouňovský, Watzata, Polanecký, Hruška, Troníček, Průša, Zajíček, Skočdopole.
   Slavie: Plánička, Ženíšek, Fiala, Vodička, Čambal, Černický, Junek, Svoboda, Sobotka, Kopecký, Puč.
   Viktoria vyhrála los a volila proti vodárně. Již ve 3. min. srazil se Zajíček se Svobodou a dohrál jen se sebezapřením. Viktoria získala dva rohy, pak se ale Slavia rozehrála a měla převahu. Docílila však jen dvou rohů. V 18. min. vykopl Ženíšek míč z prázdné branky a zabránil tak jistému úspěchu Viktorie. Ve 30. min. dostavil se prvý, ale také jediný úspěch Slavie. Vodička, který přeběhl na pravé křídlo míč zcentroval a z nastalé scrumage dal Kopecký vedoucí branku červenobílých. Benda pro hradbu těl míč nemohl vidět. Ve 40. min. měla Viktoria příležitost k vyrovnání. Z neznámého důvodu diktoval soudce penalty proti Slavii po srážce Průši s Pláničkou, ale Steinerův míč odrazil se od tyče. Poločas 1:0 pro Slavii. Po změně stran získala Slavie další roh, v 5. min. skvěle prošel Troníček, přehrál přesně na Zajíčka a ten přízemní ranou vyrovnal na 1:1. Obrana Slavie hraje nyní nervosně. Plánička z několika kroků chytá střelu Troníčka. Ve 33. min. prováděl Moudrý trestný kop, míč přehrán na volného Hrušku a ten dal druhou, vítěznou branku Viktorie. Stav 2:1 pro Viktorii. Hosté stahují se nyní takticky na obranu, když ale Slavia povolila, přecházejí opět k útoku a ve 41. min. získávají třetí branky Průšou, již ale soudce pro offside neuznal.

Rozhodčí: dr. Brüll (Bratislava)

Diváci: 9.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Teplitzer FK - Slavia 1 : 1 (0 : 0)

Datum: 4. září 1932, Teplice

Utkání: 1. liga 1932/33, 3. kolo

Sestavy:

Branky: 48. Sobotka 0:1, 57. Rössler 1:1

Průběh: Včerejšek byl opět velkým zklamáním pro četné přátele Slavie. Po porážce s Viktorkou dostavila se nyní remis v Teplicích, jež je vzhledem k slabé formě teplického mužstva nemenším překvapením a jež znamená třetí ztracený bod na samotném začátku této soutěže. Po třetím kole figuruje Slavia na 6. místě tabulky...
  

   se zasloužil úzkostlivým způsobem řízení zápasu i za cenu rozkouskování o naprosto fair ráz hry. Tu a tam byl snad shovívavější nežli litera řádů, ale konec konců nebylo nikomu ukřivděno.
  

   Před 4000 diváky představila se na hřišti Teplic soudci Pisařoviči mužstva v ohlášených sestavách.
   Slavia: Plánička — Ženíšek, Seifert — Vodička, Čambal, Černický — Junek, Svoboda, Sobotka, Kopecký.
   Teplický FK.: Linhart — Morawetz, Náhlovský — Mizera, Kreuz, Krčil — Rossler, Červený, Glotzmann, Kocsis, Zosel.
   V prvním poločase měla Slavia převahu, její forward v poli dobře kombinoval, nedovedl však tuto dobrou hru vyjádřiti též brankami. Tento poločas měl nejkrásnější moment ve 13. min., kdy Sobotka prošel na vlastní pěst zálohou i obranou Teplic a ocitl se sám před brankářem Linhartem, který se mu však obětavě vrhnul pod nohy a zabránil tak vyložené brance. Slavia měla až do konce poločasu mírnou převahu, ojedinělé útoky Teplic byly však nebezpečnější, což platí hlavně o rushích Rösslera. V druhém poločase měla Slavia mnohoslibný nástup. Bylo vidět, že chce docíliti branky a přivoditi tak rozhodnutí. Podařilo se jí to skutečně již ve 3. minutě Sobotkou, který poslal ideální centr Junka z bezprostřední blízkosti do sítě. 1—0 pro Slavii. Zdálo se již, že porážka Teplic je zpečetěná, když tu v 8. min. došlo k náhodné srážce Glotzmanna s Vodičkou, jenž si vyvrtnul nohu a musil odstoupiti, takže Slavie až do konce matche musila hráti o 10 lidech. Vyřešila to systémem 4 forwardů. Nejprve byl na místo Vodičky zařaděn na pravého halva Sobotka a později Kopecký, což považujeme za největší chybu. Ve 12. min. Zosel krásně uniknul, zcentroval, Kocsis míč zachytil, ale bleskurychle jej přehrál na Rösslera, který jej potřeboval již jen doraziti do branky. Vyrovnáno 1—1. V 15. min. zachránila jen Štěstěna branku Slavie před pohromou. Kocsisova přízemní rána se odrazila od tyče do pole a Seifert pak zahrál míč takticky do autu. Slavia ač o 10 lidech a 4 forwardech je stále útočná a zvláště Puč často uniká Mizerovi. Leč veškeré útoky ztroskotaly jednak na výborné obraně domácích, aneb skončily u skvěle disponovaného brankáře Linharta. Ve 40. min. zavinil Kopecký ruku v trestném území, což soudce přehlédl právě tak, jako odpustil v zápětí druhé straně foul Kreuze v trestném území, nařídiv pouze trestný kop za linou. Na stavu 1—1 se pak již do konce matche ničeho nezměnilo.

Rozhodčí: Písařovič

Diváci: 4.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - SK Čechie Praha VIII 11 : 2 (7 : 1)

Datum: 10. září 1932, Praha, Libeň, hřiště u Balabinky

Utkání: Středočeský pohár

Sestavy:

Branky: 7. Šimperský 1:0, 11. Puč 2:0, 15. Puč 3:0, 18. Kopecký 4:0, 28. Šimperský 5:0, 38. Svoboda 6:0, 40. Kopecký 7:0, 44. Rus 7:1, 46. Junek 8:1, 46. Junek 9:1, 73. Šnajberk 9:2, 76. Puč 10:2, 81. Puč 11:2

Průběh: Včerejší start ligového teamu Slavie v pohárovém zápase na hřišti u Balabinky byl pro libeňské sportovní obecenstvo velkým svátkem. Na 3000 diváků přišlo shlédnouti první vystoupení červenobílých v pohárové soutěži. Nebyli zklamáni. Exmistr ligy a finalista Středoevrop. poháru představil se v kondici, která nepovolila domácímu mužstvu ani minimální možnosti úspěchu! Byla to 90 minut trvající exhibice, jez vylučovala bojovné momenty, připouštějíc nanejvýše chvilky oddechu — když hlad po brankách byl nasycen. Byla to však též převaha, která nepřipustila možnost spolehlivé kritiky výkonu jednotlivců. Vždyť odpor byl tak minimální!
  

   To byl nejmarkantnější moment tohoto matche. Nebyla to jistě jen náhoda, nýbrž spíše úmysl, vyzkoušeti na místě, jež je v poslední době slabinou vynikajícího technika a taktika Šimperu, který má toho času na svém původním místě příliš silnou konkurenci v centrhalvu národního teamu. Podle včerejšího výkonu by se Šimperský na toto místo hodil: byl dirigentem stejně jako hybnou pákou a střelcem. Jeho technika a taktika oslňovaly. Nesmí se však zapomenouti, že zde scházelo spolehlivé měřítko výkonnosti. Vždyť ani ostatní jednotlivci v útoku Slavie nenacházeli ve svých akcích odporu. Ať to byli Svoboda s Junkem, anebo Kopecký s Pučem — všichni procházeli obrannými řadami — jako nůž máslem! V záloze hrál Čambal příliš opatrně a ani křídelní se nepředřeli. Bylo toho ale vůbec zapotřebí? Obrana neměla práce a Plánička jen zřídka kdy zasáhl do hry. Domácí brzy vystříleli prach. S počátku se ještě jakž takž drželi. Nadšení a obětavost však samy o sobě dlouho nevystačily. Brzy byl vystřílen všechen prach a zápas se stal tréninkem. Obrana i přes vysoké score zasluhuje za svoji obětavost uznání. Ve forwardu to byla jen křídla a centrforward, kteří se snažili tu a tam znepokojovat slávistickou obranu.
  

   Slavia: Plánička - Ženíšek, Seifert - Křížek, Čambal, Černický - Junek, Svoboda, Šimperský, Kopecký, Puč.
   Čechie VIII.: Hochman - Mareš, Týrpekl - Majer, Rus, Mašat - Nohejl, Lískovec, Zhouf, Šnajberk, Jandus. Soudce p. Plecitý. 3.000 diváků.
   Score zápasu zahájil v 7. min. Šimperský z centru Puče. V 11. a 15. min. zvýšil Puč z vlastních akcí stav zápasu na 3—0. V 18. min. vstřelil Kopecký čtvrtou a ve 28. min. Šimperský pátou branku. Ve 38. min. se konečně ujala jedna z četných dělovek Svobody. 6—0. Ve 40. min. vstřelil Kopecký sedmou branku a minutu před poločasem se podařilo Rusovi zaznamenati prvý úspěch domácích. Poločas 7—1 pro Slavii.
   Po přestávce stejný obraz hry: drtivá převaha a exhibice Slavie. Již v 1. min. vstřelil Junek osmou branku a v 1. min. týž hráč zvýšil score na 9—1. Ve 28. min. nařízena za foul Seiferta penalty, kterou proměnil Šnajberk ve druhý a poslední goal domácích. Ve 31. a 86. min. uzavřel Puč score zápasu dalšími dvěma brankami na 11—2.

Rozhodčí: Plecitý

Diváci: 3.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

SK Horácká Slavia Třebíč - Slavia 1 : 7 (0 : 5)

Datum: 11. září 1932, Třebíč

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: Bradáč 3, Korbel 2, Sobotka, Čipera

Průběh: V neděli hostovalo komb. mužstvo Slavie v Třebíči, kde sehrálo v rámci tamních Všesportovních oslav u příležitosti otevření nového hřiště přátelský zápas, ve kterém po exhibiční hře zvítězilo 7:1. Slavii dostalo se od jej svěřenky v Třebíči krásného přijetí. Po celý den byli pražští hosté středem pozornosti obecenstva místního i z okolí. Při zápase byla na hřišti rekordní návštěva 3000 diváků.

Rozhodčí: ? (???)

Diváci: 3.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

SK Rapid Vinohrady - Slavia komb. 3 : 0 ( 2 : 0)

Datum: 15. září 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: přátelské

Sestavy:

	Slavia:	Zeman - Fiala, Eliška - Korbel, Pleticha, Černický - Junek, Bradáč, Šimperský, Hejma, Čipera
	Rapid:	Jelínek - Dohnal, Pácalt - Svoboda, Hrázký, Milkín - Cvetler, Drozd (75.), Novák, Vojta, Rulc

Branky: 36. Čipera 1:0, 40. Čipera 2:0, 61. Čimperský 3:0

Průběh: Včera byl sehrán na hřišti Slavie asi před 1000 diváků a za soudcování p. Klímy tento přátelský zápas, ve kterém Slavia nastoupila v silně kombinované sestavě, bez internacionálů, kteří jsou zařaděni do národního mužstva proti Maďarsku. Zvítězila však i přesto jistě, byť by score nebylo zcela spravedlivé, neboť Rapid byl v poli rovnocenným soupeřem a pouze střeleckou nepohotovostí forwardů se připravil o možnost scorovati.
   Domácí měli v Zemanovi spolehlivého brankáře. V obraně nastoupil po prvé Eliška ze Zlíchova, který ničeho nezkazil a v záloze byl poměrně nejlepší Pleticha. V útoku se zamlouval Bradáč a chvílemi též Junek. Naproti tomu levá strana byla slabá.
   Největší slabinou Rapidu byla obrana, kde brankář Jelínek je velmi nejistý a pouští míče z ruky, obránci pak jsou nespolehliví v odkopech a krajně netaktičtí. Hrázký v záloze byl nejlepším hráčem mužstva. Rulc na pravém halvu byl ve druhém poločase lepší, nežli předtím na témže místě Svoboda. V útoku hrála dobře pouze pravá strana, hlavně Drozd, zato velkou slabinou je místo středního útočníka, kde ani Novák, ani Mrázek neuspokojili. Tím vázne pak hra celé útočné řady. Vojta je dobrý v poli, střelecky však slabý.
  

   Před soudcem p. Janem Klímou nastoupila mužstva v sestavách:
   Rapid: Jelínek - Dohnal, Pácalt - Svoboda, Hrázký, Milkín - Cvetler, Drozd, Novák, Vojta, Rulc.
   Slavia: Zeman - Fiala, Eliška - Korbel, Pleticha, Černický - Junek, Bradáč, Šimperský, Hejma, Čipera.
   Na začátku prvého poločasu Rapid pilně útočil, před brankou však jeho akce postrádaly důrazu, takže nedovedl svoji dobrou hru v poli zakončili úspěšnou střelbou. Slavia se rozehrála až ku konci poločasu, kdy získala převahu. Ve 36. min. dal Čipera hlavou první branku a o 4 min. později týž hráč scoroval po druhé, když jím střelený míč odrazil se od tyče do sítě. Poločas 2:0 pro Slavii.
   Druhý poločas. Po přestávce Rapid přestavěl mužstvo. V centru nastoupil Mrázek místo Nováka a Rulc přešel z levého křídla na pravý halv, kde zaujal místo zraněného Svobody. Na levém křídle pak nastoupil Kaiser. Slavia měla více ze hry a v 16. min. vstřelil Šimperský po hrubé chybě Pácalta třetí branku. Ve 30. min. byl vyloučen Drozd pro protestování. Nyní byl Rapid, ač hrál o 10 lidech, v převaze, ale střeleckou nepohotovostí se připravil o čestnou branku.

Rozhodčí: Jan Klíma

Diváci: 1.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

SK Sparta Michle - Slavia komb. 2 : 4 (1 : 2)

Datum: 18. září 1932, Praha, hřiště Sparty Michle

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: ? - Bradáč 2, Kadavý 2

Průběh: ? (???)

Rozhodčí: ? (???)

Diváci: 1.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - SK Čechoslovan Košíře 9 : 1 (4 : 1)

Datum: 21. září 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 10. Šátek 0:1, 24. Kopecký 1:1, 25. Bradáč 2:1, 34. Sobotka 3:1, 38. Hejma 4:1, 55. Kopecký 5:1, 67. Junek 6:1, 70. Bradáč 7:1, 72. Bradáč 8:1, 82. Fiala z pen. 9:1

Průběh: Deštivé počasí ztenčilo zájem o střetnutí Slavie s košířskými amatéry na minimum. Match měl živý průběh a přinesl celou řadu zajímavých momentů. Přičinili se o to hosté, kteří hráli stále otevřenou hru a prvou čtvrthodinu měli dokonce převahu. Odsouzeníhodná byla však velmi tvrdá hra fialových, na níž doplatil Ženíšek a snadno mohl býti i zraněn Kopecký. Takovým způsobem se hráti nesmí, neboť právě nejplatnější členové národního mužstva by mohli býti na dlouhou dobu vyřadění z činnosti. Platí to stejně o Čechoslovanu, jako o jiných slabších mužstvech, která hrála, nebo budou hráti na Letné.
  

   Červenobílí absolvovali match s několika náhradníky, kteří celkem zklamali. Dobře hrál Zeman v brance. Obránci byli sotva průměrní. Ve druhém poločase absolvoval Novák prvý zápas v ligovém teamu, ale ukázal, že má bohužel daleko do své bývalé formy a že bude museti dlouho a svědomitě trénovati. V záloze také nikdo neukázal nic zvláštního. V útoku Kopecký předčil ostatní o dobré 2 třídy, přesto, že byl často bezohledně okopáván. Dobře hrál též Hejma. Zato oba střední útočníci Šimperský a Sobotka nezaslouží ani trochu pochvaly, stejně jako Junek. Bradáč měl několik krásných momentů, ale po chvilce opět zkazil lehký míč.
   Čechoslovan měl velkou slabinu v brankáři, který zavinil několik branek. V obraně byl Stáša lepší unfair hrajícího Balíka. V záloze hrál dobře, ale tvrdě Špánek. Také Wimmer byl výborný. V útoku byla zná ti neúčast distancovaného Šubrta A. Dobře zde hráli Rébr, Šátek a Zámostný.
  

   Za soudcování p. Váni nastoupil i mužstva v sestavách: Slavia: Zeman, Ženíšek, Eliška, Šimperský, Pleticha, Jezbera, Junek, Bradáč, Sobotka, Kopecký, Hejma. Čechoslovan: Jursík, Stáša, Balík, Piatkevič, Špánek, Wimmer, Fester, Rébr, Šátek, Šubrt, Zámostný. Začátek zápasu patřil hostům, kteří také v 10. min. získali Šátkem z centra Zámostného vedení. Ve 20. min. zranil Špánek Ženíška, který musil odstoupiti ze hry a po několika minutách byl nahražen Fialou. Ve 24. min. vyrovnal Kopecký z trestného kopu na 1:1, a již minutu nato rána Bradáče z centra Hejmy upravila stav na 2:1. Nyní nabyla Slavia převahy, ale teprve ve 34. min. získala další branku, když po kombinaci Pleticha-Kopecký-Sobotka zvýšil poslední na 3:1. O 4 min. později upravil Hejma ostrou ranou pod tyč score poločasu na 4:1.
   Ve druhém poločase vystřídal v obraně Elišku Novák, ve středu útoku nahradil Šimperský Sobotku a do halvu nastoupil Korbel. Také u hostí byla provedena změna. Špánek odstoupil a byl vystřídán Kadeřábkem, takže záloha Čechoslovana hrála pak v sestavě: Wimmer, Piatkevič, Kadeřábek.
   Slavia si i po změně stran udržela převahu, již dokumentovala dalšími brankami. V 10. min. Kopecký krásnou ranou zvýšil na 5:1, ve 22. min. Junek připojil šestou, ve 25. min. Bradáč sedmou branku. O 2 min. později týž hráč zvýšil score na 8:1 a ve 37. min. Fiala z penalty za sražení Kopeckého Balíkem na 9:1. Tento stav zůstal do konce zápasu již nezměněn.

Rozhodčí: Váňa

Diváci: pocet

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - SK Plzeň 9 : 1 (3 : 0)

Datum: 24. září 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: 1. liga 1932/33, 4. kolo

Sestavy:

Branky: 19. Kopecký 1:0, 37. Bradáč 2:0, 40. Puč 3:0, 47. Puč 4:0, 53. Kopecký 5:0, 57. Bradáč 6:0, 67. Janda 6:1, 70. Bradáč 7:1, 76. Bradáč 8:1, 80. Puč 9:1

Průběh: Ligové mužstvo Plzně má v Praze velmi dobré jméno. Zvítězilo před časem na hřišti Slavie nad AC. Spartou a ani v nedávném ligovém zápase se nedovedli rudí Plzeňákům revanchovat. Odjížděli z Plzně s hubenou remis. Proto ta poměrně velmi slušná návštěva. Ale snad právě tyto čestné výsledky Plzně se Spartou podnítili červeno-bílé k takovému elánu, že jsme byli svědky již dlouho neviděného ligového score.
  

   byla příčinou tohoto překvapení. Jinak ale dlužno připomenouti, že team Slavie nebyl ani tentokráte bez kazů. V zadních řadách jsou to stále tytéž slabiny: Černický a Fiala, kdežto v útočné řadě znamená Šimperský jistě jen provisorium, neboť postrádá skoro všechny vlastnosti, jež se požadují od dobrého vůdce útoku. Schází mu přesnost v přihrání, rozhodnost před brankou a střela. Ostatně bylo by snad chybou k vůli přechodné indisposici připravovat se o prvotřídního záložníka. Vyjmenovavše stinné stránky, nemůžeme opominouti světlých. Nejvíce potěšil úspěšný debut odchovance červeno-bílých mladistvého Jezbery na levém halvu, ale i výkon veterána Seiferta byl first class. Plánička v brance neměl ani téměř příležitosti k zasáhnutí. Záloha podala průměr, opírajíc se o standartní výkon centrhalva Čambala. Ale tyto řady to rozhodně nebyly, jež připravily včerejší sensaci. Nečekaně vysoké score je dílem elánu a střelecké pohotovosti některých forwardů. Skvěle si vedl a střílel Puč, jenž využíval ideálních přihrávek Kopeckého. Ale i Bradáč značně těžil z rafinované a technicky vyspělé hry Kopeckého, jež dávala možnost, aby uplatňoval svůj tvrdý shoot. Z toho svěžím tempem hrajícího souboru byl vedle Šimperského snad jediný Junek, jenž se nedovedl vypnouti nad průměr.
  

   Chabý výkon této rozháraně hrající řady byl nejmarkantnější známkou zápasu. Umožňoval slavistické záloze, aby se plně věnovala podpoře vlastního útoku, který pak pochopitelně musil na celé čáře triumfovat. Ani jeden z plzeňských forwardů s výjimkou autora čestné branky Jandy neopakoval výkonu ze zápasu se Spartou. — Tím se pak dá vysvětliti i slabší výkon jinak snaživé zálohy, která však ani technikou ani taktickými schopnostmi nestačila na pohyblivé a rafinovaně hrající slavistické forwardy. V obraně jedině pravý back Janák jakž takž uspokojil. Brankář pracoval se střídavým štěstím, vedle skvělých zásahů dopustil se i hrubých chyb, jež stály neméně než třetinu obdrženého score.
   Soudce p. Parpl neměl za takovýchto okolností těžký úkol, přesto však se dopustil několika chybných rozhodnutí.
  

   Zápas, kterému přihlíželo 4000 diváků, řídil p. Parpl. Slavia: Plánička — Fiala, Seifert — Černický, Čambal, Jezbera — Junek, Bradáč, Šimperský, Kopecký, Puč. SK. Plzeň: Balín — Janák, Agler — Koranda, Dědič, Kosan — Horák, Michal, Chmelíř, Janda, Nový.
   Slavia měla od začátku slabou převahu hlavně zásluhou nemožné hry plzeňského forwardů, který ani proti oslabeným zadním řadám Slavie nemohl se uplatnit. Již ve 14. min. odrazila se krásná rána Bradáče od břevna. V 17. min. podnikli hosté útok a Plánička jen odvážným zásahem, vrhnuv se pod nohy útočníkům, odvrátil nebezpečí. V 19. min. Kopecký střílel, míč odrazil se od plzeňského záložníka Korandy a skončil v síti. 1:0 pro Slavii. Ve 30. min. Kopecký z přihrání Puče poslal míč voleyem na branku, ale brankář ač stěží, efektní robinsonádou zachránil. Ve 35. min. zkazil Šimperský vyloženou chanci. Ve 37. min. rychlý útok Slavie, přihrání na neobsazeného Bradáče a odražený míč znamená druhou branku červenobílých. 2:0 pro Slavii. Ve 40. min. Puč střílel, brankář ránu sice zachytil, ale míč vypadl mu z ruky do sítě. Za stavu 3:0 pro Slavii skončil poločas.
  

   V druhém poločase již ve 2. minutě Kopecký přihrál Pučovi, který z 20 metrů nádhernou dělovkou vstřelil nejkrásnější branku zápasu. 4:0. V 8. min. Kopecký foulován dvěma hráči, takřka v leže zaznamenal pátou branku. Ve 12. min. z přihrání Šimperského poslal Bradáč míč po šesté do sítě Plzeňáků. 6:0. Ve 22. min. se konečně podařilo i hostím scorovat. Z Horákova centru zaznamenal Janda pěkným voleyem čestnou branku. 6:1. Ale o tři minuty později Puč centroval, Kopecký pustil takticky míč na volného Bradáče a ten vsítil nezadržitelně sedmou branku. A ve 31. min. to byl opět Bradáč, který z Pučova centra scoroval po osmé. Konečně ve 35. min. Puč ranou k tyči uzavřel score zápasu na 9:1. Krátce předtím se snažil Bradáč doraziti Pučovu ránu do sítě a narazil v běhu kolenem na brankovou tyč tak nešťastně, že musil být odnešen ze hříště a do hry se již nevrátil. Za převahy Slavie zůstal stav nezměněn.

Rozhodčí: Parpl

Diváci: 4.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

SC Minerva 93 Berlin - Slavia 3 : 3 (3 : 0)

Datum: 25. září 1932, Německo, Berlin

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 25. Eisholz 1:0, 30. Winzer 2:0, 40. Hübner z pen. 3:0, 47. Kopecký 3:1, 60. Bradáč 3:2, 75. Puč 3:3

Průběh: Včera odpoledne hostoval ligový team Slavie v Berlíně na hřišti tamní Minervy. Zápasu přihlíželo asi 8000 diváků, poměrně to slabší návštěva, jež se vysvětluje přílišnou odlehlostí hřiště. Slavia absolvovala v sobotu ligový zápas s Plzní, což mělo vliv na fysický výkon borců. Mimo to nádherný trávník patří již u nás k tak vzácným zjevům, že naši footballisti na něm nedovedou hrát. Trvalo to téměř půl hodiny, než přestali klouzat a zvykli si hrací ploše, na jaké druhdy by byli naši letenští leadři domovem. Současně již setřásli též únavu a druhý poločas viděl obrácený obraz hry. Za svoji převahu po přestávce zasloužila si Slavia vítězství, které bylo ostatně na dosah ruky, když 5 minut před koncem soudce nařídil penalty proti domácím, kterou však pohříchu Fiala zahodil.
   Slavia byla v Berlíně přijata velmi srdečně a též obecenstvo na hřišti se k ní chovalo přátelsky. Bylo objektivní, stejně jako domácí soudce p. Röhrbein, na kterého si červenobílí nemohou ani v nejmenším stěžovati.
   Forward Slavie se našel až po přestávce.
   Zmínili jsme se již o okolnostech, jež zavinily chabý výkon v prvním poločase. Po přestávce skýtala hra zcela jiný obraz. Zásluhou dobře sehrané levé strany Puč—Kopecký a výborně pronikajícího i centrujícího Junka na pravém křídle ovládli červenobílí hru a donutili domácí k defensivě. I Sobotka v centrforwardu po přestávce dobře zapadl. Bradáč trpěl následky sobotního zranění a byl pronásledován smůlou i na berlínské půdě, zraniv se krátce před koncem zápasu v koleně tak vážně, že musel odstoupit. Osou mužstva byl opět Čambal v centrhalvu, za sekundanty měl však pouze průměrného Černického na levo a Šimperského, jenž se rozehrál teprve v druhém halftimu. Slabší byl též Fiala v obraně, zato Seifert svojí rutinou mnohé napravil. Plánička neměl ani mnoho práce.
   Minerva měla spolehlivou obranu, výborného centrhalva v Hübnerovi, dobrého centrforwarda a nebezpečné levé křídlo.
   Mužstva a branky:
   Slavia: Plánička — Fiala, Seifert — Šimperský, Čambal, Černický — Junek, Bradáč, Sobotka, Kopecký, Puč.
   Minerva: Strache — Iwankowski II., Feniger — Schulz, Hübner, Tilgner — Zimmerling, Iwankowski I., Eisholz, Winzer, Marthinsen.
   Po poločase byl po zranění Tilgner nahražen Woldhofem. Score zahájili domácí ve 25. min. Eisholzem, ve 30. připojil Winzer druhou branku a ve 40. proměnil Hübner penalty za foul Fialy ve třetí branku domácích. Poločas 3:0 pro Minervu. Po změně branek nastoupila Slavia s velkým elánem a již ve 2. min. scoroval Kopecký. V 15. min. snížil Bradáč náskok Němců na 3:2 a ve 30. min. po chybě levého obránce z nádherného centre Junka vstřelil Puč vyrovnávací branku. Slavia byla nyní stále v převaze a měla skutečně možnost zvítězit, avšak Fiala ji promarnil, zahodiv ve 40. min. penalty nařízenou za foul na Junka.

Rozhodčí: Röhrbein (Německo)

Diváci: 8.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - SK Viktoria Žižkov 6 : 1 (2 : 1)

Datum: 28. září 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: Středočeský pohár, semifinále

Sestavy:

	Slavia:	Plánička, Fiala, Seifert, Černický, Čambal, Jezbera, Junek, Svoboda, Sobotka, Puč, Hejma
	Žižkov:	Benda, Suchý, Steiner, Kouňovský, Moudrý, Polanecký, Hruška (62.), Watzata, Průša, Zajíček, Škočdopole

Branky: 15. Junek 1:0, 20. Junek 2:0, 45. Moudrý 2:1, 65. Sobotka 3:1, 69. Svoboda 4:1, 70. Junek 5:1, 72. Svoboda 6:1

Průběh: Když je nouze nejvyšší..., tak začíná naše populární přísloví a včera se to dobře osvědčilo i na Slavii. Nastupovala k zápasu se svým nedávným přemožitelem bez Ženíška, Vodičky a Kopeckého a zraněný Bradáč musel býti nahrazen Svobodou, od něhož se nečekalo nic zvláštního. Ale právě tento soubor, od něhož se nečekaly žádné zázraky, dovedl poraziti Viktorii scorem, o kterém se před matchem žádnému ani nezdálo. A jako proti Plzni bylo to hlavně zásluhou útočné řady a pak také neobyčejné obětavosti a elánu všech 11 hráčů. Vítězství Slavie je proto za daných okolností sensací, což ovšem nemění nic na faktu, že bylo zasloužené, neboť Slavia včera po delší době zase jednou měla proti Viktorii hru v moci.
  

   Žižkovští dostali již v neděli v Plzni první trhlinu do svých posledních úspěchů a včera dokázali na hřišti až příliš přesvědčivě svoji inferioritu. Již několikráte jsme zde psali, že hlavním tajemstvím úspěchů Viktoriánů je živelné nadšení a elán, s jakým absolvují zápasy a postrádají-li těchto vlastností, že klesají na úroveň prostředního mužstva. Sláva stoupla hráčům Viktorie trochu do hlavy a když zdecimované mužstvo Slavie začalo mocně útočiti, ztratili hlavu, utíkali se místy (Moudrý!) k tvrdé hře a na konec si Hruška nedal pozor na ústa zrovna ve chvíli, kdy Viktoria za stavu 2:1 útočila a byl soudcem vyloučen.
  

   Slavia měla po celý první poločas více ze hry a score nevyjadřovalo plně její převahu. Po přestávce se Viktoria podstatně zlepšila a jen štěstí zachránilo Slavii před následky celé serie kiksů Fialy etc. Vyloučení Hrušky podle udání soudce pro protestování a vyhrožování protihráči (zatím co Hruška tvrdí, že soudci nic neřekl a že byl tedy vyloučen neoprávněně) úplně ochromilo útočnost Viktorie. Slavia potom až do konce matche byla úplným pánem situace a dělala si chvílemi se soupeřem co chtěla.
  

   Útočná řada se o včerejší úspěch Slavie nejvíce zasloužila. Svoboda byl v této nejlepším. Byl mimořádně agilní, nedržel zbytečně míč, dobře přihrával a hlavně skvěle střílel. Jen skvělá hra Bendy zabránila, že nescoroval vícekráte. Junkovi jeho start šel velmi k duhu a tak i u něho můžeme konstatovati podstatný vzestup formy. Ale i Sobotka si zaslouží pochvaly. Puč byl výborný, pak však trpěl zraněním, které mu způsobil Moudrý. V záloze Čambal střídal dobré momenty v I. půli s velmi slabými ve druhé. Černický a Jezbera nijak nenadchli. V obraně Fiala kiksal až příliš často a Plánička pustil zbytečně branku. Jedině Seiferta možno pochváliti.
  

   Chytal včera skvěle a zvláště několik tvrdých ran Svobodových kryl vzorně. V obraně byl Steiner lepší příliš tvrdého Moudrého. V záloze byl poměrně nejlepším mužem Watzata ve středu, který zejména ve hře hlavou se dobře uplatňoval. Nejhorší řadou byl útok, kde Průša hrál úžasně slabě a Troníček zřejmě chyběl. Zajíček se snažil, ale v tomto prostředí nemohl ničeho svésti. Křídla byla také špatná.
  

   Mužstva nastoupila v sestavách: Slavia: Plánička, Fiala, Seifert, Černický, Čambal, Jezbera, Junek, Svoboda, Sobotka, Puč, Hejma. — Viktoria Žižkov: Benda, Suchý, Steiner, Kouňovský, Moudrý, Polanecký, Hruška, Watzata, Průša, Zajíček, Škočdopole. Soudcoval p. Karel Novák.
   V I. půli domácí dobyli vedení v 15. min. Junkem pěknou ranou pod břevno, když mu Svoboda přihrál míč z trestného kopu. Ve 20. min. Junek opět z přihrání Svobody scoroval po druhé. Viktoria pak přestavěla mužstvo, Moudrý šel do obrany, Polanecký na pravou spoj a záloha hrála: Suchý, Watzata, Kouňovský. Ve 45. min. Moudrý z trestného kopu vstřelil čestný goal Viktorie, když Pláničkovi podjel míč pod tělem.
   Ve druhé půli v 17. min. došlo ke zmíněnému již vyloučení Hrušky, který opustil hřiště teprve na zakročení Steinera. — Ve 20. minutě Svoboda skvěle prohodil Sobotkovi, který vstřelil třetí branku Slavie. O 2 minuty později vniknul na hřiště fanatický divák, který insultoval soudce a byl policií v poutech odveden. Ve 24. minutě Kouňovský se snažil foulovat Svobodu, jenž mu na štěstí zachytil rukou nohu. Soudce diktoval trestný kop proti Viktorii, který Svoboda pěknou ranou proměnil ve čtvrtou branku. Ve 25. minutě poslal Junek takticky přes vyběhnuvšího Bendu míč do prázdné branky, Suchý se jej snažil zachytit, ale již jej jen dorazil do sítě. 5:1 pro Slavii. Ve 27. minutě předložil Hejma míč Pučovi, ten centroval a Svoboda voleyem vstřelil šestou a poslední branku Slavie. Za naprosté převahy červenobílých skončil zápas.

Rozhodčí: Karel Novák

Diváci: 12.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

AFK Bohemians - Slavia 1 : 3 (0 : 2)

Datum: 2. října 1932, Praha, Dannerův stadion

Utkání: 1. liga 932/33, 5. kolo

Sestavy:

Branky: 19. Junek 0:1, 30. Čambal 0:2, 52. Puč 0:3, 60. Bára 1:3

Průběh: Po nezdařeném jarním ligovém utkání Slavia—Bohemians, byl vlastně včerejší zápas prvým regulérním ligovým startem Slavie na Dannerově stadionu. Dopadl pro červenobílé ciferně o goal lépe, než u Sparty, ale Bohemians dík svému elánu, byli rovnocenným soupeřem. Slavia měla proti domácím plus v lepší technice, jež umožňovala přesnější kombinaci, mající základ v přehledu Čambala. Jako vždy byl i včerejší zápas Slavia—Bohemians velmi tuhým a oboustranně ostře vedeným bojem. Velmi tvrdě a bezohledně hrál Bernášek, jehož by přísnější soudce byl jistě vyloučil. Také Tyrpekl hrál zbytečně ostře. U Slavie si v tomto ohledu udržel primát Svoboda, který mimo to i svým vystoupením rozhodně se neukázal býti hodným internacionála.
   Potěšitelným zjevem u posledních zápasů červenobílých je obětavost, s jakou je celé mužstvo hraje. Je to dobrá předzvěst pro další utkání. Bohemians byli stejně jako Slavia handicapováni neúčastí několika zraněných hráčů, ale přesto našli alespoň základ forwardu, který by jim mohl přinésti kýžené ligové úspěchy.
  

   byla překvapením zápasu. Plánička ukázal, že pokles jeho formy náleží již zase minulosti a vyrazil bravurním způsobem řadu míčů. Seifert svou technikou a postřehem je stále ještě velmi užitečným hráčem, který dovede uklidniti své mladší kolegy Fialu a Jezberu. O Fialovi po dlouhé době konečně můžeme napsati pochvalná slova. Včera se totiž velmi činil a několikráte pěkně zachránil. V záloze jemný technik Čambal byl opět na výši situace a jedním z nejlepších hráčů vůbec. Ovšem musí si odpustiti některé momenty, kdy forcíruje ve hře škodlivou přeumělkovanost. Mladičký Jezbera hraje s velkým elánem a lepší se od zápasu k zápasu. Černický byl z této řady nejslabším. V útoku zaslouží v prvé řadě zmínky pěkný výkon Sobotky, který ve II. půli byl nejlepším forwardem hostů vůbec. Je to důsledkem toho, že se již tolik nebojí a útok tím dostává větší důraz. Svoboda byl v prvém poločase výborný a snaživý, po přestávce již povolil, stejně jako Junek. Kopeckému se včera hra tolik nedařila, jak jsme si v poslední době již zvykli, ale přesto měl řadu hezkých momentů. Puč byl včera nejslabším forwardem.
  

   Nejlepší řadou poražených byla obrana, kde zejména Tyrpekl vykonal veliký kus práce, takže oprávněně jej považujeme za nejlepšího hráče Bohemians vůbec. V záloze se Lanhaus rozehrál až ve II. půli, ale i tak se těžko uplatňoval proti technikům jako Čambal, Sobotka atd. V záloze musel včera vyrukovati i Kolenatý, který ovšem musí být kritisován s ohledem na svůj věk. Proč nehrál mladý Večerník? V útoku byl nejlepší Bejbl, který této řadě dodal potřebný švih a vtip. Bohužel našel u Báry pochopení pouze v prvém halftimu, zatím co na Skálovi bylo patrno, že byl již delší dobu stavěn v záloze. Obě křídla byla nejslabšími hráči mužstva.
  

   poškodil Bohemians pískáním nesprávného offside Skálovi, který mohl z vyložené posice za stavu 0:0 dáti branku. Jinak však řídil zápas objektivně, byť i málo energicky.
  

   Slavia: Plánička, Fiala, Seifert, Černický, Čambal, Jezbera, Junek, Svoboda, Sobotka, Kopecký, Puč.
   Bohemians: Kulda, Bernášek, Tyrpekl, Kolenatý, Lanhaus, Hofman, Srba, Bára, Bejbl, Skála, Rubeš.
   Prvou čtvrthodinu byli domácí v převaze. Přes to byla to však Slavie, která získala vedení v 19. min. Junkem z centru Puče. Ve 25. min. Svoboda z velmi pěkné chance střelil vedle. Ve 30. min. Čambal z dálky nečekanou ránou překvapil Kuldu a získal tak druhý goal Slavie. Ve 40. min. byl zraněn Fiala. Po změně stran v 7 min. po útoku Kopecký—Puč, dobyl Puč třetí a poslední branku červenobílých. V 15. min. po chybě obrany Slavie získal Bára z Bejblova přihrání čestný goal Bohemians.

Rozhodčí: dr. Brüll (Bratislava)

Diváci: 7.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - AC Sparta Praha 1 : 2 (1 : 1)

Datum: 16. října 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: 1. liga 1932/33, 6. kolo

Sestavy:

	Slavia:	Plánička — Fiala, Seifert — Černický, Čambal, Jezbera — Junek, Svoboda, Sobotka, Kopecký, Puč (64.)
	Sparta:	Ledvina — Burger, Čtyřoký — Madelon, Košťálek, Srbek — Pelcner, Silný, Braine, Nejedlý, Sokolář

Branky: 1. Silný 0:1, 32. Sobotka 1:1, 63. Braine 1:2

Průběh: Nikde se neuplatňuje moc staré zavedené firmy tak vytrvale, jako ve footballu, kde jména Sparta a Slavia dovedla i včera ve chvíli, kdy vrcholi krise v naši kopané, přilákati na 25 tisíc důvěřivých diváků, ochotných aplaudovati každému sebe menšímu projevu dobré vůle a prominuti svým miláčkům nedostatek vtipu i umění. Všem, kdož se diví neúspěchům našeho národního mužstva, stačí připomenouti, že jsou sestavována ze souboru letenských leadrů, z oněch dvaadvaceti, resp. dvaceti hráčů, kteří až na nepatrné výjimky, nám včera ukázali jen to, co neumějí. Nebylo to po prvé, ani naposledy, divákům však stačí pouhá rivalita, aby byli uspokojeni. Než, chceme býti i při všem rozladěni ve své kritice shovívaví a přiznáváme tudíž, že včera byly pro slabý výkon mužstev mimoř. polehčující okolnosti. Tím netvrdíme, že by jinak se byl snad dostavil vysokotřídní výkon. Na ten nebude ještě dlouho v naší kopané ani pomyšlení. Tak dlouho, dokud mladé talenty nenabudou postačující rutiny. Ale včera jsme se snad mohli dočkati alespoň agilní hry a tím i rušného průběhu. Mohli jsme býti svědky plynných kombinačních akcí slavistického útoku jako celku proti náporům Sparty, opřeným o silné individuality. I to mohla býti vzrušující podívaná. Jestliže k ní nedošlo a my se musili spokojiti karikaturou footballu, pak na tom nenesou vinu ani tak mužstva, jako neblahá nehoda, která dala ráz celému zápasu.
   Po těžkém zranění spartaňského brankáře Ledviny a jeho vyřadění ze hry, které si vynutilo současné vyloučení Puče, bylo veta po tak slibně se rozvíjející kombinační hře. Jednak proto, že forwardy hrály o čtyřech lidech, ale i z důvodů psychologických, ježto hráči ztratili klid nervů a pod dojmem události, stejně jako pod vlivem elektřinou nabitého hlediště, byli již jen s to zmoci se na individuální akce.
  

   O tom snad nebude nejmenšího sporu. To musí pochopit a přiznat i každý diletant. Hráti tak významný zápas, kde závisí vše na jediné brance bez brankáře — to neznamená jen handicap na tomto místě, to znamená současně, že celý systém hry mužstva je přiveden z konceptu. Zatím co za jiných okolností mohou si zadáci dovoliti tu a tam přejiti do útoku, aby vlastním akcím dodali důrazu, musí se v tomto případě držeti u vlastní branky s úzkostlivostí, která nemá daleko do nervosy a tím i do zmatku. Jestliže Sparta i za takovéhoto stavu věcí dovedla zvítězit, pak je to nesporný důkaz o tom, že v jejím mužstvu je nepoměrně větší počet individualit a rutinérů, kteří ke všemu ještě předčí svého soupeře i fysicky. Je známo, že rudí mají početně silnější tábor příznivců, ale rozhodně ne takový, jaké procento návštěvníků jim včera aplaudovalo. To měli na své straně i neutrály, kteří tak vyjadřovali uznání za výkon v těžké situaci.
  

   Sparta má individuality. Má je nejen v zadních řadách, nýbrž i v útoku. Její úspěchy i mnohé jiné útoky byly dílem hlavně dvojice velkých playerů Silného a Braina. Silného proto, že svojí robustností, rychlostí, držením míče a procházením s ním ke brance, uvolňoval ostatní spoluhráče a strhoval k elánu. Naproti tomu Brainův úkol a Brainova přednost spočívá ve vtipu a s nim spojené taktice, nemluvě o střelbě, ve které je first class. Je to prostě dvojice, o níž velmi často, a to plným právem bylo napsáno, že se svými vlastnostmi skvěle doplňuje.
   Škoda jen, že proti těmto individualitám jsme neviděli Slavii s těmi možnostmi a s těmi vlastnostmi, které tvoří charakteristiku dnešního jejího teamu. Je to především plynná souhra útočné řady, jež však ztrácí veškeré své kouzlo, je-li roztržena její nejsehranější dvojice Puč—Kopecký. Silné individuality Sparty snadněji snesly roztržení útočné řady jako celku, nežli tělesně slabší a dosud zápasově nezkušení forwardi Slavie. Výjimku činí jediný Svoboda, který však sám o sobě nebyl s to vyvážiti prostřednost ostatních. Kopecký okamžikem, kdy Puč opustil hřiště, ztratil všechen účel hry a byl prostě k nepoznání. Sobotka hrál jako obvykle, což si snad nevyžaduje komentářů. A Junek, u kterého by se snad dal očekávati klid, prýštící ze zkušeností víceleté kariéry, byl nervosnější a zbrklejší než kdo jiný. Byla to prostě názorná ukázka, jak i takový, jinak dobře pracující stroj, jakým byla v poslední době útočná řada Slavie, dovede se úplně rozpadnouti, vypadne-li jedno jediné kolečko. A ponaučení? Aby si Slavia do toho kombinačního stroje opatřila vedle Svobody ještě alespoň jednu silnou individualitu. — Kdyby ji byla měla včera, nemusila prohráti. Ovšem, ani záloha nezasluhuje příznivou kritiku. Černický vypomáhá, dokud se nenajde na toto místo lepší. Nezasloužil si proto, aby byl odsuzován tím spíše, že jistě dál do hry vše, co umí. Benjamínek Jezbera dal do hry mnoho mladistvého elánu a nadšení. Byl, jako tomu je v takových případech obvyklé, sympaticky povzbuzován obecenstvem a nejednou zazněl hledištěm bouřlivý potlesk, když jako David, proti Goliáši vyšel vítězně z boje s Hanákem Silným. Přeceňoval však své síly a v druhém poločase bylo již vidět, že vystřílel všechen prach. Jediný, o kom se domníváme, že by zasloužil výtky, je Čambal. A to právě proto, jaké je jeho skutečné umění a kolik situací zkazil včera zcela zbytečnými parádičkami. V souhrnu ke kritice zálohy jako řady, nelze ovšem nepřipomenouti, že scházel Vodička, jehož přítomnost by jistě změnila celý obraz hry. A totéž platí o obraně, kde ještě větším handicapem byla absence Ženíška, neboť říci, že Fiala není rovnocennou náhradou, by bylo slabou definicí. To není ani stín. Jediné štěstí tohoto borce bylo, že měl za protějšek Sokoláře. Byly to souboje bizarních situací a komických náhod. Kdo byl u míče, ten zkazil. A jedinou zásluhu přičítáme Fialovi, že uznání této skutečnosti v posledních fázích hry ani na Sokoláře nešel a ten skutečně ve většině případů míč zahodil. Za to Seifert si na žádný pád nezasloužil posměšné výkřiky, jimiž byl častován částí diváků. Ač příslušník generace, která je již v pensi, nenesl ve svém výkonu ani stopy stáří, byl rychlý, agilní, důrazný a vtipný. Již to, že dovedl i s takovým partnerem, jako je dnes Fiala, udržeti čest praporu, dokazuje jeho výbornou formu. Nezapomněl ani finesy, ani triky? A byl milou připomínkou, jak vypadal náš football v době slávy. Plánička není bez částečné viny na první brance. Zato proti druhé byl bezmocný a jinak podal zcela spolehlivý výkon.
  

   Předeslavše ráz hry a charakteristiku mužstev musíme se ještě zmíniti o výkonu jednotlivců v mužstvu Sparty. Výborný výkon, který rozhodl o výsledku, podali obránci a především Burger. Dalšími markantními zjevy byli, jak již řečeno Silný s Brainem, ale i Nejedlý se poctivě snažil. Jestliže jsme se zmínili o zbrklosti Sokoláře, musíme k jeho dobru dodati, že měl mnoho dobré vůle a že se mu též podařilo hodně dobrých akcí. Střídal prostě slabé momenty s dobrými. Pelcner, pokud hrál na křídle, táhnul společně se Silným většinu útoků, později hrál halva s menším úspěchem, aby skončil v brance, kde byl rozhodně velmi příjemným překvapením. Záloha je slabinou Sparty. I když koncedujeme, že snad jde jen o přechodný pokles formy jednotlivců. Ledvina, dokud hrál, imponoval klidem. Snad ale ta přílišná sebedůvěra byla též částečně vina jeho zraněním, jež bylo nesporným následkem riskantní obětavosti.
  

   Navazujíce na riskantní vrhnutí se Ledviny po míči, ocitáme se u nejkritičtějšího okamžiku matche, který je současně kriteriem pro soudce Matzkeho. Se žurnalistické tribuny jsme měli příležitost případ sledovati jasně a zblízka. O nějaké zlé vůli Pučově nemůže býti ani řeči. Byla to jedna z oněch nešťastných náhod ve footballu, které se přiházívají jen zcela zřídka, končí často ještě mnohem tragičtěji. Je těžko rozhodnouti, jak si měl soudce v tomto okamžiku počínat. Podle litery pravidel měl Puč zůstati na hřišti, duch hry však se vzpíral proti tomu, aby poškozená strana měla ke všemu ještě zaplatiti účet číselným handicapem v dalším průběhu hry, která by musila pak nezbytně skončiti porážkou, ztrátou nejcennějších dvou bodů a řekněme si též upřímně: zkreslením poměru sil v lize. Rozhodnutí Matzkeho vyvolalo bouře odporu, což snad nezůstalo bez vlivu na jeho další výkon. Byl tentokráte mimořádně slabý a nejistý.
  

   Zápas navštívilo 21.830 platících osob, hrubý příjem činil 152.079 Kč, z čehož po odečtení dávky a jiné režie připadne na každý klub přibližně 60.000 Kč.
  

   Slavia: Plánička — Fiala, Seifert — Černický, Čambal, Jezbera — Junek, Svoboda, Sobotka, Kopecký, Puč.
   AC. Sparta: Ledvina — Burger, Čtyřoký — Madelon, Košťálek, Srbek — Pelcner, Silný, Braine, Nejedlý, Sokolář.
   Hra zahájena výkopem Sparty. Míč dostal Nejedlý, který prošel až k brance Slavie, kde přehrál na Sokoláře, jehož centr srazil Fiala na roh. Kop prováděl Sokolář a ze shluku před brankou dorazil Silný míč do sítě. Sparta vede již v prvé minutě 1:0. Tento prvý úspěch rudých byl povzbuzením pro obě mužstva. Přesto, že stala se již tradicí nervosní hra obou letenských leadrů v zájemném zápolení, nebylo včera v nástupu po nervose ani stopy. Škoda, že slibně se rozvíjející zápas byl zkažen srážkou Puče s Ledvinou, jež zdeprimovala obě mužstva a o níž se na jiném místě zmiňujeme. Slavie hned z výkopu odpověděla prudkým útokem Kopeckého, z jehož centru vstřelil sice Svoboda branku, když již před tím byl odpísán Sobotkův offside. Branka pochopitelně nebyla uznána. Hra pokračovala ve stupňujícím se tempu. V 6. m. docílila Sparta další roh, ale Slavia se okamžitě zase vymanila ze sevření. V 10. min. se Svoboda srazil s Košťálkem, který na chvilku ztratil vědomí, ale hned zase pokračoval ve hře.
  

   Kopecký předkládá míč Pučovi, který jej dobíhá, v témže okamžiku však padá Ledvina na zem po míči přímo Pučovi do rány, Nešťastný hoch ztrácí vědomí a přikvačivší soudce pod dojmem těžkého zranění, jež si vyžádalo 4 zuby a slabý otřes mozku — vylučuje na místě Puče, ač neprávem. Ledvina odnášen v bezvědomí na nosítkách, mužstvo Slavie protestuje proti vyloučení Puče a hlediště rovněž bouří. Do branky nastupuje Madelon, Pelcner zaujímá místo pravého halva a ve hře se pokračuje. Skoro půl hodiny schází do poločasu a Slavia má ojedinělou příležitost, aby v této době nejen vyrovnala, nýbrž zajistila si i vítězství. Že to nedokázala, to svědčí o špatné formě forwardů a potvrzuje, že její porážka je zasloužená. Po dlouhé minuty útočila Slavia, aniž by byl její forward vyslal jedinou kloudnou ránu na branku. Ve 26. min. šla Svobodova hlava nad břevno. Ve 32. min. prošel Svoboda na vlastní pěst, přehrál na volného Junka, který však z velmi výhodné posice nedovedl více docíliti nežli rohu. Kop prováděl sám Junek, zahrál míč před branku, kde vznikla scrumage, Madelon vyběhl a Sobotkův přízemní shoot šel Burgerovi mezi nohama do sítě. Vyrovnáno 1:1.
   Slavia i nadále byla útočnějším mužstvem. Jezbera po kopu z rohu střelil z dálky a Madelon s námahou chytil. Byl to prvý shoot za jeho činnosti v brance. O 3. min. později ošklivý foul Braina na Čambala. Soudce napomíná. V zápětí Svoboda strčen rukama v trestném území, soudce přehlíží, aby svoji chybu o několik vteřin později kompensoval obráceným rozhodnutím, nařídiv za foul Kopeckého trestný kop za velkým čtvercem proti Spartě. Poločas končil nerozhodně 1:1.
   Kdekdo byl zvědav, zda Ledvina se vrátí na hřiště, neboť v opačném případě nikdo nevěřil, že by Sparta mohla ujíti porážce. Dopadlo však vše proti očekávání. Při nástupu Sparty mohutný tábor jejich příznivců musil s lítostí konstatovati, že Ledvina schází v mužstvu a že jediná změna nastala v osobě brankáře, jímž byl pro druhý poločas designován Pelcner. Již první minuty hry dodaly sparťanskému hledišti novou důvěru a novou naději. Pelcner se totiž ukázal i v brance v nejlepším světle, což nezůstalo bez uklidňujícího vlivu na zadní řady Sparty, které si pak mohly dovoliti s větším sebevědomím postoupiti kupředu. Sparta se sice i pak ještě více bránila, nezapomínala však na protiútoky, které byly pokaždé velmi nebezpečné, vzhledem důraznosti Silného a střelecké rafinovanosti Braineho. V 7. min. vyrazil Pelcner shoot na roh. V 10. min, Plánička chytá ránu Braineho, ale o 2 min. později již zase Pelcner na druhé straně vyráží pěkný shoot Čambala na roh, aby v zápětí bezpečně kryl Junkův kop z rohu. Ve 14. min. Fiala fouluje Sokoláře. Nařízený trestný kop byl zmařen Silným, jenž stál v offsidu. V 18. min. přeběhl Nejedlý až na pravé křídlo, kde byl foulován Fialou. Trestný kop zahrál Silný přesně před branku a vymrštivší se Braine stočil míč hlavou do sítě za neutuchajících bouři nadšení v hledišti, kde měla Sparta většinu. Sparta vede 2:1 a zdá se, že chce score ještě žvýšiti, když byl v zápětí Braine poslal na branku tvrdý míč, který Plánička jen stěží kryl. Ve 20. min. bylo již jasno, že porážka Slavie je zpečetěna. Nejlepší její útočník Svoboda se srazil se Šebkem a upadl tak nešťastně, že si vykloubil levou ruku.
   Opustil hřiště, aby se již nevrátil. Co následovalo, bylo již jen zoufalství. O 9 lidech se třemi forwardy pokračovala Slavia ve hře, která již byla pro ni jen trpkou povinností, aniž by bylo vážnějších vyhlídek na to, aby se její fysicky slabší forwardi dovedli prosaditi proti robustním zadákům Sparty. Tu a tam jediný Junek měl možnosti, které však zmařil svoji zbrklostí. Byla to s obou stran hra bez umu i bez vtipu. Věrná to ilustrace dnešního úpadkového footballu. Tak chudá na zajímavé momenty, že každý trochu tvrdší shoot se vybavuje jako markantní zjev ve vzpomínce. Takovou ránu poslal na branku 2 minuty před koncem zápasu Nejedlý a Plánička ji chytil. Brzy poté byl konec.

Rozhodčí: Rudolf Matzke

Diváci: 25.000

Trenér: Konrád Kalmán

Poznámky: Plánička zneškodnil 36 střel.

Slavia - SK Sparta Kladno 2 : 2 (2 : 1)

Datum: 23. října 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: Středočeský pohár, semifinále

Sestavy:

Branky: 15. Bradáč 1:0, 25. Puč 2:0, 37. Lukavský 2:1, 86. Lukavský 2:2

Průběh: Druhé utkání dvojmatche na Slavii bylo ve znamení tuhého boje o vítězství. Exmistr ligy měl nad očekávání velkou práci s kladenskými amatéry a byl nakonec rád, když zachránil remis. Při vší úctě ke krásnému výkonu Sparty, která nedávno téhož výsledku docílila v tréninkovém zápase proti Národní XI., přece musíme nerozhodný výsledek označiti za veliký neúspěch Slavie, která během posledních zápasů ztratila vinou slabé hry mnoho přívrženců. Ovšem velikou chybu udělalo i vedení, které postavilo do centru Šimperského, jenž již mnohokráte ukázal, že na tomto místě nemůže hráti. I kdyby Sobotka byl sebehorší, je přece jen centrforward, a to direktorium červenobílých bohužel neví. Ale komu není rady, tomu není pomoci!
   Včera měli sice domácí pěkný nástup, vedli také 2:0, ale když se Sparta zbavila počáteční trémy, podala výborný výkon, při čemž měla proti Slavii veliké plus v ostrém startu na míč a neobyčejné bojovnosti celého mužstva. Obě amatérské Sparty ukázaly, co chybí profesionálům: nadšení a elán! Tím se vyhrávají, pane Čambale etc. zápasy a ne patičkami, kterým tleská nadšené něžné pohlaví. Přeumělkovaná a slabá hra Čambala spolu s nemožným vůdcem útoku byly hlavními příčinami neúspěchu Slavie.
   Tím jasněji ovšem vyniká veliký úspěch Sparty Kladno, která disponuje nesporně nejlepším teamem ze všech amatérských klubů. Na Spartě Kladno se však také vedení středočeské župy mohlo přesvědčit o tom, jak nemožným systémem bylo letos hráno mistrovství Ia třídy, když klub výkonnosti Sparty se vůbec nedostal do celostátního championátu. Sparta již tradičně hraje v poháru vždy skvěle a remisou proti Slavii na jejím hřišti skvěle representovala amatérskou kopanou.
  

   Bradáč byl včera nejlepším forwardem Slavie a zejména v I. půli krásně střílel. S pochvalou se ovšem neukvapujeme, neboť není vyloučeno, že za týden opět zklame. Dobře se držel také Puč, který je stále velmi průbojný. O Šimperském jsme již psali. Hejma byl nerozhodný a hrál slabě, Junek byl pak jenom o mák lepší. V záloze Jezbera měl zprvu dobré momenty, pak však polevil. Černický hrál slabě. Obránci měli za špatnou zálohou těžkou posici, ale hráli ještě poměrně dobře. Vyrovnávací branku Sparty zavinili společně. Plánička byl výborný a branky nemohl krýti.
  

   Sparta bojovala jako celek velmi udatně. Výborně si vedl Zimmerkackl, zachránivší spoustu těžkých míčů. Obě branky byly umístěny tak přesně, že je nemohl krýti. V obraně byl slabší Koula, v záloze se všichni poctivě dřeli. Landa po slabším začátku se pěkně rozehrál. Křivanovi chybí klid a přehled. Útok hrál v poli překrásnou přízemní kombinační hru, před brankou však postrádal rozhodností. Tedy stále tatáž bolest, která letos v mistrovství připravila klub o několik velmi cenných bodů. Vorlíček byl v poli výborný, ale s posic, kdy bylo na místě centrovati, vždy bezhlavě střílel. Skvělý byl Procházka, který si dělal s Čambalem, co chtěl. Ale i obě spojky byly výborné a zejména autor obou branek, Lukavský, zaslouží pochvalu.
   Soudce p. Vogl řídil tentokráte zápas s velmi malým úspěchem.
  

   Mužstva hrála v sestavách: Slavia: Plánička - Seifert, Fiala - Černický, Čambal, Jezbera - Junek, Bradáč, Šimperský, Puč, Hejma. Sparta Kladno: Zimmerkackl - Koula, Valeš I. - Landa, Křivan, Vencl - Vorlíček, Lukavský, Procházka, Moser, Valeš II.
   Slavia měla lepší nástup a v 6. min. Zimmerhackl zachránil pěkně ránu Puče. Poté dvakráte střílel krásně Bradáč, ale Zimmerhackl pokaždé pěkně zachránil. V 15. min. Bradáč opět střílel a jeho rána šla tak přesně k tyči, že ji brankář špičkami prstů jen dorazil do sítě. 1:0 pro Slavii. V 17. min. mohla Sparta docíliti branky, ale Seifert vyrazil míč z prázdné branky hlavou. Ve 20. min. Plánička stěží vyrazil na roh ránu Moserovu. Pak se zase Slavia zlepšila a útočila. V 25. min. Puč střílel trestný kop a jeho nádherná umístěná rána skončila také v síti. 2:0 pro Slavii. V 37. min. rychlý útok Sparty, míč šel od pravého křídla k levému, ten centroval a Lukavský vstřelil branku Sparty.
  

   byl ve znamení střídavé hry. V 5. min. Livora hrubě fauloval Junka. V 10. min. soudce nadiktoval za nastřelenou ruku Vencla penalty, ale Zimmerhackl ránu Fialy krásně robinsonádou chytil. Hra se pak pohybovala většinou ve středu a byla stále střídavá. V 28. min. krásný útok Sparty a Moserova prudká rána se odrazila od břevna. Při tom Seifert zranil Procházku, který byl odnesen se hřiště. Vrátil se zpět po 4 minutách. V 41. min. po chybě Seiferta a pak Fialy utekl Lukavský z půle hřiště až ke brance a vstřelil druhý goal. Pak Sparta obléhala Slavii a v 43. min. Procházka z dobré posice přestřelil.
  

   Semifinálový dvojmatch župního poháru navštívilo přesně 8878 platících diváků, kteří odvedli na vstupném 52.122.— KČ. Režie byla skoro 17.000, takže čtyři zúčastněné kluby braly každý po 7.500.— Kč. Župě na úrazový fond byl odveden přibližně tentýž obnos, neboť na semifinále participuje župa již 20% z čistého zisku.

Rozhodčí: Vogl

Diváci: 8.878

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - SK Sparta Kladno 6 : 1 (4 : 0)

Datum: 30. října 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: Středočeský pohár, semifinále, opakované utkání

Sestavy:

Branky: 8. Joska 1:0, 11. Joska 2:0, 37. Sobotka 3:0, 38. Joska 4:0, 47. Puč 5:0, 58. Hejma 6:0, 83. Procházka 6:1

Průběh: Štěstí je vrtkavé i ve footballu. Přesvědčili se o tom včera jak příznivci pěticípé hvězdy, tak i přátelé kladenské Sparty. Před týdnem nescházelo mnoho, aby Slavia byla vyřazena z poháru tímtéž mužstvem, které včera porazila hladce rozdílem třídy. A co při tom nejvíce imponovalo, byl způsob, jakým si mužstvo Slavie vynutilo přesvědčivé vítězství. Byla to hotová exhibice a vyskytly se momenty, kdy soupeř byl odsouzen k úloze diváka! Viděli jsme u mužstva červenobílých tolik smyslu pro kolektivní hru, že musíme v dnešní době, kdy naše kopaná trpí nedostatkem systému, s radostí zaznamenati tento náběh k proslavené kombinační české škole.
   A to prosím scházeli včera Ženíšek, Čambal, v zadních řadách, Kopecký, Svoboda resp. Bradáč ve forwardu.
   Pro toho, kdo očekával reprisu boje prvého semifinálového matche, byl zápas zklamáním. Na hřišti, vyjma posledních deseti minut bylo jen jedno mužstvo, které udávalo tón — a to Slavia. Sparta Kladno takřka neexistovala. Nebylo ani potuchy o obávaném kladenském elánu, největší to zbrani všech kladenských mužstev.
  

   V úvodu zmínili jsme se o exhibiční kombinaci mužstva Slavie v poli. V kritice jednotlivců musíme proto začíti záložní řadou červenobílých, neboť ona to byla, která má na včerejším vítězství lví podíl. Byla nepřekonatelnou v zásobování forwardu přízemními míči. Zvláště Šimperský hrál v tomto směru prim. Oba křídelní mu dobře sekundovali. Amatér Jezbera sváděl vítězné boje s nebezpečnou dvojicí Vorlíček—Lukavský, pouze ke konci matche trochu povolil. Jeho jediným nedostatkem je malá postava. Vodička začal sice opatrně, ale během zápasu se skvěle rozehrál. Obrana neměla mnoho práce. Ale i tu se ukázal Seifert lepším Fialy, který hrál laxně. V útoku byla nejpříjemnějším překvapením levá strana Puč—Hejma. Puč na spojce byl nejlepším útočníkem Slavie a svým výkonem dokázal naše tvrzení, že na křídle je zakopanou hřivnou. Je stále velmi průbojným a této jeho vlastnosti musí Slavia poděkovati, neboť vytvořil tolik chancí před soupeřovou brankou, že stačilo mnohdy se jen dotknouti míče, aby byl v síti. Hejma krásně unikal, přesně centroval i střílel. Joska hrál agilně a dobře si rozuměl s Junkem.
  

   Slavia: Plánička — Fiala, Seifert — Vodička, Šimperský, Jezbera — Junek, Joska, Sobotka, Puč, Hejma.
   Sparta Kladno: Zimmerhakl — Koura, Valeš I. — Landa, Křivan, Vencl — Vorlíček, Lukavský, Procházka. Mozer, Valeš II.
   První branku docílila Slavia v 8. min. po kopu z rohu Joskou. Týž hráč zvýšil score v 11. min. z podání Sobotky. V 37. min. proměnil Sobotka centr Hejmy v třetí úspěch červenobílých a minutu na to uzavřel Joska poločas čtvrtou brankou. Poločas 4:0.
   Po výměně branek vstřelil již ve 2. min. Puč z centru Hejmy pátý goal. Poslední branku Slavie vsítil Hejma hlavou v 13. min. Ve 30. min. zraněn Puč a odstoupil. V 38. min. zaznamenal Procházka čestný úspěch Sparty Kladno.

Rozhodčí: Culek

Diváci: 4.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

I. ČsŠK Bratislava - Slavia 0 : 3 (0 : 0)

Datum: 1. listopadu 1932, Bratislava

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 55. Tajčner 0:1, 60. Tajčner 0:2, 85. Hejma 0:3

Průběh: Pražská Slavia využila volného dne a zajela si do Bratislavy, kde je vždy velmi vítaným hostem. Přesto, že nemohla pro zranění některých svých hráčů nastoupiti v kompletní sestavě, předvedla velice pěknou hru a po zásluze zvítězila. Jestliže v prvém poločase byla hra střídavá, tu po přestávce opanovali hosté pole a podali četnému obecenstvu pěkné ukázky vzorné exhibice, V mužstvu Slavie překvapil velmi příjemně Šimperský, který, jak se zdá, přichází opět do své bývalé formy, kdy býval naším nejlepším centrhalvem. V útoku pak hrál velice dobře Tajčner, jenž měl též dobrou mušku a byl autorem dvou branek. O výkonu obranných řad mluví nejlépe čisté score.
   V prvém poločase měla obě mužstva stejně ze hry a rozešla se bez branek. Ve 20. min. měli sice domácí možnost scorovati, když jim soudce přiřkl penalty, Friese ji ale ukvapeně zahodil. Po přestávce Slavia přidala a útok tlačen dobře hrající zálohou, měl stále dostatek míčů. Prvou branku získali hosté v 10. min. Tajčnerem, kterýžto hráč připojil v 15. min. i druhý úspěch červenobílých. Ve 40. min. Hejma zakončil score zápasu třetí brankou. — Hosté hráli v sestavě: Plánička — Fiala, Seifert — Vodička, Šimperský, Jezbera — Junek, Joska, Sobotka, Tajčner, Hejma.

Rozhodčí: Pohorský

Diváci: 5.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

AC Sparta Praha - Slavia 1 : 2 (0 : 2)

Datum: 6. listopadu 1932, Praha, Letná, hřiště Sparty

Utkání: Středočeský pohár, finále XIV. ročníku

Sestavy:

Branky: 34. Sobotka 0:1, 40. Kopecký 0:2, 85. Silný 1:2

Průběh: Chladné a deštivé počasí odradilo včera mnoho diváků od návštěvy pohárového finále, čímž značné utrpěl úrazový fond Středočeské župy. Částečné vysvětlení slabší návštěvy dlužno ovšem hledati též v nedůvěře diváků, jež derby letenských riválů již často tak šeredně zklamalo. A včera ke všemu ještě scházelo mnoho z oné pikantnosti, jež při těchto matchích nejvíce působí. Vždyť Sparta byla považována po posledních zápasech za vyloženého favorita a jistě málokdo věřil, že by slavistický forward složený skoro výlučně z fysicky slabších hráčů dovedl přinutiti ke kapitulaci tvrdou obranu Sparty vícekráte, nežli by se to na druhé straně podařilo rutinovaným a tvrdým útočníkům Sparty oproti nepoměrně méně spolehlivé obraně Slavie.
  

   Po nervose první čtvrt hodiny rozehrálo se mužstvo Slavie k znamenitému výkonu a udrželo téměř půl hodiny v prvním halftimu Spartu dokonale v šachu. Byl to triumf obětavé agilnosti stejně jako nezištné hry, jež ve svém souhrnu umožnily předvedení typicky české kombin. hry od muže k muži. V tu chvíli bylo viděti, jak dovede přesná kombinace i tělesně slabších hráčů rozleptati i nejosvědčenější obranný systém, disponující tvrdými bojovníky a rutinéry. Madelon byl v těchto chvílích v centrhalvu často úplně bezradný a Podrazil na místě pravého halva nebyl s to vůbec zabrati, takže z této nejdůležitější řady jediný snad Srbek jakž takž uspokojil. A za rozvrácenou vlastní zálohou hrálo se pak hodně špatně i jinak vyzkoušené obranné dvojici Burgr— Čtyřoký, takže větší pohromě v této době zabránil jedině obětavý a více méně i šťastný výkon brankáře Ledviny. Takovýto stav způsobil systém nezištné kombinační hry. Než k dokreslení věrného obrazu hry nutno dodati, že v teamu červenobílých byli i jednotlivci, kteří individuelně imponovali. To platí nejvíce o mladistvém Jezberovi, který podnikal často efektním driblingem výlety až před soupeřovu branku, který však přece jen přeceňoval své fysické síly a v druhém halftimu poněkud polevili. Ale i Čambal po stránce techniky a taktiky byl plně na výši a trojici hlavů rovnocenně doplňoval rovněž velmi dobře hrající Vodička.
   Útok Slavie, který po přestávce polevil, měl v době své exhibiční půlhod. v prvním poločase výborné jednotlivce v Sobotkovi a Kopeckém, ale ani ostatní jim mnoho nezadali, ačkoliv nelze přejíti mlčením známý již fakt, že Puč je spojka a na křídlo nepatří, tím méně, nemá-li vnitřní forward ani jediného střelce jeho kvality! Ale i v obraně se Slavia polepšila. Zvláště Fiala překvapoval tentokráte pohyblivostí, agilností a jistotou. To byl líc, zato rub jeho jinak dobrého výkonu byla nečistá, ba přímo unfair hra v některých kritických okamžicích. Plánička podal výkon, který dělal čest jeho jménu.
  

   Sparta je vedoucím mužstvem v lize a též Slavii v této soutěži porazila. Napsali jsme však při oné příležitosti, že v dnešním úpadkovém footballu je přisouzena Spartě pouze role jednookého mezi slepými. Včerejšek znovu potvrdil, že i Sparta má ve svém mužstvu nejednu slabinu, a že i v domácím footballu si může zajistiti prvenství jen při vrcholném vypětí sil svých několika vynikajících individualit. A tu se nám zdálo, že se zápas považoval za předem vyhraný. Alespoň na Brainovi a Nejedlém jsme v prvním poločase nepozorovali ani zlomek obvyklé jejich energie, o jejíž existenci jsme se ostatně mohli dobře přesvědčili již zase v druhém poločase! Po celou dobu až do holftimu se skutečně poctivě dřel v útočné řadě jediný Silný, což však nestačilo, uvážíme-li, že měl spolehlivého sekundanta v této fázi hry snad jedině v pravém křídle Pelcnerovi, zatím co Kalocsay nás ani v tomto matchi nedovedl přesvědčiti, že by patřil do ligového teamu A. C. Sparty.
   Za takovéhoto stavu věcí nemohlo překvapiti, jestliže přetížená záloha se zhroutila, tím spíše, že měla v Podrazilovi jen podprůměrného křídelního halva, který nestačil ani na svém místě, natož pak, aby ještě vypomáhal bezradnému Madelonovi v centrhalvu. Koncem prvního poločasu začala pak kolísati i jindy tak spolehlivá obrana, takže jen obětavost a štěstí Ledviny zabránili v této době větší porážce. Po přestávce se vložili konečně i Braine s Nejedlým do hry a rázem bylo pozorovat účinek ve všech řadách, tím spíše, že i záložní řada se zařaděním Pelcnera zlepšila a současně polevil nápor unavených slávistů.
   Sparta pak byla v tak zřejmé převaze a při tom v tak svěžím fysickém stavu, že se přímo vynucovala úvaha o porážce zaviněné počátečním podceňováním ...
   Soudce p. Culek se dopustil jako každý jiný smrtelník několika omylů, o jeho objektivnosti a dobré vůli nemůže však býti nejmenší pochybnosti. A to je konec konců společně s vycítěním ducha pravidel hlavní podmínkou soudcovské prvotřídnosti.
  

   Slavia: Plánička — Fiala, Seifert — Vodička, Čambal, Jezbera — Junek, Joska, Sobotka, Kopecký, Puč.
   Sparta: Ledvina — Burgr, Čtyřoký — Podrazil, Madelon, Srbek — Pelcner, Nejedlý, Braine, Silný, Kalocsay.
   Počátek matche byl ve znamení střídavé hry. Ve 3. min. vynutila si Sparta 1 roh. V 9. min. roh Slavie. V zápětí vyznamenal se Plánička. Od 13. min. Sparta byla útočnější. Později přejala iniciativu Slavie a útočila. Ve 21. min. ránu Silného dorazil Plánička na roh. Ve 23. min. jen štěstím uchráněna branka Sparty pohromy. Ve 29. min. střílel Joska z vyložené posice přes branku. Ve 34. min. po chybě Burgra zmocnil se míče Sobotka, který prošel a podle vyběhnuvšího Ledviny zaznamenal prvý goal Slavie. Červenobílí byli nyní mnohem útočnější. Ve 40. min. Junek centroval a Kopecký hlavou zaznamenal druhý goal červenobílých. Do konce poločasu zůstalo již score nezměněno. Po přestávce si vyměnili místa Podrazil s Pelcnerem. Ve druhé půli po počáteční střídavé hře Sparta získala převahu. V 10. min. zkazil Kaloczay dobrou chanci. Ve 14. min. rána Braineho odrazila se od tyče. Později se hra přiostřila. Sparta svoji převahu vyjádřila pouze dvěma rohy. Ve 30. min. při srážce se Silným byl zraněn Plánička, po ošetření hrál však dále. Minutu poté krásná rána Nejedlého odrazila se od spodní hrany horního břevna do hřiště. Konečně ve 40. min. získala Sparta jediný goal, Podrazil centroval, míč zachytil Nejedlý, vrátil jej před branku a Silný hlavou docílil goal rudých. Do konce zápasu zůstalo score nezměněno. Po matchi byl vítězům předán presidiem Středočeské župy pohár. V předzápase zvítězili dorostenci Prahy nad dorostenci Kladna 3:2.
  

   Zápas navštívilo 12.300 platících diváků, hrubý příjem činil 79.898 Kč, takže po odečtení dávky ze zábav a různé režie obdržel Úrazový fond středočeské župy jako 50 procent 26.800 Kč a oba kluby po 13.399 Kč. Mimo to bylo od návštěvníků vybíráno po 20 hal. na nezaměstnané, kterážto akce vynesla 2093.40 Kč.

Rozhodčí: Culek

Diváci: 15.000

Trenér: Konrád Kálmán

Poznámky:

SK Libeň - Slavia 4 : 0 (2 : 0)

Datum: 13. listopadu 1932, Praha, Libeň, hřiště Na Korábě

Utkání: 1. liga 1932/33, 7. kolo

Sestavy:

Branky: 26. Joska 0:1, 33. Sobotka 0:2, 66. Joska 0:3, 70. Joska 0:4

Průběh: O Slavii se vědělo z jejího vítězného zápasu proti Spartě, že již překonala krisi a že kombinační systém mladých hráčů dával zapomenouti i scházející individuality. Ale přesto příznivci červenobílých hleděli s obavami vstříc ligovému zápasu na libeňském Korábě, kde červenobílé očekával boj s mužstvem, které nastupovalo tentokráte v kompletní sestavě, v jaké si dovedlo vynutiti v letošní sezóně ligovou kapitulaci Kladna i žižkovské Viktorky. Nebylo proto nejmenší pochybnosti, že v Libni vzplane urputný boj o body. V tomto směru se očekávání splnilo, Jestliže však přesto Slavia zvítězila tak přesvědčujícím brankovým rozdílem, dává to nejlepší vysvědčení slavistickému útoku, který ačkoliv složen vesměs z fysický slabších borců menších postav, dovedl vypilovanou technikou, driblingem a přesnou přízemní kombinací stejně jako hbitým startem na míč a rychlostí triumfovati nad tvrdě hrajícími obrannými řadami Libně. Je to výkon, který zaslouží tím většího uznání, uváží-li se, že jej bylo dosaženo na hřišti menších rozměrů, jež umožňuje obrannou hru. Útočná řada červenobílých to byla, která udala ráz celému zápasu, vynutila si defensivní stažení se libeňské zálohy a tím vlastně již napolovic rozhodla o zápase. V dobré vůli a agilnosti nebylo v této řadě rozdílu, zato však v úspěšnosti přece jen existovaly odstíny. Nesporně nejlepší bylo pravá strana Junek s Joskou, který byl vůbec nejlepším mužem forwardu. Byl hbitý, vtipný, technický a pohotový. Kdyby si tyto vlastnosti zachoval, měl by své místo v ligovém teamu zajištěno. Na levé straně chyboval Kopecký přílišnou jednostranností, s jakou omezoval své akce na souhru s Pučem i tehdy, když tento, jsa po celý zápas bedlivě střežen, neměl možnosti k proniknutí. Ale to vše přijde jistě časem. Zápasová zkušenost poučí pak talentovaného borce, že nejlepší cestou k úspěchu je mnohotvárnost a nepředvídanost přihrání. Sobotka hraje nyní podstatně lépe, nežli s počátku sezóny. Jeho branka dokazuje dokonce, že je schopen i individuelních akcí, prozatím ovšem je pouze uspokojivým doplněním výborného kvintete, aniž by však představoval mimořádnou vůdčí individualitu, na jaké byl náš football zvyklý z dob Pilátů a Vaníků.
  

   Chvalozpěv o forwardu by znamenal relativní nespravedlnost, kdyby nebylo vzpomenuto zásluh Čambalových v tomto zápase. On že byl, který svojí rafinovanou technikou a taktikou předstihl Křížka na druhé straně. Podařilo se mu to tím snáze, že je též nepoměrně pohyblivější. Jsa pánem situace, neomezoval se na obranu, nýbrž postupoval za vlastním forwardem a zásoboval jej co nejvydatněji přesně přihrávanými, přízemními míči. Hrálo se mu tím lépe, že měl jíž zase v rutinéru Vodičkovi spolehlivou oporu po pravici a že i odchovanec klubu mladistvý Jezbera v mužstvu zdomácňuje. Je ale takovéto dobré zálohy nanejvýše zapotřebí v době, kdy obrana stále musí postrádati Ženíška. Vedle nejistě hrajícího Fialy hraje se pak hodně špatně starému Seifertovi. Není systému předního a zadního backa, vznikají kritické situace, které včera musily býti několikráte zažehnány Pláničkou, vybíhajícím v místa, která mají býti doménou obránců. Ostatně o Pláničkovi lze napsati jen to, co napovídá nula ve score.
  

   Než, ani nejlepší hra slavistického forwardu s Čambalem nemůže plně vysvětliti včerejší nemohoucnost libeňského útoku, tedy právě oné řady, která bylo ještě nedávno chloubou mužstva. Scházel zde na mnohých místech bývalý duch, z něhož vycházelo bojovnost, start na míč a v důsledku toho i plynnost akcí. Ale i osoby hrály roli. Meduna ani před zraněním nebyl oním vůdcem útoku, který svojí osobitostí vtiskl ráz hře ve vítězných matchích se žižkovskou Viktorkou a Kladnem. Jeho výkon byl bezdůrazný, ba matný. A proto se ani mnoho nezměnilo jeho zraněním, jež ho odsoudilo v prvním i druhém poločase k dočasnému statování na pravém křídle. Co nejvíce zaráželo, byl nezájem Jedličky, který jen chvílemi ukázal záblesk svého skutečného umění a jenom tím potvrzoval verse, kolující o příčinách tohoto náhlého desinteresentu. A v tom právě se domníváme spatřovati hlavní tajemství rozhárané hry útočné řady. Jedinou oporou zůstával za těchto okolností klubista Heřman, který společně s Malounem se skutečně poctivě dřel. Ale i Kopt na levém křídle se snažil a podnikal samostatné výpady přesto, že nenacházel tentokráte ani pochopení, ani pomoci u Jedličky. Scházelo však soudržnost a nebylo vůdce. Jaký div, že pak všechno úsilí a dobrá vůle jednotlivců přicházely nazmar. Útok bývá však pravidelně nejlepší obranou. Neexistuje-li, musí se vlastni obranné řady dříve nebo později zhroutiti přetížením.
   Špatným režisérem zápasu byl kladenský soudce p. Svoboda.
  

   Slavia: Plánička — Fiala, Seifert — Vodička, Čambal, Jizbera — Junek, Joska, Sobotka, Konecký, Puč.
   Libeň: Bělík — Stejskal, Voříšek — Kafka, Křížek, Kubín — Maloun, Heřman, Meduna, Jedlička, Kopt.
   S počátku bylo hra oboustranně nervosní se střídavými útoky a nepřesným ostřelováním branek. Slavia dříve nabyla klidu. Ve 21. min. Meduna zraněn, přešel na pr. křídlo. Maloun na pr. spojku a Heřman do středu útoku. Ve 26. min. Joska získal Slavii vedení ranou pod tyč z podání Junka z volného kopu za ruku. V 33. minutě Sobotka prošel a vstřelil 2. branku. Poločas 2:0. Meduna nastoupil zase ve středu útoku. Ve 12. min. Heřman zahodil jistou chancí. Krátký nápor Libně skončil bezvýsledně. Slavie v 21. min. Joskou z blízka zvýšila score 3. brankou a v 25. min. týž hráč upravil konečný výsledek ze shluku před brankou na 4:0. Meduna do konce zápasu hrál opět na křídle.

Rozhodčí: Svoboda (Kladno)

Diváci: 5.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

SK Rapid Wien - Slavia 4 : 3 (1 : 1)

Datum: 15. listopadu 1932, Rakousko, Wien, Hütteldorf

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: goly

Průběh: Včerejší rakouský státní svátek měl ve Vídni hlavní sportovní událost v přátelském utkáni pražské Slavie s vídeňským Rapidem na hřišti Hütteldorfu. Slabá návštěva, 7000 diváků, je stejně vysvědčením pokleslé popularity československého footballu v metropoli nad Dunajem, jako hospodářské krise, která se zrcadlí i ve slabých návštěvách footballových zápasů. Ostatně přátelské matche v době, kdy mezinárodní sport žije ve znamení soutěží, vyšly již hodně z módy. Včerejší match byl hrán hodně přátelsky, což mu pochopitelně nedodalo větší napínavosti. Slavia byla jako celek svým kombinačním slohem lepším mužstvem, vedla již v druhém poločase 3:1 a porážku si rozhodně nezasloužila. Vděčí za ni příliš přísné sankci jinak objektivního soudce p. Beránka, který 3 minuty před koncem zápasu nařídil za nezaviněnou ruku Seiferta penalty, z níž padlo rozhodnutí!
  

   Nejlepším mužem Slavie byl centrhalfback Čambal, který technikou, taktickým rozhledem a vůbec všemi vlastnostmi, jež se požadují od středního záložníka, zastínil i dobře hrajícího Smistika u Rapidu a musil proto imponovati. Jeho zásluhou měla Slavia velkou část hry ve své moci. Z křídelních halvů byl Vodička spolehlivější, kdežto Jezbera hrál mnohdy přeumělkovaně na úkor účelnosti a často mu pak křídlo uniklo. Z útoku byla nejlepší obě křídla Junek a Puč, která táhla všechny akce, ale i Sobotka se zamlouval. Jinak však vnitřnímu triu dlužno vytknouti hyperkombinaci a zanedbávání křídel. Obrana Slavie nebyla tentokráte jistá a měla nemalý podíl na porážce. To platí zvláště o Seifertovi, který podal slabší výkon nežli Fiala, ale ani Plánička nepůsobil obvyklým dojmem jistoty.
   Forward vyhrál Rapidu zápas. Rapid měl dobrou, ale trochu tvrdou obranu. Zvláště Czejka vynikl. Jestliže jsme napsali, že Čambal zastínil Smistika, pak je to pro našeho Slováka tím větší poklona, dodáme-li, že i Smistik podal vynikající výkon a společně s Wagnerem byli pevnou páteří mužstvu. Luefovi se v 11. minutě obnovilo staré zranění a musel býti nahražen Skoumalem, který se mu pochopitelně výkonem nevyrovnal. Ale přes tuto uvedené přednosti zadních řad, o vítězství přece jen rozhodl energický, rychlý a účelně hrající forward, kde pravá strana Ostermann—Wesselik společně s centrem Bicanem byla nepoměrně lepší levě.
  

   S. K. Slavia: Plánička, Fiala, Seifert, Vodička, Čambal, Jezbera, Junek, Joska, Sobotka, Kopecký, Puč.
   Rapid: Raftl, Jestřáb, Czejka, Wagner, Smistik, Luef (Skoumal), Ostermann, Wesselik, Bican, Toman, Pesser.
   Slavia ujala se vedení v 36. m. brankou Josky po krásné kombinaci Puč—Sobotka. Ve 38. minutě po chybě Seiferta vyrovnal Bican na 1:1. Po změně stran byla Slavia v ofensivě. Druhou branku dal ve 12. minutě Kopecký z volného kopu a třetí branku červenobílých v 16. minutě opět Kopecký z útoku, založeného Čambalem a Sobotkou. Stav byl 3:1 pro Slavii. V 18. minutě Rapid zaútočil, Ostermann krásně prošel a z jeho přihrání dobyl Wesselik druhou branku domácích. Ve 82. minutě vyrovnal Wesselik z přihrání Ostermanna na 3:3. Tři minuty před koncem zápasu odrazila se prudká střela od ruky Seiferta, přesto však, že šlo o vyloženě nezaviněnou ruku nařídil soudce penalty, již proměnil náhradník Toman ve vítěznou branku Rapidu.

Rozhodčí: Beránek

Diváci: 7.000

Trenér: ? (???)

Poznámky: Poprvé hrál proti Slavii Josef Bican.

Slavia - SK Náchod 6 : 1 (3 : 1)

Datum: 20. listopadu 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: 1. liga 1932/33, 8. kolo

Sestavy:

Branky: 25. Kopecký 1:0, 30. Puč 2:0, 32. Kopecký 3:0, 43. Stejskal 3:1, 55. Kopecký 4:1, 88. Sobotka 5:1, 90. Sobotka 6:1

Průběh: Málokdy je vidět tak markantně vítězství zásluhou jednotlivců, jako včera dopoledne na Slavii. Červenobílí nepředvedli v celku hry, která by odpovídala tak vysokému vítězství nad klubem na IV. místě v lize, které bylo — a to zdůrazňujeme — naprosto regulérní a zasloužené! Tím větší je ovšem zásluha oněch individualit, bez kterých si dnešní Slavii ani dobře nedovedeme představit, Čambala a Puče. Neboť celá pravá strana Slavie, Fiala, Vodička a hlavně Junek hrála tak špatně, že jen mimořádně slabý výkon Náchoda způsobil, že se to neprojevilo citelně také v číselném výsledku.
   Zápas měl celkem klidný průběh a na začátku mnozí hráči Slavie vypadali trochu ospale. Pak se však rozehráli a ke konci prvé půle předvedli nejlepší hru z celého matche. Začátek druhé byl opět takový nemastný, neslaný a teprve ke konci matche hru oživily hrubé chyby soudce a 2 již nečekané branky Slavie. Prostějovský soudce p. Hamp se asi nenaučil dobře pravidla. Vypadl mu z paměti docela pasus o 12 y kopech, neboť včera dva zapískal a pak dal kopati s liny. Doufáme proto, že si osvěží v pravidlech svou paměť. Poškodil tím sice stejnoměrně obě strany, jak se blíže zmiňujeme v průběhu, ale to nemůže býti pro něho omluvou.
  

   Slavia musela včera nastoupiti v útoku v bizarní sestavě s Kopeckým na pravé spojce. Stalo se z toho důvodu, že se Joska nedostavil, a Bradáč se Svobodou nejsou ještě zcela zdrávi.
   Slavii to mohlo lehce připraviti o ligové body, nebýti shodou okolností mimořádně slabého výkonu Náchoda. Plánička měl včera pramálo práce. V obraně i starý Seifert předčil kiksajícího Fialu. V záloze Čambal byl osou celého mužstva a má spolu s Pučem hlavní zásluhu na vysokém vítězství červenobílých. Neúnavně tlačil útok kupředu a hrál často i za křídelní, z nichž Jezbera byl daleko lepší Vodičky. V útoku byl Puč jediným nebezpečným hráčem, který se nebál jíti s míčem vpřed. Ve střelbě však neměl štěstí. Hejma hrál dobře pouze v prvé půli. Sobotka špatně začal, tím lépe však skončil Kopecký byl dobrý střelecky, jinak však hrál hluboko pod formou, maje ovšem omluvu v nezvyklém místě. Junek byl nejhorším hráčem na hřišti
  

   Náchodští hráči předvedli včera jeden z nejhorších výkonů podzimní sezóny. Ani jedna řada z celého mužstva nezaslouží pochvalu. V obraně je slabinou Nývlt II., na kterého se stále díváme jen jako provisorium. Mareš až na chybu při 2. brance uspokojil. Böhm byl zbytečně slabý. V záloze nepodal Šafr očekávaného výkonu, čímž trpěl forward. V útoku byl poměrně nejlepší Nývlt, ale ani on neukázal nic zvláštního. Forward má největší vinu na vysoké porážce. Bedrníček a Kuchta upozornili na sebe nanejvýš ustavičným měněním si míst, Sedlaczek je příliš měkký a Stejskal byl Jezberou dobře hlídán.
  

   Mužstva nastoupla v sestavách:
   Slavia: Plánička — Fiala, Seifert — Vodička, Čambal, Jezbera — Junek, Kopecký, Sobotka, Puč, Hejma.
   Náchod: Nývlt I., — Mareš, Böhm — Radakovič, Šafr, Lochman — Stejskal, Nývlt II., Sedlaczek, Bedrníček, Kuchta.
   S počátku byla hra střídavá a málo zajímavá. Ve 25. min. Jezbera poslal před branku vysoký míč, Sobotka jej přehrál hlavou zpět Kopeckému, který ostrou ranou k tyči dobyl domácím vedení. Poté se červenobílí zlepšili a měli převahu. V 30. min. Mareš minul před brankou volný míč, přihraný Čambalem a Puč, úplně volný, lehce dal druhou branku. V 32. min. soudce nepískal faul na Sobotku v trestném území, ale soudce se zachoval ke Slavii spravedlivě, neboť v zápětí Kopecký, ač tísněn vstřelil třetí branku. Ve 43. min. Stejskal dostal ve sporé posici míč a dal čestný goal Náchoda.
   Druhý poločas měl stejně nehezký začátek jako první. V 10. min. Junek kopal roh, Sobotkův míč, střílený hlavou se odrazil od břevna a Kopecký jej poslal do sítě 4:1. V 38. min. dal soudce za faul Kopeckého v trestném území kopati nesprávně trestný kop místo penalty. Vynahradil to však po 4 minutách, kdy za zaviněnou ruku Mareše, asi 2 metry uvnitř území dal rovněž kopati trestný kop! Opět však osud Slavii chybu soudce vynahradil neboť po malé chvíli ve 43. min. Sobotka prudkou ranou pod břevno přece dal a v poslední minutě opět Sobotka umístěným shootem zakončil score.

Rozhodčí: Hamp

Diváci: 6.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

SK Kladno - Slavia 2 : 3 (1 : 1)

Datum: 27. listopadu 1932, Kladno

Utkání: 1. liga 1932/33, 9. kolo

Sestavy:

Branky: 17. Hromádka z pen. 1:0, 43. Kopecký 1:1, 50. Kloc 2:1, 82. Sobotka 2:2, 83. Junek 2:3

Průběh: Dalo se předpokládati, že Slavia v tomto posledním ligovém zápase vypne všechny síly, aby si vítězstvím zajistila II. místo v ligové tabulce a vyrovnala podzimní náskok Sparty až na jediný bod, který by pak mohla v jarní sezóně snadno vzíti útokem! Ale dnešní team Kladna není z těch, kteří lehce prodají svou kůži. Jeho bojovní a tvrdí hráči mají nejlepší ambice a též samotný kladenský klub se ještě nevzdal aspirací na lepší umístění. To bylo znát na průběhu celého zápasu. Bojovalo se o každý míč, skoro bychom řekli, že o každou píď půdy. A to mnohdy ne zrovna nejvybranějšími prostředky. V zadních řadách — a to na obou stranách — se hrálo často nečistě a unfair. Na jedné straně to byli hlavně Fiala s Vodičkou a na druhé se jim plnou měrou vyrovnávali Kraus s Bouškem i Habrem. Netřeba dodávati, že takovýto způsob hry měl za následek serie kolisí, trestných kopů, tím i rozkouskovanou hru a špatný dojem.
   Byl to prostě urputný boj bez krásy, jehož jediným cílem byly body. Více tím trpěla Slavia, jejíž tělesně slabí hráči ve vnitřním triu nebyli po celý zápas téměř s to dostati se k obvyklé své plynné přízemní kombinaci. Teprve v poslední čtvrthodince, když domácím zadákům došel dech, když vystříleli všechen prach — ukázalo se, že přece jen nositelé pěticípé hvězdy jsou lepším mužstvem, které si pak též skutečně skvělým finishem forwardu a hlavně Puče, který táhl všechny útoky vynutilo byť by těsné, ale zasloužené vítězství.
  

   Slavia měla včera zase příliš mnoho slabin, než aby si její výkon zasloužil pochvalnou kritiku. Má však omluvu jednak v absenci Ženíška, bez něhož nemůže býti řeči o kompletní obraně a pak s Vodičkou, který stále ještě není v plné kondici. To ale nemůže vysvětliti bezdůraznou hru ostatních. Čambal se asi dal zdeprimovati tvrdou hrou soupeře. Hrál mnohem matněji než obvykle, takže ho tentokráte zastínil benjamínek mužstva Jezbera na levém halvu. A forward, o němž jsme již předeslali, byl tím bezradnější, že se mu nedostávalo ani od Čambala obvyklých přesných přízemních míčů. Jedině Puč byl po celičký zápas na výši a on to byl, který rushem i driblingem připravoval ostatním časté chance.
   I zmíněný již finish byl jeho zásluhou. Z ostatních jedině Junek se mu přibližoval. Na sklonku matche i Sobotka oživl. V době, kdy boj byl na vážkách, vykonal spolehlivou práci v obraně starý Seifert, ale ještě více Plánička, který znovu a znovu dokazuje, že je z nejlepších brankářů na kontinentu.
  

   Vypětím sil, bojovností a obětavostí paralysovali domácí technické přednosti svého soupeře tak účinně, že se tento téměř po celý zápas nedostal k slovu. Nejen to. Oni si vynutili v druhém poločase náskok branky a udrželi jej skoro až do konce hry. Pak zakolísali a ztratili jisté vítězství. Proč? Snad, jak jsme předeslali, jim došly síly, snad se též zhroutili nervově pod stálým tlakem červenobílých. Ale největší chybu spatřujeme v tom, že místo útoku, který je vždy nejlepší obrannou, dali přednost zesílení zálohy Fischerem, který pak vlastnímu útoku citelně scházel. Nejvíce tím trpěl Kloc, jemuž je jak známo Fischer duševním vůdcem. Ostatně dlužno při této příležitosti připomenouti též na Klocovu omluvu, že tento borec ochuravěl v týdnu chřipkou a nastoupil k matchi vysílen jen se sebezapřením.
   Ale i tak byl hybnou pákou forwardu, hrál takticky posunut mezi backy, číhaje stále na vhodný okamžik proběhnouti. Vedle zmíněného Fischera uspokojil též Majer v centrforwardu, avšak vůbec nejlepším mužem útočné řady byl na levém křídle Hromádka, který vůbec v poslední době vykazuje velmi uspokojivý standardní výkon. V záloze se vše dobře dařilo centrhalvu Krausovi, který se předstihoval s Bouškou. Černý byl poněkud slabší. V obraně byl sice Habr zase lepší nežli Prošek, ačkoliv hrál nečistě, snad proto, že přece jen nebyl ve své obvyklé výborné kondici. Velkou dávku práce obstaral brankář Tichý, který tvořil v každém směru rovnocenný protějšek Pláničkovi, což již něco znamená!
  

   Kladno: Tichý — Prošek, Haber — Bouška, Kraus, Černý — Fišer, Kloc, Maier, Junek, Hromádka.
   Slavia: Plánička — Fiala, Seifert — Vodička, Čambal, Jezbera — Junek, Joska, Sobotka, Kopecký, Puč.
   Hned s počátku nastal oboustranně tvrdý ligový boj. Soudce nepískal Seifertovu ruku v trestném území a ve 12. min. sražení Hromádky před brankou (jistá chance). V 17. min. proměnil penalty za ruku Čambala Hromádka v 1. branku Kladna. Ve 20. min. Plánička vyběhnutím zmařil jistou chanci domácích, hned na to Tichý totéž u Kladna. Ve 43. min. Kopecký za Slavii vyrovnal ranou pod tyč. Poločas 1:1. Po přestávce Kloc z centra Hromádky v 5. min. získal Kladnu vedení 2:1. Hra nabývá na ostrosti a brankáři se vyznamenávají. Kladno udržuje vedení až do 37. min. Slavie finishuje. Sobotka z útoku a centra Puče vyrovnává na 2:2 a minutu na to Junek opětně z centra Puče získal Slavii konečné vítězství 3. brankou.
   Soudce Humpolík z Brna debutoval na Kladně. Snad to bylo kladenské prostředí a urputnost boje, které zavinily, že jeho nervy podlehly a on výjimečně nepodal takového výkonu, na jaký jsme u tohoho skvělého soudce zvyklí.

Rozhodčí: Humpolík (Brno)

Diváci: 4.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - AFK Bohemians 2 : 1 (1 : 0)

Datum: 4. prosince 1932, Praha, Letná, hřiště Sparty

Utkání: Zimní turnaj profesionálů

Sestavy:

Branky: 40. Junek z pen. 1:0, 68. Bernášek 1:1, 73. Kopecký 2:1

Průběh: Slavia zahájila letošní zimní turnaj za vydatné pomoci Štěstěny, která ale, to budiž zase k dobru červenobílých připomenuto, bývá obvyklým spojencem silných. Ostatně má Slavia tolik hráčského materiálu k disposici, že zakolísání jednoho neb druhého hráče pro ní znamená pouze prospěšnou lekci do budoucnosti. Mnohý z těchto borců má pak dostatečnou omluvu v rekonvalescenci. To platí hlavně o Ženíškovi a Bradáčovi, kteří nastoupili po delší vynucené přestávce.
  

   V poslední době odešla celá řada rutinérů z mužstva Bohemians na odpočinek a vedení klubu bylo nuceno je nahraditi mladými hráči, kterým však schází i zkušenost i vypilované technické umění. Ještě dobře, že se do mužstva vrátil ctižádostivý duch, který v posledních zápasech tyto nedostatky dovedl vyrovnat. I včera hrou v poli byli Bohemians díky zmíněné ambici rovnocenným soupeřem. Ba byly chvíle, kdy červenobílým řádně zatápěli. Skutečné umění a zápasová rutina projevují se však v poslední fázi akce před brankou a zde právě mladí borci obvykle zakolísali. Lze proto mluviti více nežli o smůle o ukvapenosti, která nemohla míti úspěchu proti tak spolehlivě hrajícímu brankáři, jakým byl Zeman. Skutečně klasickým vůdcem útoku byl Bejbl, jehož nejjemnější tahy přicházely však nazmar, protože nebylo nikoho, kdo by je prováděl. A on sám na procházení sólovými akcemi fysicky nestačí. V poli ještě jakž takž mu vypomáhal a s ním si rozumněl Rubeš na levé spojce, zato však Štumpf na pravé svým zvedáním míčů a nerozhodností projevuje příliš markantně nováčkovství. Ani Mikše, který ho na tomto místě vystřídal po přestávce. nebyl lepší. Pravá strana byla pak vůbec slabinou, ježto ani Wimmer na křídle se nedovede vrátili do formy zašlých časů. Zato levé křídlo Fait stoupá od zápasu k zápasu. Je nejen hybnou pákou, nýbrž v poslední době též uvažujícím taktikem, což nápadně kontrastuje s jeho dřívější zbrklostí. V záložní řadě chybí centrhalfback, který by odpovídal třídě Bejbla ve forwardu. Lanhaus je dříč, ale nic více. Schází mu jemné přihrání forwardům a má cenu jen pro defensivu. Zato Skála je typicky ofensivní záložník, který alespoň částečně nahražoval v tomto směru Lanhausův nedostatek. Týrpeklovi to chvilku trvalo než se rozehrál, pak ale zase byl na výši. Největší oporu má team Bohemians ve své obraně, kde Perner vykonal velké pensum práce a byl nejen hrou, nýbrž i radou a pokyny dirigentem, na čemž ničeho nezmění fakt, že ke konci zápasu v zápalu boje se dopustil několika kiksů. Vedle takovéhoto rutinéra se mnoho přiučuje mladý Bernášek. Šimek v brance byl bezvadný, až na taktickou chybu, která stála druhou branku.
  

   V úvodu jsme se již zmínili o celkovém rázu, takže sluší doplniti obraz hry již jen kritikou jednotlivců. — V obraně měl výkon Ženíška ještě mnoho známek nehotovosti, což je po tak dlouhé pause zcela pochopitelné. Nemohlo se však nic státi, neboť v brance hrál Zeman, jenž se svojí formou začíná nápadně přibližovati Pláničkovi a jenž má též lví podíl na vítězství svých barev. V záloze byl zase Čambal nejlepší. Křídelní tentokráte neuspokojili. Joska ovšem má polehčující okolnost v nezvyklosti místa. Proti tvrdě bojovné obraně Bohemians fysicky handicapovaný vnitřní forwardi Slavie jako obvykle zklamali. Kopeckému se ještě na štěstí podařilo zachrániti prestiž vstřelením krásné vítězné branky hlavou. Nejlepší výkon ve forwardu podal na levém křídle Puč, jehož samostatné akce, dribling i shooting si vynucovaly otázku, proč tohoto druhu borec není stavěn do vnitřního forwardu v době, kdy skutečně prvotřídní vnitřní útočníky můžeme spočítat na prstech jedné ruky. Junek se zvolna zbavuje deprese a přichází do formy. Ovšem ještě není ani zdaleka v kondici, která proslavila jeho jméno.
  

   Slavia: Zeman — Ženíšek, Fiala — Joska, Čambal, Jezbera — Junek, Bradáč. Sobotka. Kopecký, Puč. — Bohemians: Šimek — Perner, Bernášek — Skála, Lanhaus, Týrpekl — Wimmer, Štumpf (Mikše), Bejbl, Rubeš, Fait. Začátek zápasu za převahy Bohemians, která vydržela až do poločasu. Přesto však získala Slavia v této době vedoucí branku ve 40. min. Puč střelil Bernáškovi míč na ruku a Junek proměnil nařízenou penaltu v branku. V druhém poločase nastoupil Mikše na místo Štumpfa na pravou spoj. Bohemians čile útočili a získali vyrovnání stejným způsobem, jako v prvním poločase Slavia. Z penalty nařízené za nastřelenou ruku Ženíška, scoroval Bernášek. Zdálo se, že rovnocenná hra skončí nerozhodně, avšak ve 28. min. padla šťastná branka, která rozhodla o vítězství Slavie. Perner fouloval Puče, který zahrál trestný kop před branku a Kopecký hlavou vsítil. Šimek v tomto okamžiku stál netakticky v polovině branky, takže proti míči zcentrovanému za jeho záda, byl bezmocný.

Rozhodčí: Holý (Kladno)

Diváci: 8.330

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Slavia - D. F. C. 1 : 1 (1 : 0)

Datum: 8. prosince 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 43. Junek z pen. 1:0, 60. Truntschka 1:1

Průběh: Pražský DFC, ještě i dnes jako amatérský klub disponuje souborem, který by byl s to hráti roli v ligové soutěži. Dokázal to letos několikráte v přátelských zápasech s ligovými leadry, ať již to byli Bohemians, Viktoria Žižkov, aneb Teplitzer FK. Včera se i Slavia přesvědčila o tom, jak těžko se právě leadrům vyhrává nad tímto mužstvem, jehož odpor a ctižádost rostou s velkosti soupeře!
  

   Červenobílí podali mnohem lepší výkon v poli, než by tomu nasvědčoval číselný výsledek. I při zcela průměrném výkonu udržela slavistická záloha bez větší námahy nemohoucí forward Němců v šachu, takže vlastní obrana neměla ani mnoho příležitosti ukázat své umění. Většina zápasu se odehrávala na půli DFC, a dlužno slavistickým forwardům přiznati, že v poli si vedli zcela dobře, praktikovali přízemní kombinaci a nepostrádali ani vtipných triků — střelecky však zklamali. I když skoro od začátku scházel Puč, přece jen se to zdá hodně paradoxní, mluví-li se o špatné neb vůbec scházející střelbě u řady, v níž figurují Junek, Svoboda a Kopecký, tedy hráči, kteří jsou známi jako střelci par excellence. U Junka na křídle chápeme, že se nemůže pokaždé dostati k střelecké posici, stejně jako omlouváme Svobodu, který v nynějším souboru musí obstarávati práci v poli, aniž by jemu samotnému bylo před brankou výhodně přihráno. Ale proč Kopecký a konečně i Sobotka by neměli využiti chancí, jež jim tak vydatnou měrou připravují ostatní jejich spoluhráči a především včera Svoboda? Odpověď by asi zněla: Protože Sobotka svojí měkkostí a z toho vyplývající váhavostí se k těm chancím ani nedostane a Kopecký? Ten jakoby v poslední době ztratil chuť ke hře ...
   K úplnosti kritiky budiž dodáno, že nemalým handicapem bylo včera zranění Puče, k němuž došlo již v 13. minutě prvního poločasu, od kteréžto doby hrál na křídle Hejma. Levá strana byla pak ještě citelněji zeslabena před koncem prvního poločasu, kdy za zranivšího se Jezberu přešel na jeho místo Joska, zatím co pravého halva pak hrál Čambal.
  

   DFC. má v utkáních se Slavií velmi příznivou sportovní bilanci. Jeho mužstvo dovedlo vždy proti nositelům pěticípé hvězdy podati tak ctižádostivý výkon, že ani vrcholná kondice Slavie mnohdy nezabránila překvapujícímu neúspěchu. I tentokráte je remis vlastně vysvědčením dobré vůle, obětavosti a ctižádosti německých borců, kteří těmito vlastnostmi vyrovnali nejedno plus Slavie po technické stránce. Hlavně zadní řady zaslouží si pochvaly, neboť jejich úsilí musilo býti zdvojnásobeno vzhledem k rozhárané hře vlastního forwardu, který neudržel míč. Nejlepším mužem zadních řad vůbec byl nezmar dr. Schillinger na pravém halvu, který svojí rychlostí a agilností přispěl též k tomu, že i Ulanov se mohl v druhém poločase bezvadně zhostiti svého úkolu v defensivě, aniž by opomíjel podporu forwardů. Po Tóthovi, jenž odstoupil ve 25. minutě prvního poločasu, nastoupil na místě levého halva Treml ze Sportbrüder a jeho debut dopadl k plné spokojenosti. Dobrá hra zálohy to snad též byla, která způsobila, že alespoň v poslední čtvrthodince matche se dostal i forward Němců ke slovu. Příznivé score je současně též pochvalou nestárnoucímu backu Jimmimu, který taktikou a inteligencí hry připomíná bývalou třídu obránců. Poctivě zápojící Ebhard mu dobře sekundoval. Taussig v brance při dobrém výkonu měl i potřebnou dávku štěstí.
   Forwardu scházel churavý Patek, který právě v poslední době je ve znamenité formě, to však je příliš slabá omluva pro tři vnitřní, z nichž jeden-každý je internacionálem zvučného jména. Včera — až na zmíněnou již čtvrthodinku finishe — ani jeden nepodal uspokojivého výkonu. Spojky se sice dřely, nenašly však tentokráte v Kannhäuserovi dirigenta. Jestliže zklamali rutinéři na spojkách, nelze se diviti, že to nemohli vytrhnouti náhradníci na křídlech.
  

   Slavie: Zeman, Zeníšek, Fiala, Joska, Šimperský, Jezbera, Junek, Svoboda, Sobotka Kopecký, Puč. Ve 13. minutě byl zraněn Puč a vystřídán Hejmou. Ve druhém poločase odstoupil Jezbera, Joska přešel do zálohy a na místo pravého záložníka nastoupil Čambal. — DFC.: Taussig, Ebhardt, Jimmy, Schillinger, Ulanov, Tóth, Suchařipa, Stoy, Kannhäuser, Truntschka, Csery. Ve 25. minutě odstoupil Tóth a na jeho místo nastoupil Treml. Ve druhé půli pak odstoupil Suchařipa, za něho přešel na pravé křidlo Csery a na levé křídlo nastoupil Brezany. Slavie vstřelila svoji jedinou branku ve 42. minutě z 12y kopu za sražení Kopeckého Schilingerem a autorem goalu byl Junek. Ve druhém poločase DFC. vyrovnal v 15. minutě, kdy Stoy po pěkném útoku střelil, míč podejel Zemanovi pod tělem a Truntschka dopravil míč do sítě. 1:1. Posledních 20 minut DFC. značně přidal, nebezpečně obléhal, obrana Slavie však score udržela nezměněné.

Rozhodčí: Klíma

Diváci: 2.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

SK Libeň - Slavia 3 : 1 (1 : 1)

Datum: 11. prosince 1932, Praha, Letná, hřiště Slavie

Utkání: Zimní turnaj profesionálů

Sestavy:

Branky: 12. Tajčner 0:1, 36. Meduna 1:1, 55. Meduna 2:1, 84. Jehlička 3:1

Průběh: Zimní turnaj, svépomocná to akce ligových klubů setkal se dosavade s přízní Přírody, což umožnilo uspokojivou bilanci finanční i sportovní. Včera uhodil takový mráz, že ani jeden ze zmíněných předpokladů nemohl býti splněn.
   Sportovně na takovéto matche doplácí většinou technická mužstva, jejichž hráči postrádají fysického fondu a hlavně v zápasech, kde není tolik v sázce, aby bylo chuť riskovat na zmrzlém terénu vážné úrazy. Tím však nemá býti řečeno, že si snad Libeň vítězství nezasloužila, aneb že by její borci nezasloužili příznivé kritiky. Naopak každé nadšení, vynucující opravdovost boje zaslouží plného uznání tím spíše, jde-li o profesionální football.
  

   Nebylo to však pouze nadšení, jež rozhodovalo o vítězství Libně. Její obrana a záloha mají tolik prvotřídních hráčů, že jistě dokáží i za naprosto normálních okolností mnohý cenný úspěch v jarní lize. Před spolehlivě hrajícím brankářem Bělíkem funguje dvojice bezpečných obránců, z nichž zvláště levý Stejskal má budoucnost. Má rychlý start na míč, fysický fond, bojovného ducha a nepostrádá ani techniky a smyslu pro taktiku, jejž projevuje inteligentním přihráváním přesných míčů halvům. V záloze byl duší centrhalfback Křížek, který své známé technické i taktické hodnoty dal do služeb touhy po revanchi v zápase se svým bývalým klubem, kde byl zneuznáván. Z křídelních byl lepší levý Kubín, ačkoliv ani Kafkovi se nedalo včera nic vytknouti.
   Tyto zadní řadv sdružovaly se skutečným uměním těž potřebný fysický fond, jemnž úspěšně čeliti nemůže útočná řada Slavie, složená vesměs z tělesně slabších a proto též bojácných borců. Forward Libně se nemohl rovnat ostatním řadám mužstva. Scházel Heřman a proto i souhra ve vnitřním triu. Proto tím větší uznání zaslouží starý Meduna, který nejen zakládal, nýbrž i sám osobně prováděl většinu akcí a dokonce i střelecky má hlavní podíl na score. Po pravdě budiž přiznáno, že v druhém poločase přidali Jehlička na levé spoji a Matějů na pravém křídle.
  

   Polehčující okolnost jsme uvedli již v úvodu, poukázavše na risiko úrazů na zmrzlém terénu. Než football je hra při které se musí i v nejvýznamnějších soutěžích počítati s každým druhem terénu a musí proto mužstvo disponovati hráči, které jsou s to vykázati za všech okolností a podmínek standardní výkon. To však nelze požadovati od útočného kvinteta, v němž nenaleznete jediného robustnějšího borce, který by udržel míč a alespoň svým spoluhráčům dělal místo. Neznamená tedy naše kritika odsouzení jednotlivců, nýbrž systému, který připouští, aby byla celá útočná řada složena jen a jen ze sice technických ale fysicky nevyhovujících borců. Tajčner na levé spoji měl alespoň snahu, dobře též kombinoval s levým křídlem Hejmou, Sobotka je hráč mírné povahy, který nikdy nebude bojovníkem, zato však Kopeckého jsme již viděli hráti s větší kuráží a s větším zájmem nežli ve včerejším zápase. Junek zřejmě trpí stálým měněním spojek, jež nepřipouští sehrání.
   Dokud byl zdráv Čambal, potud si uchovala Slavie alespoň převahu v poli. Po jeho zranění se teprve ukázala bezradnost forwardu, který neudržel míč. Handicap Čambalova zranění musil dolehnouti na celý team tím tíživěji, že na křídelních halvech hráli náhradníci, z nichž jedině Šimperský ať již hrál na pravé neb na levé straně se dovedl přizpůsobiti. V obraně uspokojil jedině Ženíšek klidnou, taktickou hrou, kdežto Fiala zůstal věren své tradici střídajících se dobrých a slabých momentů. Brankář Zeman nepůsobil tentokráte dojmem jistoty a rozhodně má vinu na druhé brance.
  

   Slavia: Zeman — Ženíšek, Fiala — Šimperský (Korbel), Čambal, Joska (Šimperský) — Junek, Kopecký (Joska), Sobotka, Tajčner (Kopecký), Hejma (Tajčner).
   Libeň: Bělík — Volavka, Stejskal — Kafka, Křížek, Krenk (Kubín) — Matějů, Kubín (Meduna), Meduna, Jehlička, Kopt.
   Slavia vyměnila zraněného Hejmu Korbelem a zařadila Josku do forwardu. Místo Hejmy hrál levé křídlo Tajčner. U Libně vyřazen Krenk, Kubín šel z forwardu na své místo do halvu a v útoku nastoupil do centrforwardu Myslivec a Meduna hrál pravou spojku. Zápas řídil p. Vogel zcela objektivně.
   Slavil patřil nástup a svou počáteční převahu vyjádřila ve 12. min. Tajčnerem, který nádhernou polovysokou ranou zdálky překvapil Bělíka. Slavia vede 1:0. Pak se hra vyrovnala. Ve 32. min. byl zraněn Čambal a dohrál match se sebezapřením. V 36. min. vyrovnala Libeň přízemní ostrou ranou Meduny z přihrání Myslivce. Poločas 1:1. Druhá půle s malými výjimkami patřila Libni. Zvláště její finish imponoval. V 10. min. vtlačil Meduna centr Koptův po druhé do branky Slavie a v 39. min. upravil Jehlička z vlastní krásné akce konečný výsledek na 3:1 pro Libeň.

Rozhodčí: Vogl

Diváci: 4.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Stade Rennais Université Club - Slavia 2 : 3 (2 : 0)

Datum: 25. prosince 1932, Francie, Rennes

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 2. Huat 1:0, 10. Huat 2:0, 55. Kopecký 2:1, 58. Junek z pen. 2:2, 77. Puč 2:3

Průběh: Slavia sehrála včera ve Francii první zápas svého vánočního zájezdu. Match vyzněl sice jen těsným vítězstvím rozdílem jedné branky, avšak score ani přibližně nevyjadřuje převahu, již měli červenobílí v druhém poločase, když byli setřásli únavu s cesty a přizpůsobili se drnitému terénu. V sobotu pršelo v Rennes po celý den a teprve v neděli v poledních hodinách déšť ustal. Terén byl kluzký a hře byla na závadu též hustá mlha, tak hustá, že v druhém poločase nebylo lze dohlédnouti od jedné branky ke druhé. Za takovýchto okolnosti dlužno považovati i těsné vítězství za velmi slušný výsledek, tím spíše, uvážíne-1i, že Stade Rennais hraje v posledni době významnou roli ve francouzské profesionální lize a že tam byl již zastaven vítězný postup mnohého československého klubu. O tom, jak nebezpečný je to soupeř, se přesvědčila sama Slavia v prvním poločase, kdy se dala překvapiti elánem domácích, kteří již vedli 2:0. Ale pak se teprve projevily přednosti mužstva červenobílých, jež dovedlo nejen vyrovnat a zvítězit, nýbrž ovládnouti situaci způsobem, který nepřipustil nejmenší pochybnosti o jeho superioritě!
   Slavia se tedy právem těší ve Francii a vůbec na evropském západě oblibě, která byla jen zase potvrzena pozváním, jíž se ji dostalo z Antverp k sehrání dodatečného matche na Silvestra 31. t. m. proti známému antverpskému representačnímu mužstvu Entente Anversoise. Vedoucí výpravy p. Valoušek nedal ještě z taktických důvodů odpovědi, neboť chce vyčkati výsledku a průběhu dnešního matche, aby si mohl učiniti úsudek o tom, zda mužstvo snese takové vypětí energie.
  

   Ani do Francie se již nedá jezdit na výlety, pokud se ovšem hraje s čelnými kluby tamní profesionální ligy. Slavia se dala překvapiti s počátku dvěma brankami a byla by na to bezmála doplatila porážkou, kdyby dobrá její dnešní kondice a bojovný duch nebyl mimořádným vypětím sil zkorigovaly výsledek poločasu. Slavia si tedy musila i toto vítězství perně vybojovati, nemůže však býti nejmenší diskuse o tom, že zvítězila zaslouženě. Její převaha ve druhém poločase byla tak evidentní, že si spíše zasloužila ještě zřejmějšího vyjádření ve score. Ostatně další dvě branky ve druhém poločase nebyly nositelům pěticípé hvězdy uznány z důvodů dosti problematických. Na každý pád obstálo mužstvo Slavie v této první zkoušce velmi uspokojivě a působilo dojmem dobře sehraného celku, kterému nechybí ani mimořádné individuality. V obraně si nezaslouží Plánička ani sebemenší výtky. Ženíšek nastoupil se sebezapřením, ačkoliv měl chřipku a silou vůle se vypjal v druhém poločase k obdivuhodnému výkonu. Dobře doplňoval tuto trojici na levém backu Fiala. Záloha hrála průměrný football. Teprve ve druhém poločase, když Čambala v centrhalvu vystřídal Šimperský, byla zásluhou tohoto borce více fedrována přízemní hra, což pochopitelně konvenovalo vlastním forwardům. Ve forwardu byl vynikající individualitou i dobrým dirigentem Svoboda, což platí zvláště o jeho výkonu ve druhém poločase. Puč byl výborný po celý zápas, stejně jako Hejma na levém křídle.
  

   Slavia nastoupila v sestavě: Plánička, Ženíšek, Fiala, Vodička, Čambal, Jezbera, Junek, Kopecký, Svoboda, Puč, Hejma. Po přestávce nastoupil za Čambala do centrhalvu Šimperský, jehož místo na levém halvu zaujal Jezbera.
   Stade Rennais: Vojta, Mrázek, Niko, Raemer, Bouček, Moal, Huat, Toupais, Kaiser, Prošek, Marc.
   Domácí měli překvapující nástup a získali ve 2. a 10. min. dvě branky Huatem. Po přestávce udala Slavia zvýšené tempo, ovládla situace a vynutila si zasloužené vítězství. Nejprve v 10. min. vstřelil Kopecký z pěkné Svobodovy uličky první branku a o tři minuty později vyrovnal Junek z penalty. V 17. a 22. min. vstřelili červenobílí další dvě branky, jež však nebyly soudcem uznány. Teprve ve 32. min. vstřelil Puč z Hejmova přihrání vítěznou branku.

Rozhodčí: Ridard

Diváci: 6.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Red Star Olympique a CA Paris - Slavia 1 : 3 (0 : 1)

Datum: 26. prosince 1932, Francie, Paris

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 18. Hejma 0:1, 50. Puč 0:2, 59. Svoboda 0:3, 80. Bertrand 1:3

Průběh: Nemýlili jsme se, když jsme již podle nedělního výkonu v Rennes usuzovali o dobré kondici Slavie na vánočním turné. Dokazuje to výmluvně včerejší vítězství dobyté v Paříži nad mužstvem složeným z nejlepších hráčů pěti čelných francouzských ligových klubů, nad mužstvem, ve kterém figurovalo neméně než šest členů národního mužstva Francie. Již samotný výsledek 3:1 docílený proti takovémuto souboru v jeho prostředí je velmi slušným úspěchem, což teprve dodáme-li, že Slavia svojí včerejší hrou oživila vzpomínky na bývalou slávu české footballové školy! Nositelé pěticípé hvězdy předvedli výkon, který byl kvitován častým potleskem a který jim též zajistil po celou dobu zápasu převahu, takže o jejich vítězství ani chvilku nebylo pochybností. O tom, že se Slavia líbila svědčí nejlépe pozvání, kterého se jí po zápase dostalo k opětné návštěvě Paříže a to ještě v březnu roku 1933.
  

   Tato dvě místa jsou páteří každého mužstva a jejich obsazeni rozhoduje o úspěších. Ve včerejším zápase měla Slavie na těchto dvou místech rutinované internacionály, kteří byli ke všemu ještě oba ve výborné kondici. Šimperský, který v tomto matchi již po druhé úspěšně zastával zraněného Čambala, nalezl na svém starém místě i starou formu. Zásobováním vlastního forwardu přízemními míči a agilní hra, to byly přednosti Šimperského v době jeho slávy a tyto vlastnosti projevil včera v plné míře. Svoboda v centrforwardu byl za daných okolností nejlepším obsazením tohoto významného místa. Byl to pravý hráč na pravém místě proti tvrdě bojujícím Francouzům. Brzy vystihl, že na blátivém terénu je hra tří vnitřních příliš vyčerpávající a praktikoval proto ekonomickou hru křídel, která jak známo hrají vždy na nejsušším terénu a jejichž centry nacházejí před brankou nevyčerpané a tudíž mnohem průbojnější vnitřní útočníky. Ostatně ušetřil Svoboda touto taktikou sám sobě mnoho energie, které pak dobře využil před brankou. Při téže příležitosti budiž poznamenáno, že zmíněná taktika šla tím spíše praktikovati, ježto obě křídla jak Junek, tak i Hejma byla výborně disponována. I Joska a Puč na spojkách si vedli znamenitě, takže celý kvintet hrál imponujícím způsobem. Vracejíce se v kritice k zadním řadám, považujeme za spravedlivě připomenutí, že i křídelní halvové se bezvadně zhostili svého úkolu stejně jako celá obrana, kde Ženíšek nešetřil silami a Plánička neznal strachu v okamžicích nebezpečí.
  

   Slavistické vítězství nabývá ještě více na ceně, dodáme-li, že i representanti Paříže předvedli football vysoké úrovně a že kapitulovali teprve po boji. Imponující výkon podal brankář Maier, který schytal celou sérii těžkých míčů a zvláště téměř jisté branky z Pučových ran. Z obránců vynikl internacionál Fidon, v záloze byl nejlepší levý halv Joseph Laurent a v útoku excelovala umem, průbojností i rychlostí obě křídla Rose a Langillier. Ale nejlepším mužem forwardu byl přece jen proslavený internacionál Delfour na pravé spojce.
  

   Na Boží hod pršelo v Paříži po celý den, déšť potrval přes celou noc a ustál teprve v pondělí v poledních hodinách. Ale i pak visela nad Paříží hustá mlha a nepřetržitě mžilo. Mělo to vliv na terén i atmosféru. Hrálo se na blátě a výkon byl též ztížen těžkým vlhkým vzduchem. Slavia hrála v sestavě: Plánička, Ženíšek, Fiala, Vodička, Šimperský, Jezbera, Junek, Joska, Svoboda, Puč (Kopecký), Hejma. — Representanti Paříže: Maier, Oare, Fidon, Charbonnet (všichni Cercle Athlétique de Paris), Gauteroux (Racing Club), Joseph Laurent (Club Français), Rose (C. A. P.), Delfour (Racing), Bertrand (Red Star), Louis Laurent (Club Français), Langillier (Roubaix). Soudcoval p. Gerardin. Hráči Fidon, Gauteraux, bratří Laurentové, Delfour a Langillier jsou francouzští internacionálové.
   Slavia se dříve přizpůsobila těžkému terénu a brzy se rozehrála. V 18. min. unikl Hejma, jeho centr zachytil Svoboda, přehrál na Junka a ten vstřelil vedoucí branku červenobílých. Přesto, že obě strany i dále pilně útočily, zůstal stav 1:0 pro Slavii až do konce poločasu nezměněn. Po přestávce již v 5. min. upevnila si Slavia svůj náskok získáním druhé branky. Byl to opět Hejma, z jehož bezvadného centru prohodil Svoboda nezištně Pučovi, který voleyem zvýšil na 2:0. Ve 14. min. dostal se k slovu Svoboda a prudkou ranou, kdy míč proletěl pod tělem brankáře získal třetí úspěch svým barvám. Ve 35. min. podařilo se domácím vstřeliti čestnou branku, jejímž autorem byl centrforward Bertrand. O 2 min. později zranil se při srážce Puč, takže musil ze hry odstoupiti a byl vystřídán Kopeckým. Výsledek 3:1 pro Slavii zůstal již nezměněn.
   Zápas byl vysílán radiem. V přestávce promluvil do mikrofonu vůdce Slavie p. Valoušek, který ve své výstižné řeči zmínil se o sportovních stycích obou zemí, jakož i o vzestupných kvalitách francouzské kopané. Další zápas na svém vánočním zájezdu sehraje Slavie zítra ve středu v Bruselu proti Diabies Rouges, kteří nedávno porazili Spartu 4:1. Zápas bude hrán při umělém osvětlení podle našeho času o 21. hod.

Rozhodčí: Gerardin

Diváci: 7.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

Diables Rouges - Slavia 2 : 1 (0 : 1)

Datum: 28. prosince 1932, Belgie, Brusell

Utkání: přátelské

Sestavy:

Branky: 5. Joska 0:1, 50. Capelle 1:1, 62. Voorhoof 2:1

Průběh: Národní mužstvo Belgie, hrající neoficielní matche pod titulem „Diables rouges“ je v poslední době ve vynikající formě. Přesvědčila se o tom nedávno též naše AC. Sparta, jež rovněž při umělém osvětlení na témže stadionu prohrála 1:4. Proto s tím větším zájmem byl očekáván výsledek Slavie. „Podaří se Slavii, co nedokázala AC. Sparta?“ zněla otázka. Pohříchu ani Slavii se nezdařilo representovati v tomto matchi náš football vítězně. Červenobílí mají ovšem alespoň to zadostiučinění, že v poli podali hru, která se všeobecně líbila a že při trochu menší střelecké smůle mohli právě tak zvítěziti, jako prohráli. Uváží-li se mimo to ještě handicap vzniknuvší zraněním Svobody v druhém poločase, a okolnost, že to byl třetí zápas ve čtyřech dnech při jízdách vlakem a cizím prostředí, pak se můžeme i s touto těsnou porážkou smířiti...
    Ostatně i nezvyklost hry při umělém osvětlení je polehčující okolností. Červenobílí při tom všem předvedli velmi líbivý přízem. footbal a k výbornému výkonu jim gratuloval po matchi sám předseda belgického svazu a místopředseda FI de FA advokát Seeldrayers.
   

    V prvním poločase byla Slavie skoro trvale v útoku, měla zřejmou převahu v poli, její forwardi však ne a ne dostati správnou mušku. Spousta míčů šla do autu a ostatní schytal výborný belgický brankář. Jedinou výjimku učinil pohotový Joska, střelec čestné branky. Druhý poločas přinesl však půl hodiny trvající, prudkou ofensivu belgických representantů, ofensivu, která se chvílemi podobala obléhání, zvláště v době, kdy se Svoboda zranil na lokti a na 10 minut odstoupil. V této době se teprve v jasném světle ukázalo, jakou oporu má Slavia ve své obraně a jak rapidně stoupla v posledních týdnech forma Šimperského, jenž již zase vyrůstá v jednoho z nejlepších centrhalvů. Prostě nepřekonatelný byl Plánička, ale stejně platné služby prokázali i Ženíšek s Fialou svojí jistotou, rychlým startem na míč a obětavosti. Z halvů byl nejlepší Šimperský, který snad vůbec byl tentokráte nejlepším hráčem mužstva. Jeho agilnost a důsledné forsiróvání přizemní hry měly podstatný vliv na styl celého mužstva Slavie. Z forwardu hrál nejlépe Puč a obě křídla, jež byla rychlá a spolehlivě centrovala. Joska se uplatňoval svojí pohotovostí a Svoboda po prvním poločase, kdy velmi šikovně dirigoval křídelní hru, byl v druhém timu postižen neblahým úrazem, který mu pak již nedovolil ani po návratu na hřiště, aby se uplatnil tak, jak mu to za jiných okolností umožňuji jeho fysické přednosti. A o osudu zápasu rozhodlo právě to, že Slavii ve finishi proti tvrdým belgickým obráncům scházel Svobodův obvyklý důraz.
   

    představují výborně sehraný celek, vykazující vesměs skvělé individuality. Zvláště excelovali brankář Braet, pravý back Dedeken, ve forwardu pak centr Capelle a levá strana Voorhoof-Van den Eynde.
   

    Zápas byl zahájen se čtvrthodinným zpožděním, zaviněným poruchou provozu na elektrických drahách. Krátce před 8. hodinou večerní (9 hod. podle středoevrop. času) dal populární anterpský soudce Van Praag signál k zahájení boje.
    Slavia: Plánička - Ženíšek, Fiala -Vodička, Šimperský, Jezbera - Junek, Joska, Svoboda, Puč, Hejma.
    Diables rouges: Braet (Bruges) - Dedeken (Antverp FC.), Hoydoncks (Excelsior) - Ingelhem (Union St. Gilloise), Verdyck (Bruges), - Brichaut (Standart Lutych) - Capelle (St. Lutych), Voorhoof (Liersche SC.), Van den Eynde (Berschoot).
    Slavia zahájila score v 5. minutě brankou Josky. Svoboda přehrál míč Pučovi, který prohodil pěknou uličku volnému Joskovi, jenž pak scoroyal. V 11. minutě nebezpečný útok Belgičanů a jen tyč, od niž se odrazil prudce střelený míč, zachránila Slavii před pohromou. Pak následovala déle trvající ofensiva Slavie, přerušovaná jen ojedinělými výpady domácích. Ve 26. minutě Plánička bravurně zachránil a ve 29. minutě si domácí vynutili roh. Poločas skončil 1:0 pro Slavii.
    Po přestávce měli domácí mocný nástup a vynutili si již ve 3. minutě roh. Poté se Svoboda s Pučem marně snažili stéci belgickou branku. Braet měl oči i ruce všude. Zato Belgičani byli šťastnější a v 5. minutě vyrovnali Capellem na 1:1. O dvě minuty později si vynutili další roh a vůbec dávali nyní Pláničkovi co nejvíce příležitosti, aby se vyznamenal. V 17. minutě se jim skutečně též zdařilo vstřeliti Voorhoofem vítěznou druhou branku. Ve 22. minutě byl Svoboda kopnut do lokte, odstoupil a na jeho místo zaskočil Sobotka. Po ošetření se Svoboda za 10 minut zase vrátil a Joska odstoupil. Slavia měla nyní čtvrthodinku finishe, Svobodovi však tentokráte scházel již obvyklý důraz a tak všechna snaha byla marná. Diables rouges opouštěli hřiště vítězně.
    Zápasu přihlíželo asi 10.000 diváků.
    Příští zápas sehrají červenobílí v Lilie s tamním S. C. Fivois. Bude to poslední zápas na turné.

Rozhodčí: Van Praag

Diváci: 5.000

Trenér: ? (???)

Poznámky:

SSK Vítkovice - Slavia 1 : 2

Datum: 1932

Utkání: Středočeský pohár, semifinále, odveta

Poznámky: SSK Vítkovice slavil 10. výročí založení.

Slavia - SK Viktoria Žižkov 8 : 2

Datum: sez. 1932/33

Utkání: 1. liga 1932/33

Sestava: Kopecký

Branky: 1. Kopecký 1:0

Poznámky: Kopeckého gól z první minuty padl už ve 20. sekundě hry.

Slavia - VfB Budišín 11 : 0

Datum: 1932

Poznámky: Tým pochází z Německa, pravděpodobně jde dnes o klub FSV Budissa Bautzen.
  Nevím, kdo byl domácím týmem.