Tvůrcem soutěže byl Hugo Meisl, účast v ní byla  omezena pouze na kluby z Rakouska, Maďarska, Československa, Švýcarska, Rumunska, Itálie a Jugoslávie. V předválečném období v něm s úspěchem hrávaly naše nejslavnější kluby Slavia a Sparta. Slavia, do války účastník všech jeho ročníků, vyhrála pohár jednou (1938), Sparta dvakrát (1927 a 1935). Z počátku se jej účastnili pouze národní mistři, ale později byl rozšířen tak, aby zahrnul čtyři nejlepší mužstva každého státu. Soutěž byla přerušena v letech 1939 - 1950, a od roku 1955, kdy byl zahájen PMEZ, značně ztratila ze svého významu. Od roku 1980 byla účast omezena jen na vítěze 2. ligy a události v bývalé Jugoslávii poté vedly ke zrušení soutěže.
 V den osmého výročí samostatného Československa, 28. října 1926, se na hřišti Slavie v Praze střetlo národní mužstvo s Itálií, kterou porazilo 3:1. Na stejné datum bya svolána i ustavující schůze Středoevropského poháru. Tím vyvrcholila jednání zahájená v květnu 1925 na pražském kongresu FIFA, kde se československá a rakouská strana dohodly na užších vzájemných stycích. Sekretáři fotbalových asociací Karel Petrů a Hugo Meisl se o Vánocích 1925 usnesli, že spolu s Maďarskem vytvoří tzv. středoevropský fotbalový blok. Od něj k byl založení Středoevropského poháru jen krůček. Čtvrtou zemí, která přislíbila, že vyšle v roce 1927 do prvního ročníku soutěže svá dvě klubová mužstva, byla Jugoslávie. Italové zatím zůstávali v pozadí. O dva roky později si s Jugoslávií vyměnili role, potom se jako šestá země přidalo Švýcarsko. Listina vítězů této soutěže se blýskala významnými jmény. Hned úvodní ročník vyhrála Sparta, zopakovala to v roce 1935. Dvakrát se mezi světovými válkami radovaly Austria Vídeň, FC Boloňa, Ujpest Budapešť a Ferencváros Budapešť. Slavia dobyla pohár roku 1938, jednou patřil také vídeňskému Rapidu a First Vienně.
Československo-rakouské vztahy ale utržily vážnou ránu už v prvním ročníku. Sparta porazila v Praze Admiru Vídeň 5:1. V odvetě byl stejný stav už po hodině hry, jenomže ve prospěch vídeňského týmu. Sparťanům se zásluhou dvou gólů Veselého podařilo snížit na 3:5 a přece jen postoupit do druhého kola. Vídeňští diváci to nedokázali spolknout a při odchodu se vrhli na sparťanské fotbalisty. Těm se podařilo opustit stadión jen díky zásahu vídeňské policie.
Situace se opakovala ve finále. V Praze Sparta rozdrtila pro změnu  Rapid 6:2. Rakušanům se ve Vídní zdařil nástup a poměrně brzy vedli 2:0. Hráli však přehnaně tvrdě. Sparťané si to nedali líbit a obránce Perner byl vyloučen. Rapid měl velkou převahu, Pražané se však zdatně bránili a z protiútoku Silný snížil na 2:1. Opět to neunesli vídeňští fanouškové. A tak se musel Hugo Meisl, v tu dobu už svazový kapitán, Spartě omlouvat. Teprve lednová schůzka v roce 1928, čtvrt roku před plánovaným mezistátním zápasem Rakousko - Československo, vedla k usmíření. Své druhé vítězství v roce 1935 si Sparta opět musela protrpět. Semifinále s Juventusem Turín totiž rozhodla až ve třetím zápase na neutrálním hřišti v Basileji. Ve finále sice prohrála na hřišti Ferencvárose Budapešť 1:2, ale v odvetě si výhrou 3:0 pohár přece jen zajistila.
Slavisté se z nejuznávanější evropské klubové trofeje těch let radovali až v roce 1938. Také oni ale předtím poznali, jak tato soutěž bolí. V roce 1932 porazili v semifinále Juventus 4:0 poté, kdy vyloučený Ital Cesarini nechtěl opustit hřiště, sudí zápas předčasné ukončil, ale pak vyzval oba celky, aby se na hřiště vrátily. Mělo to neblahou odezvu. Na nádraží v Turíně přivítala Slavii palba citronů, rajčat a vajíček. Na stadión se museli propašovat postranním vchodem. Prostředí, v němž se odveta hrála, bylo ďábelské. Za stavu 2:0 pro Juventus zasáhli diváci brankáře Pláničku kamenem. Zápas se přerušil, slávisté odmítli pokračovat, a tak soutěžní komise Středoevropského poháru obě mužstva vyloučila. Tak se Boloňa stala vítězem, aniž by musela nastoupit k finále.
O šest let později Slavia s Bicanem v útoku rozstřílela každého soupeře, například Ambrosianu Milán (dnešní Inter Milán) zdecimovala 9:0. Ve finále na Strahově, kam se vešlo 45 tisic diváků, však s Ferencvárosem pouze remizovala 2:2. Maďaři už se viděli potřetí vítězem. V odvetě se do soupeře pustili. Ale ten se obdivuhodně bránil, i když v jeho brance už nestál Plánička, zraněný na nedávném mistrovství světa ve Francii. Skvěle ho však zastoupil Bokšay, který ani jednou nelovil ze sítě. Naopak Vytlačil šokoval Budapešť nečekaným gólem, k němuž pak Šimůnek přidal druhý a Slavia mohla oslavovat.
Zajímavou a diváky masově navštěvovanou soutěž přetrhla 2. světová válka. Po ní sice byla v roce 1955 obnovena, ale s příchodem Poháru mistrů evropských zemí ztrácela na významu a začátkem 90. let zanikla.
Vítězové jednotlivých ročníků: 1927 - AC Sparta Praha, 1928 - Ferencvaros Budapest, 1929 - Ujpest Dosza, 1930 - Rapid Wien, 1931 - First Vienna Wien, 1932 - Bologna FC, 1933 - FK Austria Wien, 1934 - Bologna FC, 1935 - AC Sparta Praha, 1936 - FK Austria Wien, 1937 - Ferencvaros Budapest, 1938 - SK Slavia Praha, 1939 - Ujpest Dosza, 1940 - nehráno, 1955 - MTK Budapešť, 1956 - Vasas Budapešť, 1957 - Vasas Budapešť, 1958 - CZ Bělehrad (hráno jako Dunajský pohár), 1959 - Honvéd Budapešť, 1960 - vítěz nevyhlášen, 1961 - FC Bologna, 1962 - Vasas Budapešť, 1963 - MTK Budapešť, 1964 - Sparta Praha, 1965 - Vasas Budapešť, 1966 - AC Fiorentina, 1967 - Spartak Trnava, 1968 - CZ Bělehrad, 1969 - Inter Bratislava, 1970 - Vasas Budapešť, 1971 - Celik Zenica, 1972 - Celic Zenica, 1973 - Bányász Tatabánya, 1974 - Bányász Tatabánya, 1975 - SSW Innsbruck, 1976 - SSW Innsbruck, 1977 - Vojvodina Novi Sad, 1978 - FK Partizan Bělehrad, 1979 - nehráno, 1980 - AC Udine, 1981 - Tatran Prešov, 1982 - AC Milán, 1983 - Vasas Budapešť, 1984 - SC Eisenstadt, 1985 - Iskra Bugojno, 1986 - SC Pisa, 1987 - Ascoli Calcio, 1988 - SC Pisa, 1989 - Baník Ostrava, 1990 - AC Bari, 1991 - AC Turín, 1992 - Borac Banja Luka.
Přehled zápasů SK Slavia Praha:
|
|